Báseň "There's somebody coming upstairs!"

31. května 2016 v 12:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
V minulém básnickém okénku jsem zmínila několik básní, jimiž císařovna zobrazuje svůj vztah k nejrůznějším mužům a svým ctitelům.
V září roku 1887 se Alžběta vrátila v čase o deset let nazpět a ve své básni "There's somebody coming upstairs" vzpomíná na drobnou veselou epizodu s princem Eduardem z Walesu, který se také řadil k jejím četným obdivovatelům.
Příběh, k němuž se císařovna prostřednictvím své básně vrací, se odehrál v roce 1878 v Anglii, kde císařovna pobývala mimo jiné i ve společnosti své oblíbené neteře Marie Larisch-Wallersee. Dámy se zdržovaly právě v Combermere, kde se k večernímu čaji nechal pozvat i princ waleský.


Císařovna přichystala spolu s Marií menší žert - Eduarda přijala v krajkovém negližé, což si princ vysvětlil jako jednoznačnou výzvu. Když se usadil těsně vedle ní, zavolala císařovna rychle svou neteř, která měla pro onen večer zvláštní pokyny, jak sama vzpomíná ve své knize:

"Zatímco princ skládal v horním salonu císařovně poklony, čekala jsem v dolní hale, která sloužila zároveň jako knihovna a byla se salonem nahoře spojena pokojovým schodištěm, na její zavolání. Našla jsem si knihu a krátila si čas čtením. Přesto jsem, i když nezřetelně, slyšela shora hlasy a občas i císařovnin typický smích. Když zavolala mé jméno, odhodila jsem knihu a spěchala po schodech nahoru. U balustrády stála moje teta, před ústy si držela kapesník a na očích jsem jí viděla, jak se snaží ztlumit smích. Kolem mne, poměrně spěšně, prošel princ a na mou poklonu odpověděl jen kývnutím hlavy."

Císařovninu báseň zde uvádím ve třech různých, více či méně povedených verzích.


"'May I come to tea today?'
(Smím dnes večer přijít na čaj?)
Ptal se princ krásné lady (Alžběty),
'Cítím se s vámi božsky!'
'If your Highness will be steady.'
(Když vaše Výsost klidná je.)
A kráska se ukloní...

Jemně mírně padá zář
na široké otomany
kde spočívá libá tář
krásné domu toho paní.

Jak je celá k zulíbání
v svém kajkovém negližé,
její ruka bílá shání
se po lžičce, když vaří thé.

V křesle těsně vedle ní
sedí princ a pohledem
zdá se, že ji rovnou sní,
krásnou jako diadém.

Chýlí se k ní čím dál blíž,
už ji drží v náručí.
Stáhneme snad závěs níž,
jenž diskrétnost zaručí?...

Hrdina však každým coulem,
z míry se vyvésti nedá,
jako šermíř se svým kordem,
co se šustne, všude hledá:
'There's somebody coming upstairs!'
(Někdo stoupá po schodech)...

Lady počíná se chvět,
usmívá se, je však bledá:
Highness, i když pozdě je,
také na mne úzkost sedá,
'There's somebody coming upstairs!'"

(Zimní písně, září 1887)



"'May I come to tea today?'
(Smím dnes večer přijít na čaj?)
Pravil princ ke krásné lady (Alžbětě),
'být s Vámi je božsky zrádné.'
'If your Highness will be steady.'
(je-li Výsost si tak jistá),
dí s úklonou dítě vnadné...

Měkké světlo tiše září
na širokém otomanu,
kde se zrůžovělou tváří
leží krásná paní domu.

Je v krajkovém negližé,
věru božský pohled na ni,
ležérně když pije thé,
bílé ručky k zulíbání.

Ve fotelu vedle ní
sedí princ, jenž svými zraky
hltá ji, neb k zbláznění
krásná je a svůdná taky.

Blíž a blíž přitáhne si
krásku, už ji k sobě tiskne.
'Zatáhneme závěsy?'
Ona po něm okem blýskne.

Hrdina však v každém čase
je jak šermíř na stráži,
finty zná a nevzdává se,
náhle uši nastraží:
'There's somebody coming upstairs!'
(Někdo stoupá po schodech)...

Kolem rtíků krásné dámy
šlehne úsměv k jeho děsu:
'Highness, také připadá mi,
že snad - já se celá třesu - '
'There's somebody coming upstairs!'




"Já a princ Eduard seděli jsme si
v malířském pokoji.
On jako hrdlička cukroval:
'Ó, jak tě miluji!'

Přisedl blíž a ruku mi stisk'
a šeptal: 'Dear cousin, co takhle dnes...?'
Já se smíchem hrozila: 'Tiše!'
'There's somebody coming upstairs!'

Posloucháme, však nikde nic,
a veselá hra jde dál.
Sir Eduard dostal odvahu,
už úplně rozvázal.

Nebráním se, ale musím se smát:
'Dear cousin, co takhle dnes...?'
Tu zrozpačitěl a zašeptal jen:
'There's somebody coming upstairs!'




Eduard, princ waleský (1841 - 1910), byl v době, kdy se setkal s císařovnou Alžbětou a kdy vznikla výše uvedená báseň, následníkem britského trůnu. Vlády se ujal coby Eduard VII. v lednu roku 1901, po smrti své matky královny Viktorie (i o ní napsala císařovna Alžběta báseň s názvem "Z dvorní kroniky královny Titanie"), která vládla Spojenému království Velké Británie a Irska dlouhých 63 let.
Roku 1863 se Eduard oženil s princeznou Alexandrou "Alix" Dánskou, se kterou měl šest potomků.
Vášnivý kuřák (jak ostatně vidno z fotografií) Eduard zemřel po pouhých devíti letech vlády a na trůnu jej vystřídal jeho syn George.



Zdroj:
básně citovány z:
Gabriele Praschlová-Bichlerová: "Kaiserin Elisabeth - Mythos und Wahrheit"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisssi Sisssi | Web | 31. května 2016 v 14:37 | Reagovat

Ten třetí překlad je opravdu velmi neobvyklý, to převedení do ich-formy a začátek, kde je přímo jemnován ctitel, velmi posouvá původní znění básně. Škoda, že do češtiny se Sisiny básně převádějí značně zkrácené (třeba tato má v originále 16 slok).

2 Romy Romy | 4. června 2016 v 19:51 | Reagovat

Mně se nejvíc líbí druhý překlad. Tuhle Alžbětinu báseň mám ráda, četla jsem ji už dříve, myslím, že to bylo v knize "Korunu snímám z unavené hlavy".
Také mám pocit, že Alžbětiny básně nemohou v češtině vyniknout, neboť se je často nikdo ani nesnaží přebásnit, jsou to jen nebásnické překlady (tahle zrovna ne, ale některé jiné).

3 Sisssi Sisssi | Web | 4. června 2016 v 21:06 | Reagovat

To je zajímavé, mohu se zeptat, v kterých knihách jsou ty nebásnické překlady?

4 Romy Romy | 5. června 2016 v 19:32 | Reagovat

Já neměla na mysli žádné konkrétní básně,spíš takový obecný postřeh z těch všech básní, co jsem kdy četla. A ten termín "nebásnický překlad" jsem myslela tak, že se mi to prostě zdálo naprosto odfláknuté, nedomyšlené, překladatel se ani nesnažil o to, aby se báseň rýmovala, i když originál se rýmoval. Prostě to na mě působilo dojmem, jako by to byl jen přeložený text.

5 Sisssi Sisssi | Web | 7. června 2016 v 19:50 | Reagovat

Můžeš uvést nějaké konkrétní příklady? Když tak vzpomínám na knihy jako je Císařovna proti své vůli, Korunu snímán z unavené hlavy, Zvláštní žena nebo Mýtus a pravda, tam všude jsou básně přeloženy rýmovaně.

6 Romy Romy | 13. června 2016 v 16:57 | Reagovat

To sice ano, ale nejsou to zrovna zdařilé rýmy, alespoň podle mne. Je to ale čistě jen můj osobní názor, rozhodně jsem nechtěla rozpoutat nějakou odbornou diskuzi.

7 Sisssi Sisssi | Web | 13. června 2016 v 19:05 | Reagovat

Zdařilé rýmy to nejsou právě proto, že ani Alžbětiny originály nebyly příliš zdařilé. Její básně nepřekročily běžný průměr, k dokonalosti uctívaného mistra Heinricha Heina měly hodně daleko. Alžběta si však tuto svou průměrnost neuvědomovala a byla hrdá na to, že je básnířka. Ať je však úroveň její poezie jakákoli, důležité je, že jí přinášela úlevu a radost a my tak díky tomu máme o jeden skvělý historický pramen víc.

8 Romy Romy | 17. června 2016 v 21:23 | Reagovat

To je pěkně řečeno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.