Setkání rakouského císaře a ruského cara v Kroměříži - III. část

30. září 2015 v 12:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou

25. srpna 1885, druhý den císařské návštěvy

V úterý v sedm hodin ráno se císař společně s korunním princem Rudolfem a arcivévodou Karlem Ludwigem vypravili na vojenské cvičiště u Kotojed, kde byli přivítáni zemským velitelem rytmistrem Stubenrauchem a místním velitelem, generálem Zambaurem. Pánové si nejprve prohlédli čestnou setninu, která byla určena pro pozdravení ruských Veličenstev a poté byli přítomni cvičení, jež bylo zakončeno všeobecným defilováním. Po osmé hodině ranní se císař i s doprovodem vrátili zpět do svého dočasného sídla.
Mezitím co se pánové věnovali vojenským záležitostem, procházela se císařovna Alžběta prostorami arcibiskupského zámku i parku, které se jí velmi líbily. Později si vyjela do města a svou návštěvou poctila výstavu ručních prací.


Příjezd ruského císařského páru na kroměřížské nádraží.
Podle náčrtů zvláštního umělce F. Schlegela; zveřejněno v "Neue Illustrirte Zeitung" 6. září 1885.

V jedenáct hodin dopoledne odjeli císař s korunním princem do Hulína k přivítání carské návštěvy. Hulínské nádraží bylo už od předchozího večera zcela uzavřeno a nachystáno na příjezd carských hostí. Přítomno bylo jen několik zřízenců Severní dráhy v parádních uniformách. Před vchodem do čekárny stál plátěný stan, na jehož vrcholu vlál rakouský, ruský a český prapor.
Také vnitřní prostory nádraží byly vyzdobeny pro případ, že by císař s korunním princem chtěli své hosty přivítat právě zde. Jeden salon byl vytapetován červenobílými látkami a měl nábytek s červeným damaškem, druhý pak byl dekorován bíle a měl černý nábytek.
Vlak s císařem a korunním princem přijel z Kroměříže deset minut před půl dvanáctou. Nejprve vystoupil císař a hned za ním korunní princ, oba oděni do uniforem svých ruských pluků ozdobené řádem svatého Ondřeje. Císaře doprovázeli jen generál Popp a pobočník, hrabě Nostic. Dovnitř do nádražní budovy císař nevešel, i s korunním princem zůstali stát před stanem, čekajíc na své ruské hosty.


Císařovna Alžběta vítá carevnu Marii Fjodorovnu na nádraží v Kroměříži.
Kresba vyobrazená v rakouském týdeníku "Das Interessante Blatt" 3. září 1885.

O půl dvanácté se objevil ruský dvorní vlak čítající jedenáct obrovských vagonů a mezi nimi samozřejmě i carský salonní vůz. Všechny vozy vlaku byly obsazeny, v carském salonním voze stál u jednoho okna car, u druhého carevna, jež si lorgnetem prohlížela nádraží. Jakmile vlak zastavil, vyskočili carovi červení Čerkesi a postavili se ke schůdkům salonního vozu. Rakouský císař nastoupil do vozu aby se přivítal s carem a carevně na uvítanou políbil ruku. Poté do vlaku nastoupil i korunní princ, který dosud čekal před stanem. Vlak stál asi osm minut, ale car ani carevna nevystoupili, naopak - rakouští pobočníci i Čerkesové skočili do vozů a vlak se volně rozjel směrem ke Kroměříži.
Na kroměřížském nádraží mezitím ještě panoval velký chvat. Doplňovala a opravovala se dekorace, přenášely se květiny se stolky a celé nádraží bylo pochopitelně zcela uzavřeno.


Vítání na kroměřížském nádraží.
Kresba jejímž autorem je Emil Zillich byla uvedena v časopise Světozor 4. září 1885.

O tři čtvrtě na dvanáct přijela na nádraží císařovna Alžběta a ve dvanáct hodin se objevil carský vlak. První vystoupil rakouský císař a hned za ním carevna, které pomáhal sestoupit z vozu. Carevna přistoupila k císařovně Alžbětě a obě se dvakrát políbily. Marie Fjodorovna, velmi elegantní a postavou menší než císařovna Alžběta měla pro tuto příležitost na sobě fialové šaty s kloboučkem téže barvy s růžovým peřím a u krku měla briliantovou sponu.
Dále z vagonu sestoupil ruský car Alexander III., (velmi barvitě ho popisoval tehdejší tisk: "ušlechtilá bledost, bohatý, základem trochu rusý plnovous, tělnatá, ale přece nad míru elegantní postava, přísná chladná i trochu těkavá zvláštnost pohledu a výška, kterouž více než o hlavu vyniká nad císaře našeho, jímá každého způsobem neobyčejným") oblečen do uniformy svého rakouského terstského pěšího pluku, a políbil císařovně Alžbětě ruku.


Jízda Veličenstev do arcibiskupského zámku.
Kresba jejímž autorem je Emil Zillich byla uvedena v časopise Světozor 4. září 1885.

Po Veličenstvech se objevila velkokněžna Marie Pavlovna, která ohromila každého svou krásou, její vysoká postava byla oděna do světlého krémového šatu s temně zelenými krajkami. Spolu s ní přicestoval i její manžel velkokníže Vladimir, mladší carův bratr. K vzácným hostím také patřili oba carovi synové, sedmnáctiletý carevič Nikolaj v šatech hulánského důstojníka a jeho mladší bratr, čtrnáctiletý Georgij.
Uvítání všech členů obou císařských rodin bylo velmi srdečné, všichni se velmi dojatě líbali a konverzovali francouzsky. U nádraží byla postavená čestná setnina, řady bujarého Sokolstva i statných Hanáků a Hanaček a davem se neslo ohromující volání "Sláva!" a "Urá!", které překvapilo obzvláště slovanské carské hosty. Následovalo představování a přijímání nejvyšších dvorských, zemských a městských hodnostářů, které trvalo asi čtvrt hodiny.


Císařské dny v Kroměříži.
Kočáry s Veličenstvy směřují přes dřevěný most do zámku, za nimi můžeme ještě vidět slavnostní bránu.
Kresba Wilhelma Kranze uveřejněná v německém týdeníku "Über Land und Meer."

Poté už vznešené panstvo nasedlo do čtyřspřežných kočárů a odjíždělo směrem k arcibiskupskému zámku. V dvorním povoze jeli nejprve místodržitel hrabě Schönborn s purkmistrem baronem Bojakovským, v prvním císařském povoze jela obě Veličenstva - car Alexander se svým hostitelem císařem rakouským, za nimi následovaly obě panovnice, dále jeli velkokněžna Marie Pavlovna s následníkem Nikolajem, velkokníže Vladimir s korunním princem Rudolfem a arcivévoda Karel Ludwig s carevičem Georgijem.
Vzácní hosté provázeni hlasitými projevy radosti jeli z nádraží přímo k prvnímu vchodu do arcibiskupské zahrady špalírem, jejž tvořilo stálé vojsko se zemskou obranou.
Z obavy ruského cara před atentátem byla cesta určena v nejkratším možném směru, tzn. nádraží - železný most - dřevěný most - vjezd do Podzámecké zahrady - zámek. Vozy proto zahnuly hned za mostem doprava do zahrady, naopak komonstvo a ruský ministr zahraničních věcí Giers jeli městem. Jejich Veličenstva se poté ubytovala v arcibiskupské rezidenci, kde byla po krátkém oddechu podávána menší hostina.


Příjezd Veličenstev do Podzámecké zahrady.
Podle náčrtů zvláštního umělce F. Schlegela, zveřejněno v "Neue Illustrirte Zeitung" 6. září 1885.

V šest hodin se konala dvorní hostina, při které bylo prostřeno pro 78 osob. Slavnostní pokrmy byly připraveny v přízemí zámku téměř půl stem kuchařek a kuchařů. Jedlo se zlatými příbory z drahocenných talířů z ryzího zlata za doprovodu hudby, kterou provozovala kapela rakouského pluku cara Alexandra. U každého místa bylo napsáno jméno hosta, císařské rodiny zasedly po obou stranách a uprostřed stolu. Uprostřed stolu byla velká, nízká váza s drahocennými květinami, u každého talíře láhev vody a láhev s červeným a bílým vínem. V jídelně byli připraveni lokajové v červených, širokými zlatými prýmy ozdobených fracích.
Císařovny zaujaly čestná místa v průčelí tabule; carevna po pravici císařovny Alžběty. Vedle carevny seděli rakouský císař, velkokněžna Marie Pavlovna, arcivévoda Karel Ludwig a velkokníže Georgij, po levém boku císařovny ruský car, korunní princ Rudolf, následník trůnu Nikolaj a velkokníže Vladimir. (Zasedací pořádek přinesly Moravské noviny 28. srpna 1885.)
Přípitky se nekonaly a k večeři byly předloženy následující chody (Císařsko-carské menu bylo uveřejněno v "Neue Zeit" 27. srpna 1885):

Potage tortue clair. (Čistá polévka želvová.)
Bouchées à Ľ Empereur. (Řízky po císařsku.)
Filets de saumon à la Cardinal. (Filety z lososa po kardinálsku.)
Pièce de boeuf et selle de reau. (Hovězí maso a telecí hřbet.)
Suprème de poulardes à la financière. (Hrudě z kuřat a la financière.)
Chaudfroid de cailles. - Sorbet. (Zvěřina se smetanou. - Sorbet.)
Rein de chevreuil, salade, groseilles de Bar. (Srnčí ledviny, salát, brusinky.)
Fonds ď artichauts à la Demidoff. (Artičoky a la Demidoff.)
Pouding à la creme de vanille. (Puding s vanilkovým krémem.)
Gelé au Muscat - Lunel, Fromages, Glaus aux, griottes et aux noisettes. - Dessert. (Huspenina s muškátem - Lunel, sýry - Zákusky.)


Divadelní představení pro vzácné hosty.
Podle náčrtů zvláštního umělce F. Schlegela, zveřejněno v "Neue Illustrirte Zeitung" 6. září 1885.

Po slavnostní večeři se po osmé hodině konal koncert a divadelní představení, jemuž bylo přítomno 115 osob. K tomu účelu byl tak zvaný lenní sál zámku upraven na divadelní jeviště. O půl deváté se objevil nejvyšší ceremoniář a uhozením své hole dal znamení, že se blíží dvůr. Nejprve uvedl ruský car císařovnu Alžbětu, která byla oblečena do překrásného, bohatého šatu broskvové barvy posetého démanty. Potom uvedl rakouský císař carevnu Marii Fjodorovnu, kteráž byla oděna do modrých šatů.
Veličenstva usedla do první řady křesel, jež byla vyhrazena císařským rodinám. Obě císařovny spolu velmi živě rozmlouvaly, stejně jako se ruský car bavil s korunním princem Rudolfem. Malým sálem rovněž několikrát zazněl smích velkokněžny Marie Pavlovny, která hovořila s císařem.


"V Kroměříži."
Vídeňské dvorní herečky na titulní straně rakouského humorně satirického týdeníku "Der Floh."

Poté již začalo představení. Nejvíc se líbilo kvarteto lesních rohů, dále zazněl Voglův valčík. Divadelní představení trvalo asi hodinu a představována byla scéna z prvního jednání "Sapfó" od Grillparzera a jednoaktová veselohra "Er experimentiert" od Holbeina. Dvorní vídeňské herečky Schratt, Wolter, Wessely spolu s hercem Sonnenthalem hráli výtečně, za což byli později při hostině císařským dvorem vyznamenáni. To byla taktéž velmi zvláštní událost, neboť se nestávalo, aby císař pozval hereckou společnost ke stolu mimo rámec dvorského protokolu.

26. srpna 1885, třetí den císařské návštěvy

Ve středu o půl desáté dopoledne vyjelo nejvyšší panstvo na dvorní honbu do arcibiskupského lesa. Ohromné davy obecenstva se nacházely u zadního vchodu do zámeckého parku a po celém prostranství, kudy vznešení hosté projížděli. Honu se zúčastnili obě Veličenstva, velkokníže Vladimir, korunní princ Rudolf, kardinál Fürstenberg, generální adjutant Čerevin, dr. Hirsch, ministr carského dvora hrabě Voroncov-Daškov, generál Ramberg, markrabě Pallavicini, nejvyšší hofmistr Nopcsa, princ Lichtenstein, hrabě Larisch a generál Danilovič.


Cesta panstva na hon.
Podle náčrtů zvláštního umělce F. Schlegela, zveřejněno v "Neue Illustrirte Zeitung" 6. září 1885.

Den před honbou byla na louku sehnána zvěř (honilo se na jeleny a daňky), jež se pak hnala směrem k panstvu, které stálo za koši a přivítalo ji střelbou. Zvěř utíkala zpět a byla opět hnána ke střelcům, což se opakovalo celkem pětkrát. Počátek honby byl oznámen hudební znělkou hranou dvorním kvartetem na lesní rohy.
Střelby se zúčastnilo celkem jedenáct osob a to samozřejmě obě Veličenstva, korunní princ Rudolf, velkokníže Vladimir, generální adjutant Čerevin, dr. Hirsch, ministr Voroncov-Daškov, generál Ramberg, markrabě Pallavicini, nejvyšší hofmistr Nopcsa a kardinál Fürstenberg. Celkem bylo zastřeleno 41 kusů vysoké zvěře, z toho car zastřelil šest, císař pět, stejně jako korunní princ. Oba panovníci zastřelili jelena šestnácteráka.


Císařsko-carský hon v arcibiskupském lese v Kroměříži.
Kresba publikovaná v rakouském týdeníku "Das Interessante Blatt" 3. září 1885.

Dvorní myslivec musel ze zastřelené zvěře vyřezat špičáky a odebrat parohy, čemuž přihlížel sám car. Kardinál Fürstenberg si na památku vyžádal parohy ze zvěře zastřelené carem. Císař velmi chválil zařízení honby a děkoval jak kardinálovi tak i nejvyššímu lesníkovi Jeho Eminence. Taktéž car potěšeně děkoval, dobovému tisku dokonce neuniklo, že byl v daleko veselejší náladě než prvního dne návštěvy. Skončení honu bylo opět oznámeno troubením na lesní rohy, načež panstvo zasedlo k malému občerstvení. Krátce předtím dojela císařovna s carevnou, které se předtím projížděly rezidenčním parkem.
Pochopitelně se mnozí lidé, podílející se na zdárném průběhu honu, dočkali nejrůznějších vyznamenání a darů od vzácných hostů. Tak např. kardinál Fürstenberg obdržel od císaře řád svatého Štěpána, nejvyšší lesník Jeho Eminence p. Jackl zase záslužný zlatý kříž s korunou, p. nadúčetní Chalupa náprsní jehlice s brilianty, p. nadinženýr Kybast a p. inspektor Wessely prsteny, nebo pan revírník Stolička zlaté hodinky. Ostatní personál zaměstnaný při lovu dostal k rozdělení sto dukátů.


Spodní část z velkého obrazu s kroměřížskými motivy vztahující se k císařsko-carskému honu,
jehož autorem je ruský dvorní malíř Mihály von Zichy (1827 - 1906).

O půl jedné odpoledne se vydaly císařovna a carevna, velkokněžna Marie Pavlovna, oba carovi synové a arcivévoda Karel Ludwig k dejeuner, jež pořádal kardinál Fürstenberg. Carevna, sedící po pravé straně císařovny Alžběty, měla oblečeny modré, lehké běloskvrnité šaty a modře ozdobený slaměný klobouk; císařovna byla oděna v přiléhavý černý sametový oblek a černý slaměný klobouk.
O půl sedmé večer se pak konala velká dvorní hostina pro 60 vznešených hostí. Při hostině koncertovalo kvarteto na lesní rohy, jehož produkce vzbudila obdiv zvláště u cara a velkoknížete Vladimira. Po hostině si společnost ještě prohlédla zastřelenou zvěř, z níž každý kus byl označen stužkou jiné barvy aby se poznalo, kým byl který kus zastřelen.


Příjezd obou panovníků do Kroměříže a momentka z lovu.
Vyobrazení britských ilustrovaných novin "The Graphic" z 5. září 1885.

Po deváté hodině večerní se ruská Veličenstva rozloučila v rezidenci s císařovnou Alžbětou, načež zamířila v doprovodu rakouského císaře, korunního prince a arcivévody Karla Ludwiga na kroměřížské nádraží. Při odjezdu Veličenstev se opět shromáždilo početné obecenstvo a vojáci zemské obrany spolu s důstojníky utvořili špalír. Před železným mostem stála švadrona dragounů a celé město bylo opět nádherně osvětleno.
Rozloučení cara a císaře bylo velmi vřelé. Třikrát se políbili, rovněž car třikrát líbal korunního prince a nenechal si od něj políbit ruku. Carovi synové políbili císaři ruku a s korunním princem se rovněž třikrát políbili. Loučení se odehrávalo v carském salonním voze. Před tím ještě ruský car podával ruku rakouské suitě a hraběti Schönbornovi, kteří na sobě měli ruské řády, jež obdrželi právě toho dne. Rozmluva obou panovníků v carském voze trvala asi osm minut a car mluvil nejvíc. Car ještě za vystoupivším císařem vyšel přede dveře vagonu a volal "Au revoir!" V deset hodin večer zazněla ruská hymna Bože, Carja chrani! a ruský dvorní vlak vyrazil volně vpřed. Car a carevna ještě srdečně zdravili z oken.


Vzácní hosté na nádraží v Kroměříži.
Vyobrazení britských ilustrovaných novin "The Graphic" z 5. září 1885.

Císař dlouho hleděl za odjíždějícími, načež přikázal odejít čestné setnině a začal rozmlouvat s přítomnými hodnostáři. Podal ruku místodržiteli Schönbornovi, rovněž se rozloučil s okresním hejtmanem Weselským a vyslovil k němu nejvyšší spokojenost s oddaností, se kterou se u zdejšího obyvatelstva setkal. I korunní princ Rudolf s arcivévodou Karlem Ludwigem se rozloučili s přítomnými hodnostáři. Kolem čtvrt na jedenáct políbil císař na rozloučenou korunního prince, ten svému otci zase políbil ruku a za zvuků rakouské hymny odjel dvorní vlak i s císařem. Korunní princ s arcivévodou Karlem Ludwigem poté nasedli do připravených vozů místní dráhy o odjeli asi po půl hodině směrem na Hulín a dále do Vídně.
Na druhý den, ve čtvrtek 27. srpna 1885 odcestovala i císařovna Alžběta. Odřekla veškeré oslavy na její počest a v devět hodin ráno odjela v uzavřeném voze na nádraží, kde byl již připraven dvorní vlak. Družina a mnoho dalších úředních osob, které neodcestovali předešlého večera s císařem či korunním princem, odjeli spolu s ní. Odjezdem císařovny tak skončily tři nabité dny, které se nesmazatelně zapsaly do dějin města Kroměříže.

Politická událost nebo jen přátelské setkání monarchů?

Měla ona slavná kroměřížská schůzka dvou mocnářů i politické pozadí? Z dobových tiskovin se dozvíme nejrůznější podrobnosti o přípravách a výzdobě města Kroměříže, o příjezdu monarchů a oslavování obyvatelstva i o tom, co vznešené panstvo jedlo a jaké divadelní představení se konalo pro pobavení vzácných hostí. Z žádných novin se však s určitostí nedočteme jedno:
O čem vlastně císař Franz Josef se svým ruským protějškem v Kroměříži celé dva dny jednal???


Velké náměstí v Kroměříži bylo ve chvíli příjezdu cara a císaře do arcibiskupského zámku zcela zaplněno,
ačkoli samotní panovníci tudy neprojížděli.
Kresba M. de Haenena, podle črty M. Th. Gosselina, kterou uveřejnil francouzský "Le monde illustré" 19. září 1885.

Po odbytých oficiálnostech spolu zcela jistě rozmlouvali celé odpoledne 25. srpna mezi jednou a pátou hodinou odpolední. Olomoucký Našinec dokonce ve své zprávě uvádí, že oba panovníci spolu jednali i další den, 26. srpna odpoledne a to dokonce i za přítomnosti obou ministrů zahraničních věcí, Kálnokyho a Gierse. Oba ministři se dokonce neúčastnili ani dvorního honu a místo toho měli údajně nějaké dopolední jednání. Žádná novinová zpráva naopak nezmiňuje rakouského ministerského předsedu Eduarda Taaffa, o kterém je zmínka pouze u přivítání císaře na nádraží a pak jako by v Kroměříži ani nebyl.
Dá se věřit Moravským novinám, které v předvečer schůzky lakonicky sdělily, že "Schůzka nemá zvláštního významu politického" a že by bylo poněkud přemrštěné "spatřovati v této schůzi něco jiného než důkaz dobrého srozumění stávajícího mezi oběma mocnáři a jejich národy."
Neměla-li kroměřížská schůzka politický význam, proč se tedy v doprovodu obou monarchů objevila řada nejvyšších státních hodnostářů, včetně obou ministrů zahraničních věcí? Není tedy divu, že se v novinových zprávách množily nejrůznější spekulace a domněnky, neboť z jednání nebyl pravděpodobně pořízen žádný písemný záznam, nevzešla z něj ani žádná písemná smlouva ani jiné dokumenty.


Setkání v Kroměříži: rozhovory probíhaly v zámku i v zámeckém parku, alespoň na vyobrazení Franze Kollarze,
kterou uveřejnil rakouský týdeník "Das Interessante Blatt" 27. srpna 1885.

Jistý obrázek o tom, co se v Kroměříži pravděpodobně řešilo si můžeme udělat například z nejrůznějších názorů a vyjádření jednoho z nejvýznamnějších účastníků kroměřížské schůzky - korunního prince Rudolfa, který nebyl sbližováním Rakouska s Ruskem vůbec nadšen. Z jeho názorů a dopisů je možno nepřímo soudit, že značná pozornost při jednáni v Kroměříži byla věnována balkánské problematice.
Byl ale Balkán skutečně jen tím jediným hlavním tématem? Komentáře v nejrůznějších novinách se předháněly ve spekulacích, např. "Tagesbote aus Mähren und Schlesien" se ptal: "Byla předmětem porad afgánská otázka? Byl projednán tzv. rakouský panslavismus a postavení rakouského Polska v Rakousko-Uherské monarchii? Byla probírána otázka anexe Bosny a Hercegoviny a vůbec celková problematika Balkánu? Byla přijata společná opatření proti revolučním socialistickým snahám?"
Tak by se dalo ještě dlouze citovat z nejrůznějších novin, ale co bylo skutečností a co pouhým novinářským dohadem už asi nikdy přesně nezjistíme...

Pozvánka na výstavu

Do konce října potrvá výstava připomínající 130. výročí setkání ruského cara Alexandra III. s rakouským císařem Franzem Josefem v Kroměříži, kterou připravilo Arcidiecézní muzeum ve spolupráci s Arcibiskupským zámkem Kroměříž.
Tato menší připomínková výstava se nachází v Carském pokoji a v Poradním sále a kromě darů hostů, jež jsou součástí prohlídkové trasy je na ní možno shlédnout dobové fotografie, pamětní medaile, obraz slavobrány, dokument s podpisy všech důležitých členů obou panovnických rodin i jejich doprovodu a další drobnosti vztahující se k této významné společenské události.
Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, napsán podle:
obrazová příloha:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Patrik Patrik | E-mail | 19. ledna 2016 v 14:20 | Reagovat

Vypadá to,že zájem lidí se svedl. To jsem rád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.