Únor 2016

Sny císařovny Sisi

28. února 2016 v 12:00 | Jana K |  Románové knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Allison Pataki
Nakladatelství: Alpress, edice Klokan
Rok vydání: 9/2015
Počet stran: 480

Kolik dávám bodů: 1/10

Z anglického originálu "The Accidental Empress" přeložila Eva Konečná.


Anotace:
Když kladli Sisi na hlavu první korunu, netušila, co to obnáší. Při druhé korunovaci chce být královnou hodnou obdivu lidu. Stane se sice milovanou vládkyní země, ale ne milovanou manželkou. Její život řídí tchyně - a manžel František Josef I. je pro ni zklamáním. Láska do jejího srdce vstoupí s hrabětem Andrássym. Jenže na císařském dvoře není pro city místo...

O autorce:
Allison Pataki se narodila v roce 1984 a je dcerou známého amerického politika George E. Patakiho, bývalého guvernéra státu New York. S vyznamenáním absolvovala univerzitu v Yale. Miluje historii a ve své literární tvorbě se inspiruje skutečnými dějinnými událostmi a jejich protagonisty. Pravidelně přispívá do médií a je činná také v neziskové sféře. S manželem žije v Chicagu.

Ukázka z knihy:
Opouští místnost rychlým krokem a zakrátko je zadýchaná. Ale rozhodně ne unavená. Cítí se čilá a svěží, jak už léta ne.
Ví, které dveře patří jemu; služebná byla díkybohu natolik diskrétní, aby se neptala, proč to císařovna chce vědět. Vyklouzává zadními dveřmi a prochází nepozorovaná temnou chodbou.
"Pro císařovnu není správné, aby se proháněla po chodbách bez doprovodu." Jen kdyby věděla, pomyslela si Sisi.
Nyní tiše klepe na dveře. Ohlíží se přes rameno pro případ, že by u nedalekého salonu stála stráž. Ale je tady naprosto sama.
Pak se ve dveřích objevuje jeho tvář a pramínek světla svíčky dopadne do chodby. Dívá se na ni, košili rozepnutou, vlasy rozcuchané. Jeho rysy prozrazují překvapení; nečekal, že se na druhé straně jeho dveří objeví zrovna ona. "Sisi?"
"Smím dovnitř?" Ačkoliv je to otázka, nečeká na odpověď.
Vstoupí za ním.
"Máš představu, kolik je hodin?" Z jeho dechu je cítit víno a v pokoji vládne nepořádek. Zjevně něco psal, na něčem pracoval nebo neklidně popocházel. Něco, co její neklidná mysl dobře chápe. "Je hodně po půlnoci, ne?"
Sisi pokrčí rameny a nechá jeho otázku nezodpovězenou.
"Je to rozumné?" Přejde pohledem na dveře a zavře je. Zavře je oba uvnitř.
Jde k němu a srdce jí divoce buší v hrudi. Vypadá divoce, hezčí, než jak ho kdy viděla. Je to rozumné, ptal se? Ne, určitě to není rozumné.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Dívají se jeden druhému do očí a hovoří spolu beze slov. I po všech letech, po všech vzájemných příkořích a rozporech to dokážou pouze oni dva. Co čeká na druhé straně dveří, je něco, čemu musejí čelit společně.
"Je čas." Do kostelní předsíně vchází kněz malé postavy, hedvábné roucho mu vlaje v rytmu rychlého kroku. Po nezbytné úkloně se napřimuje a odříká své instrukce.
Oba pokývnou. On se zvedá ze židle a stane vedle Sisi. Ona ho bere za nabídnutou ruku a stiskne ji, poslední gesto podpory.
"Jsi připravena?" ptá se jí.
"Jsem. A ty?"
"Je někdo někdy připraven rozdělit své císařství?"
"Františku," říká ona a znovu mu stiskne ruku. "Ponecháváš si císařství celé."
František hledí před sebe, rty stisknuté do tenké linky. Když sklouzne zrakem zpět k ní, dívá se jí do očí. Nakrátko se jí zastaví dech obavou, co dalšího by mohl poznamenat. A on pak vzdychne a zeptá se: "Platí to i o nás?"

Moje hodnocení:
Tak tohle se opravdu nepovedlo...
Před několika lety jsem zde na svém blogu ohodnotila jiný román s názvem Úděl císařovny Alžběty coby nejhorší knihu, jakou jsem kdy o císařovně četla. Po přečtení tohoto nového románu ale musím říct, že toto výše zmíněné zpracování má nyní velkou konkurenci právě v této knize, tentokrát z pera americké autorky. Na rozdíl od Údělu tako kniha nezachytí celé období císařovnina života, věnuje se (naštěstí!) jen událostem z let 1853 - 1867, to ale na velmi nízké úrovni knihy nic nemění.
Celou knihu jsem dočetla jen s velkým sebezapřením a přemáháním a musím ji hodnotit ještě o bodík níž než Úděl. Napadá mě, že to vlastně ani není kniha o císařovně; spíše by se patřilo dodat "na motivy" života císařovny Sisi, neboť tolik nesmyslů v jedné knize jsem už dlouho neviděla.
Že tato novinka pravděpodobně nebude žádné terno dává tušit už (alespoň podle mě) nicneříkající obálka, která by mohla patřit k jakémukoliv pochybnému historickému románu, kterých je celá řada. Kniha mi svým obalem i bídnou kvalitou připomíná nepříliš povedené rádoby historické romány Sally MacKenzie, kterých jsem několik přečetla v rámci oddechu a odreagování. Ptám se, proč se vlastně absolventka prestižní univerzity rozhodla napsat knihu o Sisi, o které evidentně nemá dostatečné znalosti, stejně tak se ptám, proč se vůbec rozhodla pro nesnadnou historickou tématiku, o které také mnoho netuší.
Autorčiným zájmem ale není ani tehdejší móda (pokoušela jsem si představit Sisi na koni pouze v "hedvábné halence" a v "sametem potažené jezdecké přilbě," kterou nahradila slaměný klobouk při vyjížďce), ani gastronomie (na císařském stole v Bad Ischlu se při první večeři po příjezdu bavorských hostí objeví několik "honosných" pokrmů, které vzápětí vystřídá obyčejná klobása, jakoby autorka zapomněla, že dámy už nejsou v Bavorsku), ani etiketa (všelijaká divná oslovení, včetně "Milosti," "Výsosti," "má paní," "císařovno Alžběto;" ta císaře dokonce oslovuje "bratranče Františku" či "Tvoje Veličenstvo!").
Také charakteristika postav je značně pokřivena a ani vzdáleně nepřipomíná alespoň obecně známé teze. Císař Franz Josef hraje císařovně na klavír a maďarsky neumí říct ani dobrý večer. Obhroublá arcivévodkyně Sophie u stolu ("Nesnáším čekání, zejména, když mám hlad.") nezřízeně konzumující "vybrané" pokrmy a popíjející víno a šampaňské. Zakřiknutá Helena, neschopná ani základní konverzace se svou tetou a přející si raději odejít do kláštera, než se provdat za císaře Rakouska. Napjaté vztahy mezi dvěma nejstaršími sestrami a bratrem Karlem Theodorem, který je dědicem vévodství (starší bratr Ludvík v knize pro jistotu není vůbec).
A tím se dostávám k dalšímu nešvaru v knize - postavy vystupující v knize. Kromě ústřední dvojice, tedy císaře a císařovny a jejich postupně přicházejících potomků tu máme z habsburské rodiny ještě arcivévodkyni Žofii a... to je vše. Že se v knize ani jednou neobjeví třeba Žofiin manžel arcivévoda František Karel bych možná ještě pochopila, ale že v celé knize nepadne ani slovo o císařových bratrech ani jejich manželkách (např. jistě zajímavý a tak známý vztah Alžběta vs. Charlotta Belgická) mi už připadá hodně nepřirozené, nemluvě o Alžbětiných sestrách.
Na srpnovém setkání v Ischlu jsou ale naopak přítomni a následně dámám z Bavorska představeni ruský velvyslanec Petr Kazimirovič Meyendorff a ministr spravedlnosti Alexander Bach (tady se autorka dopustila dalšího omylu, neboť Bach zastával v srpnu 1853 funkci ministra vnitra, ministrem spravedlnosti byl jen v letech 1848/49).
Ono vůbec rodinné vztahy mezi Bavory a Rakušany jsou v podání autorky podivné, např. těsně před odjezdem do Ischlu se baví Ludovika s dcerami o příbuzných, za kterými se chystají a Sisi se vyptává: "Takže bratránek František už je dost starý, aby převzal moc?" Na to je jí vévodkyní odpovězeno: "Tvůj bratranec František Josef nastoupil na trůn. Nyní je rakouským císařem." Velmi podivné, to se o tom baví až po téměř pěti letech??? Císaře navíc na úplně prvním setkání v Ischlu vůbec nepoznají, je jim představen teprve po rozhovoru s Žofií, jemuž je nepozorovaně přítomen; bavorské příbuzné ho považovaly za pouhého pobočníka či Žofiina poradce. Nevím, nebyla jsem tam :-) ale tohle mi připadá nemyslitelné! Žofie navíc ani neví, která z bavorských neteří je která, ptá se na jejich věkový rozdíl a dokonce se ptá své vlastní sestry, kolik že má vlastně dětí!
Dalším velkým problémem celé knihy jsou chybné letopočty, s těmi si autorka patrně nelámala hlavu vůbec, rok sem, rok tam, vždyť je to jedno. Nechci být přehnaným puntičkářem, ale takové množství do očí bijících chyb týkajících se jednotlivých let, ve kterých se příběh odehrává, by se jen těžko hledalo někde jinde.
Neodpustím si uvedení alespoň několika málo příkladů:

• V březnu 1855 císařovna odpovídá na blahopřání k narození první dcery Žofie a vrchní hofmistr Lobkowitz jí "dobře" poradí: k poděkování má připojit blahopřání k sedmým! narozeninám nejmladšího potomka britské královny Viktorie, prince Leopolda - ten je sice narozen v dubnu (to autorka ještě trefila), ale roku 1853, slavil tedy nikoli sedmé, ale druhé narozeniny.
• Mezi blahopřáními k narození dcery se objevuje i "truhla dětského oblečení v bavorském stylu," kterou posílá bratranec Ludvík, tomu však tou dobou ještě není ani deset let.
• Ludvík je v knize zmíněn ještě jednou, a to v rozhovoru Sisi a Františka, kdy už v srpnu 1862 (tedy s rok a půl letým předstihem) František prohlásí: "Četl jsem, že tvůj bratranec Ludvík nastoupil na bavorský trůn."
• Ve stejném rozhovoru císařských manželů, tedy v létě roku 1862 je také zmíněna Helena, která "si vzala hodného muže, prince z rodu Thurnů," (to se o Helenině sňatku baví se čtyřletým zpožděním?), naopak císařovnin bratr Karel Theodor má ve stejné době (tedy s tříletým předstihem) "milou manželku, která ho zušlechtila."
• Po tomto více než podivném rozhovoru obou manželů odchází František od stolu a nenápadně (císařovna ho ale, pochopitelně, slyší) dává pokyn komorníkovi, aby mu obstaral kočár za účelem návštěvy paní Nahowské! Z císaře se nám tak stal pedofil, neboť Nahowské byly v roce 1862 asi 2 roky.
• Alžbětina druhá dcera Gisela se narodila "o půlnoci uprostřed nejžhavějšího srpnového týdne."
• Celá dějová linka s Andrássym je už úplně postavená na hlavu, s císařským párem se setkává hned na jejich první návštěvě v Budě roku 1857 a císařovna se na svůj dotaz, setká-li se i s paní Andrássyovou od císaře dozvídá, že "Andrássy se nikdy nezmínil o nějaké ženě a oženil se s uherskou autonomií." V srpnu roku 1862 ale císařovna potká Andrássyho jen tak náhodou a pod rouškou tmy na chodbě v Schönbrunnu a ten tasí z kapsy portrét Katinky, se kterou se nedávno oženil. Ve skutečnosti byl Andrássy ženat s Katinkou Kendeffy od roku 1856.

Podobných nesmyslů je v celé knize celá řada, vše vyvrcholí císařovniným poměrem s Andrássym noc před korunovací 8. 6. 1867, kdy je císařovna už těhotná!, těhotenství je na ní už dokonce vidět tak, že musely být povoleny švy na korunovační róbě!
Nezbývá mi než se znovu a znovu ptát proč??? Proč se tato mladá americká autorka rozhodla právě pro knihu o císařovně Sisi? Proč nezaměřila svou pozornost na nějaké jiné, jí bližší téma, když jí evidentně historie Rakouska-Uherska nic neříká.

Pokud máte zájem dozvědět se ještě více a více nesrovnalostí a nesmyslů, kterých je tato kniha doslova přeplněná, dovoluji si Vás odkázat na blog Alžběta-Sisi kolegyně Sisssi, kde doporučuji k přečtení velmi podrobnou recenzi této knihy.