Srpen 2012

Báseň "Pravdivá událost, stalo se v Celovci"

30. srpna 2012 v 0:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Představíme si další z básní, ve které císařovna kritizuje skandály uvnitř habsburského domu.
Jak jsme už viděli v minulé básni "Skutečná událost, stala se v Ennsu", tak v osmdesátých letech byli pro císařovnu velkým inspiračním zdrojem pro psaní oba starší synové jejího švagra Karla Ludwiga. Jak Otto, tak Franz Ferdinand jí poskytli svými nevkusnými kousky, které škodily pověsti dynastie, spoustu látky k psaní. Právě prvně jmenovaný při jedné pitce vyhodil z okna obrazy císařského páru a jindy se zase pokusil, taktéž řádně posilněn alkoholem, zavést své kumpány do ložnice své velmi pobožné ženy Marie, aby jim prý ukázal "jeptišku", jeho pobočník tomu ale naštěstí zabránil.
Právě tyto dva Ottovy skandály spojila Alžběta v následující básni:

Hej, Habsburku, co se děje?
V klín civíš pln beznaděje,
svoje staré ruce spínáš,
snad už nám tu neumíráš?

Běda, že jsem se kdy dožil
této smutné hodiny!
Běda, že můj klín kdy stvořil
hanbu celé rodiny!

Zanech, starý, smutných řečí,
pověz radši, o co jde.
Což tě už nic nevyléčí?
Rusové už jsou snad zde?

Zvenčí nepřátel mám dosti.
Dotírají na náš stát.
Teď však zpustlé výtržnosti
kácejí můj majestát.

Můj syn rodem vznešený je,
mravy ale níže kles
než nějaká kanálie.
Ten mé srdce ranil dnes.

V krčmě smích a pustá vřava,
smích, pohárů cinkání.
Arcivévoda vám dává
pěkný příklad, poddaní!

Židle, stoly rozmláceny,
až z nich třísky lítají,
na podlaze střepy sklenic
pod nohama cinkají.

A ty koukej taky letět,
císaři a strýčku můj!
Přeju ti i paní tetě,
ležte měkce, je tam hnůj!

Rázem obraz panovníka
leží v blátě pod oknem.
Starosta měl - pověst říká -
velmi nepříjemný den.

Tím však neskončila drzost
těch ožralých hrdinů.
Za mnou!" křikla zpitá Výsost,
Dokončíme hostinu!

Pojďte se mnou domů, páni.
V mém císařském apartmá
bude něco k podívání.
Je tam krása náramná!

Na manželském loži spinká
v tenké noční košili
moje mladá saská žínka,
řek bych - anděl spanilý!

A už noční město spící
budí ostruh břinkání,
zpěv - však páni důstojníci
veselí jsou kumpáni.

Naštěstí pro mladou paní
je tu muž, jenž tělem svým
v těžké chvíli ženu chrání
proti lumpům bezectným.

Jenom přes mou mrtvolu je
přístup do té komnaty!
Radši padne hlava moje,
hanebníci proklatí!

Tak proklínal svého pána
jeho vlastní pobočník.
Smělost jeho zachována
v kronice buď, i můj dík.

Ponaučení

Vy, národy této veliké říše,
vám ve svém nitru divím se tiše:
Dobrácky cedíte krev svou a pot,
živíce takový zhýralý rod!"

(Zimní písně, 1886)

Arcivévoda Otto s manželkou Marií Saskou.