Báseň "Mému dítěti"

31. července 2010 v 16:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Přesně před 120 lety, 31. 7. 1890 se v Bad Ischlu konala jedna císařská svatba. Císařovna Alžběta zde s velkým pohnutím vdávala svou "Jedinou" dceru Marii Valerii. Ta si brala arcivévodu Franze Salvatora, jehož poprvé spatřila na dvorním plese v lednu roku 1886. Od prvního setkání mladého páru až do svatby tedy uplynuly celé čtyři roky, které byly pro Marii Valerii nekonečnou historií lásky, proměnou citů a nekonečným přemítáním a uvažováním, zda vzájemná náklonnost postačuje pro šťastné manželství.
Myšlenky císařovny daleko předbíhaly dobu. Už v jedné básni v létě roku 1886 v Ishlu naříkala nad blížící se ztrátou dcery:

"Ta, jež byla duší mého těla,
sluncem a životem mým,
dávno na mne zapomněla,
dřív, než rok se změnil v dým."
Představa, že by se Marie Valerie měla zasnoubit s Franzem Salvatorem vyvolala v císařské rodině rozpory, pochybnosti císaře se týkaly především úzkých příbuzenských vztahů a korunnímu princi Rudolfovi se nezdálo, že mladý arcivévoda zaujímal nižší postavení než Marie Valerie.
Všem těmto námitkám ale učinila konec císařovna Alžběta, která pro svou "Jedinou" byla ochotná udělat cokoli - proto také dceři řekla, že si může vzít třeba kominíka, bude-li ho mít ráda. Milovanou dceru, svou "Jedinou", sice občas téměř dusila svou láskou, ale nakonec se jí stejně musela vzdát.
Marie Valerie si do svého deníku zapsala: "Maminka říkala, že až se jednou vdám, už se nikdy nebude radovat, že mě vidí, že je jako mnohá zvířata, která opustí svá mláďata, jakmile se jich někdo dotkne."
A ke svému budoucímu zeti císařovna poznamenala: "Nemusíš věřit, jako mnozí, že chci Valerii provdat za tebe, aby zůstala v mé blízkosti. Když se vdá, je mi lhostejné, zda odejde do Číny, nebo zůstane v Rakousku - pro mne bude ztracená. Ale já důvěřuji tobě, tvému charakteru, tvé lásce k ní, a když dnes zemřu, mohu být klidná, že zanechávám Valerii tobě."
Ale ve svých básních byla Alžběta mnohem chladnější a kritičtější, než se navenek zdálo, posuďte sami:
(hodně se mi líbí pasáž o dvanáctero dětech, v tom se císařovna moc nespletla, Valerie zůstala u "pouhých" deseti)

Mému dítěti

"Zamilovaná, bláhová!
Já věru lituji tě.
Mé srdce ledacos už zná,
láska mě děsí, dítě.

Tvé ucho nedbá věrných rad,
jako by neslyšelo;
co v srdci hnalo do poupat,
teď rašit, kvést by chtělo.

Co platno, že já, matka tvá,
jsem pro tě oželela
svět, v němž jak víla divoká
jsem dřív se proháněla?

Přetáhl mi tě docela
tvůj chlapec bledolící.
Já bych ho ale nechtěla,
musím ti čestně říci.

Ty už si v duchu kolébáš
svých dvanáctero dětí.
Ty usmrkánky radši máš
než tu, jež matkou je ti.

Láska je hloupá, slepá je!
Tak psáno v knize žití,
i ty se musíš, dítě mé,
té kletbě pokořiti.

Já ale smutně prostírám
široká křídla bílá.
V království víl se ubírám,
žádná mě nevrátí síla."

==========

Jiný překlad stejné básně:

"Láska, láska! A pak hloupost,
já mohu tě jen litovat.
Na zemi už viděla jsem dost,
láska hrozí vždy jak kat...

Mým radám stavíš hluché uši
a sluchu nyní dáváš půst
a co v srdci tvém teď pučí,
to rozkvétat chce a růst.

Co naplat je, že matkou jsem
a kvůli tobě já se vzdala
života, jímž jak víla jen
jsem divoce se světem hnala?

Pryč táhne tě to ode mně,
k chlapci tomu chceš jít,
přesto ti povím upřímně,
já bych ho nechtěla mít.

Teď již se kojíš nadějí
zřít kol sebe dítka malá,
dvanáct usmrkánků budeš raději
mít než mne, jež ti život dala.

Jak je ta láska hloupá, slepá!
Avšak z knih osudu zvíš,
že i ty, má dcero lepá,
té klatby tíhu pocítíš.

Já ale smutně rozepnu
peruti bělostnou šíř
a v říši vil pak odlétnu
a nevrátím se již."

(Buda, únor 1888)
"Vidím téci tvoje slzy,
vím též kterak hořké jsou;
dítě mé, co tebe mrzí,
tím víc bolí duši mou.

Proč i ty, ač ještě mladá,
už teď trpce snášet máš
všechno zlo, jímž srdce strádá
a jež nutí nám stav náš!

Nedej na útěchu venku!
Strdce před jinými střež!
Nalijí ti jednu sklenku,
běsní jak divá zvěř.

Nevěř těm, co haní, chválí,
poslouchej svůj vnitřní hlas!
Tam, kde nejhůř pomlouvali,
často poklad vidělas.

Štěstí tvé by chtěli zmařit,
vlastní prospěch je jim vším,
jejich cíl když má se zdařit,
necouvají před ničím.

Vypudili by tě rádi
z místa, jež je právem tvé.
Proto úskočně tě svádí
do ciziny vzdálené.

Někdo z nich pak zaujal by
tvoje postavení rád.
Tenkým pláštěm jejich šalby
nedáš se však oklamat.

Ale že tvůj bratr milý
chladný výsměch znát ti dal -
vím, proč pláčeš v tuto chvíli,
jak hluboký je tvůj žal."

==========

Jiný překlad stejné básně:

"Tvé slzy vidím nyní téci,
vím, jak jsou hořké, lituji tě,
neboť co bolí tě tak v srdci,
mě bolí ještě víc, mé dítě.

Ač dosud jsi ještě tak mladá
už nyní velkou bolest máš,
už nyní víš, co je to zrada,
které je zasvěcen stav náš!

Nehledej útěchu na chvilenku,
zavři své srdce před druhými,
ošklivě řádí ti tam venku
a otravují skutky svými.

Nenaslouchej teď jejich řečem,
řiď se svým dobrým rozumem!
Tam, kde prý jenom bahno teče,
se často skrývá dobrá zem.

Jak rádi by jen zničili ti
štěstí života celého.
Pro sebe všechno chtějí míti,
nelekají se zhola ničeho.

Jak rádi by tě vytlačili
z místa, jež náleží jen tobě,
a ten osud ti připravili
žít někde v cizině jak v hrobě.

A lidmi svými by pak chtěli
tvé vlastní místo zaplnit.
Jenomže závoj, jímž to halí,
nám to nedokáže skrýt.

Zemi nic dobrého nepřinese
ten rod, když usadil se na ní,
tam, kde zní jeho jméno dnes,
najdeš jen pomluvy a štvaní.

Vždycky, když chladný výsměch čteme
a v oku bratra svého vidíme,
ano, dítě, to je ten smutek,
který tak bolestně cítíme."

Zdroj:
básně citovány z:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Romy Romy | Web | 2. srpna 2010 v 16:50 | Reagovat

To jsou hezké básničky!!!

2 Lisi Lisi | Web | 3. srpna 2010 v 21:30 | Reagovat

U té básně s 12 dětmi se mi víc líbí ta druhá verze.

3 Romy Romy | Web | 5. srpna 2010 v 12:24 | Reagovat

Mně se u obou líbí také spíš ta druhá verze.

4 tereza tereza | 27. dubna 2011 v 20:15 | Reagovat

Mě je té Sisinky líto...Ale holt Marie Valerie chtěla mít také svůj život...Ale nevěděla jsem že odjela do Číny je to vůbec pravda???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.