Pohár císařovny Sisi

28. listopadu 2018 v 12:00 | Jana K |  Románové knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Jiří Slavíček
Nakladatelství: Isla
Rok vydání: 8/2018
Počet stran: 168

Kolik dávám bodů: 1/10


Anotace:
Romaneto "Pohár císařovny Sisi" je literární road movie o cestě na východní Slovensko. Manželé Karel a Ida Zachovi v ní odjíždí do lázní. Lázně Bardějov mají svoji bohatou historii, ještě z doby, kdy tato část Slovenska byla Horními Uhry. Lázně tehdy navštěvovaly panovnické celebrity. Ke konci 19. století sem zavítala i císařovna Alžběta Bavorská zvaná Sisi, manželka císaře Františka Josefa I., aby se zde zotavila z úmrtí svého syna Rudolfa, následníka habsburského trůnu. Sisi zde strávila pouhých dvacet dva dnů, ale zanechala tu své zřetelné stopy.
Informace o jejím pobytu u Karla vyvolala zájem, neboť zdejší život císařovny se lišil od obvyklého pobytu ostatních význačných hostů a tak se snaží za pomoci místního archiváře mapovat její život. Karel, při svém bádání mimo jiné narazí na věc zdánlivě banální, jakou je ztráta lázeňského pohárku ze kterého císařovna pila a lázním ho věnovala jako upomínku na svůj pobyt. Pohárek byl jako důležitý a cenný artefakt vystaven v Lázeňském domě, ale bezprostředně po císařovnině odjezdu z lázní se ztratil. Tento čin tehdy vyvolal mnoho rozruchu a pobouření. Stalo se však to, co nikdo nedoufal. Po její smrti se pohár opět objevil a dokonce se navrátil na své původní místo, tedy do výklenku Léčebného domu.
Je pravdou, že se to stalo před sto dvaceti lety, ale tahle otázka Karla Zacha jako bývalého policistu, zajímá a vzrušuje. Začíná se zajímat o podrobnosti, a uvažuje, co tehdejšího pachatele vedlo k tomu, že pohár vrátil na původní místo a snaží se mu porozumět. Ztráta zdánlivě vypadá jako banální záležitost, ale i po letech o čemsi vypovídá. Společně s místním knihovníkem a archivářem rozkrývají postavu této neobvyklé ženy, která překročila práh konvencí, snaží se porozumět jejímu mnohem intenzivnějšímu životu ve světě vysněném, než skutečném.

O autorovi:
Jiří Slavíček, narozen 30.7.1942 v Praze je velkým pražským patriotem a řada z jeho děl se proto odehrává v oblasti Holešovic, Letné, ale i lokalitě Žižkova, Jarova, Vackova a Židovských pecí.
Je absolventem průmyslové školy keramické, stavební a požární. Pracoval jako zeměměřič, řidič, asfaltér, dispečer, požárník, stavbyvedoucí a projektant.
Autorův záběr sahá od románů a povídek z období druhé poloviny minulého století, přes detektivky až po trilogii knížek pro děti. V posledních letech se věnuje především postavě F. X. Pobudy - c.k. policejního komisaře z období přelomu 19. a 20. století. Je autorem více než 25 knih.
Jiří Slavíček je držitelem Ceny Jiřího Marka pro nejlepší detektivní román roku 2015, kterou obdržel za knihu Zločin v lázních Karlsbad od AIEP - České asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. V současné době žije v Praze na Žižkově.


Moje hodnocení:
Tak opět tu máme další román o císařovně Alžbětě k těm mnoha a mnoha, které se už objevily dříve. Po přečtení obsahu ze zadní strany nabudeme dojmu, že se konečně objevilo něco jiného a na první pohled zajímavého mezi tou záplavou románových knih o Alžbětě zabývající se většinou pořád dokola jen jejím nešťastným osudem na vídeňském dvoře. Zdání ovšem klame.
Odehrává se v současnosti v Bardejovských Kúpeľoch, kde se snaží mapovat krátký pobyt císařovny Alžběty v těchto lázních v létě roku 1895 prostřednictvím "pátrání" jedné z hlavních postav, bývalého policisty Karla Zacha, který je zde i se svou manželkou Idou na týdenním pobytu. Téma jistě zajímavé a v prvé řadě neznámé a neohrané, nabízející spoustu možností, jak ho co nejzajímavěji uchopit, což se v tomto případě bohužel nepovedlo.

Ještě než začnu hodnocení samotné knihy nemohu zde nezmínit jeden velký nešvar této knihy a tím je nepočítaně mnoho jak pravopisných, tak i jiných chyb, naprosto rušící zážitek ze čtení knihy, který by i tak není nikterak valný. Chápu, že nikdo není neomylný a chyby se v tak dlouhém textu prostě objeví, ale přece než jde kniha k dalšímu zpracování, měly by být odstraněny na minimum. Takhle mi to připadá, že pan Slavíček knihu prostě dopsal a hned ji odeslal do tisku, aniž by si ji přečetl byť jen jednou po sobě on sám, o nějaké korektuře ani nemluvě. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale např. šest chyb na jedné dvoustraně to je opravdu silná káva. V této knize se tak dočteme, že císařovna zde absolvovala třítýdení pobyt, bydlela v apartmámu, lázeňští hosté absolvovali přednážku, poté zamířili na procedu za fyzioterauptkou, na pitnou kúru si vzali pohátek, navštívili šarišké muzeum, večer si dali šarišké pivo a přitom pozorovali hnězdy. A v podobném duchu by se dalo ještě chvíli pokračovat, takovými chybami je celá kniha doslova prošpikovaná a celou už tak nevalnou úroveň to degraduje na úroveň ještě nižší.

Dalším problémem knihy shledávám psaní vlastních jmen. Autor by se měl rozhodnout, zda bude jména jednotlivých postav překládat či ne a v prvé řadě by je měl mít na všech místech v knize napsány správně, což se nestalo. Na jednom místě v knize tak máme Ference Deáka a o pár stran dál už je z něj František Deák, což nepůsobí moc dobře. Několikrát je v knize zmíněn zámek Gödöllő. Pokaždé psán ale jinak - buď Gödöllö, nebo dokonce jen s jedním l Gödölö, nikdy však správně Gödöllő. Stejný problém nástává u baziliky sv. Egídia, taktéž několikrát v knize zmíněnou - jednou jako sv. Ergídia, podruhé jako sv. Eugídia. Dále Luigi Lucheni, v knize se nám ale objeví i Luigi Luchini. Císařovna Sisi, jednou dokonce i Sisy.

Také číslice a počty obecně nejsou autorovi příznivě nakloněny. Z knihy se několikrát dozvíme obecně známou věc o tom, že císařovna si nepřála být v pozdějších letech fotografována a tak vznikly pouze různé fotografie tehdejších paparazziů, které, cituji: " Byly zveřejněny až po její smrti v roce 1989!"
Rovněž se opakovaně dozvídáme, že císařovna do Bardejovských Kúpeľov přijela mimo jiné i proto, aby se vzpamatovala z tragické smrti svého syna Rudolfa, od které v době jejího příjezdu do lázní roku 1895 uplynulo šest let. A hle, o pár stránek dál už se dočteme, že císařovna přijela do lázní v době, kdy od smrti korunního prince uplynuly čtyři roky!

Dalším rušivým elementem v knize je slovenský jazyk. No rušivým by samozřejmě nebyl, kdyby věty v něm napsané byly gramaticky správně. Což - jak jistě tušíte, nejsou. Ono vůbec celá ta slovenština v knize vyznívá nějak podivně. Ano, jsme na Slovensku, čili bychom předpokládali, že lázeňští lékaři, sestřičky, terapeuti i jedna z hlavních postav - knihovník a archivář Karol Kertész budou mluvit slovensky. V takovém případě by ale musela být polovina knihy slovenská, což by bylo asi nežádoucí. Autor tedy slovenštinu užil jen občas, jakoby na ukázku v některých dialozích, což nepůsobí vůbec dobře a věrohodně už vůbec ne. Opět se nevyvaruje hrubých chyb a tak je například po celou knihu otrocky používáno do Bardějovských kúpeľou, namísto správného užití Bardejovkých Kúpeľov, o psaní velkého písmena ani nemluvě.
Tomu všemu je pak nasazena koruna rozhovorem Karla Zacha s lázeňskou lékarkou, která se pacienta při vstupní prohlídce zeptá: "Kúríte?" :-) To jako myslela, jestli pan Karel doma topí? Opravdu pan autor nezná tak známé slovenské slovíčko jako je fajčiť?

A teď už se dostáváme k těm největším a zásadním omylům v knize. Manželský pár Karel a Ida Zachovi se při týdenním lázeňském pobytu seznámí s místním knihovníkem a archivářem Karolem Kertészem, se kterým postupně zejména Karel Zach poznává císařovnu Alžbětu hlavně v souvislosti s jejím pobytem v lázních. Hned při jedné z prvních návštěv u něj v místní lázeňské knihovně pak od archiváře obdrží zajímavou informaci, a to že: "10. září 1898 se stala ta hrozná věc, kdy císařovnu srbský atentátník v Zürichu na břehu Bodamského jezera zranil, a ona zranění podlehla." To jsou mi tedy věci, opravdu erudované poznatky od archiváře, jen co je pravda. Co také čekat od archiváře, který coby nejautentičtější knihu o císařovně Alžbětě doporučí lázeňským hostům značně pochybné a nevěrohodné paměti císařovniny neteře, hraběnky Marie Wallersee-Larisch Moje minulost. (Mimochodem právě z této knihy najdeme zde v příběhu výňatky, zejména v souvislosti s mayerlingskou tragédií a nějak jsem si nevšimla, že by byl uveden zdroj.)
Takže nejenom dějepis, ale i základní zeměpisné znalosti panu autorovi zřejmě nic neříkají.
Ani ne o 100 stránek dál však Karel Zach opět přemítá o císařovně a o poznatcích, co během pobytu získal a hle - tentokrát má informace již správné, tedy Luigi Lucheni, Ženeva a Ženevské jezero. Kde na ně byl těžko soudit.
O pár stránek dál probíhá přednáška archiváře Karola Kertésze a jaké to překvapení, i on už mezitím zmoudřel a již uvádí pravdivé jak zeměpisné údaje o vraždě, tak i správnou národnost vraha.
Na konci knihy nám ale opět Karel Zach tvrdí, že "císařovna zemřela rukou srbského atentátníka." Takže opět za pět.

K dalším omylům v knize patří zmínka o Rakousko-uherském vyrovnání. Pan autor nám zde v knize tvrdí, že k němu došlo 28.července 1867!, což je samozřejmě opět špatně, stalo se tak 8.června 1867.

Další problematickou věcí v této knize je osoba hraběnky Sztáray. Ta je zde v knize označena za komornou, nebo dokoce za osobní komornou císařovny Alžběty, kterou rozhodně nebyla. Rozdíl mezi komornou a dvorní dámou zřejmě autorovi nic neříká, i když při další zmínce v knize je již správně uveden status dvorní dáma. Při pátrání pak Karel Zach navštíví mimo jiné i lázeňského fotografa Vreckého, který mu ukazuje nějaké snímky lázní z doby, kdy zde císařovna Alžběta pobývala. Mimo jiné ukazuje i snímek, kde je císařovna zachycena u bočního vchodu hotelu Deák, kde byla ubytovaná a tvrdí nám, že je na něm císařovna spolu s hraběnkou Sztáray. Ta ale císařovnu do Bardejovských Kúpeľov nedoprovázela. Tuto informaci neví ani archivář Karol Kertész, ten nám sice prozradí, že v císařovniných službách byla od roku 1894, což je výjimečně pravda, ale zda byla či nebyla s císařovnou v Bardějově už netuší. Ono by si možná stačilo namísto snůšky drbů Marie Wallersee-Larisch přečíst vzpomínkovou knihu hraběnky Sztáray Poslední léta císařovny Alžběty a bylo by jasno hned.

Další problém - faktické chyby. Jak jsme se doposud mohli přesvědčit, pan Slavíček zřejmě znalcem císařovny Alžběty nebude, stejně tak slovenského jazyka nebo dějepisu. To vše bychom mu mohli odpustit, hold, každý máme svoji parketu. Jenže on si bohužel ani nepamatuje, co sám napsal, a to by určitě měl, říká-li si spisovatel.
Za všechny uveďme alespoň tři příklady:
Ústřední zápletkou a kauzou celé knihy je, jak je napsáno i v anotaci, ztracený a znovu objevený pohárek, ze kterého císařovna během svého pobytu v lázních pila a poté ho i lázním coby upomínku darovala. O tom se v knize dočteme na několika místech, liší se však doba navrácení pohárku na své původní místo. Na straně 41 se dočteme, že se zpět objevil bezprostředně po císařovnině smrti - a ejhle, o tři strany dále se ale navrácení pohárku neznámým pachatelem na původní místo událo až tři roky po císařovnině smrti.
Na straně 30 je nám představena vila Milada, kde mimo jiné sídlí lázeňská knihovna, kterou Karel Zach často navštěvuje. Na straně 40 si to ale míří do knihovny do vily Melánia. Že by ji za den přestěhovali?
Na straně 118 se dozvídáme, že předešlý večer to hlavní hrdina Karel Zach trochu přehnal s pitím borovičky, neboť si ke stolu přisedlo několik Slováků ze Zvolena. Na straně 141 mu tuto neblahou událost s Žilinčany připomíná jeho manželka Ida. Tak odkial vlastne tí bratia boli?

Dalším opravdu velkým nešvarem knihy je neustálé opakování, troufám i říci dokonce omílání stále stejných informací, takže ve finále by celá kniha mohla být poloviční.
Například na str. 28 navštíví Karel a Ida Zachovi Muzeum císařovny Sisi nacházející se v lázních, kde se od průvodkyně mimo jiné dozvědí, že císařovna po dobu pobytu pila pramen Lobogo, který byl poté na její počest přejmenován na pramen Alžběta. Karel se ještě diví zvláštnímu jménu pramene - dostane se mu vysvětlení, že Lobogo znamená v maďarštině korouhev nebo také vlajka. Na straně 53 už Karel patrně na Lobogo zapomněl. V kolonádní hale při pití léčivé vody se Karel obsluhující znovu ptá, jestli se tento pramen vždy jmenoval Alžběta a když se mu dostane odpovědi, že nikoliv, že to byl pramen Lobogo, hrozdě se diví. Tak nevím, asi v muzeu nedával pozor :-)
Další příklad: Na straně 82 zmíní Ida Karlovi procházku na Čiernu mláku, kterou by mohli podniknout. Na straně 92 se Karla ptá archivář Kertész, zda už byl na místě zvaném Čierna mláka. Veliké překvapení pro Karla, ptajícího se: To je co? Tak nejen že neposlouchá v muzeu, neposlouchá ani manželku :-) No bývalý policajt :-)
A takového nekonečného opakování je v knize celá řada, snad na třech místech v knize se dozvíme, že císařovně v lázních tak zachutnala maďarská pečínka, že si nechala od lázeňského hostinského Františka Schuberta napsat recept.

Co říci závěrem? Tahle kniha se prostě nepovedla, ať už z hlediska historického nebo literárního. Knihy pana Slavíčka neznám, takže nemohu porovnávat, jestli jsou takové nevalné kvality všechny, nebo se jedná o výjimku. Téma císařovny Sisi mu zjevně nesedlo, raději by měl zůstat ve svých křivolakých žižkovských uličkách, které jsou jeho srdci jistě bližší a cítí se v nich určitě mnohem pevnější v kramflecích než v Bardejovských Kúpeľoch za časů návštěvy císařovny Alžběty.

Knihu doporučit rozhodně nemohu, jsem ráda, že jsem za ni peníze neutrácela a půjčila si ji jenom v knihovně.
Kdo by se chtěl dozvědět o pobytu císařovny Alžběty v Bardejovských Kúpeľoch více tak zde přidávám odkaz na svůj starší článek:

Řeč byla i o hraběnce Sztáray, která, ač pocházela z východního Slovenska, tak císařovnu na této cestě do lázní nedoprovázela, i o tom si můžete přečíst v mém starším článku: Irma Sztáray
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisssi Sisssi | Web | 28. listopadu 2018 v 16:17 | Reagovat

Souhlasím, množství chyb je opravdu alarmující, vypadá to, že autor si jen odskočil od svých dalších detektivek a mimochodem vydal nedotažené lázeňské intermezzo. Opakování bylo nesnesitelné, připadá mi to, jaky kdyby si autor vždy napsal pár stránek a po čase se k textu vrátil a znovu se opakoval a pak zas a zas. Přesto ale pozitivně hodnotím, že se autor alespoň občas snažil držet faktů. Ve srovnání s romány Allison Pataki z toho Slavíček vychází ještě dobře.

Moc se těším na Tvé další články :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.