Červen 2011

Krvavá cesta k Sarajevu

28. června 2011 v 11:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Autor: Miloslav Martínek
Nakladatelství: Pražská vydavatelská společnost a nakladatelství Epocha, edice Magnet
Rok vydání: 2009
Počet stran: 152 + 8 str. čb. přílohy

Kolik dávám bodů: 8/10
Anotace:
Na konci července 1914 podepsal František Josef I. manifest Mým národům, který byl jakousi dvojtečkou před čtyřletým infernem světové války. Končilo zdánlivě idylické dlouhé století, v němž lidé jako jindy prožívali války i osobní tragédie, které se nevyhýbaly ani vznešeným rodinám. František Josef si mohl právem povzdechnout, že ničeho nebyl ušetřen.
Na počátku roku 1853 ohrozil jeho život atentát, který spáchal maďarský krejčovský tovaryš János Libényi; život jeho mladšího bratra Ferdinanda Maxmiliána skončil před hlavněmi pušek mexických republikánů (1867); následník trůnu korunní princ Rudolf spáchal za skandálních okolností sebevraždu (1889); a císařovnu Alžbětu (Sissi) zavraždil italský anarchista (1898). Jeho vražedný útok byl jen jedním z článků dlouhého řetězu atentátů na korunované hlavy i významné politiky, vroubících cestu, která vedla k Sarajevu. Atentát bosenských mladíků z června 1914, jehož obětí byli následník rakouského (a českého) trůnu František Ferdinand ď Este a jeho manželka, se stal bezprostředním signálem, který spustil světový válečný konflikt, v němž se naplnil osud habsburského trůnu.


Moje hodnocení:
97 roků uplynulo od strašlivých výstřelů v Sarajevu, které navždy změnily osud Evropy a tak sem dávám tematicky zaměřenou knihu, která ale nepojednává, jak by se z názvu mohlo zdát pouze o sarajevských událostech. Kniha postupně mapuje všechny tragické události, které předcházely sarajevským výstřelům. Velmi dobře se čte, i když nic moc nového se nedozvíme.

Císařovna Alžběta v korunovačních šatech

8. června 2011 v 16:00 | Jana K |  Fotografie císařovny Alžběty
8. června 1867, přesně před 144 lety proběhla slavnostní korunovace císařovny Alžběty a císaře po tzv. uherském vyrovnání.
Při této příležitosti vznikly nádherné fotografie Alžběty v korunovačních šatech:
Císařovna Alžběta při příležitosti uherské korunovace.
Fotografie rakousko-uherského fotografa Emila Rabendinga.

Syn Marie Valerie Hubert Salvator

1. června 2011 v 12:00 | Jana K |  Hubert Salvator

Hubert Salvator Rainer Maria Joseph Ignatius von Österreich-Toskana

Narozen: 30. 4. 1894 na zámku Lichtenegg, Horní Rakousy
Zemřel: 24. 3. 1971 na zámku Persenbeug, Dolní Rakousy

25. 11. 1926 ∞ v Anholt

Rosemary Friederike Isabella Eleonore Henriette zu Salm-Salm

Narozena: 13. 4. 1904 v Postdam
Zemřela: 3. 5. 2001 na zámku Persenbeug, Dolní Rakousy

Potomci:
Friedrich Salvator (27. 11. 1927 - 26. 3. 1999) ∞ Margarethe Kálnoky von Köröspatak (* 1926)
Agnes Christina (14. 12. 1928 - 31. 8. 2007) ∞ Karl Alfred Liechtenstein (1910 - 1985)
Maria Margaretha (* 29. 1. 1930)
Maria Ludovica (31. 1. 1931 - 17. 4. 1999)
Maria Adelheid (* 28. 7. 1933)
Elisabeth Mathilde (18. 3. 1935 - 9. 10. 1998) ∞ Heinrich von Auersperg (* 1931)
Andreas Salvator (* 28. 4. 1936)
∞ 1. Maria de la Piedad Espinosa de los Monteros (* 1953), ∞ 2. Valerie Podstatzky-Lichtenstein (* 1967)
Josepha Hedwig (* 2. 9. 1937) ∞ Clemens von Waldstein-Wartenberg (1935 - 1996)
Valerie Isabella (* 23. 5. 1941) ∞ Maximilian von Baden (* 1933)
Maria Alberta (* 1. 6. 1944) ∞ Alexander von Kottwitz (* 1943)
Markus Emanuel Salvator (* 2. 4. 1946) ∞ Hildegard (Hilde) Maria Jungmayer (* 1955)
Johann Maximilian Salvator (* 18. 9. 1947) ∞ Annemarie Stummer (* 1950)
Michael Salvator (* 2. 5. 1949) ∞ Eva Antonie von Hofmann (* 1961)

30. 4. 1894 se Marii Valerii v Lichteneggu narodil druhý syn. Do svého deníku si pod tímto datem zapsala: "Druhý chlapec. V poledne přijela mamá, zároveň profesor Braun. Mamá zůstala do čtvrtka, protože už tady nechtěla být na křtiny." Ty se konaly 5. května za přítomnosti Františka Josefa a malý synek dostal jméno Hubert Salvator.
Hubert (vpravo) se svým otcem a starším bratrem Franzem Karlem.

Stejně jako jeho o rok starší bratr Franz Karl maturoval i Hubert na kolegiu Stella Matutina ve Feldkirchu. V létě roku 1914 odjel do Anglie. S přáteli cestoval po Skotsku, takže o vypuknutí první světové války se dozvěděl až po několika dnech. Ihned spěchal do Londýna, ale rakouské vyslanectví už bylo uzavřené. Protože přístavy v Kanálu byly zavřené, musel cestovat domů přes Norsko a Dánsko.
Za války se stal nadporučíkem a rytmistrem dragounského pluku č. 4, pak ordonančním důstojníkem 9. horského pluku v Dolomitech. V září a říjnu 1917 řídil z pověření císaře Karla I. a ministerstva války rakouskou východní misi.
V roce 1919 Hubert Salvator stejně jako jeho rodiče podepsal podle ústavního zákona prohlášení, jímž se vzdával nároků v zemi.
V roce 1920 promoval na univerzitě v Innsbrucku a stal se doktorem práv.
25. 11. 1926 se Hubert oženil na zámku Anholt ve Vestfálsku s princeznou Rosemary zu Salm-Salm. Náboženský sňatek se konal o den později.
Hubertova manželka, princezna Rosemary zu Salm-Salm.
Rodiče Rosemary zu Salm-Salm.

Princezna Rosemary zu Salm-Salm byla druhou nejstarší dcerou rakouské arcivévodkyně Marie Christiny (nejstarší dcera arcivévody Friedricha von Teschen a arcivévodkyně Isabelly von Croÿ-Dülmen) a prince Emanuela Alfreda zu Salm-Salm.
Z manželství vzešlo třináct dětí.
Později i přes skutečnost, že ho nacionální socialisté vyvlastnili a perzekvovali, vedl jako lesník jedno z předních lesních hospodářství. Roku 1946 byl po dobu ruského obsazení předsedou obecního výboru střediskové obce Persenbeug.

Zdroj: