Růže bez trnů

3. března 2013 v 13:00 | Jana K |  Knihy o anglickém královském dvoře
Autor: Jean Plaidy
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2004
Počet stran: 272

Kolik dávám bodů: 7/10

Z anglického originálu "The Rose without a Thorn," vydaného nakladatelstvím Three Rivers Press, New York v roce 2003 přeložila Šárka Zdobnická.


Anotace:
Další část volného románového cyklu o královnách Anglie líčí dramatický život Kateřiny Howardové formou jejího vlastního vyprávění. Krásná Kateřina ze starobylého ale zchudlého rodu Howardů je vytržena z rodného domu aby své mládí strávila u babičky, vévodkyně z Norfolku. Tam brzy zjišťuje, že puritánství její ochránkyně není sdíleno jejími volnomyšlenkářskými přítelkyněmi s nimiž je vychovávána a tak prožívá své první lásky již před šestnáctými narozeninami netušíc, že se jí takto získaná pověst stane osudnou. Podobně jako její sestřenice Anna Boleynová odchází z domu a stává se dvorní dámou na dvoře Jindřicha VIII. Život na královském dvoře je pro venkovskou dívku vzrušující a její povinnosti jí umožňují pohybovat se v blízkosti její dlouholeté lásky, krásného bratrance Thomase Culpeppera. Pak ale Kateřina padne do oka stárnoucímu a nešťastně ženatému králi, je nucena vzdát se svých snů o životě s Thomasem a vdát se za krále Jindřicha. Trůn a obdiv královského manžela jí vše nakrátko zdánlivě vynahradí. Její štěstí však trvá jen krátkou chvíli, stíny minulosti ji dostihnou a její život postihne neblahý zvrat.

Ukázka z knihy:
Šla jsem za ním do jednoho z malých pokojů, kde čekal král. Stál u okna s rukama založenýma za zády. Ve svém vycpaném kabátě vypadal ještě větší než kdy předtím; na krku mu visel veliký rubín.
"Má neteř, slečna Kateřina Howardová, Vaše Veličenstvo," pronesl strýc a strkal mě dopředu.
Král se usmíval a jeho malá očka zářila. Přivítal mě se zalíbením. Chtěla jsem pokleknout, ale uchopil mě za ramena a přitáhl si mě k sobě.
"Teď nás nechte, Norfolku," řekl strýci, který se okamžitě uklonil a uposlechl.
"Ty se nebojíš svého krále, Kateřino," pravil. "Myslím, že tebe nezajímá pocta, kterou tě chci vyznamenat tolik, jako by zajímala některou jinou. Myslím, že si ceníš víc mé osoby než té pocty. Řekni, mám pravdu?"
"Ano, Vaše Veličenstvo."
"Moc se mi líbíš, Kateřino. Líbíš se mi vlastně tolik, že tě chci učinit svou královnou."
Myslela jsem, že očekává, že v návalu radosti padnu na kolena a budu mu děkovat. Bylo by to pro mě obtížné udělat a také jsem měla na paměti příkazy, že mám být sama sebou, tak jsem zamumlala: "Vaše Veličenstvo nemůže..."
"Kateřino, je toho jen velmi málo, co král nemůže, pokud si to přeje. A toto ti říkám. Věc, pro kterou jsem přišel, je, abych mluvil o svém přání a nikomu nedovolím, aby mě zastavil. Kateřino, velice se mi líbíš a chci tě učinit svou královnou."
"Ale Vaše Veličenstvo..." Navzdory babiččině varování jsem mu chtěla říct o svých zásnubách s Thomasem, ale zastavil mě.
"Žádná ale," pravil. "Žádná nebudou... dokonce ani od tebe ne, sladká Kateřino. Vím, ohromilo tě to. Nemyslela sis, že by to tak mohlo být. Řekni, myslela?"
"Ne, Vaše Veličenstvo. Já..."
Smál se a něžně řekl: "Jsi příliš skromná... tak jak má panna být. Nemůžeš svému šťastnému osudu uvěřit. To se mi líbí. Ale něco ti povím: bude to tak."
V jeho chování bylo něco, co mi říkalo, že by se hrozně rozzuřil, kdybych mu přiznala své city a zásnuby s Thomasem, a že jeho vztek by se neotočil jen proti mně, ale také proti Thomasovi.
"Má nejdražší malá Kateřino," říkal, "jen na to pomysli. Vyzdvihnu tě tak nahoru, že se staneš mou královnou."
Nevěděla jsem, co říci. Měla jsem tak smíšené pocity. Já... budu královnou! Uctívaná celým dvorem! Byla to tak nádherná vyhlídka, že mě úplně oslepovala. Všichni ti, kteří mnou opovrhovali, teď budou přede mnou padat na kolena a oslovovat mě Veličenstvo. Chtělo se mi smát. Zdálo se mi, že to byla hysterie. A Thomas? Ó Thomas, myslím ,že bychom byli v Hollingbournu velice šťastni. Bylo mi jasné, že nemám jinou možnost. Tento zářící a mocný král rozhodl o mém osudu. A můj strýc také. Dohodli si to spolu. Pochopila jsem, že si Thomase nikdy nevezmu.
Král se na mě mile usmíval. Musí být velmi dobrosrdečný, nikdy se ke mně nechoval jinak. Uvědomovala jsem si, jakou má v sobě obrovskou sílu. Z nějakého pozoruhodného důvodu si po důstojné Kateřině, zářící Anně, roztomilé Janě a nechtěné Anně z Cleves vybral mě, abych se stala jeho pátou královnou.

Moje hodnocení:
Podle obálky knihy by se mohlo zdát, že se dočteme o osudech první ženy Jindřicha VIII., Kateřiny Aragonské, jejíž velmi známý portrét vidíme na přední straně. Tak tomu ovšem není, jedná se o knihu pojednávající o Kateřině Howardové a tak nevím, jak se na titul přebalu dostala právě Kateřina Aragonská. Co napsat k samotné knize - vypráví o strastiplném osudu Kateřiny Howardové, od dětství až po život po boku anglického krále, kde se ale dlouho neohřála - už po necelých dvou letech manželství ji král, stejně jako její sestřenici a jednu z jejích předchůdkyň poslal na popraviště. Nabízí se srovnání s předchozí knihou od téže autorky, kterou jsem přečetla - Dáma v Toweru a musím říci, že ta mě zaujala o něco více než tato kniha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lisi Lisi | Web | 3. března 2013 v 14:16 | Reagovat

Kolikrát se taky divím, co je na obálce za portrét, ale podle ukázky mě kniha zaujala, vypadá hodně čtivě. Zřejmě po ní někdy sáhnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.