Smrt císařovny Alžběty

10. září 2010 v 14:00 | Jana K |  Zajímavosti o císařovně Alžbětě
Dnes uplynulo přesně 112 let od tragické smrti císařovny Alžběty v Ženevě. Pro vzpomínku jsem připravila podrobný článek o tom, jak vlastně císařovna strávila poslední den svého života a vrátím se také k předchozímu dni 9. září, který je císařovniným příznivcům jistě velmi dobře znám.

V sobotu 10. září 1898 zůstala Alžběta oproti svým obvyklým zvyklostem, kdy byla obyčejně vzhůru již v sedm hodin nebo dokonce dříve, ležet trochu déle, neboť za sebou měla ne zrovna příjemně strávenou noc v ženevském hotelu Beau Rivage. Moc toho nenaspala, za sebou měla den plný zážitků z návštěvy u baronky Rothschild v Pregny. Ležela v posteli a vybavovala si předchozí den. Už dlouho neprožila tak světlý, ničím nezkalený den bez mráčků, jako včerejší 9. září...
Císařovna Alžběta
Pátek, 9. září 1898:
Ve Švýcarsku pobývala už od 30. srpna na zotavené a ubytovala se v Grand Hotelu v Caux i se svým malým doprovodem. Na císařovnině poslední zahraniční cestě do Švýcarska čítal její doprovod pouhopouhých dvanáct lidí, kromě její dvorní dámy, hraběnky Irmy Sztáray k suitě patřil ještě císařovnin tajemník doktor Kromar, komoří - generál Adam von Berzeviczy, císařovnin předčitatel Frederic Barker, dvě komorné - Meissel a Hennike, dva lokajové a čtyři služebné.
Na 9. září byl naplánován výlet do Pregny, kde měla císařovna v úmyslu navštívit baronku Julii Rothschild, choť Adolpha Rothschilda z Paříže a sestru vídeňských Rothschildů, Nathaniela a Alberta. Ta ji na návštěvu do svého honosného sídla zvala už opakovaně, dokonce i prostřednictvím císařovniných sester. Právě Alžbětina sestra Marie, bývalá neapolská královna, vděčila bankovnímu domu Rotschildů za velkorysou finanční pomoc, když před lety přišla spolu se svým manželem o královskou korunu a nyní žila v exilu v Anglii.
Seznam ubytovaných
Seznam ubytovaných v hotelu na Alžbětině poslední zahraniční cestě v září 1898.

Císařovnin komoří Berzeviczy ale císařovnu před plánovaným výletem do Ženevy několikrát varoval, neboť císařovna jej chtěla podniknout pouze v doprovodu nezbytného služebnictva a hraběnky Sztáray. "Řekněte Berzeviczymu," řekla císařovna k hraběnce, která měla z tohoto výletu také strach, "že ty jeho starosti jsou směšné." Co by se mi mohlo v Ženevě stát?" Znovu a znovu opakovala hraběnka Sztáray císařovně Berzeviczyho prosbu, ať do Ženevy nejezdí, pokud však přesto nechce upustit od svého plánu, ať si vezme s sebou jednoho pána z doprovodu. Císařovna nakonec svolila: "Vidím, že ten ustavičně ustaraný Berzeviczy se bojí o můj život, ale co by se mi mohlo v Ženevě stát? No tak dobře," řekla po krátkém zamyšlení, "vím, že Berzeviczy má jistou zodpovědnost; řekněte mu tedy, že kvůli němu, ale jenom jemu kvůli, s sebou vezmu tajemníka Kromara, ačkoli nevím, co by mi byl platný, když bude odpočívat v hotelu, zatímco já budu na procházce." Večer před návštěvou ještě baronka Rothschild telefonicky kontaktovala hraběnku Sztáray ohledně upřesnění některých detailů návštěvy a nabízela císařovně na cestu svou jachtu. To ale musela hraběnka Sztáray s díky odmítnout - o této nabídce se už s císařovnou bavily a ta její laskavost nechtěla přijmout z toho důvodu, že se chtěla v Ženevě zdržet, a proto chtěla cestovat normální osobní lodí. Ve skutečnosti ale bylo nejspíš důvodem k odmítnutí to, že personál Rothschildových měl zakázáno přijímat spropitné a dárky a pro císařovnu bylo nemožné přijmout pomoc celé lodní posádky a nijak neprojevit své uznání.
Císařovna Alžběta a hraběnka Irma Sztáray
Poslední fotografie císařovny Alžběty. "Hraběnka von Hohenembs" v doprovodu své dvorní dámy Irmy Sztáray ve švýcarském Territetu u Montreux 3. září 1898.
Její osud se naplnil o pár dní později v Ženevě...

V devět hodin ráno tak nastoupila císařovna v Territetu na loď pouze v doprovodu své dvorní dámy a lokaje Zeilera. Za nádherného počasí si dobře naladěná císařovna plnými doušky vychutnávala plavbu. Vzpomínala na svůj pobyt v Nauheimu (právě odtamtud 30. srpna do Švýcarska přicestovala) a ve svých plánech se nořila až do vzdálené budoucnosti, plánovala opět navštívit Achilleion na Korfu a dokonce chtěla jet i na Kanárské ostrovy. Rovněž uvažovala, že by bylo velmi milé, kdyby ji ve Švýcarsku mohl navštívit císař: "Napsala jsem mu to; vím, že v Caux by se mu velice líbilo, zejména Dent du Midi, který v této době ještě vůbec neviděl - bohužel mi napsal, že se teď nemůže vzdálit z Vídně, protože je nesmírně zaneprázdněn." Dámy se právě procházely po palubě, když v jednu chvíli upoutal jejich pozornost malý, asi pětiletý chlapec, který byl velmi neukázněný a rodiče si s ním očividně nevěděli rady. "Kdyby to tak mohla vidět Valerie," prohodila císařovna, "ta by měla z toho malého uličníka radost." Pak ale pocítila povinnost do sporu se vložit a s pomocí několika laskavých slov se jí podařilo divokého hošíka zkrotit a ten jí dokonce, když se vystupovalo, přišel způsobně poděkovat a rozloučit se. Ve dvanáct hodin byli v Ženevě. Císařovnin tajemník doktor Kromar a tři služebné přijeli se zavazadly vlakem. Poté císařovna spolu s hraběnkou Sztáray zamířily kočárem do Pregny.
Irma Sztáray
Hraběnka Irma Sztáray (1864 - 1940),
císařovnina průvodkyně na její poslední cestě.

Baronka, sympatická osmapadesátiletá dáma už návštěvu očekávala a obě dámy srdečně uvítala u příjezdu k vile, na které vlála habsburská standarta. Hraběnka Sztáray hned po představení upozornila baronku, že císařovna cestuje v přísném inkognitu pod jménem hraběnky von Hohenembs, načež dala baronka okamžitě standartu stáhnout. Paní domu hned poté zavedla vzácnou návštěvu do jídelny, kde bylo prostřeno pro tři osoby. Když dámy zasedly ke stolu, zazněly příjemné italské melodie a několik lokajů ve zlatě zdobených livrejích začalo přinášet jeden vybraný chod za druhým. Bohatě prostřená tabule s drahým vídeňským porcelánem, ozdobená nádhernými orchidejemi se přímo prohýbala pod vybranými lahůdkami. Císařovna se zpočátku cítila být stísněná bohatě nastrojeným služebnictvem, které ve velkém počtu kroužilo kolem stolu, ale brzy se přes to přenesla. V závěru příjemného oběda vzala císařovna dokonce do ruky sklenku šampaňského a připila si s paní domu. Hraběnce Sztáray pak podala svůj jídelní lístek s prosbou, aby ho připojila ke zprávě pro císaře a svůj aby poslala hraběnce Trani. "Prosím vás ale," dodala ještě císařovna "abyste nezapomněla podtrhnout tyto chody "petites timbales", "mousse de vollaille" a "crème glacé à la hongroise" dvakrát a napište mé sestře, že kdyby tu mohla být i ona, že z té zmrzliny by nezůstala ani kapička."
Pregny
 Zámek Pregny shlížející na Ženevské jezero postavil v letech 1857/58 pro Adolpha von Rothschild anglický architekt Joseph Paxton.

Po příjemném obědě následovala prohlídka honosné Rothschildovy vily. Ta byla vskutku malým muzeem nejrůznějších cenností a uměleckých pokladů všeho druhu - byla tu sbírka anglického nábytku, světově proslulých obrazů, gobelínů, porcelánu a mnoho dalšího. Nejvíce ale císařovnu nadchla zahrada. S obdivem stála před mohutnými krásnými stromy, nádhernými keři a nemohla se nabažit tohoto okázalého zahradnického umění. Císařovně, milovnici zvířat se pochopitelně líbily i voliéry plné cizokrajného ptactva z celého světa, akvária s exotickými rybami a dvě roztomilá malá divoká prasátka z Jávy, která vzbudila všeobecné nadšení. Pak společnost přešla do parku s mohutnými libanonskými cedry a umělými skalkami s klečí a alpskými květy. Tři zvláštní druhy rostlin Alžbětu tak nadchly, že si je musela hraběnka Sztáray poznamenat - Alžběta je chtěla pěstovat v Lainzu.
Pregny
Akvarel z pol. 19. stol. znázorňuje nádherný výhled ze zámku.

Nemohla také chybět prohlídka proslulých skleníků. Tam, mezi skleněnými stěnami, byly podle zemí a pásem seskupeny tak nádherné květiny, kterým jinde nebylo rovno. Císařovna vyjádřila při pohledu na všechnu tu krásu nejvyšší uznání. Nejvíce se zdržela ve skleníku s překrásnými orchidejemi a baronce řekla, že neměla ani tušení, že tyto květiny, které obzvlášť miluje, existují v tolika tvarech a barvách. Jako okouzlená stála zejména před skupinou bílých květů. Když hostitelka navrhla, aby v upomínku na tento den byla císařovna vyfotografována uprostřed právě těchto orchidejí, jež se jí tak líbily, tak už císařovna málem souhlasila, ačkoli už třicet let na žádném snímku zvěčněna nebyla. Později si to ale přece jen rozmyslela a k fotografování nedošlo.
Císařovna Alžběta
Na konci zahrady, u malého typického švýcarského domku už na dámy čekal lehký kočár, který je během pěti minut dopravil do Bellevue. To byl barončin soukromý přístav, ve kterém kotvila jachta neustále připravená k odplutí. Příjemný pobyt u baronky Rothschild trval tři hodiny, bylo kolem pěti hodin odpoledne, když dámy nastoupily do kočáru a vydaly se na zpáteční cestu do Ženevy. Baronka Rothschild vyslovila přání, zda by mohla císařovnu navštívit v Caux a té nezbylo nic jiného než ji také pozvat.
Před odjezdem obou dam baronka ještě rychle přinesla knihu hostí a poprosila vzácnou návštěvu aby se do ní zapsala. Císařovna rychle napsala na prázdný list "Alžběta" a podala knihu hraběnce Sztáray, aby rovněž připojila svůj podpis. Poté, co tak učinila ještě knihou zběžně listovala, když tu jí padlo do oka silnými tahy napsané jméno "Rudolf." Polekala se a ihned knihu zavřela. Císařovnu bylo třeba v tomto tak povedeném odpoledni ušetřit zbytečné vzpomínky na zesnulého syna.
Na zpáteční cestě vesele probíraly dojmy z celého dne a císařovna si dokonce posteskla: "Je mi skoro líto, že jsem nesplnila barončinu prosbu a nedala se vyfotografovat. Ale už třicet let jsem si nesedla před žádný aparát a jsem pro to, že člověk, pokud má zásady, které jsou ale často jen ochranným valem vůči vlastní slabosti, je má také dodržovat." Pověřila rovněž hraběnku, aby jakmile bude mít čas, vylíčila v podrobném dopise císaři všechny zážitky z tohoto dne. Nakonec se ale rozhovor obou dam přece jen stočil k vážnějším tématům. "Jsem věřící," řekla mimo jiné císařovna hraběnce, "i když asi ne tolik jako vy, ale znám svou povahu a vůbec není vyloučeno, že ještě uvidíte, jak se stanu extrémně zbožnou." Od otázek víry, nebylo daleko k tomu, aby císařovniny myšlenky velmi snadno sklouzly na téma smrt, o níž hraběnka Sztáray prohlásila že se jí nebojí. "Já se jí ale bojím," řekla na to císařovna, "ačkoli po ní často toužím, ale chvěji se před tím přechodem, před tou nejistotou, a zejména před tím strašným bojem, který člověk musí svést, než se tam dostane." Na poznámku hraběnky, že na onom světě je mír a blaženost císařovna jen poznamenala: "Odkud to víte? Odtamtud se přece ještě žádný poutník nevrátil." To už ale byly na místě u hotelu Beau Rivage, kde si chtěly dámy hodinku odpočinout, než se vydají na krátkou procházku podvečerní Ženevou. Alžběta se uchýlila do svých komnat - bydlela ve druhém patře a k dispozici měla velký rohový salon a dva malé pokoje s vyhlídkou na jezero.
Beau Rivage
Ženevský hotel Beau Rivage.

Bylo půl sedmé večer, když se dámy vydaly do města; šly přes Montblancký most a často se mlčky zastavovaly a kochaly nádherným pohledem, jež se odtamtud naskýtal na město a jeho okolí. V jednu chvíli se císařovna obrátila na svou průvodkyni: "Skutečně vás nechápu, Irmo, proč tohle město nemáte ráda; vždyť je tak krásné, jak vám může být nesympatické? Já mám Ženevu velmi ráda." Ulice byly ještě plné lidí, když dámy jen zvolna postupovaly na Boulevard du Théâtre na druhém břehu Rhôny. Císařovniným cílem tam byla především proslulá cukrárna Désarnod, kde si chtěla dát svou oblíbenou laskominu - zmrzlinu. Jelikož se v Ženevě ještě příliš nevyznaly, chvíli jim trvalo, než zmíněnou cukrárnu našly. Bylo už kolem osmé hodiny, ale cukrář ještě měl tři porce zmrzliny se kterou si dámy sedly ke kulatému mramorovému stolku před cukrárnu a kochaly se krásným večerem. Po nějaké době vešly opět do cukrárny a objednaly pečivo, které jim mělo být posláno k snídani do hotelu. Jako adresu uvedly: Hraběnka Sztáray, Beau Rivage. Pan Désarnod také upozornil dámy na specialitu domu, nugátové bonbony, které obě dámy také ochutnaly. Poté dále pokračovaly spoře osvětlenými uličkami po nábřeží Rhôny k Dunierovi, kde císařovnu obsluhovala pokladní paní Thibaud, netušíc jakého vzácného zákazníka má před sebou. Císařovna ještě koupila nádherný malý intarzovaný stolek pro svou dceru Marii Valerii jako dárek k Vánocům. Pověřila hraběnku Sztáray, aby následujícího dne do obchodu znovu zašla a zařídila vše potřebné pro jeho odeslání. Když dámy opustily obchod byla už tma a tak rychlým krokem spěchaly dále podél Rhôny. Ve špatně osvětlených ulicích mezi Place Bel Air a mostem Mont Blanc si ale spletly most a zabloudily. Dostaly se dost daleko od jezera a mířily k Rue de la Conféderation, odkud vedla další nehostinná ulička Rue ď Enfer - to opravdu nebyla místa, kde by se měly dvě osamělé ženy procházet v tak pokročilou hodinu, kromě toho ještě došlo k výpadku elektřiny a ulice byly velice mizerně osvětleny. Kdyby tak císařovna věděla že nedaleko odtud, snad jen ve vzdálenosti pouhých 20 metrů, strávil v obyčejné ubytovně Luigi Lucheni noc před atentátem... Hraběnky Sztáray se zmocnil obrovský strach, když tam tak obě stály uprostřed cizího města, ale císařovna se velmi rychle zorientovala a za chvíli už věděla, kterým směrem se mají vydat.
Bylo už skoro deset hodin, když se obě dámy vrátily zpět do hotelu. Císařovna si ještě objednala snídani na druhý den a odebrala se na lože. Ačkoli císařovna cestovala v přísném inkognitu, ředitelství hotelu z reklamních důvodů informovalo o jejím pobytu a tak následujícího rána přinesly hned tři ženevské listy - Journal de Genève, Genevois a Tribune informaci o této prominentní osobě, jež právě pobývá v Ženevě. V tu dobu už ale bylo o osudu rakouské císařovny dávno rozhodnuto...
Císařovna Alžběta

Sobota, 10. září 1898:
Hraběnka Sztáray byla na rozdíl od císařovny 10. září vzhůru velmi brzy, protože měla svůj zpovědní den a spěchala proto do kostela splnit pobožnost. Po příchodu se v devět hodin ohlásila u císařovny. Ta se právě nechávala česat. Hraběnka Sztáray ji shledala veselou a svěží, ale císařovna si brzy začala ztěžovat: "Unavená nejsem, ale téměř jsem nespala. Chvíli jsem poslouchala italské zpěváky, pak mne rušil maják neustále se střídajícími barvami a já se nemohla odhodlat, abych vstala a zavřela okno. Mohly být asi tak dvě, když jsem usnula, pak jsem se ale strašlivě vyděsila, což se mi ještě nikdy nestalo, protože mi přímo do tváře ostře svítil měsíc, který stál vysoko na obloze, a má postel i celý pokoj, vše se topilo v mystickém osvětlení. Pak už jsem nedokázala usnout."
Beau Rivage
Ženevský hotel Beau Rivage v němž císařovna strávila svou poslední noc.

Císařovna hraběnku ještě pověřila několika menšími úkoly, jež měla vyřídit a později s ní ještě chtěla zajít do města poslechnout si orchestrion; v té době velmi moderní hudební přístroj. Vše ostatní zůstalo tak, jak již bylo předem naplánováno: Císařovna se chtěla ve 13:40 vrátit linkovou lodí "Genève" do Territetu a odtud se vrátit zubačkou zpět do Caux u Montreux, kde už nějakou dobu pobývala na zotavené. Protože kolem sebe neměla ráda rozruch, chtěla cestovat pouze v doprovodu hraběnky a jednoho lokaje, veškerý ostatní personál měl z Ženevy odcestovat vlakem ve 12 hodin.
Parník "Genève"
Parník "Genève", jímž se císařovna Alžběta chystala odplout ze Ženevy.

V 11 hodin dopoledne opustila císařovna společně s hraběnkou hotel a dámy se vydaly do Rue Bonnivard navštívit obchod s hudebninami firmy Bäcker, kde si císařovna chtěla poslechnout orchestrion španělské sopranistky Adeliny Patti. Přístroj, který jim tam Bäcker předvedl hrál Alžbětiny nejoblíbenější úryvky z Verdiho Aidy a Rigoletta, Bizetovy Carmen, Wagnerova Tannhäusera a Lohengrina. Císařovnu nejvíc okouzlil Tannhäuser, to byla Alžbětina oblíbená opera. "Mám ji raději než Lohengrina, v její hudbě je něco mysticko-fatálního, stejně jako v osudu jejího hrdiny," řekla k hraběnce Sztáray. Alžběta posléze koupila pro děti na zámek Wallsee mohutný hudební stroj Ariston, k němuž vybrala i čtyřiadvacet melodií. "To je tak krásná hudba, že z ní budou mít radost i Franci a Valerie," pochvalovala si císařovna.
Adelina Patti
Operní pěvkyně Adelina Patti (1843 - 1919).

V obchodě s hudebninami došlo ale i na nepříjemnou příhodu o které se ale císařovna s největší pravděpodobností nic nedozvěděla. Do obchodu vstoupila elegantní dáma a hned si obě dámy začala velmi okatě prohlížet. Takový zájem o její osobu by jindy Alžbětu určitě velmi rozčílil ale tentokrát naštěstí nic nezpozorovala, jelikož byla plně zabraná do poslechu hudby. Po chvíli ale dáma přistoupila k hraběnce Sztáray, představila se jako belgická hraběnka a požádala, aby ji císařovně představila, protože dobře zná její sestru. Irma Sztáray pochopitelně, znajíc dobře svou paní, tuto žádost okamžitě odmítla.
Když se obě dámy chystaly k odchodu, předložil před ně Bäcker knihu zákazníků. Hraběnka Sztárayová se tázavě podívala na císařovnu a ta jen s úsměvem odvětila: "Napište tam Erzsébet Királyné, stejně tomu nebude rozumět a než mu to někdo přeloží, budu už dávno za horami." Poté zařídily vše, co potřebovaly a jelikož čas už mezitím dost pokročil, opustily obchod a vydaly se zpět do Beau Rivage. Šly pomalu po Quai du Mont Blanc a hraběnky Sztáray se začal zmocňovat neklid a upozornila proto císařovnu, že je třeba se rychle vrátit do hotelu a připravit se na odjezd.
Ženeva
Část Ženevy s hotelem Beau Rivage na plánku.

Bylo krátce před jednou hodinou odpolední, když se dámy vrátily zpět do hotelu a uchýlily se každá do svého pokoje. Alžběta ve svém pokoji zazvonila na lokaje, čekajícího v předpokoji a požádala o sklenici čerstvého mléka. Mezitím hraběnce Sztáray přinesli do jejího pokoje lehký oběd, který ve velkém spěchu snědla, neboť na jejích hodinkách už bylo patnáct minut po jedné hodině. Jelikož se jí nezdálo, že v takto pokročilou hodinu ještě císařovna nevyšla ze svého pokoje, odhodlala se pět minut před půl druhou zaklepat a vejít do Alžbětina pokoje. Ta právě stála u otevřených dveří na balkon. "Tak jasně jako dnes jsem Mont Blanc ještě nikdy neviděla," prohlásila Alžběta směrem k hraběnce, jak jinak než maďarsky, nedbaje vůbec na hraběnčiny pobídky, že je nutno si pospíšit. Bylo již půl druhé, parník za několik málo minut odplouval a hraběnka Sztáray měla pochopitelně obavy, že s výjimkou jednoho lokaje zůstanou v Ženevě úplně sami, veškeré ostatní služebnictvo, které přijelo do Ženevy spolu s císařovnou už totiž odcestovalo. Požádala proto císařovnu o svolení poslat lokaje se zavazadly napřed, aby v případě, že se dámy opozdí, pozdržel odplutí lodi. To jí bylo dovoleno. "Ubohá Irmo," řekla císařovna, "jak se zdá, zodpovědnost, kterou dnes máte, na vás velice doléhá!" Poté se hraběnka vrátila zpět k císařovně; ta se dále těšila vyhlídkou a pomalu upíjela z poháru mléko.
Účet hotelu Beau Rivage
Účet ženevského hotelu Beau Rivage pro hraběnku von Hohenembs, vpravo pak císařovnina vizitka s tímtéž jménem.

Císařovnu bylo velmi těžké přimět ke spěchu, s naprostým klidem vypláchla sklenici, z níž pila, a s úsměvem ji podala hraběnce Sztáray: "Ale no tak, Irmo, nejdřív ochutnejte tohle báječné mléko." Hraběnce se velkou nervozitou chvěla sklenice v ruce a nebyla schopna dopít. "Možná vám nedělá dobře," poznamenala k hraběnce císařovna, ta ale jen odvětila, že je neklidná z nedostatku času, který mají. Konečně byla císařovna připravena k odchodu. Jako obvykle oděná celá v černém přistoupila k zrcadlu, nasadila si černý klobouk, navlékla rukavice, vzala si svůj nezbytný slunečník a vějíř a svižným krokem opustila v doprovodu hraběnky hotel. Byla přesně 1 hodina 35 minut, když obě dámy procházely branou hotelu, u které se jim hluboce ukláněl majitel hotelu Mayer a vrátný. Přešly přes ulici a mířily podél jezera k přístavišti lodí, vzdálenému jen několik stovek metrů od hotelu.
Ženeva
Nábřeží Quai du Mont Blanc, po kterém spěchala císařovna
vstříc smrti na fotografii z roku 1898.

Císařovna Alžběta byla ve velmi dobré náladě, těšila se na plavbu po Ženevském jezeře v pozdním létě, které se předvádělo ze své nejlepší stránky. Dámy právě míjely pomník vévody Brunšvického, když císařovna vesele poznamenala: "Podívejte se, Irmo, kvetou kaštany. V Schönbrunnu máme také takové, co kvetou dvakrát a císař mi napsal, že i ony jsou v plném květu." Vtom se ale ozval signál z lodi. Obě dámy přidaly do kroku a zatímco se z lodi ozývaly údery zvonu, císařovna poznamenala: "Přijdeme tam ještě včas, vždyť vidíte, jak lidé pomalu a pohodlně nastupují."
Ženeva
Pomník vévody Brunšvického v Ženevě, kolem něhož šla císařovna Alžběta,
když spěchala na loď.

Tou dobou už byl ale na svém místě Alžbětin vrah. Luigi Lucheni celé dopoledne pozoroval příchody a odchody před hotelem a všiml si také lokaje se zavazadly, který vyšel jen pár chvil před císařovnou z hotelu a mířil k přístavišti. U hotelu De La Paix, kde na druhé straně ulice stáli vozkové s kočáry si podezřele se blížícího Lucheniho všimla i hraběnka Sztáray. Vynořil se zpoza stromu na kraji cesty, jako by ho někdo honil. Pak přeběhl k dalšímu stromu, odtud k železnému zábradlí u jezera, pak zase k dalšímu stromu a tak se přískoky křížem krážem po chodníku blížil k spěchajícím dámám. Těsně před nimi však zastavil a jakoby klopýtl a se zdviženou pravicí, v níž nikdo neviděl vražednou zbraň, se přiblížil k Alžbětě a sklonil se, jako by jí chtěl nahlédnout pod slunečník a s nesmírnou silou jí vrazil ostrý trojhranný pilník do hrudi. Zasáhl přesně, předem se důkladně poučil, kde sídlí srdce.
Císařovna Alžběta
Vražda císařovny Alžběty na dobovém vyobrazení.

Alžběta silou úderu padla bez hlesu k zemi a dotkla se jí zadní částí hlavy, ale její těžký vyčesaný účes pád zmírnil. Zatímco vyděšená hraběnka Sztáray spolu s přiběhnuvším kočím pomáhala císařovně vstát, atentátník odhodil vražedný pilník a rychle prchal z místa činu. Posléze byl zadržen chodci a dopraven na policii, ale že je vrahem se zpočátku nevědělo, i hraběnka Sztáray se domnívala, že Lucheni císařovnu pouze pořádně uhodil pěstí. Mezitím se k vstávající císařovně ze všech stran sbíhali lidé a rozhořčovali se nad brutálním útokem a s účastí se císařovny ptali, jestli jí něco není a zda nemá nějaké bolesti. "Ne, nic se mi nestalo, děkuji." odpověděla s úsměvem. Srdečně a přátelsky děkovala všem okolo stojícím za účastenství v jeho řeči, německy, francouzsky, anglicky a ochotně dovolila kočímu, aby ji očistil její zaprášené hedvábné šaty. Na místo také rychle přiběhl vrátný z hotelu Beau Rivage, který celou strašlivou scénu viděl od brány hotelu a prosil dámy, aby se vrátily zpět do hotelu. "Proč? Vždyť se mi nic nestalo," namítla na to císařovna, zatímco si dávala do pořádku vlasy. Vrátný se s velkou účastí vyptával, zda císařovna není polekaná. "Ano, polekaná jsem," odpověděla, "ale měly bychom si raději pospíšit na loď, jinak ji doopravdy zmeškáme." Alžběta si nasadila klobouk, který jí při pádu sklouzl, s dalším poděkováním vzala do ruky vějíř a slunečník, přátelsky se rozloučila s přítomnými lidmi a rychlým krokem zamířila k přístavišti. "Co ten člověk vlastně chtěl?" otázala se po chvíli Alžběta hraběnky Sztáray. "Který člověk, ten vrátný z hotelu?" ptala se hraběnka. "Ne, ten druhý, ten strašný člověk." "To nevím, Veličenstvo, ale určitě je to nějaký zvrhlý darebák." "Možná mi chtěl sebrat hodinky," uvažovala císařovna a svěže a pružně pokračovala směrem k parníku.
Luigi Lucheni
Vrah císařovny Alžběty - italský anarchista Luigi Lucheni je odváděn ženevskou policií poté, co byl zadržen chodci.

Dámy ušly asi 100 metrů od místa činu k lodi, mezitím je ještě dohonil hotelový vrátný se zprávou, že útočníka už dopadli. "Co říká ten vrátný?" ptala se císařovna, což hraběnku Sztáray velmi překvapilo, neboť císařovna měla vynikající sluch. Odpověděla jí a najednou zpozorovala, že se z císařovniny tváře vytratila veškerá červená barva a nastoupila smrtelná bledost. Císařovna to musela vycítit protože se pojednou zeptala hraběnky: "Nejsem teď velice bledá?" "Ano Veličenstvo," odpověděla hraběnka, "to bude asi tím leknutím," a znovu se tázala, jak se císařovna cítí a zda nemá nějaké bolesti. "Myslím, že mne trochu bolí na prsou, ale nejsem si tím jista," odvětila jí císařovna.
Císařovna Alžběta
Císařovna Alžběta na lodi.

Dámy došly k úzkému lodnímu můstku, po kterém kráčela Alžběta ještě lehkým, pružným krokem, sotva však vstoupila na lodní palubu, náhle zavrávorala. "Podejte mi ruku, rychle prosím!" obrátila se císařovna ke své průvodkyni. Než ale stačila hraběnka reagovat a pořádně Alžbětu podepřít, klesla jí císařovna v mdlobách do náruče a ani přispěchavší lokaj nedokázal už císařovnu udržet zpříma. Alžběta pomalu klesala k zemi, ztrácela vědomí a její hlava se klonila k hrudi přikleknuvší hraběnky Sztáray. Ta rychle volala: "Vodu! Vodu! A lékaře!" Císařovna ležela smrtelně bledá v náručí své dvorní dámy. Ta ji svlažila obličej a spánky přinesenou vodou.
Císařovna Alžběta
Po chvíli k dámám přistoupil kapitán lodi Roux. Loď ještě nevyplula a on se dozvěděl, že jedna dáma na lodi omdlela. Netušíc, že má před sebou rakouskou císařovnu radil hraběnce Sztáray, aby nemocnou ihned vylodili a dopravili zpátky do hotelu. Odpověděli mu však, že jde o pouhou mdlobu po prodělaném úleku. Po chvíli se císařovně ještě otevřela víčka, ale ve skelném pohledu spatřila hraběnka s hrůzou smrt. To všechno se odehrávalo v blízkosti strojovny, kde bylo velké horko a tak nějaký cestující navrhl, že by bylo lépe donést omdlelou dámu na horní palubu, kde by spíše mohla nabýt vědomí. S pomocí dvou pánů ji tedy vynesli nahoru a položili na lavici. Loď mezitím vyplula a nabrala východní kurs.
Císařovna Alžběta
Umírající císařovna na palubě lodi v Ženevě.

"Lékaře! Lékaře! Copak na lodi není lékař?" volala hraběnka Sztáray na okolostojící pasažéry, načež k ní přistoupil nějaký pán a nabídl pomoc své paní, která byla pečovatelka a vyznala se v ošetřování. Madame Dardelle si nechala přinést vodu a kolínskou a ihned začala s oživovacími pokusy, při kterých jí ještě pomáhala nějaká milosrdná sestra. Hraběnka Sztáray zatím císařovně rozepjala šaty, přeřízla šněrování a do úst jí vložila kousek cukru namočený v éteru. Všemi najednou projel záblesk naděje, když viděli, že císařovna jednou či dvakrát skousla. Na lodi, která už byla v pohybu zavanul čerstvý chladný vzduch od jezera a přispěl k tomu, že zoufalé oživovací pokusy měly úspěch. Císařovna otevřela pomalu oči a několik minut ještě ležela a zrak jí těkal dokola, jako by se chtěla zorientovat, kde vlastně je. Pak se s pomocí zvedla, posadila se a obrácená k cizí dámě potichu vydechla "Merci." Ačkoli se vlastními silami udržela vsedě vypadala velice zlomeně, měla kalné oči a nejistým kolísavým pohledem bloudila po okolí. Cestující, kteří ji doposud obklopovali, ustoupili a u císařovny zůstali jen čtyři: madame Dardelle, jeptiška, hraběnka Sztáray a císařovnin lokaj. "Co se to jen se mnou stalo?" vydechla císařovna, to byla její poslední slova, pak v bezvědomí klesla zpět na lavici a už se neprobrala.
Šaty císařovny Alžběty
Šaty, které měla císařovna na sobě v den atentátu.

Hraběnka Sztáray jí rychle ještě rozepjala halenku a hedvábnou šněrovačku, aby se jí lépe dýchalo. Jakmile hraběnka roztrhla stužky s hrůzou spatřila na batistové košilce tmavou skvrnu velikosti stříbrné mince. Odhrnula jí košili a v blízkosti srdce objevila malou trojúhelníkovou ranku, na níž ulpěla kapka zaschlé krve. V tom okamžiku vyšla najevo otřesná pravda. Císařovna byla probodnuta!
Pilník
Trojhranný, zhruba devět centimetrů dlouhý pilník s držadlem z hrubě opracovaného smrkového dřeva, kterým byla zavražděna císařovna Alžběta.

Hraběnka rychle jednala a nechala si zavolat kapitána lodi. "Pane," řekla ke kapitánovi, "na lodi leží smrtelně zraněná císařovna Alžběta Rakouská. Nemohu ji nechat zemřít bez lékařské pomoci a církevní podpory. Prosím, okamžitě obraťte." Loď tedy ihned zamířila zpátky k Ženevě. Mezitím kdosi vyrobil ze dvou vesel a velkého lehátka improvizovaná nosítka, protože žádná na lodi nebyla. Hraběnka Sztáray zoufale klečela u své paní, která už byla v agonii a osoušela jí mramorově bledou tvář, z níž se řinuly kapky potu a naslouchala jejímu dechu, který už se podobal spíše chroptění. Jakmile loď vjela zpět do přístavu, položili císařovnu na improvizovaná nosítka, které zvedlo šest mužů a jeden z pánů ještě držel nad její hlavou slunečník. Hraběnka přes ni ještě přehodila její velký černý plášť, šla jí u hlavy a se strachem v očích se dívala, jak císařovna se zavřenýma očima neustále pohybuje hlavou sem a tam. Ještě tedy žije, je tedy ještě naděje...
Císařovna Alžběta
Císařovnu odnášejí z lodi zpátky do hotelu Beau Rivage.

Alžbětu donesli zpátky do hotelu a položili ji na postel v pokoji v němž trávila minulou noc. Byl to srdcervoucí, smutný návrat do míst, jež císařovna před necelou hodinou s veselou myslí opustila. Na místě už byl narychlo přivolaný lékař, dr. Golay, který bydlel v bezprostřední blízkosti a o pár chvil později dorazil i druhý lékař, profesor Mayor. Kromě nich byla na místě ještě paní Mayerová, manželka majitele hotelu a anglická ošetřovatelka, která patřila k hotelovým hostím a své služby dala ihned k dispozici. Lékař držel v ruce sondu, ale nemohl už proniknout do rány, protože otvor se po odstranění šněrovačky z původního místa posunul. "Není vůbec žádná naděje," pronesl po chvíli. Hraběnka přesto úpěnlivě prosila, aby ještě podnikli oživovací pokusy. Všechno bylo marné. Ještě žila, ale už téměř nedýchala. Přišel ještě třetí lékař, dr. Teisset a maličko nařízl tepnu císařovniny paže. Neobjevila se ani kapka krve. Všemu byl konec.
Císařovna Alžběta
Mrtvá císařovna Alžběta na záběru z filmu z roku 1921.

Ve dvě hodiny čtyřicet minut, přesně hodinu poté, co se smrtelným zraněním vstoupila na palubu lodi, vyřkl lékař to strašné slovo - mrtva! Mezitím se objevil kněz aby císařovně udělil svátost umírajících, všichni klečeli a modlili se. Císařovna tu ležela mírumilovně a šťastně, její tváře byly lehce červené a kolem rtů jí hrál jemný a půvabný úsměv. Vklouzla do jiného světa jako pták, tak jak si to vlastně vždycky přála. Kdyby jen vrah tušil, že probodl srdce ženy, která už dávno zúčtovala se životem a smrt jí vlastně přinesla vysvobození. "Stalo se to, jak si vždycky přála, rychle, bez bolesti, bez lékařských porad, bez dlouhých truchlivých dnů jejích blízkých," zapsala si později do svého deníku císařovnina dcera Marie Valerie.
Jakási podivná předtucha, rovna proroctví byla skryta i v císařovniných slovech, která pronesla na návštěvě u baronky Rothschild den před svou smrtí: "Chtěla bych, aby se má duše vznesla k nebesům prostřednictvím malé srdeční předehry." Tohle přání jí nebe splnilo...

Ukázka z filmu Kaiserin Elisabeth von Österreich z roku 1921.
Císařovna Alžběta
Oznámení o smrti císařovny Alžběty.

Zdroj:
Můj vlastní článek v němž jsou použity mé znalosti z nejrůznějších knih o císařovně (kdyby se objevily nějaké nesrovnalosti, uvítám Vaše komentáře),
veškeré citace císařovny Alžběty (kurzíva) pochází z knihy:
Egon Caesar Conte Corti: "Elisabeth, Die Seltsame Frau"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luisa Luisa | E-mail | Web | 10. září 2010 v 15:54 | Reagovat

Moc děkuji za vzpomínkový článek.

2 Romy Romy | Web | 10. září 2010 v 18:52 | Reagovat

Před takovým článkem smekám!!!! Je ohromný!!!! Jen se chci na něco zeptat. Týká se fotografie ze 3.9. Já si vždy myslela, že je z 9.9.

3 Bonnie Blue Bonnie Blue | Web | 10. září 2010 v 22:17 | Reagovat

V nesprávnu dobu na nesprávnom mieste....skvelý článok.

4 Lucka Lucka | 11. září 2010 v 8:30 | Reagovat

Velmi krásný článek.

5 JuLiSh JuLiSh | Web | 11. září 2010 v 10:56 | Reagovat

naozaj nádherný článok
skopírovala som ho ale uviedla som zroj tak sa príď pozrieť je naozaj nádherný!

6 Lisi Lisi | Web | 13. září 2010 v 12:00 | Reagovat

Musím se přidat k pochvalám za tento článek. Moc hezky zpracované.

7 Jana K, autor blogu Jana K, autor blogu | E-mail | Web | 13. září 2010 v 15:44 | Reagovat

[2]: Tak tahle fotografie je sice hodně známá, objevuje se v mnoha knihách o císařovně, ale komentáře k ní se dost liší. Někde se píše, že fotografie je pořízena přímo v den císařovniny smrti, tedy 10. září 1898 v Ženevě, jinde zase že je na ní císařovna den před svou smrtí, tedy 9. září. Já jsem tu uvedla, že fotografie je pořízena 3. září v Territetu a tuto informaci mám z knihy Atentát - Smrt císařovny Alžběty. A jinak moc díky za Tvoji pochvalu:-)

8 Jana K, autor blogu Jana K, autor blogu | E-mail | Web | 13. září 2010 v 15:50 | Reagovat

[1]:[3]:[4]:[5]:[6]: Všem Vám moc děkuji za pochvalu, která mě obrovsky potěšila. Článek mi dal opravdu dost práce, začala jsem ho smolit 30. srpna a teď mám radost, že se Vám líbí :-)

9 Romy Romy | Web | 13. září 2010 v 17:03 | Reagovat

[8]: Je vážně skvělý!!! Ale to už jsem psala.

10 Ally Ally | Web | 15. září 2010 v 14:57 | Reagovat

Vynikající, obsažný a čtivý článek, z něhož jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí, které mi až dosud unikaly. stejně když se to tak vezme, navzdory tomu, že byla zavražděna, zemřela tou nejmilosrdější smrtí, jaké se jí mohlo dostat.

11 Romy Romy | Web | 18. září 2010 v 12:27 | Reagovat

Ano, zemřela nejlépe jak mohla. Nechtěla umřít stará, nemocná a někde v posteli, ale rychle a "bezbolestně".

12 Martina Martina | E-mail | 13. prosince 2010 v 21:05 | Reagovat

parádní nejen tento článek ale i celý  web,díky za skvělý zdroj informací

13 Jana K, autor blogu Jana K, autor blogu | E-mail | Web | 14. prosince 2010 v 16:48 | Reagovat

[12]: Díky za pochvalu.

14 twilight-saga-lol twilight-saga-lol | 14. ledna 2011 v 16:55 | Reagovat

musím vám říct, dost krásný článek! vůbec se o tu císařovnu nezajímám, ale celý jsem ho zhltla a vážně mě bavil :) moc pěkné

15 Jana K, autor blogu Jana K, autor blogu | E-mail | Web | 19. ledna 2011 v 15:36 | Reagovat

[14]: Moc děkuji za pochvalu, jsem ráda, že se Vám článek líbil.

16 SimEnaHistory SimEnaHistory | 8. února 2012 v 16:53 | Reagovat

Velice pěkně, sepsané. Podrobně napsané. Takový jsem ještě neviděla. Moc se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.