Listopad 2010

Tudorovci III

30. listopadu 2010 v 12:00 | Jana K |  Knihy o anglickém královském dvoře
Podtitul: Buď vůle Tvá
Autor: Elizabeth Massie (podle scénáře Michaela Hirsta)
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2010
Počet stran: 270 + 16 obr. příl.

Kolik dávám bodů: 9/10

Z anglického originálu "The Tudors, Thy Will Be Done", vydaného nakladatelstvím Simon Spotlight Entertainment, New York v roce 2009 přeložila Hana Vališová.
Elizabeth Massie - Tudorovci III
Anotace:
Třetí pokračování Tudorovců s názvem Buď vůle Tvá začíná krátce po smrti Anny Boleynové. Novou anglickou královnou se stává ctnostná a krásná Jana Seymourová, která přesvědčí krále, aby se smířil se svými dcerami, malou Alžbětou a zbožnou Marií. Rodinný život krále je poklidný, ale země je zmítána katolickým povstáním, které králova armáda krvavě potlačí a vůdcové a tisíce povstalců je zaplatí svými životy. Od Jany se Jindřich konečně dočká tolik vytouženého syna, ale královna porod nepřežije. Zdrcený Jindřich se uzavírá do sebe. Toho se snaží využít jeho nepřátelé. Král je nakonec přesvědčen svými rádci, aby se oženil s Annou Klévskou. Tento politický sňatek nepřinese králi velké štěstí. To se mu podaří najít až po setkání s koketní a mladičkou Kateřinou Howardovou…

O autorce:
Elizabeth Massie je autorkou napínavých hororových příběhů a historických románů, povídek a příspěvků do novin, ale i článků do učebnic o americké historii. Je držitelkou několika knižních cen. Žije v nádherném údolí Shenandoah ve státě Virginie s ilustrátorem Cortneym Skinnerem. Je matkou svou dětí, a dokonce již babičkou. Věří, že každá rodina má svou historii, od králů až po obyčejné rolníky, a vznešené zápasy dělají lidské příběhy vzrušujícími.
Její webová stránka je: www.elizabethmassie.com

Ukázka z knihy:
Rozjeli se na východ směrem k Rochesteru, Jindřich na svém hnědákovi o hodně vepředu, mistr stájí sir Anthony Brown v závěsu za ním a o několik délek vzadu čtyři členové královy Tajné rady. Jindřich nedokázal jet pomalu, jeho tělo i mysl ho vyzývaly k rychlosti, k rozdrcení půdy pod nohama. Cítil, že čím rychleji jede, tím je mladší, a až dorazí na panství u moře, už nebude mít bolavou nohu a ztuhlá záda, ale bude zase tím mladíkem, který svou novou dámu vyvede svým úsměvem a šarmem z rovnováhy a bude v tu chvíli připraven ji zachytit ve svém náručí. Kůň, jako by cítil tu naléhavou potřebu, přizpůsobil svou nahromaděnou energii Jindřichovi, nepolevil, přeskakoval spadlé stromy a kopyty se zarýval do zamrzlých louží na cestě.
Mnohem dříve, než předpokládal, před sebou spatřil pod rozsáhlou travnatou pahorkatinou město Rochester se strmými střechami domů a s kameným biskupským palácem, s mnoha komíny, z nichž stoupal kouř, valící se až k hrdě se tyčícímu vrcholku.
Na nádvoří seskočili z koní, otěže předali několika mladým pážatům v dlouhých těžkých pláštích, která se pokorně sklonila, šokována tím, že bez jakéhokoliv varování se ocitla v blízkosti krále. Jindřich kývl na Browna. "Sdělte dámě, že ji přišel navštívit jakýsi muž s novoročním dárkem. Běžte!"
Brown se uklonil a vběhl dovnitř kolem ozbrojených strážných, úplně vyvedených z míry, kteří jen ustoupili z cesty a pak pohlédli na krále, jako by čekali na další rozkazy.
Jindřich přecházel po vydlážděném nádvoří a střídavě hleděl na dveře a na nebe. Jeho rádcové čekali mlčky. Jeden z nich držel v náručí bohatě zdobený sobolí límec pro Annu. Jindřich se zastavil a pohlédl ke dveřím. Uvažoval, co způsobilo to zdržení. Pak ale nevydržel déle čekat, rozhodil ruce a otevřel si dveře sám.
Překvapení sloužící vedli krále dlouhou širokou chodbou a nahoru po mramorovém schodišti do Anniných soukromých komnat. Strážím nad schodištěm nedal čas, aby mohli jeho příchod oznámit, ale razantně, až se jeho podpatky hlasitě rozléhaly po kamenné podlaze, prošel otevřenými dveřmi. Dvorní dámy se zajíkly a udělaly pukrle. Brown uprostřed místnosti hovořil potichu s mladou dámou. Rychle zdvihl zrak a zarazil se. Uklonil se a ustoupil stranou.
A tehdy Jindřich Annu spatřil.
A srdce se mu téměř zastavilo.
Měla na sobě staromódní neforemné šaty. Byly upnuté až po bradu a skrývaly jakýkoliv ženský šarm, který snad měla. Jemné plavé vlasy lemovaly kulatý obličej. Jindřich se snažil najít na ní něco přitažlivého, ale její malé oči vyzařovaly zmatek a nespokojenost, rty měla pevně sevřené, jako by právě snědla něco hořkého. Vypadala spíš jako neohrabaná děvečka od krav, nejistá sama sebou i okolím, než jako vznešená, smyslná panna, jak si ji představoval.
Brown na Annu významně pohlédl a ona si teprve tehdy uvědomila, kdo ji navštívil. Zakryla si pusu rukou a hluboce se uklonila. Jindřich zůstal stát mezi dveřmi, neschopen pohybu. Jeho společníci ho v tu chvíli dohonili. Jeden z nich měl stále přes ruku sobolí kožešinu.
Jindřich se po kožešinovém límci ani nenatáhl. Měl pramalou touhu tuto ženu něčím obdarovat. Ale věděl, že nemůže jen tak odejít. Zhluboka se nadechl a popošel až k ní. Snažil se vyloudit na tváři něco, co by se dalo nazvat úsměvem.
"Madam," oslovil ji.
"Vaše Veličenstvo," odvětila, aniž vzhlédla.
Vzal ji za ruku, pomohl jí vstát a chladně ji políbil na ústa. Anna mu nemotorně polibek opětovala, ale to bylo vše, k čemu se přinutil, aby si nemusel odplivnout.
"Vítám vás ve svém království," řekl a ustoupil o krok zpátky. "Věřím, že... se tu budete cítit dobře... než se vydáte do Londýna."
Anna pohlédla na své dvorní dámy, na Browna a zase na krále. "Děkuji, Vaše Veličenstvo."
Přikývl a přemýšlel, co by měl říct. Ale nic ho nenapadlo. A tak jen dodal: "Brzy se uvidíme."
Anna sklonila hlavu. Jindřich pokynul Brownovi a ostatním členům svého doprovodu, aby ho následovali.
Na nádvoří vytrhl otěže z rukou pážete a vyhoupl se do sedla. Ostatní také nasedli na koně a pokukovali jeden na druhého, zmateni reakcí krále vůči princezně.
Ale jak se můžou divit? pomyslel si Jindřich. Vždyť ji viděli stejně jako já!
Otočil koně k Brownovi a namířil na něho prstem. "Jak se vám ta žena líbila? Myslíte si, že je tak milá a taková kráska, jak mi všichni tvrdili? Povězte mi pravdu!"
Brown začal koktat. "Já... není přesně taková, jak jsem si ji představoval, Veličenstvo. Ve skutečnosti... je pihovatá, a to jsem nečekal."
Jindřich si žádných pih nevšiml, ale na tom nezáleželo. "Běda!" zahromoval. "Komu se dá věřit? Tvrdím, že jsem neviděl nic z toho, co mi předváděli. Je mi z toho špatně, jak ji vychvalovali." Naklonil se a vyrval kožešinový šál z rukou svého společníka, obrátil koně směrem k bráně a zabodl paty koni do slabin. "Nelíbí se mi."
Vyjel ven z brány a kožešinu odhodil do bláta.

Moje hodnocení:
Doplním.
Jindřich VIII. a Jana Seymourová
Jonathan Rhys Meyers jako anglický král Jindřich VIII. a Annabelle Wallis
jako Jana Seymourová v historické sérii Tudorovci.