Červenec 2011

Vyděděnci Habsburků

29. července 2011 v 14:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Císař nebyl ušetřen opravdu ničeho
Autor: Hanne Egghardtová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 4/2011
Počet stran: 168, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Habsburgs schräge Erzherzöge," vydaného nakladatelstvím Kremayr & Scheriau KG, Wien v roce 2008 přeložila Milada Kouřimská.
Anotace:
ESKAPÁDY C. K. VÝSOSTÍ
SKANDÁLY V RODINĚ
CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA

Portréty šesti členů rodiny císaře Františka Josefa, jež žili jako outsideři, protože se odmítli podřídit vůli tvrdohlavého monarchy, řídícího říši zasvěcenou zániku.

Otto vrávorá nahý po chodbách hotelu Sacher.
Alžběta Marie přijíždí v luxusním automobilu k prvomájovému průvodu.
Leopold Ferdinand se postupně žení s dvěma prostitutkami a arcivévoda Ludvík Salvátor, habsburský Diogenes, po léta brázdí moře se svou parní jachtou.
Exaltovaná Louise se nechává fotografovat novináři pouze v negližé a "Luziwuzi", oděný v dámských hadříkách se opakovaně stará o rozruch.

O autorce:
Hanne Egghardtová se narodila roku 1948 v Mariazell v Rakousku. Studovala germanistiku a turečtinu ve Štýrském Hradci a v Istanbulu. O roku 1970 pracuje ve Vídni jako tlumočnice, novinářka a spisovatelka.


Moje hodnocení:
Celkem povedená kniha, která nás seznámí se šesti netypickými Habsburky, kteří se vydali proti proudu. Ocenila jsem zejména kapitolu o arcivévodovi Luvíkovi Salvátorovi, neboť o tomto zajímavém členovi habsburského rodu jsem dosud nic nečetla a informace o něm jsem měla jen kusé.
Ještě poznámka k obálce knihy: Nevím, proč je na titulu knihy Otto, syn posledního císaře Karla I., když o něm se v knize nedočteme. Neměl tam být náhodou jeho dědeček, arcivévoda Otto (1865 - 1906), o kterém je v knize kapitola a kterého jediného ze šesti Habsburků o nichž kniha pojednává na obálce nenajdeme???

Dcera Marie Valerie Marie

15. července 2011 v 22:00 | Jana K |  Marie

Marie Elisabeth Therese Philomena Ignatia von Österreich-Toskana

Narozena: 19. 11. 1901 na zámku Wallsee, Dolní Rakousy
Zemřela: 29. 12. 1936 v Innsbrucku
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

Sedmé dítě Marie Valerie se narodilo 19. 11. 1901, tedy přesně ve stejný den a měsíc jako starší sestra Gertrud. Této čtvrté dceři, která byla aktivní sportovkyní, byl ale bohužel dopřán pouze krátký život. Zemřela neprovdaná v pouhých pětatřiceti letech. Pohřbena je v rodinné hrobce v Sindelburgu-Wallsee.
Zdroj:

Rustimo

1. července 2011 v 12:00 | Jana K |  Osoby z okolí císařovny Alžběty
Narozen: ???
Zemřel: 1892, Ybbs an der Donau
Kdo to byl: malý černošský trpaslík, který patřil k Alžbětinu doprovodu v letech 1875 - 1890, společník malé Marie Valerie

Jak je velmi dobře známo, císařovna velmi ráda šokovala a pohoršovala škrobený vídeňský dvůr svými nejrůznějšími výstřednostmi, nad nimiž ohrnovala upjatá a konzevativní šlechta nos. Mezi tyto výstřednosti také patřil Alžbětin výběr osob, kterými se obklopovala a jež ji doprovázely na četné cesty. Tak se v jejím okolí ocitaly zásadně uherské dvorní dámy, které se nelíbily zejména arcivévodkyni Sophii, jež nesnášela cokoli uherského. Ale o těch snad někdy jindy, dnes si představíme vskutku netypického člena Alžbětina doprovodu, Rustima.

Rustimo se dostal na vídeňský dvůr někdy kolem roku 1875. Byl to malý, znetvořený černošský trpaslík, bylo mu něco málo přes dvacet let a měřil asi metr třicet. Podle jedné z verzí jej císařovna dostala darem od perského šáha, podle jiné od egyptského místokrále, těžko říct, odkud se skutečně Rustimo vzal, císařovně ale přišel náramně vhod. Vždyť šla plně ve šlépějích svého výstředního otce, vévody Maximiliana, do jehož družiny patřili hned čtyři černošští chlapci. Do Bavorska si je přivezl ze své cesty po Orientu a dokonce je nechal slavnostně pokřtít, aby si snad mnichovští občané nemysleli že se nechává doprovázet pohany.
Také Alžběta dala Rustima slavnostně pokřtít; o křtu později napsala i své matce do Bavorska: "Dnes byl Rustimův křest ve Valeriině salonu... Rudolf byl kmotrem. Bylo to slavnostní a směšné, přítomní plakali i se smáli. On sám byl velmi dojatý a plakal."
Korunní princ Rudolf a Rustimo
Císařovna z něj udělala průvodce a společníka své nejmladší dcery Marie Valerie a dala je spolu dokonce vyfotografovat, aby nikomu u dvora neušlo toto kamarádství. Na Alžbětino přání tak Rustimo doprovázel malou Marii Valerii při procházkách a vyjížďkách a hrál si s ní i nejrůznější hry, např. 24. 2. 1880 se Marie Valerie ve svém deníku zmiňuje, že hráli s Rustimem "spěchej pomalu."
Nad "černým ďáblem" Rustimem se ale pochopitelně velmi pohoršovaly dvorní dámy, vychovatelky Marie Valerie i celý císařský dvůr. Lantkraběnka Fürstenberg Rustima popsala slovy: "Oči měl vyvalené z hlavy jako dýně a jeho ústa připomínala žabí," a o "zážitek" s Rustimem se podělila i v dopise své sestře: "Arcivévodkyně Valerie vzala nedávno černocha s sebou na promenádu, posadila ho do vozu k francouzské učitelce, která seděla velmi zaraženě a smutně vedle toho pohana; arcivévodkyně rozdává dětem po cestě vždycky cukrovinky. Teď se ale žádné neodvážilo do její blízkosti, když viděly toho černocha, a snažily se všemožným způsobem vyhnout se tomu zuby cenícímu netvorovi a dostat se k cukrovinkám, což maličké působilo legraci."
I jedna z nejoblíbenějších císařovniných dvorních dam Marie Festetics viděla v nebohém Rustimovi "Příšeru příliš mnoho podobnou opici, příliš málo člověku."
Marie Valerie a Rustimo
Alžbětě však pohoršování nad Rustimem nevadilo, ba právě naopak, tím více jej dávala na odiv.
Roku 1877 se například objevila arcivévodkyně Marie Valerie s Rustimem v kostele na svatbě své sestřenice Marie Louise Wallersee s hrabětem Georgem Larischem v Gödöllő. Rustimo také doprovázel císařovnu na loďce spolu s bavorským králem Ludwigem II. při plavbě na Růžový ostrov. Uprostřed jezera jim Rustimo zpíval lidové písně s doprovodem kytary a Ludwig mu jako dík věnoval prsten. Připomíná to jedna císařovnina báseň.
Rustimo zůstal po dlouhá léta v nejužším kruhu císařské rodiny a stal se - jak mu vytýkaly dvorní dámy - domýšlivý a drzý, zhýčkaný převelikou přízní císařovny. Roku 1884 dostal vysoký dvorský úřad, byl jmenován "komorním ohlašovatelem" a císařovna ho také kromě toho dala vyučit knihvazačskému řemeslu a zařídila mu vlastní dílnu.
Roku 1890 byl Rustimo penzionován a dostal se do zaopatřovacího ústavu v Ybbsu, kde o dva roky později zemřel.

Zdroj:
Vlastní článek, citace z knihy "Elisabeth - Kaiserin wider Willen"