Prosinec 2016

Vánoce v dopisech arcivévodkyně Sophie

24. prosince 2016 v 17:00 | Jana K |  O blogu

Příjemné prožití vánočních svátků, splnění Vašich přání a vše dobré do příštího roku,

přeji všem čtenářům blogu Císařovna Sisi a její rodina.

Jana K, autorka blogu


K vánočnímu přání připojuji ještě jedno vánoční téma, tentokrát to budou dopisy arcivévodkyně Sophie z nichž se můžeme dozvědět i o atmosféře vánočních svátků v císařské rodině.
Arcivévodkyně Sophie byla nadšenou pisatelkou dopisů, které si pravidelně vyměňovala se svými četnými sourozenci, se svými syny i jejich manželkami. V dopisech jsou často velmi dopodrobna vylíčeny nejen aktuální společenské či historické události, ale především nejrůznější střípky z každodenního života císařské rodiny.
Velká část většiny dopisů se pochopitelně týká milovaných vnoučat arcivévodkyně; milovaná babička takřka v žádném svém dopise neopomene vzpomenout všelijaké drobné příhody s malou Sophií, Gisi a korunním princem Rudim.


První vánoční svátky, jež si prostřednictvím dopisů arcivévodkyně Sophie připomeneme, budou smutné Vánoce roku 1857. Celá císařská rodina se velmi pomalu vzpamatovávala z bolestné ztráty starší dcerky Sophie, která zemřela v květnu téhož roku během cesty císařského páru po Uhrách. Veškerou pozornost tak na sebe během těchto vánočních svátků poutala mladší dcera Gisela, která tak zaujala místo své starší zesnulé sestry.

"Vánoční nadílka u mých dětí se vydařila lépe, než jsme se odvážili doufat po naší bolestné ztrátě, protože naše milované, nyní jediné děťátko zmírnilo všechny bolestné vzpomínky svou tak láskyhodnou roztomilostí a radostí. Když ji její otec přinesl ke vší té nádheře, rozhlížela se v němém úžasu, pak stála u svého stolečku, prohlížela si každou hračku, držela vycpaného pejska, který pomocí hodinového strojku pohyboval všemi končetinami a výtečně, tak mírně a pokojně si se všemi těmi nádhernými dárky hrála.
Jedenkrát zavýskla radostí, což má ve zvyku, když se moc zaraduje, a pak v dalších dnech po ránu pokaždé zajásala, když zahlédla ve vedlejším pokoji všechny ty krásné věci, z nichž dostane každý den na hraní jen jedinou, a vždycky jásá radostí!
Když jí matka o Štědrém večeru oznámila, že už musí jít spát, šla poslušně, bez odporu. Jen ještě s námahou sundala z ruky dva bracelety (náramky), které jsme jí dali my, její milovaný dědeček a já; myslela si, že je musí také nechat u hraček, a už je chtěla předat Sophii Esterházy, ale nakonec je pevně stiskla v dlani a po několika úklonách odešla klidně spát."

(Dopis z 28. prosince 1857 poslaný snaše arcivévodkyni Margarete)


Další vánoční svátky, které acivévodkyně vzpomněla v dopise, jsou Vánoce roku 1862, jež byly mimořádné především tím, že je poprvé po letech oslavila v kruhu rodinném císařovna Alžběta, která se v minulých letech ze zdravotních důvodů zdržovala mimo císařské hlavní město.

"V 7 hodin byla nadílka u Sisi, a to byla její velká chvíle, protože ráda a velkoryse obdarovává a všechno zařídila velice vkusně. Když jsme u ní byli ráno na snídani, papá, Ludwig Viktor a já, vypadala s přípravami na večer už docela spokojená, popřáli jsme jí k narozeninám a našli jsme u ní Franciho a děti. Ty se už mnoho dní hrozně těší na nadílku, kterou Weldenová (aja) a ostatní chůvy pořádají pro chudé děti. Včera Gisela ozdobila pro chudé děti stromeček.
Svatvečer ve čtvrtek. Musela jsem Tě včera opustit, šla jsem na požehnání. Večer byl zase velice šťastný, děti tak milé spolu se svými rodiči, roztomilé svým dětským očekáváním a pak tak spokojené a rozradostněné, Gisela, velice dívčí, se tiše zaměstnávala dárky a radovala se, Rudolf, živý a čiperný, brzy začal foukat do lesního rohu a na hlavu si nasadil turban, dokud ho dobrý papá neupozornil, že takhle se brzy zpotí. Stále volal na otce, aby mu s tím nebo oním pomohl, ze všeho se radoval a o vše jevil zájem. Vztah otce a syna je velice dojemný a blahodárný a velice útěšně na děti působí i přítomnost obou rodičů..."

(Dopis z 24. prosince 1862 poslaný synovi Karlu Ludwigovi)


Připomínám také starší články s vánočními tématy:


Zdroj:
vlastní článek, citace dopisů z:
Praschl-Bichlerová Gabriele: "Unsere liebe Sisi"