Leden 2011

Rudolfova poslední vůle a dopisy na rozloučenou

30. ledna 2011 v 8:00 | Jana K |  Mayerling
Dnes uplynulo přesně 122 let od chvíle, kdy loveckým zámečkem Mayerlingem otřásly dva výstřely, které ukončily život korunního prince Rudolfa, následníka trůnu Rakouska-Uherska a jediného syna císaře Franze Josefa I. a jeho mladé milenky, baronesy Vetserové.

Korunní princ Rudolf

Rudolfovy závěti:

Svůj první testament napsal Rudolf ve svých dvaceti letech před přírodovědnou cestou do Španělska, kterou absolvoval v doprovodu přírodovědce Alfreda Brehma a dalších přátel.
Asi hned je z něj patrné, že tuto poslední vůli nebral příliš vážně, posuďte sami:

"Praha, 15. dubna 1879
Poslední vůle
Za několik dní vyrazím na velkou cestu. Vzhledem k mé zálibě v lovu divoké zvěře a v dobrodružných podnicích všeho druhu je docela dobře možné, že se ocitnu ve značných nebezpečích a při některém z nich mohu přijít i o život.
Z tohoto důvodu cítím povinnost učinit jistá opatření. Vše, co zanechám ve formě peněžních prostředků, má být věnováno na dobročinné účely.
Moji hotovost ať Bombelles rozdělí rovným dílem mezi včechno služebnictvo, včetně těch, kdo mi sloužili v Praze; zbytek je pro školy. Mé oblečení patří služebnictvu. Všechny mé písemnosti, dopisy a poznámky, nacházející se v mých pracovních stolech ve Vídni a v Praze, ať Bombelles zničí. Moje knihovna ať je rozdělena mezi všechny školy monarchie. Obrazy a další maličkosti si mohou vzít lidé, kteří mají zájem ponechat si na mne nějakou památku. Je mi zcela lhostejné, co se s tím stane. Všechny mé sbírky, tak jak jsou, připadnou bez výjimky vídeňské univerzitě, jíž za tolik vděčím.
Mého psa Blaka nechť dobře opatruje Latour ve vzpomínce na mne; Blak byl věrný lovecký přítel. O Kastora a Schliferla nechť se postará Bombelles; prvně jmenovaný je věrné dobračisko, druhý se umí krásně usmívat.
Sovy, stopaře a jezevčíky věnuji chudým myslivcům.
Ostrov Lacroma pokládám k nohám svého otce. Nechť jej laskavě podrží, poskytne mu svou ochranu a nevydá jej do cizích rukou. Je to vzpomínka na chudáka strýčka Maxe a ryzí jihoslovanská půda, kterou v dnešní době nesmíme pohrdat. Své služebnictvo doporučuji svrchované ochaně Jeho Výsosti, jsou to dobří lidé, kteří mi vždy věrně sloužili; stejně tak prosím Jeho Výsost z celého srdce, aby milostivě vzpomněla majora Spindlera a jeho rodiny. Od mých tří let mi slouží a vždy vykonával svou povinnost svědomitě. Přiložený dopis je pro Wilczeka, který také obdrží 20 000 zlatých z mé hotovosti.
Odpouštím svým nepřátelům, všem těm, kdo mě zvláště v poslední době často zlobili; šel jsem jinou cestou než většina mých příbuzných; ale i já jsem byl vždy veden jen těmi nejrytejšími pohnutkami. Naše doba si vyžaduje nové myšlení. Reakce je všude, a v Rakousku zvlášť, prvním krokem k zániku. Kazatelé reakce jsou ti nejnebezpečnější nepřátelé, varuji před nimi! Ať žije Rakousko a jeho velký císař! Sláva rakouské armádě a vítězství jejím zbraním!
Pozdrav šestatřicátému pluku, mé opravdové vlasti.
Poslední vzdušný polibek na rozloučenou všem krásným ženám Vídně, které jsem tak miloval!
Svým rodičům líbám z celého srdce ruce a prosím je aby mi odpustili všechny starosti, které jsem jim způsobil. Sourozence objímám.
Jim všem děkuji za jejich lásku.
Poslední pozdrav všem mým známým, celému milému Rakousku!"

Rudolf koncem sedmdesátých let se svými loveckými psy,
které taktéž neopomněl zmínit ve své závěti.
.
V druhé závěti, kterou princ napsal v březnu roku 1887 a která bohužel již o necelé dva roky později vstoupila v platnost, bilancuje osmadvacetiletý, unavený, nemocný a předčasně zestárlý muž své vcelku skromné bohatství:

"Tuto poslední vůli jsem sepsal vlastnoručně při naprosto jasném vědomí a prosím co nejpokorněji Jeho Císařskou a Královskou Apoštolskou Výsost vzít na sebe milostivě tu námahu a stát se jejím vykonavatelem a také opatrovníkem mé dcery Alžběty. Univerzální dědičkou svého movitého i nemovitého majetku ustanovuji dceru Alžbětu; své choti Stephanii určuji právo doživotního užívání celého tohoto majetku. V případě, že se znovu provdá, zaniká toto právo v celém rozsahu a přechází na mou dceru. V případě, že se vdá moje dcera, rozdělí se právo užívání mezi obě.
Dále určuji:
1. 50 000 zlatých jako dar vedoucímu mého sekreteriátu plukovníku Spindlerovi, v případě jeho smrti jeho synovi nebo jeho dceři, pokud by syn také nežil.
2. 20 000 zlatých daruji vrchnímu hofmistrovi hraběti Carlu Bombellesovi, pokud by tento nebyl naživu, připadne tato částka univerzální dědičce.
3. 30 000 zlatých nechť je rozděleno dle pokynů a uvážení mé choti mezi mé komorníky a ostatní služebnictvo včetně těch, kdo slouží ve Wienerwaldu, v Görgeny, v Laxenburgu a v Dunajských luzích, a o nichž ví, že mi sloužili zvlášť oddaně.
4. Velkou bednu s akvarely (svatební dar vídeňských průmyslníků) odkazuji dvorským sbírkám.
5. Moje šavle, moderní lovecké zbraně a také lovecké trofeje nechť jsou dle pokynů a uvážení mé choti rozdány jako upomínky mezi mé přátele a příbuzné; co zbude, nechť je rozdáno služebnictvu.
6. Všechny lovecké a luxusní psy odkazuji svým myslivcům a jejich pomocníkům.
7. Veškeré oblečení, prádlo a boty odkazuji komorníkům.
8. Přírodopisné sbírky odkazuji vídeňským vzdělávacím ústavům, dle uvážení mé choti.
Dále přikazuji, aby byly po mé smrti okamžitě zrušeny stávající honební pronájmy v Görgeny Szt. Imre, v Liptově a ve Wienerwaldu. Totéž s pronajatým zámkem Görgeny Szt. Imre, poté, co odtud bude odvezen můj majetek. Mé pracovní stoly ve Vídni a Laxenburgu ať jsou za přítomnosti mé ženy a sekčního vedoucího ministerstva zahraničí pana Ladislause Szögyènyiho otevřeny a v nich obsažené písemnosti dle jejich uvážení zčásti zničeny a zčásti zachovány.
Že tyto mnou vlastnoručně sepsané pokyny odpovídají mé svobodné vůli, stvrzuji svým podpisem a svou pečetí.
Vídeň, 2. března 1887. Korunní princ arcivévoda Rudolf, polní maršálek-kapitán."

Pravděpodobně jedny z posledních snímků korunního prince Rudolfa.

Dodatek k této závěti napsal princ s největší pravděpodobností až těsně před svou smrtí v lednu roku 1889 spolu s dopisy na rozloučenou. V tomto dodatku vyloučil účast korunní princezny Stephanie při otevření jeho pracovního stolu a uspořádávání jeho písemné pozůstalosti; určil, že tuto práci má vykonat sekční šéf Szögyèny sám, a ne společně se Stephanií, jak určovala původní závěť. Celý doplněk k závěti zní takto:

"Sekční šéf Szögyèny-Marich nechť je tak laskav a sám ihned otevře můj pracovní stůl v tureckém pokoji ve Vídni.
Odeslány budou následující dopisy:
1. Valerii
2. Mé ženě
3. Baronu Hirschovi
4. Mizzi Casparové
Co bude nalezeno v hotovosti, prosím předat vše Mizzi Casparové. Můj komorník Loschek zná její adresu. Všechny dopisy od hraběnky Marie Larischové a malé Vetserové nechť jsou neprodleně zničeny.
S ostatními písemnostmi nechť naloží Szögyènyi dle vlastního uvážení, pokud se týkají armády, po domluvě s podplukovníkem Mayerem. Rudolf"

Peníze pro Mizzi Rudolf uložil do pracovního stolu. Po jeho smrti tam Szögyèny našel 30 000 zlatých. Tyto peníze, stejně jako mnohé další si Rudolf půjčil od zámožného barona Hirsche.

Faksimile části dodatku k závěti

Další přiložený dopis, určený pro Szögyènyho byl napsán - jako téměř vše, co mu Rudolf psal - v maďarštině:

"Milý, Szögyènyi!
Musím zemřít, to je jediná možnost, jak tento svět opustit alespoň jako gentleman. Buďte tak laskav a otevřte můj pracovní stůl v tureckém pokoji ve Vídni, tam, kde jsme spolu v lepších časech tak často sedávali. S písemnostmi naložte tak, jak to určuji v poslední vůli, kterou zde přikládám. Zdravím Vás co nejsrdečněji a přeji Vám i naší tak milované uherské vlasti vše nejlepší, zůstávám Váš věrný Rudolf."

Korunní princ Rudolf

Čtyři dopisy na rozloučenou zmíněné v poslední vůli:


1. Dopis pro Marii Valerii:
V dopise své sestře Rudolf otevřeně a jasně přiznával: "Neumírám rád."
Arcivévodkyně se o tomto dopise, který obdržela po bratrově smrti zmínila pouze ve svém deníku. Zapsala si jen tyto věty:
"Až tatínek jednoho dne zavře oči, nastanou v Rakousku zlé časy. Vím až příliš dobře, co bude následovat, a radím Vám, abyste se pak vystěhovali."

2. Dopis pro Stephanii:
Pouze jeden z dopisů, které zmiňuje korunní princ Rudolf ve své poslední vůli se dochoval v plném znění a v originále. Je to dopis určený jeho ženě Stephanii a můžete si ho přečíst tady.

3. Dopis pro barona Hirsche:
Obsah třetího dopisu na rozloučenou, adresovaného baronu Hirschovi, nebyl nikdy zveřejněn. Dopis si na vdově po Hirschovi vymohl v roce 1899 za použití značného nátlaku císařský dům. Z poznámky v barončině dopisu, že je pro ni velmi těžké rozloučit se s touto "relikvií", můžeme usoudit jen tolik, že se v dopise zřejmě nejednalo pouze o peníze.

4. Dopis pro Mizzi Casparovou:
O dopise adresovaném Mizzi Casparové byl informován jen úzký okruh osob, jelikož dopis byl na císařův příkaz otevřen. Szögyènyi řekl později hraběti Hoyosovi, jednomu ze svědků mayerlingské události, že Rudolf napsal Mizzi "láskou překypující dopis." Není známo, zda tento dopis ještě existuje a zda jej někdy Mizzi obdržela. Mizzi Casparová se také po tragédii v Mayerlingu nikdy nedopustila sebemenší indiskrétnosti.

Podle císaře byly všechny dopisy na rozloučenou více či méně variacemi na stejné téma, totiž že Rudolf musel zemřít, neboť mu to nakazovala jeho čest. Všechny byly velmi krátké a strohé.

Podpis Rudolfa

Dopis pro císařovnu Alžbětu
Nejdůležitější a nejdelší dopis na rozloučenou napsal Rudolf matce. Nejspíše všechny výše zmíněné dopisy byly napsány předem ve Vídni, pouze dopis Alžbětě mohl být zřejmě napsán přímo v Mayerlingu. Dopis byl však spolu s mnoha dalšími dokumenty po Alžbětině smrti v roce 1898 zničen její důvěrnicí Idou Ferenczy - jak si to sama císařovna přála. Dochovaly se o něm pouze některé podrobnosti, které se dozvěděl historik Egon Caesar Conte Corti přímo od Idy Ferenczy:
V dopise Alžbětě byla slova plná lásky a vděčnosti vůči ní i císaři, jemuž se neodvážil napsat. "Velmi dobře vím, že jsem nebyl hoden být jeho synem," píše Rudolf v posledním dopise matce. Pak se Rudolf zmiňuje o další existenci své duše a označuje dívku, která jej na smrt doprovází, za čistého anděla usmíření. Prosí císařovnu, aby byl pohřben spolu s Mary v Heiligenkreuzu. Je jasné, že by bez ní možná neměl odvahu zemřít, ale neudělal to kvůli ní.
Jasný důvod však korunní princ nevyslovil v žádném z oněch dopisů...
Kočí Bratfisch odváží Rudolfa a Mary do Mayerlingu.
Obrázek je montáž, společná fotografie obou neexistuje.

Zdroj:
Závěti korunního prince citovány z knihy Brigitte Hamann: "Kronprinz Rudolf"