Březen 2015

Báseň "Kabinet"

31. března 2015 v 12:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Stejně jako kolem každé krásné ženy, i kolem císařovny Alžběty se pohybovaly četné zástupy obdivovatelů z nejrůznějších společenských vrstev. Krásná císařovna pochopitelně přitahovala řadu mužů a s mnohými navázala během let přátelský vztah.


Královna víl Titania a Oberon.

V básni "Kabinet" se vypodobnila jako "paní rytířka Modrovousová," která si ve svém kabinetu podle své nejoblíbenější divadelní hry Williama Shakespeara Sen noci svatojanské prohlíží odložené oslí kůže (své ctitele).
V básni tak postupně můžeme najít zmínku o několika mužích, kteří nějakým způsobem prošli Alžbětiným životem.
Jako první se v básni objevuje šarmantní Imre Hunyady, jež byl ve vídeňských kruzích považován za výjimečně krásného muže. Coby čestný kavalír doprovázel císařovnu Alžbětu při jejím pobytu na Madeiře v roce 1860, kde s ní byla i jeho sestra Lily, která v té době zastávala pozici dvorní dámy.
Jak je velmi dobře známo, císařovna si mezi všemi národy monarchie velice oblíbila Maďary a tak není divu, že i druhý zmíněný muž v básni pocházel stejně jako Imre Hunyady z Uher. Hrabě Gyula Andrássy se od poloviny šedesátých let až do své smrti těšil mimořádné Alžbětině přízni. Velmi temperamentní a přitažlivý Andrássy se císařovně nejen šarmantně dvořil, ale také ji zasvětil do plánů na vyrovnání s Rakouskem, na němž se Alžběta aktivně podílela. S jistotou můžeme brát fakt, že se s císařovnou navzájem velmi přitahovali, neboť s ním při četných pobytech v Uhrách trávila spoustu času, stejně tak je ale možno tvrdit, že tento přátelský poměr nikdy nepřekročil míru slušnosti. Zlí jazykové sice tvrdili, že Andrássy je otcem nejmladší císařovniny dcery Marie Valerie, ale sama císařovna se po smrti Andrássyho svěřila své dvorní dámě: "Bylo to přátelství, které nikdy nezkalila láska."


Obraz lovecké společnosti, na kterém se spolu s císařovnou nacházejí komě císaře další dva ctitelé,
kteří jsou zmíněni v básni Kabinet, a to Bay Middleton a Gyula Andrássy.

Třetí část básně je věnovana "přátelství" s Friedrichem Listem Pacherem von Theinburg, které vzniklo výhradně z císařovniny iniciativy, kdy o masopustním úterý v roce 1874 navštívila maškarní ples a pro svou hru si prostřednictvím své průvodkyně Idy Ferenczy vyhlédla neznámého muže, s nímž si ještě několik let poté dopisovala. Mimo jiné je mu věnována i dlouhá báseň s názvem Píseň žlutého domina.
Jako další v pořadí je v básni zmíněm William "Bay" Middleton, v době, kdy se s ním císařovna seznámila třicetiletý důstojník, který ji měl doprovázet při jejích loveckých výpravách do Anglie a Irska. Middleton nebyl zpočátku příliš nadšen tím, že bude dohlížet na císařovnu v sedle, velmi záhy však změnil názor a v Alžbětě získal nejen zcela rovnocennou jezdkyni, ale i přítelkyni. Stejně jako v případě Andrássyho kolovaly po vídeňském dvoře klepy o údajném mileneckém poměru mezi císařovnou a zrzavým Skotem, které ještě víc podnítila císařovnina sestra Marie, která do věci zasvětila i korunního prince Rudolfa. Middleton se nicméně v roce 1882 oženil, v této době už ale císařovna své jezdecké lovecké výpravy nadobro ukončila. V pozdějších letech se ale ještě několikrát s Middletonem setkala.
Císař Franz Josef byl téměř ve všech císařovniných básních zobrazen jako král víl Oberon, stojící po boku císařovny, která se ráda ztotožňovala s královnou víl Titanií. Někdy ho však taktéž zařadila do zástupu svých ctitelů, což někdy i odpovídalo jeho chování, jak bylo viděno okolím. Můžeme se o tom přesvědčit v závěrečné části básně.

"Kabinet"

"Ten první (Hunyady) byl
hezké zvíře,
jen uši větší měl;
však při krásy také míře
kdo na to by vzpomněl.

Já v tropech si ho držela
jak pejska pro radost,
byl milý sic, však já měla
ho brzy víc než dost.


Ten druhý (Andrássy)
ach! jak milý byl!
ten věrně sloužil mi:
ten úctu by zasloužil,
zůstat jen na zemi!

Často hladím starou kůži
a myslím na ten čas,
jenž pouty tak důvěrnými
opředl tenkrát nás.

Ten třetí (Friedrich Pacher von Theinburg),
pěkný neřád byl!
a hloupý jako vůl;
i plešatý i křivý byl
a žlab byl jeho stůl.



Stoupám na čtvrtou kůži;
od západu mi poslán byl,
podivný druh (Bay Middleton)!

Zrzavý byl můj ušatec,
a řehtal nahlas dost,
and never was he sick, nor sore
(a nikdy nebyl nemocný nebo změkčilý),
but jumped and pranced about
(nýbrž skákal a vpínal se).

Poslední kůže visí tu
dál od všech ostatních.

I přes to všechno trápení
byl to můj mazlíček,
proto má u mě na stěně
svůj čestný hřebíček.



A i když byl tak způsobný,
přece jen - čert mu věř!

Umíněný a nestálý,
vrtochy v hlavě měl,
když jste ho za cop tahali,
jak natruc zkameněl.

Často mě drcnul, porazil,
když spolehla jsem naň.
Jen hýčkání se podrobil,
poslech' jen vlídnou dlaň."

(Poetický deník, září 1885)

Zdroj:
vlastní článek, báseň citována z: