Šlechtictví zavazuje

20. května 2013 v 12:00 | Jana K |  Další knihy s historickou tematikou
Podtitul: Osudy žen v c. k. monarchii
Autor: Martina Winkelhoferová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 8/2012
Počet stran: 248, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 5/10

Z německého originálu "Adel verpflichtet. Frauenschicksale in der k. u. k. Monarchie," vydaného nakladatelstvím Amalthea Signum Verlag, Wien v roce 2009 přeložili Ingeborg a Milan Churaňovi.


Anotace:
Aristokratky - stály na vrcholu společnosti posledního období podunajské monarchie. Jejich život se odehrával v nádherných venkovských zámcích, vídeňských palácích a na císařském dvoře na dvorních plesech, pompézních slavnostech a v rámci salonní kultury.
Kdo směl navštívit jejich vznešené salony, dostal se na společenský Olymp. Šlechtičny za c. k. monarchie byly významnými mecenáškami, přísnými strážkyněmi starobylého společenského uspořádání i zakladatelkami moderní charitativní činnosti. Za touto oslňující fasádou však najdeme svět plný odříkání, přísnosti a disciplíny.
Deníky, korespondence a vzpomínky mnohých šlechtičen nám umožňují znovu spatřit honosné, nádherné stránky monarchie, ale odhalují současně život žen odehrávající se ve střetu mezi konvencemi, závazky, společenským očekáváním a individuálními lidskými osudy.

Když si představujeme život šlechtických dam v dobách c. k. monarchie, vybaví se nám rozlehlé paláce, nádherné róby, drahocenné šperky a překrásné dvorské slavnosti. Ale co všechno se skrývalo za touto vnější nádherou? Jak vypadal všední, každodenní život aristokratek?
Historické prameny mluví o přísné výchově, sňatcích z rozumu, ale i o sňatcích z lásky, společenských povinnostech, nemocech, zklamáních a depresích.
Abychom našli odpověď na otázku, k čemu vlastně šlechtictví zavazuje, musíme v jasném světle popsat život šlechtičen odpovídající stavu a společenskému postavení v dobách císaře Františka Josefa.
V rakouském historickém bádání vyvolávala šlechtická společnost a zvláště role a postavení žen dosud jen malou pozornost. Až Martina Winkelhoferová dává čtenáři po prostudování četných dopisů, archivů a deníků blíže nahlédnout do tohoto neznámého světa mezi bytím a zdáním.

O autorce:
Martina Winkelhoferová, historička a kunsthistorička, působí na vídeňské univerzitě a je specialistkou na historii vídeňského dvora a na dějiny šlechty a společnosti doby Františka Josefa. Přednáší na univerzitě ve Vídni i na Karlově univerzitě v Praze. Provádí vědecké zkoumání dokumentů k dějinám tohoto období ve státních i soukromých archivech. Je autorkou četných odborných statí o císařském dvoře a jeho politice, o šlechtě a sociálních dějinách 19. století.

Euromedia Group vydala její knihu Viribus Unitis. Císař a jeho dvůr.

Ukázka z knihy:
V době císaře Františka Josefa se na dvoře pořádaly plesy pro adolescenty jen zřídka. Protože je mohla pořádat jen nejvýše postavená dáma dvora a císařovna Alžběta společenské aktivity nesnášela, plesy dětí a adolescentů se za ní nekonaly. Císařovna matka arcivévodkyně Žofie pořádala ještě četné dětské slavnosti a plesy pro své syny a četné synovce a neteře. Naopak Sisi udělala v tomto směru jen jedinou výjimku, když uspořádala ples pro svou nejmladší dceru Marii Valerii a pozvala na něj několik dcer a synů z řad šlechty.
Aristokracie měla dvorní plesy pro adolescenty v oblibě. V Hofburgu se konaly v malém rozsahu, zvalo se nanejvýš dvacet dívek a chlapců, a k císaři a císařovně se účastníci dostávali mnohem blíž než na velkém dvorním plese.
Plesy pro adolescenty u dvora se velmi podobaly opravdovým dvorním plesům. Císař a císařovna hovořili s mladými lidmi a ti se chovali přesně podle předepsané etikety. Tyto dvorní plesy v malém měly mladé lidi připravit na pozdější vystoupení u dvora. Pozvané dívky musely být velice způsobné a mít dokonalé chování. Na otázky dospělých musely odpovídat vždy zdvořile. Kromě toho musely již vědět, s jakou úctou mají odpovídat, pokud jim císař nebo císařovna prokážou milost a osloví je.
Ale některé dívky byly přece jen příliš mladé, než aby se dokázaly chovat přesně podle přísné dvorské etikety. Jedna z dvorních dam císařovny Alžběty zmiňuje ve svém deníku půvabnou historku: Na ples adolescentů pozvali také teprve desetiletou princeznu Dorotheu Hohenlohe-Schillingsfürstovou, které doma říkali Do. Slavnost začala ve čtyři hodiny odpoledne a v devět hodin večer seděla malá Do už ospalá v křesle. Císařovna k ní přistoupila a zeptala se mile: "Do, nechtěla bys něco sníst?" Holčička, které doma přesně řekli, jak má podle etikety odpovídat císaři nebo císařovně, to zvládla perfektně: "Děkuji, Vaše Veličenstvo, tisíckrát, ne." Císařovna se děvčátka zeptala znovu: "Nechtěla bys zmrzlinu, kompot, čaj, limonádu nebo nějaký zákusek?" Malá Do přesně podle etikety opět s díky odmítla. Když se jí pak císařovna přátelsky zeptala: "Řekni mi, co bys tedy chtěla?" Malá princezna ztratila trpělivost a rozzlobeně řekla: "Chtěla bych mít klid a jít spát!" To císařovnu pobavilo a se smíchem řekla: "Ty jsi chytrá malá osůbka - tohle bych já mnohdy chtěla také."


Moje hodnocení:
Po knize Viribus Unitis, která se zabývala životem u dvora císaře Františka Josefa přichází autorka s knihou věnující se podobné tematice. Tentokrát se zaměřila obecně na život aristokracie, a to konkrétně na život šlechtičen v posledních letech před pádem monarchie. Kniha nám odhalí, že ten nebyl jen samé pozlátko, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale právě naopak - život aristokratky na přelomu 19. a 20. století byl všechno možné jenom ne jednoduchý. Kniha popisuje všechny etapy a úskalí přiměřeného života šlechtických žen od dětství a mládí, vstup do společnosti, zásnuby, stavovsky přiměřený sňatek, manželství, rodinný život, společenské postavení, případné vdovství až po stáří a smrt aristokratky. To je určitě velmi zajímavé téma, které stojí za pozornost a nabízí nepřebernou spoustu možností, jak jej zajímavě a atraktivně podat. Nejsem ale přesvědčená o tom, že se to autorce v této knize tak úplně podařilo. V prvé řadě mi velmi vadí neustálé a několikanásobné opakování určitých informací, které už byly podány na předešlých stranách či dokonce řádcích. Kniha se tak stává dost těžkopádnou, čtení opakovaného obtěžuje, místy začíná nudit a kniha se tak stává nezáživnou. V úvodu knihy autorka píše, že před napsáním knihy věnovala mnoho let zkoumání a zpracovávání nejrůznějších dopisů, deníků a jiných dochovaných písemných záznamů z pozůstalosti šlechtičen. Proč tedy nezařadila do knihy více citací a úryvků z těchto archivních materiálů? Kniha sice obsahuje spoustu citací vždy k tomu danému tématu, o němž je právě řeč, ale většinou se jedná pouze o kratinké úryvky vytržené z kontextu kdy mnohdy ani není přesně uvedeno, o kom je řeč, či kdo přesně je autorem daného úryvku. Klidně bych v knize namísto několikerého opakovaní informací raději uvítala citaci zajímavého dopisu, či malou ukázku z deníku nějaké aristokratky, které si velmi pečlivě vedly - jistě by se něco zajímavého našlo. Pro ilustraci a doplnění knihy by bylo jistě velmi přínosné a zajímavé vybrat nějaké konkrétní odlišné životní osudy dvou či tří zajímavých aristokratek (jistě by se nějaké našly) a srovnat je - jak těžký byl například osud ženy, která se provdala pod svůj stav, jak na tom byla lépe ta, která takzvaně "udělala dobrou partii" či jak svůj život naplnila a strávila naopak ta, která zůstala neprovdána. Co lze ale na knize pochválit je určitě velmi zajímavá obrazová příloha pocházející z Moravského zemského archivu v Brně. V knize najdeme spoustu nádherných fotek ze soukromí šlechty, například fotky ze soukromých divadelních představení nebo z takzvaných tableaux vivants - živých obrazů, jež byly na konci 19. století velkou módou na aristokratických slavnostech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romy Romy | 25. května 2013 v 22:29 | Reagovat

Také jsem tuhle knížku četla, ale asi bych jí dala víc bodů. Ale máž pravdu, občas, zvláště na koncích kapitol, se všechno až příliš omílalo. Také mě, stejně jako tebe, zarazilo málo citací. Zdálo se mi, že skoro pořád citovala Rudiho Lichtensteina.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.