Franziska "Fanny" Feifalik

2. dubna 2013 v 14:00 | Jana K |  Osoby z okolí císařovny Alžběty
Narozena: 1842
Zemřela: 14. 7. 1911 ve Vídni
Kdo to byl: kadeřnice a důvěrnice císařovny Alžběty

Franziska, rozená Angerer (nebo také Rösler - zde se zdroje poněkud rozcházejí, rodné přijímení Rösler uvádí např. Österreichische Nationalbibliothek; jak se kadeřnice císařovny ve skutečnosti jmenovala za svobodna se mi nepodařilo zjistit) byla dcerou porodní báby a jejím otcem byl kadeřník a holič, nebo jak se také říkalo dříve "frizér" na Spittelbergu.
Brzy po vyučení pracovala Fanny u vídeňských divadel, kde česávala herečky jako např. Marii Geistinger, Pauline Lucca, nebo i pozdější důvěrnou přítelkyni císaře Kateřinu Schratt.


Teprve krátce byla Fanny zaměstnána v Burgtheatru, když ji objevila císařovna Alžběta a požádala ji, aby vstoupila do jejích služeb. Při jedné veselohře, na kterou přišla do Burgtheatru, upoutala její pozornost mimořádně krásně učesaná představitelka hlavní role. Alžběta se tedy zeptala na jméno kadeřnice, která herečku česala. Dozvěděla se, že je to mladá Fanny, "děvče pikantního zjevu a čilého vtipu," kadeřnice, kterou Burgtheatr zaměstnal teprve nedávno.
Císařovna pozvala mladou Franzisku k důvěrnému rozhovoru a navrhla jí, aby v budoucnu pracovala pouze pro ni jako její osobní kadeřnice. Přitom jí samozřejmě neopomněla vyjmenovat všechny výhody i nevýhody, které z toho vyplývaly.
Kolem tohoto pozvání Fanny ke dvoru nastaly velké tahanice, které pochopitelně pronikly i na veřejnost. Konečně v dubnu roku 1863 přinesl Morgen Post v rubrice Novinky dne následující zprávu:
"Již dlouho diskutovaná otázka, zda do služeb Jejího Veličenstva císařovny vstoupí kadeřník, nebo kadeřnice, je konečně rozřešena. Slečna Angerer se zříká upravování účesů dvorních hereček a k tomu příslušného honoráře, a přijme za to odškodnění ročních 2000 zlatých, aby se mohla jako císařská kadeřnice věnovat nejvyšším službám, přičemž není vyloučen umělecký výdělek jinde, pokud jí to dovolí čas."
Roční gáže 2000 zlatých byla neobvykle vysoká a tehdy odpovídala přibližně platu univerzitního profesora. Nejvyšší gáže v císařském Burgtheatru obnášela 3000 zlatých ročně a pobíraly ji hvězdy jako Joseph Lewinsky nebo Charlotta Wolter.
Fanny se tak stala nejslavnější kadeřnicí v monarchii a určitě má velkou zásluhu na tom, jak proslulá se císařovna Alžběta stala díky svým překrásným vlasům a především nápaditým účesům, jež dokázala vytvořit. Dámy ze společnosti se teď přímo ucházely o její přízeň, aby je také - při zvláštních příležitostech - učesala. To zřejmě přinášelo Fanny onen "umělecký výdělek jinde", jak vtipně referoval Morgen Post.


Císařovnino česání probíhalo tak, že na speciální židli, přímo k tomu určené seděla císařovna zahalená do bílého, krajkou zdobeného pláště, zatímco Fanny, oblečená do černých dvorských šatů s dlouhou vlečkou, přepásaných bílou zástěrou pobíhala kolem císařovny, uvolňovala jí záplavu dlouhých vlasů, česala je a posléze vytvářela ty nejvkusnější a nejobdivuhodnější účesy, které jí mohly ostatní dámy jen tiše závidět. Proslulý účes ve tvaru koruny, který byl při slavnostních příležitostech a dvorních plesech zdoben diamantovými hvězdami, se stal legendární a v tehdejších dobách ho dámy z vysoké společnosti, např. Alžbětiny sestry více či méně úspěšně kopírovaly. Samozřejmostí bylo, že při česání musela mít Fanny prsty bez prstenů, nakrátko zastřižené nehty a na rukou bílé rukavice. Na česání císařovniných vlasů se používal hřeben z jantaru a další se stříbrným kováním, takzvaný "zázračný hřeben," který podle císařovnina přesvědčení zabraňoval padání vlasů.


Na konci "obřadu česání" musely být císařovně na stříbrném podnose předloženy vyčesané, "mrtvé" vlasy, za což Fanny podle jejich množství sklidila více či méně vyčítavý pohled, nebo (než přišla na jistý trik) i políček. Trik spočíval v tom, že aby zbytečně nekazila císařovně náladu vypadlými vlasy, tak si pod zástěru připevnila lepicí pásku, na kterou jednoduše zachycovala vlasy vypadlé během česání a své paní pak mohla ukázat hřeben bez vlasů. Když se císařovna po dokončeném díle zvedla ze židle, udělala kadeřnice hlubokou poklonu se slavnostním: "Klesám k nohám Vaší Výsosti!", aby při věčných záludnostech mezi ní a císařovnou roli podřízené alespoň naznačila.
Než ale na rafinovaný systém s lepicí páskou přišla, mnohokrát dostala od císařovny vyčiněno a to se pak mstila tím, že prostě ohlásila, že je nemocná a poslala k Alžbětě na česání komornou, což pokaždé vedlo k velkému rozladění císařovny. Jednou při česání, když se musela obejít bez Fanny, řekla císařovna svému řeckému předčitateli Constantinovi Christomanovi: "Omluvte mě, jsem značně roztržitá. Musím se plně soustředit na vlasy. Ona (Fanny) je nemocná a tahle mladá dáma (komorná) není ještě do všech tajů tak zasvěcená. Po několika takových česáních jsem úplně zničená. Ona to ví a čeká na mou kapitulaci."

Mladá Franziska na fotografii Emila Rabendinga.

K dalším delikátním úkolům Franzisky patřila i tzv. "proměřovací služba." Císařovna postupem času stále úzkostlivěji dbala na svou postavu a zejména na tělesnou váhu a proto jí musela Fanny každé ráno a večer změřit objem pasu, lýtek a stehen a tyto hodnoty zapsat do zvláštní knihy.

Císařovna se postupem času stala na své kadeřnici zcela závislou a nechtěla se nechat česat nikým jiným než Fanny. Jednou se dokonce vzpírala objevit se při jednom oficiálním podniku, když byla Fanny nemocná a nemohla ji učesat. Franziska se tak přesvědčila o své nepostradatelnosti a tak měla plno požadavků a ve Vídni se o ní říkalo že dělá "cavyky." Po celou dobu své činnosti u dvora ve službách císařovny patřila mezi nejužší císařovniny důvěrnice a byla si svého privilegovaného postavení více než vědoma. S nedůvěrou se dívala i na nové společnice, které se objevily po císařovnině boku - v roce 1864 předčitatelka Ida Ferenczy a v roce 1871 dvorní dáma Marie Festetics, které si neoblíbila už vzhledem k velkému stavovskému rozdílu a trvala dokonce na tom, že ji výše zmíněné dámy musí zdravit jako první, což obě hraběnky samozřejmě pramálo těšilo.


Císařovna si kadeřnici tak oblíbila, že se vložila i do sporu o její sňatek. Franziska se totiž zamilovala do měšťanského bankovního úředníka Hugo Feifalika, nemohla si ho ale vzít, protože by to bylo proti dvorskému řádu. Musela by opustit dvorskou službu, neboť císařovně mohly dělat společnice pouze neprovdané dámy. Tomu chtěla císařovna za každou cenu zabránit a tak až osobní urgencí u svého císařského chotě prosadila výjimku: Fanny se směla vdát a zůstat ve službě. Roku 1866 se tak konala svatba Franzisky a Hugo Feifalika (nar. 1834); o rok později, v roce 1867 se jim narodil syn Hugo.
"Při sňatku Fanny Angerer s Hugo Feifalikem," praví se dokonce i v tajné zprávě vídeňské policie, "objevil se v kostele dvorní lokaj a vyzval novomanžele, aby šli k císařovně, která je již očekávala, mladou paní objala a políbila na tváře."

Fanny Feifalik se svým synem Hugem
na fotografii Victora Angerera roku 1870 v Bad Ischlu.

I jejího manžela císařovna rovněž přijala do služby a tak začala strmá kariéra Huga Feifalika u císařského dvora. Postupně se stal císařovniným osobním sekretářem, později byl povýšen na vládního radu, stal se pokladníkem šlechtického Řádu hvězdového kříže (to byl vysoký ženský řád, jemuž jako patronka předsedala císařovna Alžběta), dále se stal dvorním radou a nakonec byl roku 1880 povýšen do stavu "Svobodných pánů" se šlechtickým přídomkem "von" Ritter. Manželé Feifalikovi stáli po více než třicet let po boku císařovny a měli na ni jen stěží popsatelný vliv. Ten lze vyčíst zejména ze žárlivosti, již vyvolávali u dvorních dam, především u hraběnky Festetics. Nejvyšší důvěra císařovny učinila paní Feifalik v průběhu let nejen domýšlivou a arogantní, jak si Marie Festetics často stěžovala, ale i vznešenou a důstojnou, rozhodně důstojnější, než byla císařovna sama.
Všechny tyto vrtochy ale císařovna kadeřnici kupodivu strpěla, neboť se jednou vyjádřila: "Jsem otrokyní svých vlasů!"


Dokonce i císař si nemohl nevšimnout, jak si Fanny omotala jeho ženu kolem prstu a samozřejmě takové chování neschvaloval.
V četné korespondenci s Kateřinou Schratt se opakovaně objevují kritické poznámky k chování manželčiny kadeřnice:
"Paní v. Feifalik při odjezdu z Korfu opět onemocněla a byla hned z nádraží dopravena do zámku vozem záchranné společnosti. Už je jí ovšem zase líp, takže bude moci zítra upravit císařovně účes s diadémem. Je to kříž být závislý na zdraví, někdy i na náladách určité osoby!" (Dopis císaře Kateřině Schratt z Ofenu, 2. května 1896)
Už dva roky předtím ale zareagoval císař výsměšným tónem na labilní zdraví kadeřnice, která svým postonáváním císařovnu nepochybně napodobovala:
"Byl jsem velice šťasten, když jsem se z Berzeviczyho telegramu dozvěděl o Tvém příjezdu na Korfu po klidné plavbě po moři, tudíž asi ani krásná Franzi netrpěla mořskou nemocí." (Dopis císaře své choti z Landskronu, 6. září 1894)


Ještě jednu, velmi zvláštní a netradiční úlohu zastávala císařovnina kadeřnice na četných cestách, které císařovna podnikala. Několikrát využila bezvadného chování Fanny Feifalik k tomu, aby ji použila jako svou dvojnici. Císařovna, která odjakživa nesnášela zástupy čumilů, tak mohla nepoznána zmizet v davu, zatímco Fanny přijímala oficiální jásot. To samozřejmě bylo možné jen v cizině, kde císařovnu Alžbětu tak dobře neznali a tak vzdávali hold tmavovlasé, stejně vysoké a štíhlé Fanny, jež velmi dobře ovládala císařovninu chůzi a gestikulaci. Stalo se tak v průběhu více než třiceti let, co Fanny císařovnu doprovázela, několikrát, což dokládají následující příhody:

V roce 1874 přijela císařovna do Štrasburku, kde si chtěla prohlédnout tamní katedrálu, obávala se však, že ji zase poznají, z čehož byla vždycky nešťastná. Proto se tam vydala o několik hodin dříve, než bylo na programu. Z obydlí císařovny mezitím vycházela její kadeřnice, kterou lidé uctivě zdravili a ona jim důstojně vpravo i vlevo děkovala. Císařovna tomuto divadélku zdálky přihlížela a srdečně se smála.

Roku 1885 zase císařovna nechala objíždět Fanny ve slavnostním člunu přístav ve Smyrně a přijímat pocty místní honorace, zatímco ona sama připlula na bárce do přístavu a nikým nepoznána si prohlížela město.

A do třetice příhoda z roku 1894, kdy cestovala císařovna na Francouzskou riviéru a projížděla Marseille ve společnosti své poslední průvodkyně na cestách - hraběnky Irmy Sztáray a při odjezdu se odehrála humorná scéna. Nechme ale promluvit přímo hraběnku Sztáray, která tuto historku zaznamenala ve své knize:
"Půl hodiny před odjezdem jsme byly na nádraží, kde se odehrála půvabná zábavná scéna. To, že projíždíme Marseille, muselo nějak vejít ve známost, a když jsme přišly na nástupiště, viděly jsme, že tam už ve skupinkách postává publikum, které přišlo, aby vidělo rakouskou císařovnu. Za obvyklých okolností by se Její Veličenstvo cítilo být takovým zájmem mimořádně stísněné, tentokrát jím však císařovna byla naprosto nadšená, protože zvědavost těch lidiček byla plně ukojena - ještě než se objevila. Byly jsme zvědavé, proč se všechny zraky obracejí k jednomu bodu na nástupišti a komu patří to ucivé ticho. Nepozorovaně jsme šly blíž a okamžitě jsme hádanku rozluštily. Po nástupišti kráčela důstojně sem a tam paní F., císařovnina kadeřnice, a ze všech sil se snažila chovat jako císařovna. Kdyby to byl někdo namaloval, byla by to skvostná humoreska! Její Veličenstvo se tím intermezzem velice bavilo. "Nerušme tu dobračku F.," pravila a rychle a nepozorovaně nastoupila do vlaku."

Fanny Feifalik a císařovnina dvorní dáma Ida von Ferenczy.

Po císařovnině smrti odešla Franziska Feifalik do důchodu a dostávala penzi dvorní radové. Zemřela 14. července 1911 ve věku 69 let, její manžel Hugo ji následoval o tři roky později, v roce 1914.


Zdroj:
vlastní článek, citace z knih:
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dolly Dolly | 3. dubna 2013 v 10:31 | Reagovat

A zdroj obrázků?

2 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 12:25 | Reagovat

Tak co se týká těch obrázků, je to moje sbírka obrázků Fanny, které už mám delší dobu a tudíž je těžké říct, odkud ten který obrázek mám. Jsou to ale obrázky, které jsou běžně dostupné na netu a v nejrůznějších zahraničních fórech o Sisi např. http://elisabethforum.proboards.com nebo http://sissiludwig.forumfree.it a spousta dalších.

3 Romy Romy | 4. dubna 2013 v 16:55 | Reagovat

Moc pěkný a povedený článek. Začala jsem ho číst a nemohla se od něj odtrhnout. Spoustu věcí jsem o Fanny vůbec nevěděla.

4 katka katka | 5. dubna 2013 v 22:36 | Reagovat

strašne krásny a podarený článok Tá stredná foto uplne dolu nie je uplnáje na nom s dvornou dámou klačiacou pri jej nohách. Tvoj článok príčinu vysvetluje

5 Lucy Lucy | 7. dubna 2013 v 9:26 | Reagovat

Moc krásný článek! Ale myslím si, že Fanny Elisabethu velmi využívala a poté i její manžel. To bych nesnesla.

6 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 12:24 | Reagovat

[4]: Tu fotografii znám, je na ní s Idou Ferenczy. Už jsem ji také do článku přidala.

7 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 12:30 | Reagovat

[3]: [4]: [5]: Všem vám děkuji za pochvalu, jsem moc ráda, že se vám moje povídání o Fanny líbí.

8 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | Web | 10. dubna 2013 v 23:15 | Reagovat

Velmi hezké. Na tento blog jsem narazila náhodou, když jsem při psaní receptu na fialkovou zmrzlinu, kterou měla císařovna Sisi v oblibě hledala nějaké informace. Pokud mi někdy vyjde čas, ráda se vrátím a více pročtu. Hezký den ;)

9 Pippi Pippi | 18. dubna 2013 v 22:03 | Reagovat

Krásně napsaný článek. Fanny byla rovněž velká krasavice, Sisi hodně podobná. Dík.

10 Katy Katy | 11. května 2013 v 12:29 | Reagovat

V novém History revue je Sisi na hlavní straně a je tam i článek o jejích dětech.

11 Karolína Karolína | 29. června 2013 v 15:22 | Reagovat

Je tu někde článek o Idě Ferenciové???/na tomto blogu?/

12 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 30. června 2013 v 23:14 | Reagovat

[11]: O Idě Ferenczy jsem zatím na svém blogu nepsala. Ale i o ní sem časem něco dám, teď momentálně připravuji článek o jiné dvorní dámě císařovny a to o Irmě Sztáray.

13 Jiří Kacetl Jiří Kacetl | E-mail | 31. října 2014 v 22:34 | Reagovat

Díky moc za pěkný článek! Hugo Fejfalík byl znojemský rodák.

14 Sisssi Sisssi | Web | 9. srpna 2015 v 10:08 | Reagovat

Koukám, že ta první fotografie se po netu pěkně rozšířila, nikdy jsem neviděla žádnou lepší verzi tohoto snímku, jen tuhle vyretušovanou :-).

15 luce luce | 15. září 2016 v 21:57 | Reagovat

http://www.wiener-werkstaette-postkarten.com/liste.php?categorie=&search=feifalik&auction=29

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.