Setkání rakouského císaře a ruského cara v Kroměříži - II. část

24. srpna 2015 v 15:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou

24. srpna 1885, první den císařské návštěvy

Před 130 lety bylo shodou okolností stejně jako dnes pondělí a Kroměříž se probudila do slavnostního dne plna očekávání. Velkolepá slavnostní brána se hrdě tyčila do výše a očekávala příjezd vznešených hostí. Již v průběhu víkendu příjíždělo do Kroměříže velmi mnoho cizinců, i obyvatelstvo z Moravy a Slezska spěchalo do města spatřit velkolepou podívanou.
V pondělí se již od pravého poledne začaly od nádraží až po zámek shromažďovat špalíry obyvatelstva, toužící spatřit a pozdravit svého vladaře.


Kroměřížská slavobrána před železným mostem na autentické fotografii.

Ve tři hodiny odpoledne přijel dvorní vlak se dvěmi ověnčenými lokomotivami do bohatě ozdobeného kroměřížského nádraží.
To bylo ale zcela vyklizeno a přítomni byli jen hodnostáři: hrabě Eduard Taaffe, purkmistr baron Ferdinand Bojakovský, místodržitel markrabství moravského hrabě Schönborn, zemský hejtman hrabě Vetter, nejvyšší komandant hrabě Stubenrauch, generál Zambaur, plukovník generálního štábu Staubinger, policejní rada Stehling a okresní hejtman Weselský.
Jako první vystoupil z vozu císař, oděný do polní generálské uniformy a pomáhal císařovně při vystupování. Ta byla oblečena do jednoduchých černých šatů, k nimž měla černý klobouk a byla zcela beze šperků. Uvítání na peroně trvalo jen několik okamžiků.
Jeho Veličenstvo přistoupilo k hraběti Taaffemu, jenž představil barona Bojakovského, který císaře pozdravil a uvítal nejprve německy a pak i česky, nato císař jednou větou německou a další řečí českou odvětil, že vyjadřuje svůj nejupřímější dík za veškeré námahy, jichž se město ve příčině příjezdu císařů podjalo. Po krátkém uvítání císařovny starostou a po krátkém rozhovoru Veličenstev s hrabětem Vetterem, s přítomnými generály a hrabětem Taaffem se hosté odebrali do salonu. Tam hosty přívítalo dvanáct do bílého hedvábného šatu oděných družiček v čele s purkmistrovou dcerou, slečnou Bojakovskou, která jménem města předala císařovně skvostnou kytici, za což jí císařovna vyjádřila svůj nejvyšší dík.


Fotografie z přivítání císaře na kroměřížském nádraží.

Po tomto obřadu nastoupila císařská rodina i s doprovodem do již připravených přepychových císařských a arcibiskupských ekvipáží. V prvním kočáře jeli místodržitel hrabě Schönborn a baron Bojakovský, ve druhé císařský pár, ve třetím korunní princ Rudolf s arcivévodou Karlem Ludwigem a v dalších ministři, dvorní dámy a další doprovod. V ekvipážích jelo rovněž deset novinářů, kteří byli přítomni i při uvítání na nádraží. Nastala pravá triumfální cesta, bouře slávy neměla konce a volání "Sláva!" dojímalo obzvláště z úst školní mládeže. Kočáry jely na císařův příkaz volným krokem hustými davy lidstva, z něhož se na jeho zvláštní přání odstranili četníci. Lid provolával nadšeně "Slávu!" a císař a císařovna přívětivě děkovali.
U mostu před slavobránou stály na jehlanci, klestí ozdobeném švarné Hanačky, seskupené v živé obrazy z hospodářského života, za jehlancem byla naplněna veliká tribuna Hanačkami v pestrém národním kroji. Všechny měly na hlavách červené šátky, vroubené zlatou třásní. Při výjezdu z Vodní ulice na náměstí byl císař nesmírně překvapen počátkem banderia, jež se již řadilo na následující defilé pod zámeckými okny.


Císařský kočár před kroměřížským nádražím.

Před zámkem očekávaly císařské hosty tři skupiny paní a dívek: jedna část německých na sobě měla černé šaty se žlutými stuhami, čímž vyjadřovaly rakouské barvy, další část měla oblečeny bílé šaty a přes ně modré stuhy, čímž vyjadřovaly bavorské barvy, zatímco české dámy měly oblečeny bílé šaty s červenými stuhami, čímž vyjadřovaly moravské barvy.
Hned po vystoupení z ekvipáží byl císařský pár před zámkem přivítán třemi hanáckými švarnými družičkami v bohatém kroji a mladičká slečna Obdržálková věnovala jménem venkovského obyvatelstva císařovně nádhernou kytici. Ta ji milostivě s díky přijala a pochválila její krásu i překrásný kroj. Císař se tázal po rodišti družiček a vše česky chválil: "To je hezké, to je velmi krásná kytice."
V zámku přivítal vznešené hosty kardinál Fürstenberg s duchovenstvem. Potom následovalo přijímání četných deputací: obecní zastupitelstvo kroměřížské in corpore, hromadná deputace venkovských obcí hanáckých a slováckých, dále měst Přerova, Olomouce, Prostějova, Vyškova, Zlína, Holešova, Frenštátu, deputace moravské šlechty s hrabětem Berchtoldem a baronem Laudonem v čele, katolického duchovenstva, židovské obce a dalších.


Kroměřížský zámek na vyobrazení "Wiener Salonblatt" ze 30. srpna 1885.

Při audienci kroměřížského obecního zastupitelstva promluvil baron Bojakovský nejprve německy...
"Vaše Majestátnosti! Nejvznešenější císaři a pane! Elektrická jiskra, jež přinesla nám zvěsť, že našemu městu jest osudem popřáno, náš nejvznešenější císařský rod, našeho nejmilostivějšího císaře a pána a naši nejvýše ctěnou císařovnu směti pozdraviti, vryla se svou živelnou silou do srdcí obyvatelstva města Kroměříže, navždy Vaší Majestátnosti věrně oddaného. I osměluji se jménem obecního zastupitelstva zde shromážděného a přítomných obyvatelů tohoto města s výrazem této radosti pozdraviti Vaše Majestátnosti co nejpokorněji a nejpoddaněji."
... a dále pokračoval česky: "Věkopamátným zůstane ten den, ve kterém dopřáno nám bylo, ve středu svém zříti Vaši Majestátnost, kterouž jako otce svého ctíme a milujeme. Račtež, Vaše Majestátnosti, pozdrav zde vyjádřený milostivě vzíti do svého otcovského srdce, kteréž zná veškerá přání a veškeré potřeby dítek svých, aniž by bylo potřebí jich vyjadřovati. Bůh chraň, Bůh žehnej, Bůh zachovej Vaše Veličenstvo!"

Císař na ta slova odpověděl, nejprve také německy: "Přijímám s díkem hold městské obce kroměřížské, kteráž povždy osvědčila své loajální smýšlení a věrnou příchylnosť k osobě Mé a k domu Mému." Pokračoval česky: "S radostí stopuji pokračující vývin tohoto krásného města, jehož obyvatelům svou císařskou laskavost věnuji, a prosím vás, abyste jim za srdečné a slavnostní přivítání Mně i císařovně jimi připravené sdělili Mé díky."
Audience proběhla ve slavném bílém sále, dnes zvaném Sněmovní sál.


Baron Ferdinand Bojakovský (1832 - 1896) pocházel z panské rodiny Bojakovských z Knurova.
Pracoval jako knížecí arcibiskupský dvorní rada u olomouckého arcibiskupa;
několik let byl poslancem Moravského zemského sněmu za velkostatky.
Purkmistrem Kroměříže byl v letech 1884 - 1887.

K úvodní audienci je na místě ještě poznamenat, že čeští novináři a veřejnost vůbec nelibě nesla skutečnost, že kroměřížský purkmistr Bojakovský přivítal císaře nejprve několika větami německy a teprve pak pokračoval česky. Z hlediska protokolu to však bylo v pořádku, neboť starosta přivítal císaře oběma zemskými jazyky. Protože to však bylo v českém městě, mělo být pořadí opačné, ne-li jen v češtině, jak se vyjádřil tisk.
Kroměřížské noviny krátce před schůzkou, 22. srpna 1885 ultimativně psaly: "My Čechové kroměřížští máme nejen právo, ale i svatou povinnost žádati, aby purkmistr náš p. baron Bojakovský oslovil jejich Veličenstva především v jazyku našem, v řeči toho lidu, jehož jest zvoleným zastáncem. A to také co nejdůrazněji žádáme."
Národní listy zase ve svém vydání z 21. srpna 1885 referovaly: "Jak se dovídáme, nezměnil baron Bojakovský svého úmyslu a osloví císaře jako starosta českého města - jazykem německým. Voličům, kteří nepřejí si zajisté, aby město jich závodilo o slávu s Kocourkovem, jest tento krok pana barona nejlepším poučením pro příští volby!" (Ve volbách v roce 1887 baron Bojakovský opravdu nebyl zvolen.)
To samé periodikum o den později: "Nyní proslýchá se opět, že baron Bojakovský učinil voličům svým "ústupek", uvítá prý císaře též několika slovy českými, hlavní, delší řeč však bude německá a dáno jí bude místo přední. K tomuto ústupku "českého" šlechtice netřeba poznámky."


František Skopalík (1822 - 1891) byl poslancem Moravského zemského sněmu a Říšské rady.
Zajímavostí je, že své projevy pronášel výhraně v češtině, často oděn do hanáckého kroje;
v kroji byl přijat i u císaře a u papeže v roce 1881.
Roku 1868 mu císař udělil zlatý záslužný kříž s korunou za zásluhy
a papež Pius IX. ho jmenoval rytířem řádu svatého Silvestra.
Zde na kresbě Jana Vilímka, jež byla publikovaná v časopise Světozor.

Místodržitel hrabě Schönborn poté představoval jednotlivé starosty a deputace, zejména žalkovské, bojanovické a záhlinické s říšským poslancem Františkem Skopalíkem, jehož císař představil i císařovně. Skopalíka oslovil císař česky a velmi familiárně: "Ach, my jsme staří známí; jak se máte?" Císařovna se zajímala, zda-li Skopalík hovoří německy, na což se jí dostalo odpovědi od císaře že samozřejmě ano. Za obce kroměřížské byl představen zemský poslanec Jan Kozánek, s nímž měl, stejně jako s jinými starosty císař delší český rozhovor o výsledku žní.


JUDr. Jan Kozánek (1819 - 1890), rodák z Přerova byl spoluzakladatelem gymnázia v Kroměříži
a přispěl rovněž k založení zemědělských škol jak v Přerově, tak i v Kroměříži.
Zde na portrétu, jež byl uveřejněn ve Zlaté Praze 18. září 1885.

Za zmínku stojí poznámka císařovny, kterou pravila k zemskému poslanci a frenštátskému starostovi Kalusovi: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kalus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu císařovna podotkla: "Chcete říci česky," načež poslanec Kalus odpověděl: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština."
Na konci audience pronesl císař ke shromážděným česky: "Pánové, děkuji Vám srdečně za Vaši věrnost a oddanost, za srdečné uvítání, za projevy loajality - jsem přesvědčen o věrnosti Vaší!"

Vyobrazení slavnostního průvodu na počest císařské návštěvy v německých "Illustrirte Zeitung."

Mezitím co císařští hosté přijímali v arcibiskupském zámku deputace, sestavoval se průvod, který měl defilovat pod okny paláce. Ve čtyři hodiny odpoledne se dal do pohybu, ale císař dal rozkaz, aby byl zastaven, než sejde dolů. Ačkoli se právě spustil silný déšť, císař přesto vyšel ven před bránu, kde byl uvítán nevýslovným jásotem. Pobočník přehodil císaři plášť a podal mu čapku místo generálského klobouku. Ohromný dav se pohyboval se za hromového "Hurra!"a "Sláva!" Císařovna průvodu přihlížela z okna.
V průvodu byli Kroměřížští střelci, Sokolové okolních měst, spolky vysloužilců, zpěvácké, hasičské, živnostenské, řemeslnické a spousty dalších. Nejskvělejší částí průvodu ale bylo banderium hanácké a slovácké. Jistě na dva tisíce jezdců z okresů Kroměřížského, Hulínského, Kojetínského, Přerovského, Holešovského, Napajedelského atd., spolek »Horymír« z Olomouce, jízdný Sokol Prostějovský a »Zaporož« z Litovle, i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních pozdravit a uctít svého císaře a krále. Každá četa měla dle svého kroje velice malebný stejnokroj a prapor buď červenobílý nebo červenobílomodrý.


Císař přihlíží velkolepé hanácké svatbě při defilé kolem arcibiskupského zámku,
kresba z "Neue Illustrirte Zeitung" ze 6. září 1885.

Jezdci očima hledali panovníka v oknech, netušíce, že už sestoupil dolů k průvodu. Když pak poznali ho zcela na blízku, rozlehl se prostranstvím jejich jásot, prapory skláněly se nad jeho hlavou a slovanské klobouky poletovaly povětřím.
Uprostřed banderia pak byly k vidění dvě hanácké svatby. První svatba z Hulína byla tažena ve dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním a sestávala z dvanácti družiček se skvostnými zlatohlavy a se zlatými klasy ve vlasech. Druhá svatba byla z Bezměrova a čítala na čtyřicet členů. Na jednom z povozů seděly čtyři jaré selky kolem stolu na kterém byl obrovský hanácký koláč, v jehož středu byl postaven bělounký beránek.
Všech defilujících bylo na tři tisíce, slavnosti přítomných pak určitě přes padesát tisíc. Již zdál se průvod skoro u konce a císař odešel, když zvuky hudby oznamovaly nové oddělení. Císař přistoupil k oknu, což způsobilo opět velké nadšení.
Jak psala Zlatá Praha 18. září 1885: "Věru, byl to vznešený, památný zjev: tento průvod slovanského, českého lidu před tváří panovníkovou, patrně radostně dojatou tolikem upřímné, srdečné náklonnosti a pravé lásky. Velikolepá manifestace českého národního uvědomění a skálopevné nelíčené věrnosti dynastické. Vladař nalézal se tu v přímém, bezprostředním styku s lidem, jenž mu své srdce přinášel vstříc. Na Jeho Veličenstvu císaři a králi bylo patrně znáti pohnutí příjemné."


Hanácké banderium zkrápěné provazci deště
na vyobrazení v "Neue Illustrirte Zeitung" ze 6. září 1885.

Císař v nejhorším lijáku přes hodinu stál a přihlížel výrazu věrnosti od svých Moravanů. A byl velmi pozorným divákem: při defilírce zaznamenal i nehodu jednoho z jezdců, rolníka Jana Miklíka z Míškovic u Holešova, jehož kůň si nešťastnou náhodou zlomil nohu a musel být utracen. Dal mu proto prostřednictvím okresního hejtmanství vyplatit vskutku císařské odškodnění, rovných čtyři sta zlatých, jak referovaly Kroměřížské noviny 1. září 1885.
V pět hodin odpoledne byla prostřena dvorní tabule pro 52 osob. Přítomni byli kromě císařského páru i korunní princ Rudolf, arcivévoda Karel Ludwig, ministr hrabě Gustav Kálnoky, předseda vlády hrabě Taaffe, kardinál Fürstenberg, hrabě Schönborn, biskup Bauer, probošt hrabě Adam Potulicki, purkmistr Bojakovský a další.


Večerní průvod osvětleným náměstím
na vyobrazení v "Neue Illustrirte Zeitung" ze 6. září 1885.

V osm hodin večer zamířil k zámku velkolepý průvod s lampiony, voskovicemi a svítilnami a zastaveníčkem bylo Jejich Veličenstvům holdováno. Němci sestavovali se v "Concordii", Čechové v "Občanské besedě". Před průčelím seskupili se čeští a němečtí zpěváci. Nejdříve zapěl "Moravan" slavnostní kantátu Javůrkovu na slova Višňákova. "Concordia" zpívala kantátu: "Wohin mit der Freud'?", načež střelecká kapela hrála fantasie z "Tannhäusera", pak český sbor přednesl píseň "Vlasti" od Arnošta Förchgotta Tovačovského. Němci zakončili přednesem písně "Mein Österreich, mein Vaterland!". Císař byl po celou dobu s korunním princem v okně; v pozadí bylo vidět i arcivévodu Karla Ludwiga. Císařovna se z důvodu bolesti zubů v oknech neobjevila.
Ohromné davy lidu, které průvod provázely, propukly, jakmile císaře uviděly v okně, v jásavé volání "Sláva!", kteréž tak dlouho trvalo, až se průvod hlučným provoláváním "Slávy!" od zámku vzdálil. Na náměstí hrála městská kapela rakouskou hymnu a celé náměstí bylo nabito rozjařeným a slavnostně naladěným lidem ještě v 10 hodin večer.
Takřka celé město bylo slavnostně osvětleno; nebylo uličky, nebylo domku, jež by byly zůstaly tmavé. Zvláště kroměřížské Velké náměstí vypadalo pěkně. Na mnohých místech byly transparenty, ponejvíce obrazy rakouských, někde také ruských panovnických manželů. Vše bylo nachystáno pro zítřejší přivítání ruských hostů.

Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, napsán podle:
obrazová příloha:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisssi Sisssi | Web | 1. září 2015 v 12:14 | Reagovat

Krojované svatby byly císařským manželům předváděny už při jejich první společné cestě do Čech v roce 1854, jakpak na to Sisi po třiceti letech asi vzpomínala?

2 Sisssi Sisssi | Web | 7. září 2015 v 11:39 | Reagovat

Ještě jsem se chtěla zeptat - nechtěla bys do menu umístit i Vyhledávání? Velmi to pomáhá, když návštěvník hledá něco, co je ukryté v nitru rubrik. Já tak často přehlédnu velmi zajímavé věci.

3 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 9. září 2015 v 20:40 | Reagovat

[2]: Máš to tam:-) Také ráda používám vyhledávač, ale nikdy mě nenapadlo ho dát i na svůj blog:-)

4 Hans Hans | 10. září 2015 v 7:50 | Reagovat

Druhá fotka je z jiné návštěvy jiného Habsburka. Bohužel se fotka s popisem 1885 nachází chybně na spoustě webech - přestože osoba na fotografii byla v roce 1885 22tiletým jinochem

5 Sisssi Sisssi | Web | 10. září 2015 v 11:22 | Reagovat

Děkuji i za ostatní :-).

6 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 10. září 2015 v 19:14 | Reagovat

[4]: Ajajaj, teď honem nevím, odkud ji mám, ale určitě tam byl popisek, že se jedná o foto z návštěvy císaře. No nic, to se stává, spousta fotek na netu není tím, za co se vydává...
A propos, můžeš tedy uvést něco bližšího k oné fotografii?
Nevíš (nevíte i vy ostatní) zda-li existují nějaké jiné fotky z této návštěvy, mimo té nepříliš kvalitní fotky císaře v kočáře před nádražím, kterou tu mám také?

7 Sisssi Sisssi | 19. září 2015 v 20:19 | Reagovat

Je hloupé, že tu fotku nechávají s tímto popiskem na těch stránkách, ze kterých jsi čerpala - http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/5757-Setkani-vladaru-v-Kromerizi-1885-2015-1/.

8 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 20. září 2015 v 14:56 | Reagovat

[7]: To máš pravdu, teď jsem na těch stránkách byla a jsou tam celkem tři tyto fotografie evidentně ze stejné akce.
Bohužel stále nevím, kdo je tedy na oněch fotografiích zvěčněn:-(

9 Sisssi Sisssi | 20. září 2015 v 18:54 | Reagovat

Jak říká Hans, ta druhá fotka ve Tvém článku ukazuje Františka Ferdinanda d´Este, akorát zřejmě na nějaké jiné akci, protože je starší, takže kdoví, kdy a kde to vlastně bylo vyfoceno. Mě spíš zujala ta Zillichova kresba vítání obou císařoven, tu neznám.

10 Sisssi Sisssi | Web | 20. září 2015 v 18:57 | Reagovat

A ještě mě tak napadlo... Rudolf o Kroměříži píše, že mu ruský car i carevna připadají staří a vyžilí, ale co jsem se koukala na fotky carevny přibližně z té doby, připadá mi dost mladá a zachovalá...

11 Sisssi Sisssi | Web | 20. září 2015 v 19:01 | Reagovat

František Ferdinand d´Este byl v Kroměříži v roce 1904, takže možná ta fotky byla pořízena tehdy.

12 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 29. října 2015 v 19:00 | Reagovat

[10]: On byl Rudolf proti Rusům dosti zaujatý. Připravuji teď na toto téma článek, kde bude celý tento tebou zmíněný dopis citován v plném znění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.