Předčasná úmrtí zapsaná do dějin

11. června 2017 v 12:00 | Jana K |  Další knihy s historickou tematikou
Autor: Tomáš Čechtický
Nakladatelství: Empresa Media
Rok vydání: 10/2016
Počet stran: 176

Kolik dávám bodů: 2/10


Anotace:
Byli slavní a ve svých oborech mimořádně úspěšní. Spojuje je však ještě cosi - temný moment smrti: zemřeli předčasně, za dramatických a často nevyjasněných okolností, mnohdy z vlastní vůle. Osudy hrdinů nejrůznějších historických ér a oblastí lidské činnosti do šestadvacítky poutavých příběhů zpracoval zkušený publicista Tomáš Čechtický. Ve svém čtivém výběru nabízí originální postřehy a neotřelé pohledy na podnikatele Tomáše Baťu, polárníka Václava Vojtěcha, herce Tomáše Holého, krasobruslařku Hanu Maškovou, básníka Františka Gellnera, choť následníka habsburské monarchie Žofii Chotkovou, hudebníka Jiřího Schelingera, zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, hokejistu Ivana Hlinku či slavného intrikána Albrechta Valdštejna. Publikace je určena všem, jež zajímají české dějiny a jejich osobnosti a touží se dozvídat nové věci. Ve čtivě napsaných textech přinese poučení čtenářům, kteří rádi domýšlejí souvislosti a jimž je poctivě napsaná litaratura faktu podnětem k vlastímu uvažování.

O autorovi:
Narozen v roce 1952. Maturoval na tříleté střední všeobecné vzdělávací škole (SVVŠ) v Plzni, pak navštěvoval plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Medicínu nedokončil. Vykonával rozmanitá zaměstnání: zřízenec na patologii, sanitář mobilní koronární jednotky, lesní dělník, elév v redakci Československého rozhlasu, pomocný technik přímých přenosů Československé televize. Vystudoval televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK, promoval v roce 1981.
Od té doby až dodnes je reportérem. Ve Stadionu do jeho zániku v roce 1994, pak krátce v pátečních Lidových novinách. Od prvního čísla v roce 1994 byl redaktorem Týdne, v roce 2008 přešel do Instinktu.
Posílal reportáže z osmi olympiád (ZOH Albertville 1992, LOH Barcelona 1992, ZOH Lillehammer 1994, LOH Atlanta 1996, ZOH Nagano 1998, LOH Sydney 2000, LOH Athény 2004 a ZOH Turín 2006). Má dvě dcery a čtyři vnučky.

Moje hodnocení:
Tak v prvé řadě musím předeslat, že nejsem příznivce těchto rychle šitých novinářských publikací. Tato kniha je zářným příkladem, všechny medailony zařazené do knihy byly již publikovány v časopise Instinkt. To by ani tak nevadilo, ne každý čtenář příslušný časopis sleduje.
Já jsem se k této knize dostala jen náhodou, když jsem ji uviděla v knihovně, zaujala mě Žofie Chotková na titulce a při zalistování knihou jsem zjistila, že obsahuje i medailonek korunního prince Rudolfa a tak jsem si ji půjčila.
Celý historický záběr osobností v knize je značně široký (navíc nejsou řazeny posloupně), až je to možná na škodu, neboť Jan Sladký Kozina vedle Tomáše Holého působí poněkud divně a komicky.
Každý medailon osobnosti je jen na dvě dvoustrany (z nichž ještě většinu místa zaberou fotografie), o smrti jednotlivých osobností se nedozvíme prakticky nic. Spíš by se kniha měla jmenovat "Stručné životopisy a data osobností předčasně zesnulých." Nic nového, jen strohý výtah ze životopisů a dat. Nečetla jsem všechny osobnosti, kromě výše zmíněných dvou, kvůli kterým jsem si knihu půjčila, jen asi dalších osm, ale k tomu, abych si o knize udělala nelichotivý obrázek mi to stačilo.
Co je ale úplně nejhorší, pan Čechtický se nevyvaruje ani hrubých nesrovnalostí. Za všechny alespoň dva příklady:
V kapitole o kněžně Windischgrätzové se dozvídáme, že její matka Pavlína z Arenbergu uhořela při požáru 1. července 1810 na rakouském vyslanectví v Paříži. O stránku dál, v rámečku s daty, který je u každé osobnosti se ale dočteme, že matka uhořela při požáru na rakouském vyslanectví ve Vídni!
Další problém máme v kapitole o korunním princi Rudolfovi, kde se dočteme že: "Nepříliš vzhledná dcera belgického krále Stephanie znamená pro matku i babičku méně než nic. První ji nazývá "ošklivou nemotorou," druhá "morální zátěží." To pan autor myslí babičku Žofii, o které je řeč v odstavci výše? Nebo kterou babičku, arcivévodkyně Žofie byla přece v době Rudolfova sňatku už bezmála devět let po smrti! Oba tyto velmi známé a nelichotivé výroky o Stefanii pochází pochopitelně z úst císařovny Alžběty.
Rozhodně nemohu tuto publikaci doporučit, její úroveň je velmi nízká, postačující možná do časopiseckých periodik nevalné kvality, ne ovšem pro seriózní publikaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 12. června 2017 v 17:58 | Reagovat

Předčasná úmrtí jsem si pořídila, neb mě tato publikace zaujala. A je to opravdu katastrofa.....

2 Sisssi Sisssi | Web | 24. června 2017 v 13:22 | Reagovat

Milá kolegyně, právě chystám článeček o novém představení Útěky Alžběty Rakouské. Vzhledem k tomu, že se hrálo nejprve v Bratislavě a nyní v Ostravě, je pro mě nedosažitelné, neb jsem z druhého konce republiky. Proto jssem se Tě chtěla zeptat, zda se na hru nechystáš, Tvé postřehy by jistě byly velkým přínosem pro mě i ostatní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.