Duben 2019

František Josef a jeho rodina

10. dubna 2019 v 12:00 | Jana K |  Knihy o císaři Franzi Josefovi a jeho bratrech
Podtitul: Císař vzpomíná
Autor: Sigrid-Maria Grössingová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 4/2018
Počet stran: 176, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 3/10

Z německého originálu "Franz Joseph und seine Familie - Ein Kaiser blickt zurück," vydaného nakladatelstvím Carl Ueberreurer Verlag, Wien v roce 2016 přeložil Jiří Vodvárko.


Anotace:
10. září 1916
Ve výroční den smrti císařovny Alžběty vstupuje stařičký mocnář František Josef I. do Kapucínské hrobky, aby uctil památku své milované, před osmnácti lety zavražděné choti. U rakví předků bilancuje téměř sedmdesát let svého panování.
Výsledek není oslňující a vzbuzuje řadu otázek.

Byla jeho zásadní politická rozhodnutí moudrá?

Dokázal správně interpretovat znamení doby?

Nezaniká teď 650 leté habsburské dědictví jeho vinou?

Tíživé břemeno představují i osudové rány, které postihly jeho rodinu.

Mohl zachránit před popravou mladšího bratra Maxmiliána, mexického císaře?

Dalo se předejít tragédii v Mayerlingu, pokud by vůči svému synovi projevoval více lásky a respektu?

Přesně dva měsíce poté císař umírá. A jedna velká historická epocha nenávratně končí.

Sigrid-Maria Grössingová, odbornice na dějiny habsburského rodu, necharakterizuje Františka Josefa I. a jeho éru z historické perspektivy, nýbrž tím, že dává slovo samotnému císaři. Tímto neotřelým způsobem vykreslila velmi osobitý, lidský portrét vladaře, který se již za svého života stal legendou.
V den 18. výročí úmrtí své milované manželky, císařovny Alžběty zvané Sisi, se v Kapucínské kapli, kde je pochována, starý císař zamýšlí nad svým uplynulým politickým i soukrommým životem, bilancuje a zpytuje svědomí, klade si znepokojivé otázky, které ho trápí.
Přemýšlí o své ženě Sisi, kterou velice miloval, ale i o svých vedlejších milostných vzplanutích...

O autorce:
Sigrid-Maria Grössingová se narodila v Bavorsku. Ve Vídni a v Salcburku vystudovala germanistiku a dějiny. Napsala téměř 30 knih, z nichž většina je věnována habsburskému rodu. Byly přeloženy do více než deseti jazyků.

Moje hodnocení:
Tak tu máme další knihu od paní Grössingové a hned v úvodu musím předeslat, že jsem si od ní mnoho neslibovala. O císaři Františku Josefu I. již bylo napsáno mnohé, na trhu máme k dostání spoustu publikací, které nám představí osobu císaře ze všech možných stran - ať už jako prvního úředníka mnohonárodnostní říše, neúspěšného vojevůdce, vášnivého lovce či jako milovníka krásných žen.
Takže je v tomto případě opravdu velmi obtížné přijít s něčím novým, neočteným a objevným. Kniha má podtitul "císař vzpomíná" a ten je poněkud zavádějící, neboť císař nezanechal žádné memoáry či deník. Paní Grössingová mu tím pádem dává slovo prostřednictvím svých myšlenek, což je jistě zajímavý nápad, leč v tomto případě vyšel naprázdno a potenciál zůstal nevyužit.
Císař postupně prochází Kapucínskou kryptu a kromě bilancování své kariéry vzpomíná i na své nejbližší - matku, které především vděčil za to, že tak brzy usedl na císařský trůn, milovanou ženu Alžbětu, nepochopeného syna Rudolfa, své dcery Giselu a Marii Valerii (tady autorka zcela opoměla - nevím proč - předčasně zesnulou nejstarší dcerku Sophii), své bratry - tragicky zahynulého Maximiliana, "výstavního" arcivévodu Karla Ludwiga i výstředního Ludwiga Viktora. Neopomene ani další klíčové ženy ve svém životě, jež mu poskytly náhradu za odcizenou a věčně cestující Alžbětu, Annu Nahowski a Kateřinu Schratt. Zmíní samozřejmě i neoblíbeného následníka trůnu Franze Ferdinanda ďEste a habsburské odpadlíky a černé ovce rodu Jana Salvátora, synovce Ferdinanda Karla a Leopolda Ferdinanda Salvátora. Vzpomínka je věnována i dalšímu následníkovi, který po jeho smrti zdědí válkou zmítanou říši - arcivévodovi Karlovi a jeho ženě Zitě.
Knihu bych ani nezařazovala k literatuře faktu, ale spíše mezi romány a to celkem nepovedené. Místo faktů je plná vaty a klišé typu: "Jistě si také uvědomoval, že i v přesýpacích hodinách jeho vlastního života už zbývá jen pár posledních zrnek písku," nebo "Kvůli záchvatu kašle jen stěží lapal po dechu - cítil, že i na něj smrt vztahuje ledovou ruku" a nebo neustále, až otravně se opakující sousloví "milá maminka," tolikrát, že by to i stálo za spočítání.
Z knihy se nedozvíme absolutně nic nového a navíc obsahuje spoustu nepřesností. Velmi tristní, když jako letitá odbornice, zabývající se problematikou Habsburků, se autorka nevyvaruje těchto hrubých chyb, které tak sráží nepříliš vysokou úroveň knihy ještě o stupínek níž.
Např. na str.18 se dozvíme že: "Císař si dodnes zřetelně vybavoval den, kdy došlo k prvotřídnímu skandálu poté, co arcivévodkyně Tereza! objevila v kapesních hodinkách následníka trůnu obrázek nikoli své dcery, jak potají doufala, nýbrž hraběnky Chotkové, kterou zaměstnávala ve svém domě." Pochopitelně se jedná o arcivévodkyni Isabelu, nebo snad paní autorka vložila do mysli císaře záměrně špatné jméno, neb ten již trpí ztrátou paměti? :-)
Nebo na str. 74 je v souvislosti s Kateřinou Schratt zmiňována kroměřížská schůzka rakouského císaře a ruského cara, na který "Císařovna Alžběta pozvala ansábl Burgtheatru, aby svému osamělému choti udělala radost" a tento ansábl v čele se Schrattovou v Kroměříži inscenoval co jiného než císařovnin oblíbený kus od Shakespeara Sen noci svatojánské! To je samozřejmě špatná informace; byť se jedná o císařovninu oblíbenou hru tak v Kroměříži byla představována scéna z prvního jednání "Sapfó" od Grillparzera a jednoaktová veselohra "Er experimentiert" od Holbeina.
Další problém v knize mám s vlastními názvy a tady jsem na pochybách, zda je chyba už u autorky nebo až u našeho českého překladu.
Na str. 64 se dozvíme, že Gyulai prohrál bitvu u Margenta, namísto u Magenty.
Na str. 95 provolával uherský národ při korunovaci "Eljem" namísto "Éljen"
Na str. 148 se dočteme, že arcivévoda Ferdinand Karel dostal možnost přijet do Artsettenu, nikoli správně do Artstettenu, na bratrův pohřeb.
Pak tu máme ještě další nesrovnalosti, ty už se ale zcela jistě týkají překladu knihy.
Na str. 90 je zmínka o tom, že císařovna má maďarskou "předčítačku" nikoli předčitatelku Idu Ferenczyovou. Tak ještě že ne čtečku :-)
V kapitole věrní služebníci je několikrát zmíněn pojem "ministerský prezident" nikoli správně ministerský předseda.
Hned po otevření knihy na rodokmenu na obálce najdeme pojmy jako "Wittelsbašky" a "Habsburčanky." A ty se mi moc nelíbí. Nejsem úplně stoprocentní odborník na češtinu, ale nejsou správně spíš pojmy Wittelsbachovny a Habsburkovny?
Co říci závěrem? Tato kniha se určitě nedá zařadit k hodnotým knihám o císaři Františkovi Josefovi, ba právě naopak. Rozhodně nemůžu doporučit.