Korunní princ Rudolf a jeho názor na setkání panovníků v Kroměříži

31. října 2015 v 12:00 | Jana K |  Životopis Rudolfa
Setkání rakouského císaře s ruským carem v letní rezidenci olomouckého arcibiskupa v Kroměříži ve dnech 25.-26.srpna 1885 se zúčastnila nejen císařovna, ale i korunní princ Rudolf. Ten stejně jako ona rakousko-ruské sbližování ostře kritizoval. Oba dva tak spojovala silná opozice proti okázalému a nabubřelému projevování vzájemného přátelství Rakouska s Ruskem. Bohužel to jeden o druhém nevěděli - což je velká škoda, neboť by to jistě alespoň trochu přispělo k jejich opětovnému sblížení, protože jejich vzájemné vztahy byly v té době již velice chladné.


Tablo s protagonisty slavného kroměřížského setkání, které bylo uveřejněno v "Das interessante Blatt" 27. srpna 1885.
Litografie podle kreseb Theodora Mayerhofera.

Rudolf neznal matčiny posměšné verše na adresu carské rodiny, stejně tak Alžběta neměla ponětí o sarkastických vyjádřeních, dopisech a dalších synových posměšných míněních o proruské politice ministra zahraničí Kálnokyho. Tomu oba dva svorně vytýkali, že vůči Rusku i Německé říši vystupuje s příliš malým sebevědomím, ba že je přímo pokorný a bezelstně padá do pastí nastražených Bismarckem a carem. "Bismarck tiskne Kálnokymu ruku, vyjednává ale s Ruskem, jako by se naše ministerstvo zahraničí jmenovalo zahraniční proto, že se nalézá v Berlíně, a ne ve Vídni," vyjádřil se korunní princ, nebo také napsal že "Současné ministerstvo zahraničí v této tak důležité době jen bezcílně a bezmocně poletuje jako míč, s nímž hrají Berlín a Petrohrad."
Nebo např. úryvek dopisu Latourovi z 23. července 1885: "Na Balkáně to zase jednou silně vře, v chodu jsou rozvětvená hnutí. Na ministerstvu o tom nevědí skoro nic a přistupují k věcem se suverénní hloupostí. Rusko využívá krátkozraké politiky ministra Kálnokyho a takzvaného sblížení s Rakouskem a nerušeně zakládá různé výbory a posílá do Bulharska, Rumunska, Makedonie, Srbska a dokonce i do Bosny peníze, zbraně atd. atd. Mám spolehlivé zdroje a vím o některých podezřelých věcech; myslím, že nás na jihovýchodní hranici čekají velmi pohnuté časy."


"Scény ze schůzky Alexandra III. a rakouského císaře Františka Josefa I. v Kroměříži v srpnu 1885".
Akvarelová kompozice o rozměrech 547 x 355 mm ruského dvorního malíře Mihályho von Zichy (1827 - 1906).

Další dopis korunního prince byl adresován je příteli Morizi Szepsovi 4. srpna 1885: "Zatímco se vládci budou objímat, posílají Rusové do Srbska a dokonce i do Bosny velké množství zbraní a munice, aby připravili povstání; na tom vidíme, jak užitečná je politika našeho ministra zahraničí."

Jak se později bohužel ukázalo, byl odhad korunního prince k situaci na Balkáně přesný, neboť ještě v září téhož roku tam vypuklo rozsáhlé povstání. Větší vliv ale s největší pravděpodobností Rudolf na kroměřížském setkání neměl, napsal alespoň
o setkání císařů pro "Neues Wiener Tagblatt" velmi ostrý článek, který se však Szeps neodvážil otisknout. Reagoval v něm nejen na kroměřížské setkání, ale i na schůzku v polských Skierniewicích, která se konala o rok dříve a na níž byl přítomen i německý císař.


Ruský ministr zahraničí Nikolaj de Giers, německý kancléř Otto von Bismarck
a rakouský ministr zahraničí, hrabě Gustav Kálnoky na setkání v Skierniewicích roku 1884,
o němž se několikrát zmiňuje Rudolf ve svém útočném článku.

Článek je uveřejněn v "Das Leben Kronprinzen Rudolf (Mit Briefen und Schriften aus dessen Nachlass)" a na následujících řádcích ho uvádím v plném znění:

"Rakouský dvůr se chystá přijmout s tradičním leskem a okázalostí severského císaře. 25. srpna bude útulné městečko Kroměříž, jinak tak tichá rezidence stařičkých arcibiskupů, svědkem nádherných dvorních slavností a důstojného a skvělého jednání a chování hodnostářů a vysokých diplomatů.
Mezi veškerými těmito skvělými, zrak oslňujícími slavnostmi se pak občas přece jen rušivě projeví holá skutečnost, a my Rakušané, pamětliví svého postavení, si klademe velmi podstatnou otázku: Jaký bude užitek, jaký bude prospěch, které vykvetou naší vlasti z kroměřížských dnů? A byla nutná tato schůzka, toto demonstrování jakéhokoliv spojenectví s Ruskem?


Hosty císařského páru v Kroměříži byl ruský car Alexander III. (1845 - 1894)
s carevnou Marií Fjodorovnou (1847 - 1928).
Fotografie je zachycuje počátkem osmdesátých let.


Dnes musíme odpovědět na otázku kladně. Kroměříž je nevyhnutelným pokračováním Skierniewic, ba dokonce pokračováním v našem zájmu. Avšak návštěva našeho císaře ve Skierniewicích nebyla žádnou akcí, tkvící příčinně v naší politice, v rakouských tendencích a v naší budoucnosti. Skierniewické dny nám vůbec neprospěly, neboť s Ruskem neexistuje čestné přátelství ani zpola trvalé dorozumění, dokud máme aspirace na části balkánského poloostrova, máme obsazeny jeho provincie a usilujeme o mocenskou sféru v Orientě pro naši budoucnost. Naše zájmy se kříží. Doby říší, kdy ještě dělení balkánských zemí na území bylo možné, jsou dávno pryč. Rusko-turecká válka, San Stefano a pak Berlínská smlouva všechno důkladně změnily, a jak dnes věci stojí, máme volbu jen mezi naprostým zřeknutím se každého rozšíření moci v Orientu a mezi rozhodnutím zbraněmi. Jak málo proto může být vůbec projednáno za takových poměrů na schůzkách tohoto druhu a jak je pro nás řečené a uvařené absolutně bezcenné, bude asi jasné každému, kdo je s to posoudit politiku v Orientu.


Ruský car uprostřed své rodiny v roce 1888.
Na fotografii vidíme kromě Marie Fjodorovny a mladších dětí Xenie, Michaila a Olgy
i velkoknížata, která navštívila spolu s rodiči Kroměříž.
Vzadu stojí budoucí poslední ruský car Nikolaj (1868 - 1918) a vedle otce sedí
mladší velkokníže Georgij Alexandrovič (1871 - 1899).


Škodu, absolutní škodu nám přinesly Skierniewice: A sice skutečností návštěvy o mnoho staršího rakouského císaře u mladého cara, což přirozeně bylo líčeno Rusy vůči balkánským Slovanům jako Canossa nebo pak přinejmenším jako povinná obřadná návštěva slabého Rakouska u mocného Ruska. U divokých národů působí formality tohoto druhu hluboký dojem, a tak si může být člověk jistý tím, že ruští emisaři využili důkladně tuto skutečnost, ba dokonce zapůsobil tento jev na naše o mnoho vzdělanější rakousko-maďarské Slovany.
Z těchto důvodů je Kroměříž důležitá - jen bohužel přichází příliš pozdě. Aby se poněkud zmírnil nepříznivý dojem ze Skierniewic, byl by musel ruský car návštěvu oplatit dříve.


Dalšími hosty císařského páru v Kroměříži byl carův mladší bratr
Vladimir Alexandrovič (1847 - 1909) s velkokněžnou Marií Pavlovnou (1854 - 1920).


Skierniewice byla největší chyba našeho současného ministra zahraničí, tak velmi získaného Rusy. Hřešilo se politicky, ale zároveň také finančně, neboť pokračování Skierniewic - kroměřížská schůzka - stojí ohromné sumy, které by mohly být lépe a užitečněji uplatněny na Balkánském poloostrově, v oněch zemích, kde ministry, vojáky a politiky všeho druhu je možno získat za nepatrné sumy.
Zatím co se císaři ujišťovali přátelstvím a vřele se objímali, využili Rusové lehkověrnosti a krátkozrakosti našich diplomatů, aby současně podkopali postavení Rakousku oddaného krále Milana, bohatě podpořili houfy agitátorů v Bulharsku a Černé Hoře, vyslali emisary a založili sklady zbraní na srbských a bosenských hranicích, aby připravili jimi plánované povstání v našich okupačních oblastech a v Srbsku.


Dle korunního prince Rudolfa "staře a vyžile" vypadající velkokníže Vladimir s Marií Pavlovnou.
Fotografie byla pořízena asi rok před kroměřížskou schůzkou, v roce 1884.


V Kroměříži hlučné oslavami, v níž se vše skvělo přátelstvím a svátečním oblečením, státníci jednali - o čem, to oni sami neví - a uprostřed prázdného lesku trvá stará skutečnost: My Rakušané se buď musíme zřeknout každého vlivu, každé mocenské sféry v Orientu, nebo se připravit na těžký, ale nevyhnutelný boj."

Rudolf stále poukazoval na neupřímnost ruské politiky, které Kálnoky podle jeho názoru prostě "naletěl" a bral stejně jako císařovna se skepsí a s výsměchem na vědomí hraně projevované rakousko-ruské přátelství.
Kroměžížské schůzky se nezúčastila korunní princezna Stephanie, Rudolf jí odtud tedy napsal dopis, který skvěle vystihuje jeho veškerou skepsi a antipatii k celému tomuto rakousko-ruskému monstróznímu podniku.
Stephanie ho uvedla v plném znění ve svých pamětech a my se tak z něj můžeme dozvědět spoustu drobností a zajímavostí např. o princově ubytování v Kroměříži, se kterým nebyl absolutně spokojen.
Stephanie uvádí citaci dopisu ve svých pamětech slovy:
"Všechny politické cesty, které byly podniknuty v rámci politiky hraběte Kálnokyho, zajímaly korunního prince, třebas nebyl ď accord se zahraničním ministrem, přece alespoň do té míry, pokud šlo o to neutralisovati na jihovýchodě vliv Ruska. Nyní najednou měla schůzka císařů v Kroměříži ulomiti této politice hrot. To nepovažoval korunní princ za slučitelné s důstojností monarchie."


Rakouský korunní pár v roce 1882; Stephanie ale na kroměřížské schůzce chyběla.


Je až úsměvné srovnat tento dopis s císařovninou básní "Kroměříž." Rudolf si stejně jako matka nebere žádné servítky a naprosto bez obalu své ženě v živých barvách líčí nejen nelichotivý vzhled carské rodiny, ale i svým osobitým stylem popisuje celé setkání, posuďte sami:

"V Kroměříži 25. srpna 1885

Nejdražší anděle!
Konečně se dostávám k tomu, abych Ti psal; od té doby, co jsem Tě opustil, žiji v nepřetržité štvanici a nenalézám chvilky volného času.
Z Laxenburgu jsem jel včera přímo do své kanceláře, potom na hrad, kde jsem ještě zastihl Weilena. V deset jsme odjeli na Severní nádraží. Sem jsme přijeli za deště a zimy, uvítání obyvatelstvem bylo překrásné; strašlivý řev lidových davů od nádraží až k zámku; banderia Hanáků ve velmi pozoruhodných krojích byla velice zajímavá. Po diner byl večer ještě pochodňový průvod a velmi hezké osvětlení.
Zámek je magnifique, kolosálně velký a velmi vhodný pro takové nechutnosti.
Večer jsem si mohl pořádně prohlédnouti svůj byt; sídlím se strýcem Karlem v úplně nově postaveném, tudíž velmi vlhkém domě, až dosud neobydleném; je tu tak chladno a nevlídno, že se velice bojíme nachlazení. Lord leží stále u mne, i v noci; vrčí a vyjíždí si na lidi jdoucí po chodbě.
Dnes ráno byla paráda, vojsko vypadalo velmi dobře. Potom jsem jel s tatínkem do Hulína naproti Rusům. Ve 12 hodin jsme přijeli s nimi sem. Ruský císař kolosálně ztloustl, velkokníže Vladimir s paní, jakož i císařovna vypadají staře a vyžile. Suity a zvláště služebnictvo jsou strašlivé; novými uniformami se zase docela poasijštili. Za doby zemřelého císaře byli Rusové alespoň elegantní, a jednotliví páni z jeho okolí vypadali velmi vznešeně. Nyní je to hrozně sprostá společnost.
Po příjezdu se muselo dělat mnoho visit. Potom ke mně přišel Szögyèny (hrabě Ladislaus Szögyèny-Marich, první sekční šéf na ministerstvu zahraničí), který se mnou chtěl mluvit; v šest hodin bylo velké diner, v osm divadlo, potom souper s Wolter, Schratt a slečnou Wessely v jednom pokoji s veličenstvy; bylo to zvláštní. Před několika minutami jsem konečně přišel domů, je jedenáct hodin a já teď půjdu s Lordem do postele. Zítra je hon, potom déjeuner v lese; večer diner, v 10 hodin Rusové odjíždějí; hned potom náš císař do Čech, strýc Karel a já do Vídně.
O maličké jsem dostal chvála Bohu dobré zprávy, děkuji za telegramy. Dej si jen velký pozor na všecko, co děláš, neboť se velmi strachuji. Toužím strašlivě po Tobě a počítám dni, které nás ještě dělí.
Z celého srdce Tě objímaje, jsem

Tvůj věrný Coco"


Korunní princ Rudolf na fotografii v roce kroměřížské schůzky.

S princovým značně štiplavým komentářem, který se tolik lišil od oslavných novinových článků, jež vyzdvihovaly "bohatýrskou postavu carovu" a další skvělé vlastnosti nejen jeho, ale i četného doprovodu, můžeme srovnat jiný, také poněkud nelichotící komentář týkající se hodnocení ruského cara. Napsal jej J. Penížek - Z mých pamětí z let 1878 - 1918:
"Car Alexander byl absolutista svým smýšlením a ještě více tlakem událostí, které předcházely jeho vstupu na trůn - zavražděním otce nihilisty - a působením okolí svého. Nedostatek pohybu, následek to jeho stálých obav, že jej stihne stejný osud, jaký stihl otce, zhoršoval jeho stav. Kdo jej viděl na schůzce kroměřížské s Františkem Josefem, postihl jediným pohledem celou zasmušilost muže, jenž byl autokratem největšího státu evropského, a přece málomocen a sláb. Nad vysokým čelem ježaté přizrzlé vlasy, plnovous barvy stejné, oči kalné, plnokrevnost, rozložená přes celý obličej, vyhrnuté rty, zavalitá prsa, těžké nohy ve vysokých botách, to byl jeho vnějšek. V jeho vystupování jevila se jakás ostýchavost, nestálost a nejistota... Byl nevrlý, málomluvný. Choval se podle příkladu římského císaře, o němž dí básník: Exodi profanum vulgus et arceo. Nenávidím dav a výhýbám se mu. Jeho styky s obyvatelstvem a lidem byly proto velmi skrovné, a nebylo-li možno zabrániti jim docela, byly prakrátké."


Ruský carský pár s nejmladším synem Michailem Alexandrovičem.
Portrét pochází z roku 1884 a jeho autorem je dánský malíř Laurits Tuxen (1853 - 1927).

A jak hodnotil kroměřížskou schůzku tehdejší tisk?
Časopis Světozor v čísle 37 z 28. srpna 1885 zhodnotil setkání dvou císařů následovně:
"V Kroměříži, v předním městě úrodné Hané, odbývala se dne 25. a 26. srpna schůze císařů rakouského a ruského, které se súčastnily také obě císařovny, dědici trůnu obou říší, členové obou císařských rodin, ministři atd. Schůze měla ráz největší intimnosti i přikládá se jí vším právem veliký význam politický.


Portrét císaře, který byl zveřejněn ve Zlaté Praze 18. září 1885.

Perioda odcizení mezi Rakouskem a Ruskem, jak zahájena byla politikou rakouskou za Krymské války, může se pokládati za překonanou a odtud zajisté mezi oběma říšemi nastanou přátelské poměry, za kterých sporné otázky, zejména východní politiky, v přátelské shodě budou vyrovnány. Záležíť v první řadě na tom, aby ve východních zemích zjednán byl pořádek, a že to za potrvání neobmezeného tureckého panství naprosto nejde, jest zřejmo. Blahodárný rozvoj, jenž následoval ve všech zemích, jež byly z přímého panství tureckého vyjmuty, ukazuje zřejmě, v čem tu záleží jediná pomoc. Stateční Hanáci, toto jádro českého lidu na Moravě, nedali si ujíti příležitosti, aby svému panovníkovi skvělým uvítáním podali důkaz své oddanosti. Z celého dalekého okolí dostavili se venkované, rolnické banderium několika tisíc jezdců defilovalo před císařskými manželi. Ač nával lidu do Kroměříže byl ohromný, nebyl přece pořádek ani v nejmenším porušen.


Portrét cara, který byl zveřejněn ve Zlaté Praze 18. září 1885.

Hlasy orgánů vlád o schůzi kroměřížské souhlasí v tom, že nepřítomnost císaře německého a jeho kancléře nikterak neznamená ochabnutí poměrů mezi východními říšemi. Malý, ale nikoli nevýznamný rozdíl jeví se v tom, že kdežto v Berlíně pořád mluví jen o poměrech německo-rakouských a snaží se vylíčiti věci tak, jako by spolek rakousko-německý co celek vstoupil v přátelské poměry k Rusku, ve Vídni a v Petrohradě nečiní žádného rozdílu mezi poměrem rakousko-německým a rakousko-ruským. Také činí se pokus v tom směru, aby vzbudila se nedůvěra Ruska vzhledem k poměrům v Haliči, a aby Poláci vylíčili překážku přátelského poměru s Ruskem, kterážto úloha, jak známo, nám Čechům se připisuje naproti poměru k Německu. Snažení toto učinilo úplné fiasko, i byly se strany Ruska rozhodně odmítnuty všecky pokusy o vmísení se do vnitřních záležitostí Rakouska."


Carevna Marie Fjodorovna na titulní straně "Wiener Salonblatt" z 23. srpna 1885.

V dalším čísle ze 4. září 1885 přinesl Světozor ještě obrazovou přílohu k setkání monarchů a rovněž krátkou charakteristikou představil ruské hosty:

"Slavní dnové Kroměříže jsou ukončeni. Hlavní město požehnané Hané opět vráceno pravidelným svým poměrům. Ale důslednosti světodějné události, jejiž jevištěm bylo sídlo arcibiskupa Olomouckého, potrvají, a blahodárné následky
její pocítí národové spolčených říší, ba veškeří národové Evropy. Spolek Rakouska s Ruskem, který národům evropským po řadu let zapezpečoval mír, jest na novo utvrzen.


Velkokněžna Marie Pavlovna na titulní straně "Wiener Salonblatt" z 30. srpna 1885.

Car Alexander III. narodil se dne 10. března 1845 jako druhý syn cara Alexandra II. Když byl starší jeho bratr Mikuláš dne 24. dubna 1865 v Nizze zemřel, jmenován Alexandr následníkem trůnu. Dne 9. listopadu 1866 pojal za choť dánskou princeznu Dagmaru, jež byla dříve zasnoubena s jeho bratrem. Přestoupivši ku pravoslaví, přijala jméno Marie Fjodorovna. Jest dcerou krále dánského Christiana IX. narozenou dne 26. listopadu 1847. Bratr její jest králem řeckým; sestra její Alexandra chotí prince Walesského, budoucího krále anglického. Z manželství toho pošlo pět dětí: tři princové a dvě princezny. Carevič a následník velkokníže Nikolaj Alexandrovič narodil se dne 18. května 1868 i byl minulého roku slavně za plnoletého prohlášen.
Po zavraždění svého otce nastoupil Alexander III. trůn ruský za poměrů velmi neutěšeńých. Podařilo se mu však nejen zjednati pořádek uvnitř říše ruské, ale i upraviti poměr k sousedním říším. Po loňském sjezdu ve Skierněvicích, kde císařové rakouský, ruský a německý obnovili spolek tří císařů, následoval letos sjezd císařů rakouského a ruského v Kroměříži, kdež, jak výše vyloženo, utvrzeny přátelské poměry mezi Rakouskem a Ruskem."

Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, citace dopisů z:
Brigitte Hamann: "Kronprinz Rudolf"
obrazová příloha:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sisssi Sisssi | Web | 8. listopadu 2015 v 19:46 | Reagovat

Už po Tvém prvním zajímavém článku o setkání v Kroměříži jsem si vzpomněla na to, jak Rudolf ruská Veličenstva a jejich rodinu strhal a označil je za stará a vyžilá a hledala si jejich fotografie, takže ten popisek pod fotografií Vladimíra a Marie mi připadá neobyčejně blízký, napsala bych to úplně stejně :-). Korunní princ na nich nenechal nit suchou. A docela by mě zajímalo, jak moc byl v té době "věrný Coco" skutečně věrný svému "drahému anděli".

2 Katka Katka | 15. listopadu 2015 v 20:45 | Reagovat

Krásny článok a nádherné fotografie ruského páru a širokej rodiny. Zdá sa, že v politike sa toho až tak veľa nezmenilo

3 Ally Ally | 18. dubna 2016 v 17:04 | Reagovat

Vynikající článek! Jako příznivce Romanovců mi sice cukají nervy kvůli všem těm "ošklivým" popisům carské rodiny, ale stejně je zajímavé, jak je vnímali zase úplně jiní lidé.

Dala sis opravdu práci a zasloužíš mé velké díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.