Gisela - II. část - Bavorská princezna

20. dubna 2014 v 12:00 | Jana K |  Životopis Gisely

Příjezd do Mnichova

28. dubna 1873 se konal slavnostní příjezd do vyzdobeného hlavního města Bavorska. Na nádraží v Mnichově přívítal svého syna s manželkou princ Luitpold s veškerým příbuzenstvem, dvorními hodnostáři a vojenskou kapelou. Dvojice pak odjela nádherným kočárem krále Ludwiga II. taženým šestispřežím ke slavnostnímu přijetí členy magistrátu na Karlovo náměstí. Odtud se za hustého sněžení vydali k Rezidenci, kde Giselu očekával král Ludwig II., královna-matka Marie a celá královská rodina. Po tomto královském uvítání pokračoval průvod dále po Ludwigstrasse a Vítězným obloukem k Leopoldovu paláci v tehdejší Schwabinger Landstrasse č. 6. Ta byla později přejmenována na Leopoldstrasse a rovněž jedna z postranních ulic byla na počest císařské dcery nazvána Giselinou.
V té době byl však Leopoldův palác v přestavbě a zatím nebylo možné se do něj nastěhovat, proto dvojice mladých novomanželů využila prozatím pohostinnosti Leopoldova otce.

Velkolepé přijetí nové bavorské princezny

V dalším týdnu následovala řada slavností na počest mladého manželského páru. Na oficiálním banketu ve slavnostním sále královské rezidence zazněla na počest nové bavorské princezny při jejím vstupu do sálu rakouská hymna. Král připil na zdraví novomanželů a představil Gisele celý diplomatický sbor, během slavnosti pak zazněly svatební pochody z Lohengrina a Snu noci svatojánské. Slavnosti končily velkolepým plesem, na který přijel ze Salzburgu i nejmladší císařův bratr Ludwig Viktor.
Malou slavnost uspořádal král i ve své nové zimní zahradě, jež byla nádherně osvětlená a kde se Gisela projela na loďce po malém jezírku s uměle vytvářenými vlnami.
Takové velkolepé uvítání dcery rakouského císaře dokonce málem způsobilo i diplomatické problémy. Pruský velvyslanec v něm totiž spatřoval projev přílišných sympatií bavorského krále vůči rakouskému císařskému domu. Bavorská vláda tedy musela do Berlína odeslat sdělení, že Jeho Veličenstvo v žádném případě nechtělo někoho upřednostňovat, ale že šlo jen o vyjádření zvláštní pocty princezně z habsburského rodu.

Nová vlast

V rodné vlasti své matky si Gisela bez problémů zvykla, i když Mnichov v 70. letech 19. století působil na rozdíl od Vídně poněkud maloměstsky a prostě, ale i přesto se tam císařská dcera brzy cítila opravdu spokojeně. Velkou měrou k tomu přispěl i Leopold, který s ní podnikal nejrůznější výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí, aby poznala svou novou vlast.
Navštívili Dachau, zámky Nymphenburg a Schleissheim nebo údolí Isaru. Taktéž samozřejmě navštěvovali četné příbuzenstvo, jako např. královnu-matku Marii na jejím vdovském sídle v zámku Hohenschwangau nebo Giseliny prarodiče v Possenhofenu. Právě tam ji jednoho dne čekalo velké překvapení - čtyři týdny po svatbě ji tam očekával její milovaný bratr Rudolf, jenž právě pobýval u Starnberského jezera.

Nová bavorská rodina

Velmi rychle se Gisela sblížila i s novou bavorskou rodinou, velkou přítelkyni získala ve své švagrové princezně Terezii. Další princeznou, se kterou Gisela navázala velmi přátelské vztahy byla Maria de la Paz, manželka Leopoldova bratrance Ludwiga Ferdinanda.
Na Giselu ve svých memoárech vzpomíná syn Marie de la Paz, princ Adalbert, který se v roce 1919 oženil s Augustou, dcerou princezny Elisabeth - Giselinou vnučkou: "Na rozdíl od přísného vojáckého prince musela Gisela po matce zdědit smysl pro lidské stránky života. Protože přišla od vídeňského dvora a moje matka od španělského, nemohl ani na jednu z nich udělat ten bavorský velký dojem. Tím úctyhodnější byl postoj obou dam za revoluce a po ní. Obě si po revoluci přiznaly, že se při všem monarchistickém postoji cítí být bez dvorského ceremoniálu svobodnější."

Nový domov v Leopoldově paláci

Ve druhé polovině června se mladý pár nastěhoval do svého nového domova na Schwabinger Landstrasse č. 6. Krásnou vilu v italském stylu s obrovskou zahradou dal vybudovat Leopoldův dědeček, král Ludwig I. a darem ji od něj dostala jeho žena, královna Therese. Po její smrti prošla vila různýma rukama až ji nakonec krátce po svých zásnubách získal Leopold, který přikoupil ještě vedlejší pozemky a budovu rozšířil dalšími přístavbami. Jelikož měl Leopold vzhledem ke svému společenskému postavení jen omezené prostředky, tak trvalo ještě pár let, než byla vila zcela zařízena.
Pro Giselu byly určeny komnaty v prvním patře, Leopold se zařídil v přízemí. Postupem let se z vily stalo velmi pěkné šlechtické sídlo, ve kterém se Gisela cítila dobře. Po nástupu nacismu byla budova vyvlastněna a za druhé světové války ji zničily při náletu bomby.
Rovněž dvůr prince Leopolda a jeho choti byl skromný, místo v něm měl dvorní maršálek, hofmistr, dvorní dáma, sklepmistr, který zároveň i obsluhoval u stolu, dále několik lokajů, kočí, stájoví pacholci, portýr, zahradník a několik žen personálu domácnosti.

Gisela matkou

Brzy po svatbě se mladému manželskému páru ohlásila nastávající radostná událost. V dopise z 5. srpna 1873 napsala Gisela svému manželovi z Bad Ischlu: "Dnes ráno jsem byla na mši v tom hezkém farním kostele; jak vroucně jsem se modlila za Tebe, můj drahý Leopolde, a za děťátko, které nám Bůh daruje, Ti nemusím snad ani říkat. Jen ať Tě vždy mohu dělat šťastným!" Své rostoucí bříško vesele označovala jako "rodinný hrb."
Porod byl očekáván 20. ledna 1874 a do Mnichova se chystala za dcerou přijet i císařovna Alžběta. Dítě však bylo nedočkavé a tak se již 8. ledna 1874 narodila Gisele dceruška. Malá princeznička dostala jméno Elisabeth a za kmotru jí samozřejmě byla šestatřicetiletá císařská babička, po které dostala jméno.
Za rok a necelé čtyři měsíce, dne 28. dubna 1875 spatřila světlo světa druhá Giselina dcera. Za kmotru jí tentokrát byla bavorská královna-matka Marie a novorozená princezna dostala jméno Augusta.
Na začátku osmdesátých let se bavorská rodina rozrostla o dva pokračovatele rodu. První syn se Gisele narodil 2. dubna 1880 a dostal jméno Georg. Na křtiny svého prvního vnuka se chystal přijet i císař, ale bohužel obě Giseliny dcery dostaly spálu a tak musel svou účast odříct. Jako druhý a zároveň poslední Giselin potomek přišel na svět dne 22. listopadu 1883 syn Konrad.

Skromný mnichovský život

V Mnichově se Gisela velmi rychle zabydlela a se svou rodinou vedla příjemný život. Leopoldův palác se stal malým centrem společenského života, kde se scházeli dámy i pánové z mnichovské společnosti, důstojníci i rodinní příslušníci.
V létě chodili na partii kuželek, na soupée na terasu nebo do stylově osvětlené zahrady, v době masopustu pak domácí paní pořádala malé slavnosti, plesy a rauty.
K prominentním hostům patřili mezi jinými malíř Franz von Defregger, architekt Gabriel von Seidl, lékař Max von Pettenkofer nebo historik Theodor von Heigel. Na návštěvu také ráda přicházela Giselina bývalá "náhradní matka" Charlotte Welden, která měla v Mnichově příbuzné a s princeznou rády vzpomínaly na staré dobré časy ve Vídni.
V letních měsících Gisela ráda pobývala s dětmi několik týdnů v Ischlu, rovněž také zajížděla s celou rodinou do Gödöllő. Jelikož princ Leopold patřil stejně jako císař k vášnivým lovcům tak svého tchána často doprovázel na lov - zatímco v Solné komoře si urození pánové brali na mušku kamzíky, tak do Gödöllő se jezdilo na lišky.

Blízký vztah k bratrovi

Gisela samozřejmě zůstávala nadále v kontaktu se svým bratrem Rudolfem, který za ní přijížděl do Mnichova a jako vzorný strýček nikdy nezapomněl přivézt dětem nějaké dárky. "K nám jsi vždy zván a kdykoliv u nás vítán. Čím častěji přijedeš, tím lépe," psala Gisela bratrovi, neboť císařští sourozenci si také pilně dopisovali.
Není tedy divu, že Giselu někdy přemohl stesk a vzpomínky na dětství. Dva roky po svatbě, 6. června 1876 mu napsala: "Jistě bydlíš s drahým papá v Schönbrunnu; park a obora musí teď být nádherné. V Tyrolské zahradě už jistě kvetou konvalinky. Minulou neděli při našem velkém dineru jsem měla ve vlasech a na šatech čerstvé konvalinky a jejich vůně mi neustále připomínala Schönbrunn a dětství. Žijí ještě mí králíčci?"
Korunní princ se také velmi přátelil se svým švagrem Leopoldem a několikrát ho vzal s sebou na své vědeckovýzkumné cesty.
Zprávu o bratrově zasnoubení s princeznou Stephanií v Bruselu přijala Gisela s velkou radostí. "Rudolf je ještě velmi mladý," psala bývalému vychovateli korunního prince, hraběti Latourovi, "ale při své poslední návštěvě mi připadal mnohem mužnější, klidnější a moudřejší než krátce předtím. Přestože jsem tušila, jak to dopadne, brečela jsem jako malá, když přišla telegrafická zpráva o zasnoubení, a můj muž se mi kvůli tomu velmi vysmál..."
10. května 1881 se samozřejmě zúčastnila Rudolfovy svatby ve Vídni, ale při oslavách narození dcery Erzsi v září roku 1883 chyběla, neboť byla v jiném stavu a nemohla se vydat na tak náročnou cestu. Gisela Rudolfovi pravidelně posílala zprávy od mnichovského dvora, blahopřání k svátku a narozeninám a se zájmem sledovala jeho vzdělávání. Velmi také oceňovala jeho spisovatelský talent. "Píšeš tak zábavně a hezky, závidím Ti Tvůj talent."


Bratrova dobrovolná smrt v Mayerlingu Giselu velmi zasáhla a nikdy se s ní úplně nevyrovnala. Své milované sestře Rudolf nezanechal ani dopis na rozloučenou, pouze ji nechal pozdravovat prostřednictvím své ženy, zatímco Marii Valerii, k níž neměl tak vřelý vztah napsal dopis, který ovšem není znám v plném rozsahu.
Princ Leopold na švagrovu smrt 30. ledna 1889 vzpomíná ve svých memoárech: "Bylo těžké zachovat rozvahu a neinformovat manželku o té smutné skutečnosti příliš bezprostředně. Téměř ztuhla starostí, ale dokázala ještě večer odcestovat do Vídně. Ráno 31. ledna očekával císař dceru na nádraží. Bylo to otřesné shledání. Teprve tady jsme se dověděli, jak můj milý švagr zemřel."
Dva týdny zůstali Gisela a Leopold u zarmoucených císařských rodičů a koncem dubna jela Gisela znovu do Schönbrunnu.

Vztah k sestře

Marie Valerie, Giselina o dvanáct let mladší sestra také přijížděla občas na návštěvu do Bavorska, kde se sestry setkávaly např. při pobytu ve Feldafingu nebo Possenhofenu. Už jako šestnáctiletá obdivovala sestru pro její píli a rozvahu a zároveň si kladla otázku, zda někdy bude také takovou vzornou ženou a matkou jako ona.
21. září 1885 si do svého deníku napsala: "Téte à téte s Giselou. I když se tak zásadně lišíme vkusem, názory a city, přece jen je tu teď velmi útulno a ona je skoro ve všem můj ideál ženy a matky. Ale ona dělá všechno tak instinktivně a z povinnosti, bez nadšení, a dokonce aniž by si uvědomovala, že to dělá."
6. května následujícího roku si po návštěvě sesry ve Vídni zapsala: "Moc mi chybí, protože dokáže papá a mamá rozveselit, jelikož nezná poměry tak dobře jako já a zahladí každý rušivý tón, možná proto, že ho vůbec nepostřehne. Pokaždé, když jsem s Giselou delší dobu, mám ji ještě raději a vzhlížím k ní s větší úctou... Každý ji považuje za tichou vodu, která se vůbec nedokáže rozbouřit, a nikdo netuší, že i ona zná (samozřejmě svůj způsob) divoké touhy a ví, co je odpor, avšak potlačuje to tak, aby to nikdo nepoznal. A přitom ta její skromnost a opravdová pokora... Jestlipak je Gisela šťastná, tak šťastná, jak si zaslouží? Vždyť pro to dělá všechno, co je v jejích silách. Mamá si myslí, že Leopold bývá často tyranský..." Co chtěla Marie Valerie říci poslední větou není jasné, nicméně jde o první informaci, že by si snad Gisela s Leopoldem přestávali rozumět. Tou druhou je rovněž zápis v deníku Marie Valerie, tentokrát s datem 18. listopadu 1889: "Když jsem řekla, že mamá v přítomnosti papá pociťuje spíš trpkost než útěchu, protože jsou tak velmi různí, Gisela mi svěřila, že ona je na tom s Leopoldem stejně."


8. června 1890 byla Marie Valerie poprvé ubytovaná v sestřině domě v Mnichově, kde se zúčastnila biřmování jejích dcer.
V Leopoldově paláci se ale příliš dobře necítila, neboť jak si opět zaznamenala v deníku, vadila jí tam "zvláštní atmosféra strojové uspořádanosti a neodbytné konvence, pro niž se nikdy nedokázala nadchnout."
V polovině osmdesátých let dokonce Gisela spřádala plány na provdání své mladší sestry také do Bavorska. "Už dávno je Giseliným vroucím přáním seznámit mě s Alfonsem, aby mě jednou měla nablízku," sdělila Marie Valerie svému deníku. Tento plán však ztroskotal, ale i poté, co se Marie Valerie provdala za rakouského arcivévodu Franze Salvatora, spolu sestry kontakt nepřerušily. Často se setkávaly v Ischlu, kde trávily čas mnohahodinovými rozhovory, navzájem si pomáhaly a jedním z Giseliných přání bylo, aby se Ella, prvorozená dcera Marie Valerie provdala za jejího synovce Heinricha, jediného syna bavorského prince Arnulfa. Když se v listopadu 1900 Marii Valerii narodila dcera Gertrud, byla jí Gisela ve Wallsee za kmotru.

Návštěvy císařského otce

Císař, jakmile mu to čas jen trochu dovolil, rád navštěvoval svou dceru v Mnichově, většinou jen v doprovodu jednoho pobočníka. Vždy strávil pár milých dnů ve společnosti svých vnoučat a roli dědečka si opravdu užíval. S vnučkami Elisabeth i Augustou a později i s oběma vnuky podnikal vyjížďky na koni do Anglické zahrady, do lesů podél Isaru a dokonce navštívil s celou rodinou cirkus.
U dcery Gisely nacházel příjemnou atmosféru, jež po celý svůj život po boku císařovny Alžběty postrádal. Ta naopak Giselin způsob života považovala za poněkud maloměšťácký, Mnichovu se spíše vyhýbala a pokud přece jenom přijela, raději se ubytovala v nedalekém hotelu "U čtyř ročních období."
Život císařské dcery v Mnichově plynul skromně a prostě a čím dál tím víc se podobal střídmému životu jejího císařského otce. Rozhodně si nepotrpěla na vnější nádheru, přepych a okázalost. Oblékala se velmi střídmě a jednoduše a před použitím dvorského kočáru dávala přednost vlastním nohám.

Charitativní a reprezentační činnost

Velmi neokázale se Gisela věnovala i charitativní činnosti a různým reprezentačním povinnostem. To pro ni nebylo nic nového, neboť na veřejné vystupování byla zvyklá od útlého mládí na vídeňském dvoře. Již ve třinácti letech se totiž v roce 1869 stala s císařským svolením patronkou pojišťovacího spolku Gisela. Ten přetrval až do roku 1981 pod názvem Gisela Allgemeine Lebens und Aussteuerversicherungs-AG a dnes nese název ARAG Versicherung.
V roce 1871 byl po císařské dceři rovněž pokřtěn kolesový parník, který dodnes brázdí vody Traunsee. Po Gisele byla pojmenována i celá jedna rakouská železniční trať: Giselabahn ze stanice Salzburg Hauptbahnhof do stanice Wörgl Hauptbahnhof přes Bischofshofen, Zell am See a Kitzbühel. Giselabahn tvoří součást Trati císařovny Alžběty a její trasa vede z Vídně přes Linec do Pasova a také přes Wels, Salzburg a Zell am See do Wörglu, jež tvoří druhou část rakouského Západního koridoru.


Gisela se taktéž stala patronkou mnichovského gymnázia, které dodnes nese její jméno.V Mnichově dále založila rakousko-uherský pomocný spolek, Giselin spolek, spolky Prázdninové osady, útulek pro nemocné a pro dívky a ve Vídni ústav pro slepce a hluchoněmé. Nejenže převzala záštitu nad těmito zařízeními, ale také v nich sama pracovala. Aby jeden z výborů získal co nejvíce dárců na výstavbu sanatoria pro tuberkulózní pacienty v Bavorském lese, bylo uspořádáno charitativní cirkusové představení.


Jedním z předvedených čísel byla i čtverylka pánů a dam v uniformách z roku 1813 a další, kterou předvedli pouze důstojníci v uniformách z roku 1870. První čtverylky se zúčastnila také princezna Gisela s Leopoldem, kteří měli pro tento účel dva krásné ryzáky. Sociální angažovanosti se Gisela věnovala velmi nenápadně, nejraději mimo zraky veřejnosti. Pomáhala chudým a nemocným a nezřídka se stávalo, že bez ohlášení překvapivě navštívila chudé rodiny, aby je obdarovala potravinami a penězi. Mnozí obyvatelé Mnichova proto říkali zbožné a lidové císařské dceři "dobrý anděl z Vídně."

Gisela na cestách

Během svého života podnikla princezna také několik cest, buď v doprovodu svého manžela, nebo své zcestovalé švagrové Terezie. Roku 1875 to byla cesta do Itálie, roku 1876 navštívila Španělsko, Portugalsko, Alžír a v roce 1877 Sicílii.
Bavorští manželé navštívili rovněž Prahu v době, kdy si tam odbýval vojenskou službu korunní princ.


V březnu 1884 se Gisela s Leopoldem vydali vlakem na cestu do Říma, jelikož Gisela si už dlouho přála setkat se tam se Svatým otcem. V Římě však od roku 1870 byli dva navzájem si konkurující vládci, Svatý otec a král nově vzniklého italského království a proto se na takové cestě musely dodržet zvláštní diplomatické a protokolární zvyklosti. Bavorský ministr zahraničí baron Crailsheim stejně jako apoštolský nuncius v Mnichově a král Ludwig II. se však shodli, že je možné složit hold jak italskému královskému páru, tak i Svatému otci.
S bavorskými manželi do Říma přicestovali v doprovodu baronka Limpöck a baron Gebsattel a společnost se inkognito ubytovala v hotelu Quirinal. Gisele se v Římě velmi líbilo, ve vile Ludovici ji nadchla květinová výzdoba a elegantní dámy velkého světa na ni rovněž udělaly nezapomenutelný dojem. Když se vrátila z korza, navzdory přísnému inkognitu ji navštívila italská královna Margarete. Tím ovšem odpadla možnost audience u papeže, což byl, jak si zaznamenal Leopold, pravděpodobně účel této královniny návštěvy.


Kdekoliv, kam princezna Gisela s manželem přijeli, byli slavnostně uvítáni jako příslušníci královského domu. Často se také účastnili nejrůznějších reprezentačních povinností, jimiž je pověřoval princ regent Luitpold. V roce 1890 tak například cestovali do Edenkobenu ve Falci na slavnostní odhalení pomníku Leopoldova královského dědečka Ludwiga I.
Na tuto velikou slavnost s nimi přicestovala opět baronka Limpöck a baron Perfall a po odhalení pomníku následovalo pozvání do vily Ludwigshöhe, kterou dal král Ludwig I. postavit jako malou letní rezidenci.
Na jaře 1894 pozvali německý císař Wilhelm II. s císařovnou Augustou Leopolda a Giselu na několik dní do Nového paláce v Berlíně, kde je velmi mile přijali.
Na jaře 1895, na Bílou sobotu přijela Gisela s Leopoldem za svou matkou na Korfu. Císařovna Alžběta tam pobývala ve vile Achilleion zařízené v řecko-italském stylu, která oba manžele nadchla.


K velké zálibě bavorských manželů patřila rovněž jízda na koni. Často vyjížděli na koni do Anglické zahrady, později i v doprovodu obou dcer, jež si jízdu na koni také velmi oblíbily (více o tom zde). V Mnichově princezna Gisela oživila i svou starou, ještě z Schönbrunnu dovezenou zálibu - jízdu na dětských sáňkách, která se brzy stala oblíbenou po celém Mnichově. Stále populárnější byla rovněž i jízda na kole a Gisela s dětmi velmi ráda podnikala projížďky po okolí.

Rodinné skandály v Bavorsku

V roce 1886 došlo v Bavorském království k událostem, které hluboce zasáhly do života celé Giseliny rodiny.
Král Ludwig II. se stále více vyhýbal svým vládním povinnostem, státní pokladnu vyčerpával stavbami svých velkolepých zámků a vypadalo to, že se u něj plně rozvinula duševní choroba, kterou byl postižen i jeho mladší bratr Otto. V této nanejvýš obtížné situaci se bavorské ministerium obrátilo na Leopoldova otce, prince Luitpolda s prosbou, aby manifestem oslovil bavorský lid, prohlásil krále za zbaveného svéprávnosti a ujal se vlády. Luitpold se k tomuto kroku odhodlal "po těžkých duševních bojích," jak si napsal jeho syn, ale královskou korunu nikdy nepřijal.
Právě v těchto neklidných časech pobývala císařovna Alžběta s Marií Valerií ve Feldafingu, když za nimi 14. června toho roku přijela Gisela se smutnou zprávou. Sezazený král Ludwig II., internovaný na zámku Berg utonul předchozího večera za záhadných okolností ve Starnberském jezeře.


V Bavorsku se zvedla vlna pobouření a Luitpold, pověřený regentstvím, byl označován za královraha. Císařovna složila velmi roztrpčenou báseň o svém tchánovi a prohlásila, že už se v Bavorsku neukáže. Tuto svou hrozbu sice nesplnila, ale s princem Luitpoldem se už nikdy nesetkala.
V té době byli Luitpoldovi nepostradatelnou oporou právě jeho syn s manželkou. Luitpold sice královskou hodnost nepřijal, zůstal princem regentem, ale i přesto tento vývoj událostí Giselinu rodinu vystavil zvýšenému zájmu veřejnosti. Leopold se tak přiblížil k trůnu, získal větší vážnost a vliv a spolu s Giselou museli plnit i řadu reprezentačních povinností.


Další velký skandál vypukl v prosinci roku 1893 a tentokrát se týkal přímo nejužší rodiny Gisely. Její nejstarší dcera Elisabeth se zamilovala do barona Otty von Seefried auf Buttenheim, evangelického šlechtice, jenž jí nebyl roven rodem. Samozřejmě nemohla očekávat povolení sňatku a tak celou situaci vyřešila značně svérázně. Se svým vyvoleným uprchla do Itálie a v Janově uzavřeli sňatek. Gisela se rozjela za nimi a celou situaci posuzovala o dost schovívavěji než Leopold, který byl dceřiným jednáním velmi rozezlen.
Mladý pár ale našel velkého přímluvce v císařském dědečkovi, který dodatečně udělil souhlas k sňatku. Barona Ottu pak jmenoval poručíkem c. a k. pěšího pluku v Opavě a v roce 1904 ho povýšil do hraběcího stavu. Giselina první vnučka přišla na svět 4. ledna 1895 v Opavě a byla pokřtěna po své babičce jménem Gisela, ale po několika dnech bohužel zemřela.

Smrt matky

19. dubna 1898 se v Mnichově slavila stříbrná svatba Gisely a Leopolda, o níž si Marie Valerie napsala: "Nejsuchopárnější oslava stříbrné svatby, jakou si lze představit..."


O pár měsíců později zasáhla Giselu další těžká rána, když byla její matka 10. září 1898 zavražděna. O matčině smrti se dozvěděla z telegramu, který dorazil do Mnichova a Leopolda strašlivá zpráva zastihla v Berlíně, proto se ihned vydal na cestu domů. Na Leopoldově paláci byl vyvěšen smuteční prapor a s Giselou se zúčastnili tiché bohoslužby v domácí kapli.
V paláci rovněž vyložili kondolenční listiny a pak odcestovali do Vídně.
Bývalému vychovateli korunního prince Latourovi odtud napsala: "Je to tak hrozné, tak příšerné, pořád ještě to nemůžeme pochopit! A všechno je to jako zlý sen, jako něco, co člověka strašně drtí a co by si přál ze sebe setřást, aby se zase mohl nadechnout. Pomyšlení, že mamá už nikdy neuvidíme, ani mrtvou ne, je úplně nepochopitelné! Přesto jsme my, kteří jsme ji tak dobře znali, přesvědčení, že jí to tak vyhovuje, jinou smrt by si ani nepřála, a teď se spokojeně sešla s Rudolfem a zná tajemství, jež je pro nás ostatní záhadou. Papá je klidný, zřejmě mu Bůh dodává sílu, já se obávám, aby se nezhroutil, až všechno pomine. Georg včera přijel z Bavorska a je zdrcen; viděl mamá jako poslední z nás, když projížděla Mnichovem. Žijte blaze, milý Latoure, Vás i Vaši milou ženu srdečně zdraví Vaše vděčná Gisela."
Císařovna své starší dceři odkázala téměř 5 milionů zlatých a vilu Achilleion na Korfu, kterou později prodala německému císaři Wilhelmovi II.

Život za války

V roce 1914 vypukla 1. světová válka a do zbraně byli povoláni i oba synové princezny Gisely, ale pro osmašedesátiletého prince Leopolda, jenž před rokem ukončil aktivní službu už nebylo v bavorské armádě místo.
Gisela své švagrové Terezii 1. srpna 1914 napsala: "Leopold je nešťastný, touží po činnosti..."


Již brzy po začátku války začaly z bojišť příjíždět stále větší transporty raněných. Gisela proto dala k dispozici řadu nevyužívaných místností svého paláce zraněným důstojníkům, sama se starala o zásobování vojáků, navštěvovala četné mnichovské lazarety a všemožně pomáhala zmírnit válečné utrpení. Pokaždé, když na frontu odjížděl další transport vojáků, kteří měli doplnit Leopoldův někdejší jezdecký pluk, loučili se s nimi Leopold i Gisela.
O prvních válečných Vánocích si Gisela spolu se svou švagrovou Terezií přály vidět své syny, ale příjezd dam na obsazené území jen kvůli návštěvě nebyl dovolen. Nakonec Leopold vymohl zvláštní povolení a na dobu mezi Vánocemi a Novým rokem odcestoval s oběma ženami do Bruselu, kde se setkali s Georgem, Konradem a synem princezny Terezie Heinrichem. Gisela tam pro všechny uspořádala malou vánoční oslavu.


V polovině dubna 1915 se Leopold konečně dočkal, německý císař jej jmenoval vrchním velitelem 9. armády a po dobytí polského hlavního města byl oslavován jako "dobyvatel Varšavy." Později byl povýšen do hodnosti pruského generála polního maršála a 29. srpna 1916 se stal Hindenburgovým nástupcem jako vrchní velitel východní fronty. Gisela svého manžela viděla pouze během jeho dovolené v Mnichově v době od 30. března do 13. dubna 1917.
Uprostřed války, 21. listopadu 1916 zemřel v Schönbrunnu císař a Gisela odcestovala do Vídně. V závěti rozdělil svůj majetek stejným dílem mezi obě své dcery a vnučku Erzsi, Gisele zanechal přibližně 14 milionů rakouských korun a další soukromý majetek sestávající z nemovitostí, pozemků, cenných papírů a klenotů.
Gisela napsala o otcově smrti své švagrové Terezii v dopise z 11. prosince 1916: "Tato nakonec přece jen nečekaná otcova smrt byla pro nás všechny těžkou ranou; často už se z podobných potíží dostal, takže jsme i nyní doufali v to nejlepší, protože až do konce žil svým obvyklým způsobem. Při všem zármutku musíme však Bohu děkovat za krásnou klidnou smrt, kterou mu daroval, to byla skutečně zvláštní milost nebes. Také musíme být vděční za mladý císařský pár, jsou tak laskaví, plní pozornosti k nám starým, a přitom jsou velmi ušlechtilí a vědomí si povinností..."


Leopold přijel do Mnichova i 20. února 1918 na skromnou oslavu zlaté svatby svého bratra, krále Ludwiga III.
Spolu s Giselou se zúčastnili i slavnostního představení ve dvorním divadle, kde se hrála Preciózka od P. A. Wolffa s hudbou Carla Marii von Webera.
Konec války, který přinesl porážku Německé říše, Giselu i Leopolda těžce zasáhl. Zestárlý královský pár uprchl na zámek Wildenwart na Chiemsee a z Bavorského království se stala republika. Gisela ale zůstala v Mnichově, chovala se nenápadně a byla přesvědčená, že se nemá čeho obávat, neboť po celá léta prokazovala obyvatelům Mnichova jen dobro.
Leopold se oficiálně vzdal vrchního velení až v polovině ledna 1919 a vlakem se vrátil do Mnichova a bez újmy se do rodného města vrátili i oba synové Gisely.


19. ledna 1919 se konaly volby do Národního shromáždění, jichž se poprvé mohly účastnit také ženy. Gisela se tak zcela v souladu se svou skromnou povahou bez reptání podřídila osudu, jenž ji náhle odebral postavení i jméno.
Manželovi v dopise napsala: "Můj milý maličký! Dnes jsem musela splnit svou občanskou povinnost a jít volit. Všechno proběhlo velice dobře a klidně. Abych nebyla nápadná, šla jsem v co nejjednodušších tmavých šatech do Giselina dvora v Giselastrasse. Ačkoli jsme přišli velmi brzy, museli jsme dost dlouho čekat. Viděla jsem mnoho známých vysokých důstojníků, samozřejmě v civilu s jejich dámami, vůbec solidní publikum. Za volební místnost sloužilo někdejší loutkové divadlo. Tvá věrná domácí puťka."
22. ledna 1919 se oba manželé i se synem Georgem rozhodli navštívit královský pár ve Wildenwartu. Cestovali vlakem s lidmi ve druhé a třetí třídě a z nádraží v Prienu je odvezli na saních do zasněženého Wildenwartu. Po návratu do Mnichova bylo stále zřejmější, že Giselina rodina už nepatří mezi oficiální osobnosti. Socialistická vláda dala jejich dům přísně střežit. Služebnictvo nosilo livreje pouze v paláci, z koňských postrojů a kočárů museli nechat sejmout královské erby, jestliže chtěli bez povšimnutí absolvovat nějakou cestu.
Bavorští manželé žili nyní zcela v ústraní, nepořádaly se ani hostiny, ani velké návštěvy - v neposlední řadě i z finančních důvodů. Leopoldovi byla pozastavena apanáž, jež mu byla podle ústavy vyplácena a rovněž plat vrchního velitele už nedostával. Inflace meziválečného období pozřela většinu jejich majetku, který do té doby jen narůstal.

Útěk z Mnichova

V polovině února opustili hlavní město země a ubytovali se v hotelu Seehof v Tutzingu na Starnberském jezeře. Revolucionáři táhnoucí po celé zemi usilovali o to, aby všechna moc byla předaná proleteriátu a proto Gisele a její rodině hrozilo nebezpečí.
24. února tak poslechli rady přátel o odjeli ze země. Několik veslic je dopravilo do Seeshauptu a odtud jeli kočárem do blízkého Hohenbergu k baronu Beckovi.
Následujícího dne je kočí i s doprovodem odvezl do zámečku Egling na jezeře Riedsee. Přijmout uprchlíky nebylo pro majitele panství Poschingera bez nebezpečí. Dozvěděli se totiž, že krátce po jejich odjezdu z Hohenbergu tam dorazilo auto plné "rudých," kteří je sledovali. Rytmistr baron Hirschberg proto hned v noci odjel na koni z Hohenbergu k hraběti Quadtovi, aby ho přiměl odvézt Giselu a Leopolda svým autem z Eglingu dál. Protože nebylo možné jet do Innsbrucku vlakem, bylo rozhodnuto, že hrabě Quadt dopraví manžele nejprve do kláštera Ettal. Na ettalském kopci praskly na voze tři pneumatiky, ale nakonec přece jen v pořádku dorazili na místo, kde uprchlíky přivítal místní opat.


Do Ettalu také dorazil vedoucí krajského úřadu baron Stengel z Garmische, který měl pomoci při přechodu hranic. Ten ale před cestou do Innsbrucku varoval a navrhoval jet do Reutte. V šest hodin ráno následujícího dne vyrazili několika vozy směrem na Linderhof. Celou cestu až do Reutte jel před nimi na koni jeden kněz a celý konvoj řídil hrabě Quadt.
První pohraniční hlídku minuli bez potíží, ale pak se u jednoho z vozů utrhlo kolo. To bylo osudové, neboť během opravy měl celník dostatek času řádně prozkoumat doklady vystavené na falešná jména a prohlásit je za neplatné.
Chtěl celou skupinu zadržet, než dostane z Garmische patřičné instrukce. Hraběti Quadtovi se ale naštěstí s velkým úsilím a diplomatickou obratností podařilo celou věc urovnat. Když z Linderhofu dorazily potřebné saně, mohla cesta pokračovat a všichni si oddechli teprve poté, když měli tyrolské hraniční kameny za sebou.
11. července 1919 napsala Gisela o svém pobytu v Ischlu své švagrové Terezii: "Dělnická a vojenská rada v Ischlu by nás chtěla mít pryč, už o to žádala na dvou schůzích okresního hejtmana, dobře smýšlejícího hraběte Pachtu, a když nepřistoupil na naše vypovězení ze země, snaží se nás nyní vyhladovět a téměř nám znemožnit zásobování. My i naše služebnictvo jsme přísně střeženi a obyvatelům hrozí, že nám nesmí nic dodávat."
Gisela s Leopoldem zůstali v Tyrolsku tři měsíce a teprve koncem července, když se život postupně znormalizoval, se vrátili zpět do Mnichova.

Poklidná léta stáří v ústraní

V dubnu 1923 slavili Gisela s Leopoldem v širokém rodinném kruhu zlatou svatbu. Z Rakouska přicestovala i Marie Valerie a bylo to jedno z posledních šťastných setkání císařských sester, neboť už za pár měsíců, dne 6. září 1924 Giselina mladší sestra zemřela.


Při oslavách padesátého výročí Bavorského válečného svazu 1. června 1924 se Gisela po dlouhé době objevila na veřejnosti.
28. září 1930 po sedmapadesátiletém manželství s císařskou dcerou zemřel v Mnichově princ Leopold. Gisela se po jeho skonu zcela stáhla do soukromí, nadále však přijímala nejrůznější návštěvy.

Smrt

V květnu posledního roku jejího života postihla Giselu mozková mrtvice a v červenci se její zdravotní stav výrazně zhoršil. Necelé dva roky po manželově smrti, dne 27. července 1932 zemřela jako poslední z císařských sourozenců. U úmrtního lože stála její milovaná vnučka Auguste s manželem Adalbertem a syn Georg, jež působil jako kněz ve Vatikánu.


Pohřeb Gisely, rakouské arcivévodkyně a bavorské princezny se konal za účasti četných příslušníků mezinárodní vysoké šlechty a nejvyšších představitelů státu a církve v kostele svatého Michala v Mnichově, kde našla místo posledního odpočinku po manželově boku.


Den po jejím pohřbu se v Německu konaly volby do Říšského sněmu. Onoho 31. července 1932 dobyli nacionální socialisté ohromné volební vítězství a na politickém horizontu se ohlašovala nová éra, jež měla se světem z něhož Gisela pocházela pramálo společného. To už je ale jiný příběh a toho byla naštěstí císařská dcera z Vídně ušetřena...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lisi Lisi | Web | 20. dubna 2014 v 12:21 | Reagovat

Hezky sepsané. Doteď jsem si vlastně neuvědomila, že Gisele Rudolf nenapsal dopis na rozloučenou, zajímavé. Popis toho , jak šla poprvé volit, se mi vždycky moc líbil, i když jsem se nekoukala, jestli má pojmenování těch míst něco s ní společného.

2 Jarush Maňáková Jarush Maňáková | 22. dubna 2014 v 13:53 | Reagovat

překlep u Giselina umrtí - 1832; správně je 1932

Jarry

3 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 8. května 2014 v 12:35 | Reagovat

[1]: Díky za pochvalu, která mě moc těší:-) S tím dopisem na rozloučenou  je to divné, často jsem přemýšlela, proč právě Gisele nenapsal, když jejich vztah byl tak přátelský. Také by mě zajímalo, zda je nějaká společná fotografie Gisely a Rudolfa v dospělosti - žádnou jsem totiž nikdy neviděla - nevíte někdo, zda taková fotografie existuje???

4 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 8. května 2014 v 12:39 | Reagovat

[2]: Díky za upozornění, už jsem to opravila:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.