Srpen 2015

Setkání rakouského císaře a ruského cara v Kroměříži - II. část

24. srpna 2015 v 15:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou

24. srpna 1885, první den císařské návštěvy

Před 130 lety bylo shodou okolností stejně jako dnes pondělí a Kroměříž se probudila do slavnostního dne plna očekávání. Velkolepá slavnostní brána se hrdě tyčila do výše a očekávala příjezd vznešených hostí. Již v průběhu víkendu příjíždělo do Kroměříže velmi mnoho cizinců, i obyvatelstvo z Moravy a Slezska spěchalo do města spatřit velkolepou podívanou.
V pondělí se již od pravého poledne začaly od nádraží až po zámek shromažďovat špalíry obyvatelstva, toužící spatřit a pozdravit svého vladaře.


Kroměřížská slavobrána před železným mostem na autentické fotografii.

Ve tři hodiny odpoledne přijel dvorní vlak se dvěmi ověnčenými lokomotivami do bohatě ozdobeného kroměřížského nádraží.
To bylo ale zcela vyklizeno a přítomni byli jen hodnostáři: hrabě Eduard Taaffe, purkmistr baron Ferdinand Bojakovský, místodržitel markrabství moravského hrabě Schönborn, zemský hejtman hrabě Vetter, nejvyšší komandant hrabě Stubenrauch, generál Zambaur, plukovník generálního štábu Staubinger, policejní rada Stehling a okresní hejtman Weselský.
Jako první vystoupil z vozu císař, oděný do polní generálské uniformy a pomáhal císařovně při vystupování. Ta byla oblečena do jednoduchých černých šatů, k nimž měla černý klobouk a byla zcela beze šperků. Uvítání na peroně trvalo jen několik okamžiků.
Jeho Veličenstvo přistoupilo k hraběti Taaffemu, jenž představil barona Bojakovského, který císaře pozdravil a uvítal nejprve německy a pak i česky, nato císař jednou větou německou a další řečí českou odvětil, že vyjadřuje svůj nejupřímější dík za veškeré námahy, jichž se město ve příčině příjezdu císařů podjalo. Po krátkém uvítání císařovny starostou a po krátkém rozhovoru Veličenstev s hrabětem Vetterem, s přítomnými generály a hrabětem Taaffem se hosté odebrali do salonu. Tam hosty přívítalo dvanáct do bílého hedvábného šatu oděných družiček v čele s purkmistrovou dcerou, slečnou Bojakovskou, která jménem města předala císařovně skvostnou kytici, za což jí císařovna vyjádřila svůj nejvyšší dík.


Fotografie z přivítání císaře na kroměřížském nádraží.

Po tomto obřadu nastoupila císařská rodina i s doprovodem do již připravených přepychových císařských a arcibiskupských ekvipáží. V prvním kočáře jeli místodržitel hrabě Schönborn a baron Bojakovský, ve druhé císařský pár, ve třetím korunní princ Rudolf s arcivévodou Karlem Ludwigem a v dalších ministři, dvorní dámy a další doprovod. V ekvipážích jelo rovněž deset novinářů, kteří byli přítomni i při uvítání na nádraží. Nastala pravá triumfální cesta, bouře slávy neměla konce a volání "Sláva!" dojímalo obzvláště z úst školní mládeže. Kočáry jely na císařův příkaz volným krokem hustými davy lidstva, z něhož se na jeho zvláštní přání odstranili četníci. Lid provolával nadšeně "Slávu!" a císař a císařovna přívětivě děkovali.
U mostu před slavobránou stály na jehlanci, klestí ozdobeném švarné Hanačky, seskupené v živé obrazy z hospodářského života, za jehlancem byla naplněna veliká tribuna Hanačkami v pestrém národním kroji. Všechny měly na hlavách červené šátky, vroubené zlatou třásní. Při výjezdu z Vodní ulice na náměstí byl císař nesmírně překvapen počátkem banderia, jež se již řadilo na následující defilé pod zámeckými okny.


Císařský kočár před kroměřížským nádražím.

Před zámkem očekávaly císařské hosty tři skupiny paní a dívek: jedna část německých na sobě měla černé šaty se žlutými stuhami, čímž vyjadřovaly rakouské barvy, další část měla oblečeny bílé šaty a přes ně modré stuhy, čímž vyjadřovaly bavorské barvy, zatímco české dámy měly oblečeny bílé šaty s červenými stuhami, čímž vyjadřovaly moravské barvy.
Hned po vystoupení z ekvipáží byl císařský pár před zámkem přivítán třemi hanáckými švarnými družičkami v bohatém kroji a mladičká slečna Obdržálková věnovala jménem venkovského obyvatelstva císařovně nádhernou kytici. Ta ji milostivě s díky přijala a pochválila její krásu i překrásný kroj. Císař se tázal po rodišti družiček a vše česky chválil: "To je hezké, to je velmi krásná kytice."
V zámku přivítal vznešené hosty kardinál Fürstenberg s duchovenstvem. Potom následovalo přijímání četných deputací: obecní zastupitelstvo kroměřížské in corpore, hromadná deputace venkovských obcí hanáckých a slováckých, dále měst Přerova, Olomouce, Prostějova, Vyškova, Zlína, Holešova, Frenštátu, deputace moravské šlechty s hrabětem Berchtoldem a baronem Laudonem v čele, katolického duchovenstva, židovské obce a dalších.


Kroměřížský zámek na vyobrazení "Wiener Salonblatt" ze 30. srpna 1885.

Při audienci kroměřížského obecního zastupitelstva promluvil baron Bojakovský nejprve německy...
"Vaše Majestátnosti! Nejvznešenější císaři a pane! Elektrická jiskra, jež přinesla nám zvěsť, že našemu městu jest osudem popřáno, náš nejvznešenější císařský rod, našeho nejmilostivějšího císaře a pána a naši nejvýše ctěnou císařovnu směti pozdraviti, vryla se svou živelnou silou do srdcí obyvatelstva města Kroměříže, navždy Vaší Majestátnosti věrně oddaného. I osměluji se jménem obecního zastupitelstva zde shromážděného a přítomných obyvatelů tohoto města s výrazem této radosti pozdraviti Vaše Majestátnosti co nejpokorněji a nejpoddaněji."
... a dále pokračoval česky: "Věkopamátným zůstane ten den, ve kterém dopřáno nám bylo, ve středu svém zříti Vaši Majestátnost, kterouž jako otce svého ctíme a milujeme. Račtež, Vaše Majestátnosti, pozdrav zde vyjádřený milostivě vzíti do svého otcovského srdce, kteréž zná veškerá přání a veškeré potřeby dítek svých, aniž by bylo potřebí jich vyjadřovati. Bůh chraň, Bůh žehnej, Bůh zachovej Vaše Veličenstvo!"

Císař na ta slova odpověděl, nejprve také německy: "Přijímám s díkem hold městské obce kroměřížské, kteráž povždy osvědčila své loajální smýšlení a věrnou příchylnosť k osobě Mé a k domu Mému." Pokračoval česky: "S radostí stopuji pokračující vývin tohoto krásného města, jehož obyvatelům svou císařskou laskavost věnuji, a prosím vás, abyste jim za srdečné a slavnostní přivítání Mně i císařovně jimi připravené sdělili Mé díky."
Audience proběhla ve slavném bílém sále, dnes zvaném Sněmovní sál.


Baron Ferdinand Bojakovský (1832 - 1896) pocházel z panské rodiny Bojakovských z Knurova.
Pracoval jako knížecí arcibiskupský dvorní rada u olomouckého arcibiskupa;
několik let byl poslancem Moravského zemského sněmu za velkostatky.
Purkmistrem Kroměříže byl v letech 1884 - 1887.

K úvodní audienci je na místě ještě poznamenat, že čeští novináři a veřejnost vůbec nelibě nesla skutečnost, že kroměřížský purkmistr Bojakovský přivítal císaře nejprve několika větami německy a teprve pak pokračoval česky. Z hlediska protokolu to však bylo v pořádku, neboť starosta přivítal císaře oběma zemskými jazyky. Protože to však bylo v českém městě, mělo být pořadí opačné, ne-li jen v češtině, jak se vyjádřil tisk.
Kroměřížské noviny krátce před schůzkou, 22. srpna 1885 ultimativně psaly: "My Čechové kroměřížští máme nejen právo, ale i svatou povinnost žádati, aby purkmistr náš p. baron Bojakovský oslovil jejich Veličenstva především v jazyku našem, v řeči toho lidu, jehož jest zvoleným zastáncem. A to také co nejdůrazněji žádáme."
Národní listy zase ve svém vydání z 21. srpna 1885 referovaly: "Jak se dovídáme, nezměnil baron Bojakovský svého úmyslu a osloví císaře jako starosta českého města - jazykem německým. Voličům, kteří nepřejí si zajisté, aby město jich závodilo o slávu s Kocourkovem, jest tento krok pana barona nejlepším poučením pro příští volby!" (Ve volbách v roce 1887 baron Bojakovský opravdu nebyl zvolen.)
To samé periodikum o den později: "Nyní proslýchá se opět, že baron Bojakovský učinil voličům svým "ústupek", uvítá prý císaře též několika slovy českými, hlavní, delší řeč však bude německá a dáno jí bude místo přední. K tomuto ústupku "českého" šlechtice netřeba poznámky."


František Skopalík (1822 - 1891) byl poslancem Moravského zemského sněmu a Říšské rady.
Zajímavostí je, že své projevy pronášel výhraně v češtině, často oděn do hanáckého kroje;
v kroji byl přijat i u císaře a u papeže v roce 1881.
Roku 1868 mu císař udělil zlatý záslužný kříž s korunou za zásluhy
a papež Pius IX. ho jmenoval rytířem řádu svatého Silvestra.
Zde na kresbě Jana Vilímka, jež byla publikovaná v časopise Světozor.

Místodržitel hrabě Schönborn poté představoval jednotlivé starosty a deputace, zejména žalkovské, bojanovické a záhlinické s říšským poslancem Františkem Skopalíkem, jehož císař představil i císařovně. Skopalíka oslovil císař česky a velmi familiárně: "Ach, my jsme staří známí; jak se máte?" Císařovna se zajímala, zda-li Skopalík hovoří německy, na což se jí dostalo odpovědi od císaře že samozřejmě ano. Za obce kroměřížské byl představen zemský poslanec Jan Kozánek, s nímž měl, stejně jako s jinými starosty císař delší český rozhovor o výsledku žní.


JUDr. Jan Kozánek (1819 - 1890), rodák z Přerova byl spoluzakladatelem gymnázia v Kroměříži
a přispěl rovněž k založení zemědělských škol jak v Přerově, tak i v Kroměříži.
Zde na portrétu, jež byl uveřejněn ve Zlaté Praze 18. září 1885.

Za zmínku stojí poznámka císařovny, kterou pravila k zemskému poslanci a frenštátskému starostovi Kalusovi: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kalus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu císařovna podotkla: "Chcete říci česky," načež poslanec Kalus odpověděl: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština."
Na konci audience pronesl císař ke shromážděným česky: "Pánové, děkuji Vám srdečně za Vaši věrnost a oddanost, za srdečné uvítání, za projevy loajality - jsem přesvědčen o věrnosti Vaší!"

Vyobrazení slavnostního průvodu na počest císařské návštěvy v německých "Illustrirte Zeitung."

Mezitím co císařští hosté přijímali v arcibiskupském zámku deputace, sestavoval se průvod, který měl defilovat pod okny paláce. Ve čtyři hodiny odpoledne se dal do pohybu, ale císař dal rozkaz, aby byl zastaven, než sejde dolů. Ačkoli se právě spustil silný déšť, císař přesto vyšel ven před bránu, kde byl uvítán nevýslovným jásotem. Pobočník přehodil císaři plášť a podal mu čapku místo generálského klobouku. Ohromný dav se pohyboval se za hromového "Hurra!"a "Sláva!" Císařovna průvodu přihlížela z okna.
V průvodu byli Kroměřížští střelci, Sokolové okolních měst, spolky vysloužilců, zpěvácké, hasičské, živnostenské, řemeslnické a spousty dalších. Nejskvělejší částí průvodu ale bylo banderium hanácké a slovácké. Jistě na dva tisíce jezdců z okresů Kroměřížského, Hulínského, Kojetínského, Přerovského, Holešovského, Napajedelského atd., spolek »Horymír« z Olomouce, jízdný Sokol Prostějovský a »Zaporož« z Litovle, i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních pozdravit a uctít svého císaře a krále. Každá četa měla dle svého kroje velice malebný stejnokroj a prapor buď červenobílý nebo červenobílomodrý.


Císař přihlíží velkolepé hanácké svatbě při defilé kolem arcibiskupského zámku,
kresba z "Neue Illustrirte Zeitung" ze 6. září 1885.

Jezdci očima hledali panovníka v oknech, netušíce, že už sestoupil dolů k průvodu. Když pak poznali ho zcela na blízku, rozlehl se prostranstvím jejich jásot, prapory skláněly se nad jeho hlavou a slovanské klobouky poletovaly povětřím.
Uprostřed banderia pak byly k vidění dvě hanácké svatby. První svatba z Hulína byla tažena ve dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním a sestávala z dvanácti družiček se skvostnými zlatohlavy a se zlatými klasy ve vlasech. Druhá svatba byla z Bezměrova a čítala na čtyřicet členů. Na jednom z povozů seděly čtyři jaré selky kolem stolu na kterém byl obrovský hanácký koláč, v jehož středu byl postaven bělounký beránek.
Všech defilujících bylo na tři tisíce, slavnosti přítomných pak určitě přes padesát tisíc. Již zdál se průvod skoro u konce a císař odešel, když zvuky hudby oznamovaly nové oddělení. Císař přistoupil k oknu, což způsobilo opět velké nadšení.
Jak psala Zlatá Praha 18. září 1885: "Věru, byl to vznešený, památný zjev: tento průvod slovanského, českého lidu před tváří panovníkovou, patrně radostně dojatou tolikem upřímné, srdečné náklonnosti a pravé lásky. Velikolepá manifestace českého národního uvědomění a skálopevné nelíčené věrnosti dynastické. Vladař nalézal se tu v přímém, bezprostředním styku s lidem, jenž mu své srdce přinášel vstříc. Na Jeho Veličenstvu císaři a králi bylo patrně znáti pohnutí příjemné."


Hanácké banderium zkrápěné provazci deště
na vyobrazení v "Neue Illustrirte Zeitung" ze 6. září 1885.

Císař v nejhorším lijáku přes hodinu stál a přihlížel výrazu věrnosti od svých Moravanů. A byl velmi pozorným divákem: při defilírce zaznamenal i nehodu jednoho z jezdců, rolníka Jana Miklíka z Míškovic u Holešova, jehož kůň si nešťastnou náhodou zlomil nohu a musel být utracen. Dal mu proto prostřednictvím okresního hejtmanství vyplatit vskutku císařské odškodnění, rovných čtyři sta zlatých, jak referovaly Kroměřížské noviny 1. září 1885.
V pět hodin odpoledne byla prostřena dvorní tabule pro 52 osob. Přítomni byli kromě císařského páru i korunní princ Rudolf, arcivévoda Karel Ludwig, ministr hrabě Gustav Kálnoky, předseda vlády hrabě Taaffe, kardinál Fürstenberg, hrabě Schönborn, biskup Bauer, probošt hrabě Adam Potulicki, purkmistr Bojakovský a další.


Večerní průvod osvětleným náměstím
na vyobrazení v "Neue Illustrirte Zeitung" ze 6. září 1885.

V osm hodin večer zamířil k zámku velkolepý průvod s lampiony, voskovicemi a svítilnami a zastaveníčkem bylo Jejich Veličenstvům holdováno. Němci sestavovali se v "Concordii", Čechové v "Občanské besedě". Před průčelím seskupili se čeští a němečtí zpěváci. Nejdříve zapěl "Moravan" slavnostní kantátu Javůrkovu na slova Višňákova. "Concordia" zpívala kantátu: "Wohin mit der Freud'?", načež střelecká kapela hrála fantasie z "Tannhäusera", pak český sbor přednesl píseň "Vlasti" od Arnošta Förchgotta Tovačovského. Němci zakončili přednesem písně "Mein Österreich, mein Vaterland!". Císař byl po celou dobu s korunním princem v okně; v pozadí bylo vidět i arcivévodu Karla Ludwiga. Císařovna se z důvodu bolesti zubů v oknech neobjevila.
Ohromné davy lidu, které průvod provázely, propukly, jakmile císaře uviděly v okně, v jásavé volání "Sláva!", kteréž tak dlouho trvalo, až se průvod hlučným provoláváním "Slávy!" od zámku vzdálil. Na náměstí hrála městská kapela rakouskou hymnu a celé náměstí bylo nabito rozjařeným a slavnostně naladěným lidem ještě v 10 hodin večer.
Takřka celé město bylo slavnostně osvětleno; nebylo uličky, nebylo domku, jež by byly zůstaly tmavé. Zvláště kroměřížské Velké náměstí vypadalo pěkně. Na mnohých místech byly transparenty, ponejvíce obrazy rakouských, někde také ruských panovnických manželů. Vše bylo nachystáno pro zítřejší přivítání ruských hostů.

Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, napsán podle:
obrazová příloha:

Setkání rakouského císaře a ruského cara v Kroměříži - I. část

15. srpna 2015 v 12:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou
Událost, jakou do té doby, a možná ani poté, město nezažilo. Snad jen bouřlivá léta 1848/49 by se s touto událostí dala alespoň trochu srovnávat. Tehdy se Kroměříž stala na několik měsíců sídlem říšského sněmu, jež měl vypracovat novou, demokratickou ústavu pro národy habsburské monarchie. O revolučním dění v Kroměříži zmíněných let snad někdy jindy, v letošním roce by se slušelo vzpomenout jiné události, při nichž se poklidné hanácké město stalo podruhé v jednom století centrem evropské pozornosti.
Před 130 lety si právě v Kroměříži dali schůzku dva panovníci dvou mocností i s početným doprovodem - rakouský císař Franz Josef I. a jeho ruský protějšek Alexander III. Pojďme se tedy vrátit zpět do oněch tří srpnových dnů roku 1885 a zavzpomínat na ono slavné rakousko-ruské setkání.


"Občané a obyvatelé města Kroměříže!

Jeho Veličenstvo Náš Nejmilostivější Císař a Pán poctí v průvodu své Nejjasnější choti, Císařovny Alžběty, v málo dnech naše město Nejvyšší svou přítomností a přijmou zde pohostinsku s Nejvyšším panovnickým domem spřáteleného Cára Alexandra Ruského a Jeho choť Carevnu Marii Feodorovnu.
Těchto málo slov bude elektrická jiskra světu zvěstovati, a jeho zrak obrátí ku Kroměříži, ona však také ale svou živelnou moc v platnosť uvede, v srdcích obyvatelův města Kroměříže doutnající žár nezrušitelné lásky ku vlasti docela rozplamení a daleko vrhati bude své paprsky plamenná zář nejčistější lásky k milovanému domu panovnickému.
Občané a obyvatelé města Kroměříže! Ukažte, co vykonati může láska věrných poddaných i v krátké době několika málo dnů.
Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy Ruského domu panovnického mezi zděmi našeho města pohostinsku dlícího, buďtež viditelným znamením naší nevýslovné radosti, vědomé sobě, že Otec vlasti, Jeho Nejjasnější Choť a Nejvyšší Jeho Hosté dlí ve středu našem.
V našich srdcích hořící plamen lásky ku vlasti nalezniž večer v den příchodu Našeho Vznešeného Panovníka svůj odlesk v oknech každého domu a ukaž světu, že všudy i v nejmenší chaloupce pro náš milovaný dům panovnický vřelé srdce bije.

Toť platí milovanému domu panovnickému!
Toť platí drahé vlasti!

Starosta:
Ferdinand baron Bojakovský"

Tímto dvojjazyčně psaným letákem, který se 9.srpna objevil v kroměřížských ulicích bylo úředně potvrzeno to, o čem se již několik dnů potichounku šeptalo - Kroměříž bude místem schůzky rakouského císaře a ruského cara. Kroměřížské noviny ještě 7. srpna nevěděly nic bližšího: "Od minulého úterka rozhostila se v našem klidném jinak městě zimniční rozechvěnost. Napřed pološeptem, pak hlasitěji až konečně všeobecně roznášela se dům od domu podivná zvěst, že v Kroměříži sejde se panovník veleříše slovanské s mocnářem našim, ba co více, že car Alexandr III. nezavítá v požehnanou Hanou sám, nýbrž s carevnou Marií a že také císaře Fanze Josefa bude sprovázeti do Kroměříže vznešená jeho choť císařovna Alžběta."


Obrazová příloha s kroměřížskými motivy, která vyšla v časopise Světozor 4. září 1885.

Dějištěm setkání se mělo stát kroměřížské sídlo olomouckého arcibiskupa, kardinála Fürstenberga. Že se něco děje, naznačoval nečekaný příjezd vysokých hodnostářů vídeňského dvora do arcibiskupského zámku již 4. srpna, o kterém taktéž referovaly Kroměřížské noviny: "Tam nastal nyní velmi živý ruch. Vše prohlíženo a vyměřováno; na kvap povoláni zedníci, kde jací byli, kteří bez prodlení dali se do práce. Za nimi přicházeli zámečníci, natěrači, malíři, kdežto čalouníci povoláni z Vídně. S nemenším kvapem počalo se pracovati na dopravení nové kn.-arcib. budovy "Na Kopečku," která musí býti do 12. t.m. úplně dohotovena. Dvorní hodnostáři prohlíželi pak ostatní kn.-arcib. budovy, Květnou zahradu, kn.-arcib. stáje aj., vše s největší zevrubností. Netřeba dokládati, že všechno toto vzbudilo v městě nesmírnou senzaci, ale marně pátráno po účelu a cíli tak velkolepých a rozsáhlých příprav."


Hostitel, olomoucký arcibiskup Friedrich Egon von Fürstenberg (1813 - 1892)
na vyobrazení v "Neue Illustrirte Zeitung" z 30. srpna 1885.

První konkrétnější zprávy pak přišly pochopitelně až z Vídně, kde tamní list Die Presse 5. srpna sdělil, že ve dnech 24.-26. srpna se bude v Kroměříži konat schůzka císařů rakouského a ruského.

Přípravy na návštěvu Veličenstev

Jakmile bylo jasné, jaká významná událost se bude ve městě konat, svolal starosta Bojakovský na 8. srpna mimořádné zasedání obecního zastupitelstva. "Pánové," oslovil hned starosta přítomné radní, "podle zpráv novin Jeho Veličenstvo náš nejmilostivější císař a pán v průvodu své nejjasnější choti císařovny Alžběty a snad i jejich císařských výsostí korunních manželů v nejbližších dnech poctí nejvyšší svou přítomností Kroměříž, aby zde pohostinsku přijmuli spřáteleného cara Alexandra Ruského a jeho choť carevnu Marii Feodorovnu."

Započaly tedy přípravy na slavnostní uvítaní vzácné návštěvy a pochopitelně mělo jít o uvítání více než velkolepé. Kroměříž, její obyvatelé i hodnostáři, jakož i celá hanácká země chtěla ukázat svou lásku k panovnickému majestátu. I když, jak už to bývá skoro vždy, našli se i škarohlídi nepřející si provolávat slávu panovnickému domu. Vždyť samozřejmě ještě žili účastníci a pamětníci zasedání říšského sněmu z let 1848/49, který týž panovník, chystající se do jejich města, dal dne 7. března 1849 násilně rozehnat. Ale to již bylo většinou obyvatelstva dávno zapomenuto a tak s chutí začali konat přípravy, a proč také ne, když - na rozdíl od původního záměru- císař souhlasil s tím, aby i se svým doprovodem jeli na zámek ulicemi města a mohli být pozdravováni shromážděnými davy.

Nakonec se vídeňský dvůr spolu s radnicí domluvil na následujícím uvítacím plánu:
Panovník s chotí a doprovodem přijede do Kroměříže vlakem v pondělí 24. srpna ve tři hodiny odpoledne. Na nádraží bude uvítán šestičlennou deputací složenou z říšského a zemského poslance za okres a ze čtyř starostů a tří hanáckých družiček, z nichž jedna předá kytici císařovně Alžbětě.

Na titulní straně německých "Illustrirte Zeitung" z 5. září 1885 můžeme vidět
slavnostní pyramidové stožáry s živými alegorickými obrazy venkovanů a rolníků.

V místech, kde se spojuje nádražní ulice se silnicí vedoucí od Hulína do města, budou postaveny dva slavnostní stožáry ve způsobu pyramid, okrášlených odznaky císařskými, carskými a rolnickými. Na jejich stupních budou umístěny živé alegorické skupiny s výjevy z rolnického života. U stožárů bude panovníka očekávat část zástupců obcí okresu kroměřížského a zdouneckého a skupina 150 venkovských družiček v hanáckém kroji. Po příjezdu do arcibiskupského zámku budou císaři představeny korporace, mezi nimi samozřejmě starostové obcí kroměřížského okresu. Po skončení audiencí bude následovat defilé hanáckých banderií před zámkem v počtu 1160 mužů.

Připrava cesty panovníka z nádraží na zámek, byť měla trvat pouhých sedm a půl minuty, také nebyla nic jednoduchého. Především stav místních komunikací nebyl zrovna nejlepší, a tak bylo z Olomouce povoláno na půl setniny zákopníků, kteří ve velkém spěchu budovali nový příjezd k nádraží. Stejně tak musela být řešena otázka vlastní dopravy císaře do Kroměříže. Z Vídně bylo po železnici dopraveno 80 dvorských povozů a na 160 vybraných koní.
Souběžně se zákopníky horlivě budovali i městští stavitelé. Na nádraží byly vztyčeny mohutné stožáry pro vlajkoslávu, celkem v počtu 33 s ruskými, rakouskými, bavorskými, moravskými a českými prapory. Již zmíněné dva slavnostní stožáry byly pokryty chvojím a černobílými drapériemi a nacházely se na konci Nádražní ulice před železnými mosty přes řeku Moravu.


Slavnostní brána k uvítání panovníků na obraze kroměřížského malíře a sochaře
Antonína Tomáše Becka (1835 - 1908).

Těsně před prvním železným mostem byla vztyčena mohutná slavnostní brána měřící 18 metrů, přičemž průjezd pod ní byl vysoký 11,5 metru a široký 8 metrů. Ukončena byla pozlacenou dvoumetrovou sochou "Austrie" (jak psaly jedny noviny), či "andělem míru" (jak psaly jiné) kladoucímu zelené věnce na hlavy vedle stojících pacholat, z nichž jedno drželo štít se znakem rakouským, druhé se znakem ruským.
Po celé trase pak bylo rozmístěno několik dřevěných tribun; sedadlo na ně stálo jeden až pět zlatých, čímž se městští radní snažili snížit hrozivě narůstající výdaje.
Na Velkém náměstí, kolem Mariánského sloupu, byly vztyčeny další čtyři velké obelisky o výšce asi deseti metrů, zdobené chvojím (toho bylo k výzdobě města spotřebováno na třicet vagónů!) a látkovými drapériemi. Na jejich vrcholcích byly umístěny plynové lampy, vytvářející monogramy obou Veličenstev.


Různé pohledy na Kroměříž uveřejněné v "Neue Illustrirte Zeitung" 30. srpna 1885.

Stejně pilně se činili i měšťané a majitelé domů, stojících po trase průjezdu císařských ekvipáží. Některé domy doslova zmizely pod záplavou chvojí a černožlutých rakouských praporů. Novinář Gustav Eim, přinášející zpravodajství z příprav návštěvy v Národních listech ale ve svém příspěvku poznamenal: "... našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prapor. Barvy ty vzbudily však takové pohoršení, že purkmistr kázal je odstraniti. Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva. Na arcibiskupa olomouckého se reptalo, že řadu domů svých na hlavním náměstí skoupě několika chvojemi ověnčil."
Poslední přípavy proběhly ještě na nádraží, kde byly postaveny dva obrovské stany, v nichž se měli monarchové poprvé pozdravit. Taktéž byly položeny telegrafní linky, které spojovaly Kroměříž přímo s Vídní. Telegrafní stanice byla zřízena v přízemí zámku.
S blížícím se 24. srpnem se přípravy chýlily ke zdárnému konci. Tempo prací bylo skutečně vysoké, a ti, kdož zodpovídali za zdárné a včasné dohotovení, neváhali nařídit nejen práci v neděli, ale i v noci, kdy bylo staveniště slavnostní brány už osvětlováno elektřinou.

Bezpečnost Veličenstev

Jak víme i ze současných návštěv jakýchkoliv ústavních činitelů, prezidentů či panovníků, vyžádá si vždy taková akce posílení policejního sboru a mimořádná opatření. Nejinak tomu bylo i v Kroměříži v srpnových dnech roku 1885. Oko tajné policie, jejíž přednosta Stehling přicestoval do Kroměříže již 8. srpna, bylo bdělé a zajišťovat mělo především bezpečnost monarchů, zvláště ruského cara Alexandra III. Ten trpěl panickým strachem z atentátu, samozřejmě ne bezdůvodně, neboť na jeho otce, cara Alexandra II. bylo spácháno několik atentátů a bohužel sedmý v pořadí byl úspěšný - bombový útok při vojenské přehlídce v Petrohradu v březnu roku 1881.
Vedle tajné policie také působilo na území města v době setkání 35 četníků a dále byla vojenská posádka města posílena o některé jednotky se specifickými úkoly. Tak do Kroměříže přibylo například 45 mužů císařovy tělesné stráže pod velením rytmistra knížete Esterházyho, setnina pěšího pluku čís. 61 z Terstu, jehož majitelem byl ruský car, z Olomouce byl povolán prapor pěšího pluku čís. 54, celkem 390 mužů s 15 důstojníky i s plukovní hudbou. Do stavu posádky byla ještě posléze vřazena švadrona dragounů.

Ubytování Veličenstev

Nejčilejší ruch v období příprav panoval pochopitelně na zámku, kde měly být obě panovnické rodiny ubytovány. Zámek byl sice velmi dobře vybaven pro potřeby olomouckého arcibiskupa, ale rozhodně nebyl zcela dostačující pro setkání panovníků tak mocných říší. A tak od prvního dne, kdy bylo rozhodnuto o kroměřížské schůzce, zažíval zámek nápor řemeslníků všech možných profesí, kteří zdili, omítali, tesali, hoblovali, natírali, dláždili, čalounili, leštili a uklízeli ve všech jeho koutech; a to vše pod vedením dvorního architekta Gronera. Několika úpravami byl počet zámeckých místností navýšen z 60 na 74 pokojů. Většina z nich byla zcela nově vybavena nábytkem a dalšími věcmi, dovezenými 26 železničními vagony z Vídně, Prahy a dokonce i Pešti. O jak cenný náklad šlo, dokládá i fakt, že např. jediný z těchto vagonů byl pojištěn na 110 000 zlatých.


Obrázky kroměřížského zámeckého parku z "Neue Illustrirte Zeitung" z 30. srpna 1885.

Rakouští císařští manželé byli umístěni do zámeckých pokojů v prvním patře s vyhlídkou na náměstí a chrám sv. Mořice. Císař měl malou samostatnou ložnici s pracovnou, k níž přiléhala přijímací síň obou Veličenstev. Z druhé strany pak byla ložnice a toaletní pokoj císařovny Alžběty.
V protilehlém křídle zámku, obráceném zčásti do Podzámecké zahrady a zčásti ke Ztracené ulici, byly pokoje cara a carevny. Pro carevnu byly určeny tři salony, z nichž se šlo do společné ložnice, kde byla postavena dvě lůžka. Místost byla vyzdobena gobelíny dovezenými ze Schönbrunnu. Car měl samostatnou přijímací síň, pracovnu a zvláštní ložnici. Několik dalších místostí bylo vyhrazeno pro carovy pobočníky a tělesnou stráž. Jeden z pokojů byl dále určen pro carovy syny.


Ubytovací list rakouské delegace.

Společnými prostory pro obě skupiny hostů pak byl obrovský sál, tehdy zvaný bílý, dnes známý jako sněmovní, neboť právě v něm se v letech 1848/49 konala zasedání říšského sněmu. Nyní sloužil ke společným večeřím a obědům. K snídaním pro carské manžele byly určeny prostory přízemí zámku, obrácené do zahrady, tzv. sala terrena. Celkem pět místností bylo nádherně zdobeno štukami a ať už původními, či pro tuto příležitost speciálně dovezenými sochami. V jedné z místností byl vodotrysk, jiná představovala jeskyni a těžbu kovů. Netřeba zdůrazňovat, že všude v prostorách zámku byla rozmístěna spousta nádherných květin, mnohdy i mimořádně vzácných, dovezených většinou z Vídně. Byla mezi nimi např. i Tritoma uveria, vyskytující se v Rakousku sotva ve dvou exemplářích, jak neopoměla zdůraznit většina novin, přinášejících zajímavosti z příprav.

Ne všichni hosté ale byli spokojeni s ubytováním, které jim bylo určeno. K nespokojeným patřil korunní princ Rudolf, jemuž byla po dobu tří kroměřížských dnů k dispozici právě tehdy dokončená budova "Na Kopečku" v dnešní ulici Malý val, patřící arcibiskupovi. V dopise Stefanii (který zde bude uveden v plném znění v jiném příspěvku) dům označil za studený, nevábný a velmi vlhký. Dům obýval společně s arcivévodou Karlem Ludwigem, v druhém patře pak byl ubytován ruský ministr zahraničí N. K. Giers.

Velmi trefně vylíčil ubytovací prostory pro vzácné hosty zde již už jednou citovaný Gustav Eim, který byl od roku 1879 vídeňským dopisovatelem Národních listů. 24. srpna otiskl tento list jeho příspěvek "Sjezd císařův v Kroměříži," z něhož je i následující ukázka:
"Dnes oznámeny disposice o místnostech arcibiskupského paláce, ve kterém oba dvory budou ubytovány. Palác byl nesmírně zanedbaný a stálo to mnoho peněz a ještě více práce, aby stal se způsobilým pro návštěvu tak vzácnou. Celé báje se o tom vypravují. Tak prý odkryta síň v přízemí, o kteréž ani nejstarší kroměřížští kolegiáti nevěděli, ale v stavu strašném. Jak dnes presentují se vnitní místnosti, jsou ovšem jako očarovaným prutem proměněny v lesk a nádheru. Přízemek na pravo a na levo do sálu s jeskyní na jedné straně, vyzdoben jest sál sochami černochů a vybíhá v jeskyni ze šesti stromů uměle vytvořenou. Vedle zelena stromu uzavírá stuka klenutí.


Sala terrena, mozaikový sál.

Na druhé straně je sál mosaikový, a za ním jeskyně, jež představovati má důl, aspoň tomu nasvědčují sošky, představující život horníků. Alegorických figur všude přebytek, zavěšují se tu zlacené a skleněné lustry, což zdá se napovídati, že císařské rodiny tráviti tu budou večer. Vedle jsou jiné místnosti souterrainí, zejména kuchyňské, kdež vévodí a otročí hejno kuchtíků, hochů, služek, pradlen a kde v divoké směsici nakupeny vrchy, ba celé pohoří kufrů, beden a zavazadel. Jeskyněmi těmito carská rodina vstoupí, nepojedeť ona městem, pro ni vystavena zvláštní silnice z nádraží přímo do parku arcibiskupského.


Sala terrena.

Protože car a jeho rodina přijede ze strany parku, stoupati musí, an terrain k parku klesá, po dvojích schodech, ač v prvním poschodí bude ubytován. Toto vyhraženo jest panujícím manželům, tedy carovi a carevně a císaři a císařovně. Na zvláštní přání carové bydleti budou v prvním poschodí též oba její synové, jež přeje si míti na blízku. Pokoje pro ruské hosty carské jsou s nesmírnou nádherou vystrojeny. Císařští hostitelé bydleti budou skromně. Pro hosty vyhraženo jest 10 sálových komnat, ozdobených nejdražšími gobelíny, jež habsburská rodina má majetkem a jež samy jsou ohromným bohatstvím. Obrazy vlašské, německé a nizozemské visí po stěnách.


Carský pokoj.

Zejména přijímací salon carové kouzlí v skutečnost pohádky tisíce a jedné noci. V ložnici carové jsou dvě postele, v ložnici cara jedna postel. Za komnatami těmi jsou oddělení obou velkoknížat, synů carových, lovecký to pokoj, trofejemi loveckými arcibiskupů olomouckých, kteréž působí dojem zvláštní a přece luzný, ozdobený. Toto appartement mladých knížat má dvě oddělení; jedno slouží za přijímací sál, druhé za ložnici.
V témž poschodí budou bydleti rakouští císařští manželé, od ruských odděleni velikou jídelnou, jejížto prostory mají historickou památnost, protože zde zasedal kroměřížský sněm, a kde tak mnohá památka na první projevy českého politického snažení vnucuje se mysli.


Lovecký sál, který byl během císařsko-carské návštěvy určen pro oba carovy syny.

Císař a císařovna mají jenom pět pokojů, z nichž jeden je společným. Císařovna má přijímací salon a nevelkou ložnici. V této není dosud postele. Císařovna rakouská jak známo vozí své lože nízké a železné všude s sebou a dbá toho úzkostlivě, aby postaveno bylo po meridianu. Císař sám má malinký pracovní kabinet, ve kterémž je psací stolek s potřebnými rekvisitami. Vedle jest ložnice, držena temným tónem, čalouny jsou červený satén, koberec maquette. Veškerý nábytek prvního prvního a druhého poschodí jest onen, kterýž má obecné jméno dvorního nábytku, sloh copu, bílé dřevo, zlaté hrany, červený damašek.


Slavný Sněmovní sál, kde se obě panovnické návštěvy společně stravovaly.

Nábytkem jest jenom jeden pokoj zajímavý. Rozestaven jest v něm tak zvaný mexikánský nábytek, totiž onen, jejž nešťastný Maximilián měl v Mexiku. Přicházíme do druhého poschodí. Tu nalézají se komnaty bratra carova, velkoknížete Vladimíra a jeho choti. Vyhražen jim velký salon přijímací a ložnice pro velkokněžnu s dvěma postelemi a ložnice velkoknížete s jednou postelí. Kromě toho jsou v témž poschodí pro celou řadu šarží dvorních, generálů atd. určeny místnosti ostatní.
Korunní princ rakouský bydleti bude ve zcela nové budově na blízku arcibiskupského paláce."


"Princ Haus" v ulici Malý val, kde počas návštěvy Kroměříže bydlel korunní princ Rudolf.

S blížícím se dnem D, mířily do jindy tak maloměstsky ospalé Kroměříže nejen davy zvědavců, ale i spousta novinářů ze všech koutů Evropy, připravena podávat chtivému čtenářstvu co najzaručenější informace. Sjelo se jich údajně na osmdesát a zastoupeny byly jak četné německé listy, tak samozřejmě i vídeňské, pařížský Figaro, londýnské Timesy, petrohradské Novosti, nebo moskevské Vědomosti. Nechyběly samozřejmě zástupci českých listů ať už to byl pražský Světozor, Národní listy, Zlatá Praha, Moravská orlice, olomoucký Našinec nebo prostějovské Hlasy z Hané. Pochopitelně byly zastoupeny i místní Kroměřížské noviny, které přinášely spoustu zajímavostí a pro čtenáře vděčných drobností, jež pak otiskovala i většina ostatních listů.
Postupně se také začali sjíždět vysocí dvorní úředníci, členové vlády a další činovníci, jejichž úkolem bylo připravit císařovo uvítání. Že je setkání doslova za dveřmi oznámil příjezd předsedy vlády, hraběte Eduarda Taaffeho, který do Kroměříže přicestoval v neděli 23. srpna kolem čtvrté hodiny a ubytoval se na Velkém náměstí u vdovy Troltschové.
Jak napsal jeden z novinářů: "dnové radosti se blížily; každý s touhou jich čekal." Přesně tak - po několika letech Kroměříž znovu zažívala pocity stát se tentokrát alespoň na pouhé tři dny centrem říše.


Arcibiskupský zámek Kroměříž na vyobrazení "Neue Illustrirte Zeiung" z 30. srpna 1885...


... a na aktuální fotografii.


Zámek Kroměříž na kresbě Jindřicha Böttingera z titulní strany Zlaté Prahy z 18. září 1885.


A opět na aktuální fotografii.


Jiný pohled na zámek, tentokrát prostřednictvím "Das interessante Blatt" z 20. srpna 1885.


Zámek Kroměříž na mé vlastní fotografii.


Zámek s kašnou na dobové pohlednici...


... a stejný záběr ze současnosti.


Z Kroměříže (i když loňské) Vás zdraví autorka blogu.

Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, napsán podle:
obrazová příloha:

Báseň "Kroměříž"

12. srpna 2015 v 12:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
V letošním roce si připomínáme 130. výročí slavného setkání rakouského císaře Franze Josefa s ruským carem Alexandrem III. v Kroměříži. Skutečný důvod jejich setkání zůstal dodnes zahalen tajemstvím, ale s největší pravděpodobností se jednalo o velmi vyostřené politické poměry na Balkáně.
Rakousko-uherský ministr zahraničí, hrabě Gustav Kálnoky hodlal udržet v rovnováze stále ještě napjaté vztahy s Ruskem a nechtěl je aktivním postupem na Balkáně ještě více vyhrocovat jako tradiční nepřítel Rusů Andrássy (ten byl ministrem zahraničí do roku 1879), který už však neměl rozhodující vliv.
K udržení rovnováhy a k "demonstrování" rakousko-ruského přátelství měla přispět i schůzka v Kroměříži, které byl přikládán velký význam, neboť oba monarchové byli doprovázeni i svými manželkami, korunními princi, ministry a dalším početným doprovodem. Rakušané přicestovali do Kroměříže už 24. srpna 1885, o den později se k nim připojili Rusové a v Hanáckých Aténách setrvali až do 26. srpna 1885.


Tablo s protagonisty slavného kroměřížského setkání, které bylo uveřejněno v "Das interessante Blatt" 27. srpna 1885.
Litografie podle kreseb Theodora Mayerhofera.

Císařovna Alžběta jela - jak jinak - do Kroměříže jen s velkým sebezapřením, protože stejně jako korunní princ Rudolf nedůvěřovala ruským mírovým a přátelským ujišťováním; na rozdíl od svého chotě a ministra Kálnokyho.
Neváhala také, jak bylo jejím zvykem, velmi zřetelně ukázat své antipatie k celému Rusku a zvlášť k ruským monarchům ve velmi hanlivé básni, kde zobrazila ruskou carskou rodinu jako opice:

"Ó múzo! Kterak se ti líbí Kroměříž?
Můj Pegas musí tu nést těžký kříž.
Velbloudem stal se, neb jen tento tvor
na hrbech unese celý opičí sbor.

Pavián, vladař, vznešeně tu sedí
v kabátě cizím, majestátně hledí,
veliké zvíře z dálné Asie -
i přes tu svoji bandu pyšný je.

Po boku svého chotě malá opice
s půvabnou poklonkou přijímá zdravice.
Dva opičáci nic nezapřou tátu,
též celé vojsko v plné dekoraci
šklebí se, žvaní - praví opičáci.

Buď v uniformě s řády nebo ve fraku
tu tlachá také hlouček makaků.
Snad diplomata - osla ta sběř těší,
však dvojhlavému orlu na krk hanbu věší.
Ať žijí! Sláva! Konec představení!
Teď rychle mísu, je mi na zvracení!"


Císařovna Alžběta objímá carevnu Marii Fjodorovnu na nádraží v Kroměříži.
Vlevo vedle nich korunní princ Rudolf, vpravo následník ruského trůnu Nikolaj.
Car Alexander III. v uniformě c. a k. armády, císař Franz Josef v ruské uniformě.
Kresba Wilhelma Kranze uveřejněná v německém týdeníku "Über Land und Meer."


Jiný překlad:

"Ach, Múzo, co říkáš na tu Kroměříž?
Můj Pegas je tu zemi nějak blíž.
Je jako velbloud, stěží se vleče
z hrbatých opic má už asi křeče.

Pavián trůní majestátně
v cizím hábitu, tváří se vážně.
Veliké zvíře z daleké Asie
sebejistější snad jinde nežije.

Malá opička po jeho pravici
hihňá se na všechny překotně řečnící.
A jejich dva malí opičáci
už dnes oblečení jak vojáci.

Celé to vojsko našňořených opic
řehní se a breptá stále víc.
S řády na uniformě, s pentlemi na saku
dovádí zde tlupa makaků.

Oslíky diplomaty ta banda těší
rakouský orel jen hlavu věší.
Konec divadla, veliké ovace!
Podejte lavor, asi budu zvracet!"

(Písně Severního moře, 1885)



Více na téma rakousko-ruského kroměřížského setkání zde:


Zdroj:
vlastní článek, básně citovány z: