Báseň "Kroměříž"

12. srpna 2015 v 12:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
V letošním roce si připomínáme 130. výročí slavného setkání rakouského císaře Franze Josefa s ruským carem Alexandrem III. v Kroměříži. Skutečný důvod jejich setkání zůstal dodnes zahalen tajemstvím, ale s největší pravděpodobností se jednalo o velmi vyostřené politické poměry na Balkáně.
Rakousko-uherský ministr zahraničí, hrabě Gustav Kálnoky hodlal udržet v rovnováze stále ještě napjaté vztahy s Ruskem a nechtěl je aktivním postupem na Balkáně ještě více vyhrocovat jako tradiční nepřítel Rusů Andrássy (ten byl ministrem zahraničí do roku 1879), který už však neměl rozhodující vliv.
K udržení rovnováhy a k "demonstrování" rakousko-ruského přátelství měla přispět i schůzka v Kroměříži, které byl přikládán velký význam, neboť oba monarchové byli doprovázeni i svými manželkami, korunními princi, ministry a dalším početným doprovodem. Rakušané přicestovali do Kroměříže už 24. srpna 1885, o den později se k nim připojili Rusové a v Hanáckých Aténách setrvali až do 26. srpna 1885.


Tablo s protagonisty slavného kroměřížského setkání, které bylo uveřejněno v "Das interessante Blatt" 27. srpna 1885.
Litografie podle kreseb Theodora Mayerhofera.

Císařovna Alžběta jela - jak jinak - do Kroměříže jen s velkým sebezapřením, protože stejně jako korunní princ Rudolf nedůvěřovala ruským mírovým a přátelským ujišťováním; na rozdíl od svého chotě a ministra Kálnokyho.
Neváhala také, jak bylo jejím zvykem, velmi zřetelně ukázat své antipatie k celému Rusku a zvlášť k ruským monarchům ve velmi hanlivé básni, kde zobrazila ruskou carskou rodinu jako opice:

"Ó múzo! Kterak se ti líbí Kroměříž?
Můj Pegas musí tu nést těžký kříž.
Velbloudem stal se, neb jen tento tvor
na hrbech unese celý opičí sbor.

Pavián, vladař, vznešeně tu sedí
v kabátě cizím, majestátně hledí,
veliké zvíře z dálné Asie -
i přes tu svoji bandu pyšný je.

Po boku svého chotě malá opice
s půvabnou poklonkou přijímá zdravice.
Dva opičáci nic nezapřou tátu,
též celé vojsko v plné dekoraci
šklebí se, žvaní - praví opičáci.

Buď v uniformě s řády nebo ve fraku
tu tlachá také hlouček makaků.
Snad diplomata - osla ta sběř těší,
však dvojhlavému orlu na krk hanbu věší.
Ať žijí! Sláva! Konec představení!
Teď rychle mísu, je mi na zvracení!"


Císařovna Alžběta objímá carevnu Marii Fjodorovnu na nádraží v Kroměříži.
Vlevo vedle nich korunní princ Rudolf, vpravo následník ruského trůnu Nikolaj.
Car Alexander III. v uniformě c. a k. armády, císař Franz Josef v ruské uniformě.
Kresba Wilhelma Kranze uveřejněná v německém týdeníku "Über Land und Meer."


Jiný překlad:

"Ach, Múzo, co říkáš na tu Kroměříž?
Můj Pegas je tu zemi nějak blíž.
Je jako velbloud, stěží se vleče
z hrbatých opic má už asi křeče.

Pavián trůní majestátně
v cizím hábitu, tváří se vážně.
Veliké zvíře z daleké Asie
sebejistější snad jinde nežije.

Malá opička po jeho pravici
hihňá se na všechny překotně řečnící.
A jejich dva malí opičáci
už dnes oblečení jak vojáci.

Celé to vojsko našňořených opic
řehní se a breptá stále víc.
S řády na uniformě, s pentlemi na saku
dovádí zde tlupa makaků.

Oslíky diplomaty ta banda těší
rakouský orel jen hlavu věší.
Konec divadla, veliké ovace!
Podejte lavor, asi budu zvracet!"

(Písně Severního moře, 1885)



Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, básně citovány z:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.