Květen 2016

Báseň "There's somebody coming upstairs!"

31. května 2016 v 12:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
V minulém básnickém okénku jsem zmínila několik básní, jimiž císařovna zobrazuje svůj vztah k nejrůznějším mužům a svým ctitelům.
V září roku 1887 se Alžběta vrátila v čase o deset let nazpět a ve své básni "There's somebody coming upstairs" vzpomíná na drobnou veselou epizodu s princem Eduardem z Walesu, který se také řadil k jejím četným obdivovatelům.
Příběh, k němuž se císařovna prostřednictvím své básně vrací, se odehrál v roce 1878 v Anglii, kde císařovna pobývala mimo jiné i ve společnosti své oblíbené neteře Marie Larisch-Wallersee. Dámy se zdržovaly právě v Combermere, kde se k večernímu čaji nechal pozvat i princ waleský.


Císařovna přichystala spolu s Marií menší žert - Eduarda přijala v krajkovém negližé, což si princ vysvětlil jako jednoznačnou výzvu. Když se usadil těsně vedle ní, zavolala císařovna rychle svou neteř, která měla pro onen večer zvláštní pokyny, jak sama vzpomíná ve své knize:

"Zatímco princ skládal v horním salonu císařovně poklony, čekala jsem v dolní hale, která sloužila zároveň jako knihovna a byla se salonem nahoře spojena pokojovým schodištěm, na její zavolání. Našla jsem si knihu a krátila si čas čtením. Přesto jsem, i když nezřetelně, slyšela shora hlasy a občas i císařovnin typický smích. Když zavolala mé jméno, odhodila jsem knihu a spěchala po schodech nahoru. U balustrády stála moje teta, před ústy si držela kapesník a na očích jsem jí viděla, jak se snaží ztlumit smích. Kolem mne, poměrně spěšně, prošel princ a na mou poklonu odpověděl jen kývnutím hlavy."

Císařovninu báseň zde uvádím ve třech různých, více či méně povedených verzích.


"'May I come to tea today?'
(Smím dnes večer přijít na čaj?)
Ptal se princ krásné lady (Alžběty),
'Cítím se s vámi božsky!'
'If your Highness will be steady.'
(Když vaše Výsost klidná je.)
A kráska se ukloní...

Jemně mírně padá zář
na široké otomany
kde spočívá libá tář
krásné domu toho paní.

Jak je celá k zulíbání
v svém kajkovém negližé,
její ruka bílá shání
se po lžičce, když vaří thé.

V křesle těsně vedle ní
sedí princ a pohledem
zdá se, že ji rovnou sní,
krásnou jako diadém.

Chýlí se k ní čím dál blíž,
už ji drží v náručí.
Stáhneme snad závěs níž,
jenž diskrétnost zaručí?...

Hrdina však každým coulem,
z míry se vyvésti nedá,
jako šermíř se svým kordem,
co se šustne, všude hledá:
'There's somebody coming upstairs!'
(Někdo stoupá po schodech)...

Lady počíná se chvět,
usmívá se, je však bledá:
Highness, i když pozdě je,
také na mne úzkost sedá,
'There's somebody coming upstairs!'"

(Zimní písně, září 1887)



"'May I come to tea today?'
(Smím dnes večer přijít na čaj?)
Pravil princ ke krásné lady (Alžbětě),
'být s Vámi je božsky zrádné.'
'If your Highness will be steady.'
(je-li Výsost si tak jistá),
dí s úklonou dítě vnadné...

Měkké světlo tiše září
na širokém otomanu,
kde se zrůžovělou tváří
leží krásná paní domu.

Je v krajkovém negližé,
věru božský pohled na ni,
ležérně když pije thé,
bílé ručky k zulíbání.

Ve fotelu vedle ní
sedí princ, jenž svými zraky
hltá ji, neb k zbláznění
krásná je a svůdná taky.

Blíž a blíž přitáhne si
krásku, už ji k sobě tiskne.
'Zatáhneme závěsy?'
Ona po něm okem blýskne.

Hrdina však v každém čase
je jak šermíř na stráži,
finty zná a nevzdává se,
náhle uši nastraží:
'There's somebody coming upstairs!'
(Někdo stoupá po schodech)...

Kolem rtíků krásné dámy
šlehne úsměv k jeho děsu:
'Highness, také připadá mi,
že snad - já se celá třesu - '
'There's somebody coming upstairs!'




"Já a princ Eduard seděli jsme si
v malířském pokoji.
On jako hrdlička cukroval:
'Ó, jak tě miluji!'

Přisedl blíž a ruku mi stisk'
a šeptal: 'Dear cousin, co takhle dnes...?'
Já se smíchem hrozila: 'Tiše!'
'There's somebody coming upstairs!'

Posloucháme, však nikde nic,
a veselá hra jde dál.
Sir Eduard dostal odvahu,
už úplně rozvázal.

Nebráním se, ale musím se smát:
'Dear cousin, co takhle dnes...?'
Tu zrozpačitěl a zašeptal jen:
'There's somebody coming upstairs!'




Eduard, princ waleský (1841 - 1910), byl v době, kdy se setkal s císařovnou Alžbětou a kdy vznikla výše uvedená báseň, následníkem britského trůnu. Vlády se ujal coby Eduard VII. v lednu roku 1901, po smrti své matky královny Viktorie (i o ní napsala císařovna Alžběta báseň s názvem "Z dvorní kroniky královny Titanie"), která vládla Spojenému království Velké Británie a Irska dlouhých 63 let.
Roku 1863 se Eduard oženil s princeznou Alexandrou "Alix" Dánskou, se kterou měl šest potomků.
Vášnivý kuřák (jak ostatně vidno z fotografií) Eduard zemřel po pouhých devíti letech vlády a na trůnu jej vystřídal jeho syn George.



Zdroj:
básně citovány z:
Gabriele Praschlová-Bichlerová: "Kaiserin Elisabeth - Mythos und Wahrheit"