Květen 2010

Alžběta Rakouská

31. května 2010 v 15:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Karel Tschuppik
Nakladatelství: Melantrich a. s.
Rok vydání: 1931
Počet stran: 208 + 8 čb. přílohy

Kolik dávám bodů: 6/10

Lidé a osudy - Knihovna bohatých životů, svazek I.
Karel Tschuppik - Alžběta Rakouská v překladu Karla Nového s obálkou Toyen vytiskl a vydal Melantrich a. s., Praha 1931.
Anotace:
Rakousko v roce 1854: Mladá bavorská vévodkyně Alžběta podává rakouskému císaři Františku Josefovi ve slavnostně vyzdobeném vídeňském kostele sv. Augustina ruku k manželskému svazku - za jásotu lidu se z dítka přírody stává "Sisi" císařovna rakouská. Co začíná jako pohádka, zachmuří se záhy temnými stíny: přísný dvorský ceremoniál, oddělení od dětí, reprezentační povinnosti berou mladé císařovně vzduch k dýchání. Když se zlatá klec stane příliš těsnou, uprchne Alžběta před tlaky dvora, cestuje vášnivě po cizích zemích a na své jachtě křižuje po dalekých mořích. Skutečné štěstí jí však zůstává odepřeno - až do jejího hořkého konce.

Obsah:
Princezna z pohádky
V zlaté kleci
Útěk
Návrat
Doktor Christomanos
Ludvíkova smrt
Rudolfův konec
Poslední léta
Vražda

Ukázka z knihy:
Alžběta prožije první zlé hodiny. Nebesa, do nichž ji vynášeli, počínají se potácet: všemohoucnost, kterou byla zahrnuta, ukazuje se jako dar slov; obraz jejích vlastních ctností, který slavně vychvaloval, splaskl. Mladá císařovna je obrněna před tím, aby podlehla svodům vnější moci; pocítila nanebevstoupení k majestátu jako pozlacení svého snu, a ne jako kariéru. Rozčarování je přesto kruté. Nikdy v životě nepřijímala rozkazů. Matka, i když byla přísná, byla zcela jinak přísná, takže Alžbětiny pýchy nezraňovala. Otec nikdy neporoučel. Znal sebe a své děti příliš dobře, každou násilnou výchovu by odmítl ze strachu, aby originál nebyl porušen; jen nepovedenci potřebují silné ruky. Pod otcovou ušlechtilou mírností byla Alžběta královnou. Nyní s ní, jako s císařovnou, císařova matka nakládá jako se slečinkou z pensionátu.
Podřizování se ve věcech dvora je dosti zlé; přesto je to nový, tisíci normami ovládaný svět, který Alžběta musí poznat. Také stěsnání a dozor během čtyřiadvaceti hodin se dá, oslazován historickými příklady, odůvodnit jako nutné zařízení majestátního života. V malých konfliktech jest císař při císařovně. Není jí zabraňováno, aby se sama procházela velkým laxenburským parkem, ale velmi nemile nesou, když z takových výletů přivádí s sebou děti, které si hrály na ulici. Císařovna, doprovázena dvorní dámou, jede do města, kde na Michaelském náměstí opustí povoz a obstarává si na Uhelném trhu a Příkopech nákupy. Zvědavost obecenstva, vidět semnnáctiletou císařovnu, je veliká, ještě větší překvapení nad něžnou, dívčí dámou, zůstávající stát před obuvnickým krámem; tu kupuje rukavice, jinde voňavky a při všem se těší, že smí být jednou takovou, jako jsou ostatní lidé. Obyvatelstvo vnitřního města není sice netaktní, avšak zalíbení v přirozenosti a v gracii mladé císařovny, rovněž tak přání viděti ji pokud možno zblízka, způsobuje často zástupy a shluky, policie před tímto nezvyklým zjevem jest nejistá a přehorlivá ve zprávách a ospravedlňování se u vrchního hofmistrovského úřadu, stížnosti jdou k císaři, arcivévodkyně Žofie kritisuje. Alžběta musila se zříci této volnosti tak samozřejmé u mnichovského dvora. Nemá ani možnosti navštíviti některá císařská muzea nebo divadla. Tehdy se řeklo v kruhu arcivévodkyně Žofie, že Alžběta zapomíná, že již nežije v bavorských horách. Jednou náhoda na trůn posadila originelní povahu se všemi přívlastky opravdové šlechty, ale tradice a ceremoniel nechtějí skutečné královny, přejí si kněžny podle obrázkové knihy.

Moje hodnocení:
Tak tohle je další můj úlovek z internetového antiku, na který jsem náhodou narazila - o exitenci téhle knihy jsem jinak neměla ani ponětí. Ale abych pravdu řekla tak mě tahle kniha moc nenadchla a je pro mě možná i trochu zklamáním. Je vidět, že se jedná o jeden z prvních životopisů císařovny Alžběty, neboť obsahuje spoustu troufám si říci pokřivených tezí o císařovně, které jsou už dneska překonány. To bych celkem pochopila, vzhledem k době kdy byla kniha vydaná, co je ale horší - kniha na můj vkus obsahuje příliš mnoho drobných chyb a nepřesností, na které jsem já dost háklivá - a tak se např. dočteme že císařovna se stala poprvé matkou v květnu (!!!) 1855, že její druhá dcera přišla na svět v červnu (!!!) 1856, otec korunní princezny Štěpánky (všechna jména jsou v knize přeložena; ještě na okraj - velmi mě pobavilo přeložení přezdívky - "Žvanda" není nikdo jiný než císařovnin bratr "Gackel") je Ludvík (!!!) Belgický, jediná dcera korunního prince Rudolfa Alžběta přišla na svět v květnu (!!!) 1885 (!!!) - pro někoho jsou to možná detaily ale myslím, že v knize, která se tváří jako biografie císařovny by se objevovat neměly. Jinak celá kniha je psána v pro nás dnes už těžko čitelné staročeštině, některé věty vyznívají dosti těžkopádně a aby člověk pochopil, co tím chtěl autor říci, je třeba něco přečíst vícekrát. Jediná kniha se kterou se tato dá srovnávat je Alžběta, císařovna rakouská a královna uherská, kterou napsala Clara Tschudi a porovnání obou knih vyznívá jednoznačně v neprospěch této knihy. Ať ale jenom nekritizuji - povedená je kapitola věnující se Constantinu Christomanovi, obsahuje informace (doufám že pravdivé), které jsem dosud nevěděla.

Laxenburg

14. května 2010 v 0:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou
Pojďme vzpomenout na květnové dny roku 1854 a podívat se, kde pobývala císařovna Alžběta v těchto dnech někdy před stopadesátišesti lety. "Užívala" si líbánky v Laxenburgu.
Laxenburg najdeme v Dolních Rakousích asi 20 kilometrů jižně od Vídně v okrese Mödling na řece Schwechat. Místo je známé díky svému zámku Franzenburg, který byl druhým nejvýznamnějším letním sídlem Habsburků, hned po zámku v Schönbrunnu. Právě jim zámek patřil už od roku 1333. V 17. století byl dále rozšířen Ludovico Burnacinim. Po staletí se ho každý z panovníků snažil rozšířit a zvelebit. Dvorní život zde dosáhl vrcholu v 18. století za dob Marie Terezie. Právě za její vlády, kolem roku 1745 byl v rokokovém stylu postaven Blauer Hof.
Laxenburg
Své líbánky prožila v Laxenburgu také korunní princezna Stephanie, po letech vzpomíná na Laxenburg ve svém deníku:
"Naše komnaty, k nimiž jsme byli ihned vedeni, ležely v Modrém dvoře, naproti zámecké kapli. Očekávala jsem krásné, přívětivé pokoje. Ve všech novinách bylo lze čísti, že je to čtrnáct komnat, jež se již po týdny obnovují a opatřují novým nábytkem. Když jsme přicházeli do pokojů pro nás připravených, zavanul nám vstříc zatuchlý, dech zastavující ledový sklepní vzduch. Ani jediná kvetoucí rostlina, ani jediná květina na oslavu mého příchodu, jež by vznesla trochu radosti a veselosti do těchto nedostatečně osvětlených pokojů. Nic nebylo, jak se zdálo, seřízeno. Nikde neležely měkké, lichotivé koberce, nebylo tu toaletního stolku, nebylo koupelny, jen umyvadlo na třínohé stoličce. Musím se domnívati, že od slehnutí císařovny Alžběty toku 1856 nebylo v Laxenburgu nic zlepšeno. Peřiny, žíněnky a záclony pocházely podle všeho z této doby. Nic nebudilo dojem tepla a pohodlí..."
Blauer Hof
Modrý dvůr v Laxenburgu, akvarel.
Blauer Hof
Interiéry Modrého dvora.
Blauer Hof
Blauer Hof
Modrý dvůr dnes.


O Laxenburgu se také zmínila arcivévodkyně Marie Valerie ve svém deníku, toto je zápis z 30. května 1881:
"Tady byly komnaty, kde kdysi bydleli mamá a papá a nedávno také Stephanie a Náci (přezdívka korunního prince Rudolfa). Mamá nám ukázala psací stůl, u kterého často psala do Possi, a moc a moc plakala, protože se jí stýskalo. Chudinka!"

Laxenburg na starých vyobrazeních:
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg na starých pohlednicích:
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg
Laxenburg
Momentky z pobytů císařské rodiny v Laxenburgu:
Laxenburg
Laxenburg
Císař Franz II. se svou druhou manželkou Marií Terezií von Neapel-Sizilien a dětmi v laxenburském parku roku 1807. Litografie Franze Wolfa.
Laxenburg
Čtyřletý Franz Josef v Laxenburgu při udílení daru stráži.
Laxenburg
Císařovna Alžběta a císař Franz Josef I. na procházce v Laxenburgu v roce 1854.
Laxenburg
Císař Franz Josef na koni, císařovna Alžběta v kočáře a korunní princ Rudolf se Stephanií v laxenburském parku.


Během příštího týdne ještě přidám další obrázky zámku.

Dcery Marie Terezie

13. května 2010 v 9:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Autor: Friedrich Weissensteiner
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: první vyd. 1995, druhé vyd. 2005
Počet stran: 248, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Die Töchter Maria Theresias", vydaného nakladatelstvím Verlag Kreymar & Scheriau, Wien v roce 1994 přeložil Milan Churaň.
Anotace:
MARIE ANNA - Vzdělaná, dobročinná "modrá punčocha"
MARIE KRISTINA - Nejmilejší dcera Marie Terezie
MARIE ALŽBĚTA - Ješitná, toužící se zalíbit, osudem zkoušená
MARIE AMÁLIE - Císařovnina "Popelka"
JOHANNA GABRIELA, MARIE JOSEFA - Smrt v raném věku na neštovice
MARIE KAROLÍNA - Úhlavní Napoleonova nepřítelkyně
MARIE ANTOINETTA (MARIE ANTONIE) - Dlouhá cesta ke zralosti

Osm dcer významné panovnice, osm nevšedních osudů z pera Friedricha Weissensteinera, autora řady biografií o významných osobnostech císařského domu, který nám přibližuje životy žen, jež nebyly pouhými loutkami habsburské sňatkové a rodinné politiky, ale zároveň i zajímavými a osobitými individualitami.

Marie Terezie přivedla na svět šestnáct dětí, z toho jedenáct dcer. Osmi z nich, jež se dožily dospělosti, je věnována tato biografie. Autor v souladu s historickou pravdou vyvrací u nás zakořeněné předsudky o císařovnině sexuální frivolnosti, zobrazuje ji jako vzornou manželku a matku, která své děti hluboce milovala a spojovalo ji s nimi silné citové pouto. Okolnosti a postavení habsburského rodu s sebou ovšem nesly tu nezáviděníhodnou skutečnost, že její dcery leckdy sehrály na poli velké dynastické hry roli šachových figurek. Na city a svobodné rozhodování o vlastním životě se nebral ohled, určující byly politicky výhodné sňatky, protože jedině ty mohly rozšířit a posílit moc a vliv vládnoucího dvoru. Osud většiny dcer Marie Terezie byl poznamenán tragédií a smutkem. Snad nejznámější je úděl Marie Antoinetty, manželky francouzského krále Ludvíka XVI., která skončila pod gilotinou. Marie Amálie, oplývající politickými schopnostmi, si místo muže svého srdce musela vzít bigotního a duševně omezeného vévodu z Parmy, s nímž prožila 33 let nešťastného manželství. Krásu její starší sestry Marie Alžběty zohyzdily pravé neštovice a jejím útočištěm se stal klášter. Johanna Gabriela se dožila pouhých dvanácti roků a Marie Josefa zemřela těsně před svatbou ve věku šestnácti let. Jejího snoubence Ferdinanda Sicilského pak "zdědila" o rok mladší sestra Marie Karolína, která se sice stala královnou, ale z trůnu ji záhy sesadil Napoleon. Na dvě dcery se však přece jen usmálo štěstí, podařilo se jim rozvinout a využít svůj talent a schopnosti a žily podle svých představ. Marie Kristina, matčin miláček, byla obdařená krásou i uměleckým nadáním a jako jediná se směla provdat z lásky. A nejstarší Marie Anna vedla navzdory tělesnému postižení duševně bohatý život v Klagenfurtu, jenž zasvětila vědě, obklopená význačnými básníky a učenci své doby. Snad právě tato nejskromnější císařovnina dcera byla nakonec ze všech nejspokojenější.


Moje hodnocení:
Doplním.
Loučení Marie Antoinetty s matkou před odjezdem do Francie. Xylografie podle malby Eduarda Endera.

Synové Marie Terezie

12. května 2010 v 9:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Autor: Friedrich Weissensteiner
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2005
Počet stran: 160, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Die Söhne Maria Theresias", vydaného nakladatelstvím Buchverlage Kremayr & Scheriau/Orac, Wien v roce 2004 přeložila Ingeborg Churaňová.
Anotace:
16 DĚTÍ MARIE TEREZIE
11 DCER A 5 SYNŮ

JOSEF II. - despotický lidový císař
LEOPOLD II. - rozvážný reformátor a moudrý kníže míru
KAREL JOSEF - předčasně zesnulý matčin oblíbenec
FERDINAND KAREL - syn způsobující matce starosti
MAXMILIÁN FRANTIŠEK - osvícenec v biskupském ornátu

Ze šestnácti dětí, které Marie Terezie přivedla na svět mezi svým dvacátým a devětatřicátým rokem, bylo pět synů. Na rozdíl od svých sester všichni úspěšně přežili dětský věk.
Marie Terezie se chovala k synům stejně jako k dcerám. Věnovala jim mateřskou péči, lásku a přízeň. Dostalo se jim ovšem důkladnější výchovy a pečlivější výuky, protože se měli připravovat na postavení panovníků.
Své syny a dcery kárala Marie Terezie i v době jejich dospělosti. Vytýkala jim nedostatky a málokdy je chválila. Starala se o jejich vývoj a zajímala se také o jejich pozdější osudy. Byla s nimi v pravidelném osobním nebo písemném styku. Nejhůře vycházela se svým spoluvládcem Josefem, který se měl stát jejím nástupcem. Bylo to nejspíše tím, že mezi nimi bylo více třecích ploch než u ostatních synů, protože působil v její bezprostřední blízkosti.

O autorovi:
Friedrich Weissensteiner se narodil v dolnorakouském Großperholzu, vystudoval historii a anglistiku. Promovaný pedagog se kromě své učitelské dráhy profesora a ředitele vídeňského Bundesgymnasia stal záhy spisovatelem. Proslavil se jako specialista na soudobé dějiny, úspěšný životopisec Habsburků a autor vynikajících historických a literárních portrétů. V Euromedia Group vyšly jeho knihy Dcery Marie Terezie, Ženy na habsburském trůnu, Dcery Habsburků na cizích trůnech, Velcí panovníci rodu habsburského, Slavní sebevrazi, Lásky v cizích postelích a Rakouští císařové.

Ukázka z knihy:
Nepřesvědčují krásná slova a ujišťování, nýbrž jenom činy. Pozoruji Vás zblízka a vidím šlendrián a změkčilost, málo úcty, vůbec žádnou poslušnost, naopak ješitnost a předsudky, k čemuž máte méně důvodů než někdo jiný z rodiny, a to mi působí starost o Vaši budoucnost. Hleďte, abyste mne přesvědčil o opaku, pak můžete počítat s mou spokojeností a láskou.
Tyto mateřské řádky patřily předposlednímu synovi Marie Terezie, arcivévodovi Ferdinandovi, a to v květnu 1769, kdy mu ještě nebylo ani 15 let. Ale jeho matka už tehdy dlouho pomýšlela na to, s kým ho ožení.
O několik měsíců později si svého "Ferdíka" vzala do parády ještě ostřeji. Neustále zanedbáváte svá studia, vytýkala mu, a dovolená zábava Vás činí ještě línějším a méně pilným. Musím Vás varovat, to se musí změnit a Váš pobyt v Laxenburgu bude plný práce. Učitelé mají ve svých zprávách o vyučování psát, zda hodiny proběhly od začátku do konce bez přerušení, odchylek a nepatřičných rozhovorů. Pokud nějakou hodinu zameškáte, musíte ji nahradit, i kdyby to mělo být večer místo procházky. Lituji, že mě nutíte k takovému opatření, ale protože nedbáte na rady, jsem k takovému jednání s Vámi nucena.

A nejen to: Marie Terezie byla toho názoru, že se musí starat také o synovo duchovní blaho, protože sám neměl pro poučnou literaturu mnoho pochopení. V březnu 1773 se ptala: Co právě čtete? Jen brak nestačí. Beatrix miluje a čte stále dobré khihy. Vezměte si z ní příklad a sedněte si každý den na hodinu s knihou, ale to pak nesmíte tropit hlouposti a hrát si se psy. Čistě náhodou jsem se dověděla, že jste si nějaké opatřil a že s nimi cvičíte. Musím říci, že Vás dobře znám a že tento druh zábavy pokládám pro Vás za velmi špatný, také kvůli čistotě, kterou neberete zvlášť vážně. Znám sice Vaši vášeň pro psy, ale bohužel také vím, jak dobře umíte marnit čas; tohle hraní se zvířaty bude vždy záminkou k neužitečnému, ba dětinskému rozptylování. Kde mají rodinu, nemají v ní psi co dělat. Nakonec synovi dala určité ultimatum: Vážně nad tím přemýšlejte a až 1. července dosáhnete svého dvacátého roku, očekávám od Vás pevná předsevzetí, s nimiž v tento den začnete nový rok života.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Koncem března 1775 psala svému nejmladšímu synovi Maxmiliánovi Františkovi:
Jsem velice spokojena s Vaším chováním, poznamenala uznale. Také jste obratnější při rozhovoru, už se neobjevují žádné nepřiměřené hlouposti a sklony vyprávět věci posměšně, čehož jsem se u Vás trochu obávala. Pokračujte tak dále a dosáhnete k mé radosti cíle, které jsem Vám stanovila.
Ale po třech týdnech na něm nalezla opět staré chyby a přísně ho napomínala: Nejsem spokojena s Vaším držením těla a zjišťuji, že starý zvyk trochu se hrbit je nyní ještě horší; také si dáváte všechno tak blízko k očím, že by si lidé mohli myslet, že jste krátkozraký. A to nebylo všechno, matka pokračovala: Pozorovala jsem, že často dáváte ruce na obličej, nebo na ústa, abyste se poškrábal, nebo si kousal nehty. Zanechte toho laskavě, vypadá to hrozně a zesměšňuje Vás to. A zbavte se konečně ošklivého zvyku neustále zívat. Je to tik z Vašeho dětství, kvůli němu jsem Vás musela často napomínat. Marie Terezie psala tento dopis 20. dubna 1775.

Moje hodnocení:
Jedná se určitě o velmi povedenou knihu, která se velmi dobře čte. Líbila se mi, i když Marie Terezie a její potomstvo se u mě těší spíše okrajovému zájmu, přece jen mám raději poslední Habsburky. Kniha velmi pěkně popisuje, jaký vztah měla Marie Terezie ke svým pěti synům, dozvíme se , že i když synové dospěli a založili své vlastní rodiny, nepřestávala je matka ovlivňovat. Můžeme říci, že Marie Terezie se ke svým synům chovala prakticky stejně jako k dcerám (knihu Dcery Marie Terezie taktéž od Friedricha Weissensteinera jsem také četla). Věnovala jim všechnu mateřskou péči, lásku a starost, ale jejich výchova ovšem byla podstatně pečlivější než v případě dcer. U synů se samozřejmě předpokládalo, že by se jednou mohli stát vladaři. Život synů matka nejen ovlivňovala, ale přímo rozhodovala o jejich budoucnosti. S každým z nich počítala v rámci dynastických představ pro zcela jasně určený úkol. V knize mě zvlášť pobavily dopisy, jejichž mnoho citací se v knize objevilo, dopisy, které matka neustále svým synům psala. Z dnešního hlediska se vyznění dopisů jeví zvláštně a nepochopitelně a už si neumíme představit, že bychom od rodičů dostávali takové rady a poučení, které Marie Terezie psala svým synům, pár ukázek jsem vybrala výše.
Ukázka rukopisu Marie Terezie, záznam o smrti jejího manžela.

František Ferdinand d’Este

11. května 2010 v 11:00 | Jana K |  Knihy o Franzi Ferdinandovi ďEste
Autor: Jan Galandauer
Nakladatelství: Svoboda - Libertas
Rok vydání: 1993
Počet stran: 244

Kolik dávám bodů: 7/10
Anotace:
Dlouholetý následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este, jehož život byl násilně ukončen výstřely v Sarajevu roku 1914, je bezesporu jednou z nejzajímavějších postav habsburské dynastie. Jeho osud zdaleka nebyl přímočarým osudem následníka trůnu - stal se jím až roku 1896 po sebevraždě korunního prince Rudolfa a po smrti svého otce arcivévody Karla Ludvíka. Ani tehdy však nebyla jeho budouctnost jasná. Onemocněl tuberkulózou a dlouhá léta se zákeřnou chorobou bojoval.
Politická kariéra Františka Ferdinanda visela na vlásku i v okamžiku, kdy se bez ohledu na dvorské zvyklosti a etiketu a přes odpor císaře oženil se zchudlou českou šlechtičnou Žofií Chotkovou. Morganatický sňatek zbavil jejich děti práva následnictví a Žofie byla vystavena celoživotnímu opovržení a ústrkům vídeňského dvora.
František Ferdinand d'Este byl svým působením úzce spjat s Čechami. Když zdědil po posledním vévodovi z Modeny obrovské bohatství v podobě statků, panství, paláců, drahocenných sbírek obrazů a zbraní, šperků atd., zakoupil a vysokým nákladem zvelebil i zámek Konopiště, kde shromáždil všechny své sbírky a lovecké trofeje.
Bez zajímavosti nejsou ani následníkovy politické koncepce. Ač povahou konzervativní despota, uvědomoval si neudržitelnost zkostnatělého rakousko-uherského aparátu a byl rozhodnut k dalekosáhlým reformám. Jeho smrt však všechny plány přervala a jako signál k vypuknutí první světové války znamenala i začátek konce habsburské monarchie.

Dcera Marie Valerie Hedwig

7. května 2010 v 16:00 | Jana K |  Hedwig

Hedwig Maria Immakulata Michaela Ignatia von Österreich-Toskana

Narozena: 24. 9. 1896 v Bad Ischlu
Zemřela: 1. 11. 1970 v Hall in Tirol

24. 4. 1918 ∞ na zámku Wallsee

Bernhard zu Stolberg-Stolberg

Narozen: 20. 1. 1881 v Mankato, Minnesota
Zemřel: 22. 10. 1952 v Hall in Tirol

Potomci:
Marie Elisabeth (*1919)
Franz Josef (1920 - 1986) ∞ Alžběta Kinská (*1936)
Friedrich Leopold (1921 - 2007) ∞ Luisa von Pachmann (*1923)
Bernhard Friedrich Hubertus (1922 - 1955)
Therese Maria Valerie (1923 - 1982) ∞ Paul Josef Wolff Metternich (1916 - 1993)
Carl Franz (1925 - 2003) ∞ 1. Edina Winkelbauer, ∞ 2. Ute Sommerlatte (*1939)
Ferdinand Maria Immaculata (1926 - 1998) ∞ Jutta von Cramm (*1938)
Anna Regina Emanuela Maria (1927 - 2002) ∞ Jack von Spirlet (*1930)
Magdalena Maria Mathilde (*1930) ∞ Martin Kripp (1924 - 1990)


"Papá je napůl zaražený, napůl potěšený mou novou nadějí." Tuhle větu najdeme v deníku Marie Valerie s datem 3. února 1896; možná trochu překvapivá reakce císařského dědečka. Očekávané čtvrté dítě Marie Valerie se narodilo 24. září 1896 v oblíbeném císařském lázeňském městě Ischlu a dostalo jméno Hedwig. Babička, císařovna Alžběta rychle přispěchala, i když v pozdějším věku už jezdila do Bad Ischlu jen velmi nerada. Zjevně měla z malé holčičky radost, protože o události osobně telegramem informovala manžela ve Vídni.

Hedwig se svou sestrou Elisabeth.

27. září referovaly vídeňské noviny "Das Vaterland" o zdravotním stavu Marie Valerie a novorozené arcivévodkyně, 30. září byla poprvé nazvána jménem Hedwig a 2. října tytéž noviny zveřejnily závěrečnou lékařskou zprávu.
Ale nechme opět promluvit Marii Valerii prostřednictvím svého deníku:
Pod datem narození čtvrtého dítěte Marie Valerie se dočteme: "Opět dcera: Hedwig. Mamá přijela do Ischlu hned druhý den. Na mou prosbu se i car Mikuláš (pozn.: v době narození arcivévodkyně Hedwig byla ve Vídni na návštěvě ruská Veličanstva, car Mikuláš II. a jeho manželka Alexandra Fjodorovna) rozhodl, že se zúčastní křtin. Křest se odehrává ve velkém salonu sousedícím s ložnicí (pozn.: Marii Valerii byla po dobu šestinedělí dána k dispozice maminčina ložnice). Mamá zůstala 9 dní, tedy do 3. 10. Přestože je v Ischlu tak nerada, a tentokrát navíc hodně seděla u mě v pokoji, byla mnohem veselejší než kdykoli za celé léto. Příjemný čas."
Svou druhou dceru arcivévodkyně Marie Valerie později ve svém deníku označila za bytost, která "má v sobě určitou jiskru bavorské vévodské krve."

Patnáctiletá arcivévodkyně Hedwig (vlevo) se svou starší sestrou Ellou.
Tato fotografie byla na titulní straně vídeňského časopisu Sport & Salon 12. března 1912.

V dubnu roku 1918 se Hedwig na zámku Walsee provdala za hraběte Bernharda zu Stolberg-Stolberg, syna hraběte Leopolda zu Stolberg-Stolberg a buržoazní Američanky Mary Eddington. Z manželství se narodilo devět dětí. Jako svatební dar obdržela arcivévodkyně Hedwig od své matky lovecký zámeček Kühtai v Tyrolsku; Marie Valerie ho už v roce 1917 přepsala právě na svou druhou dceru. Tento zámek získal v roce 1893 císař Franz Josef a později ho odkázal právě nejmladší dceři Marii Valerii.

Hedwig na fotografii Carla Pietznera v roce 1913.


Arcivévodkyně Hedwig a hrabě Bernhard v době svého sňatku v roce 1918.

V roce 1949 požádala Hedwig, hraběnka zu Stolberg-Stolberg, jak se po uzavření sňatku jmenovala, o povolení ke stavbě lyžařského střediska vedle své nemovitosti. To tehdejší ministr obchodu a rekonstrukce Ernst Kolb zamítl s odůvodněním nerentability. O tři roky později, v roce 1952 znovu tento plán oživil její syn Carl a navrhl přebudovat zámek na hotel. Ten se stal základem lyžařského střediska, které je dnes nejvýše položeným lyžařským střediskem v Rakousku.
Hedwig zemřela ve věku 74 let v Hall v Tyrolsku a je tamtéž pohřbena v rodinné hrobce.

Hedwig s manželem Bernhardem a prvními šesti dětmi.
Zleva Therese, malý Carl na klíně maminky,
dále Bernhard, Franz Josef, Friedrich a nejstarší Marie Elisabeth.
Fotografie ze svatby arcivévodkyně Hedwig. Druhá zleva sedí arcivévodkyně Elisabeth, sestra Hedwig, vedle ní otec ženicha hrabě Leopold zu Stolberg-Stolberg, Marie Valerie, uprostřed fotografie novomanželský pár, dále arcivévodkyně Blanka (manželka Leopolda Salvatora) a v tmavém bavorská princezna Gisela. Na zemi sedí tři děti arcivévodkyně Elisabeth Waldburg: Marie Valerie, Klementine a Elisabeth. Vpravo v dlouhém šedém plášti Clemens Salvator, vedle něj Mathilde, Gertrud, dále Franz Carl Salvator a Theodor Salvator, děti Marie Valerie.
Rodinná fotografie arcivévodkyně Hedwig, cca z roku 1936.
Zadní řada zleva: Klementine von Waldburg-Zeil (dcera arcivévodkyně Elly), Georg von Waldburg-Zeil se svou druhou manželkou arcivévodkyní Gertrud, dále druhá manželka Franze Salvatora Melanie Riesenfels, arvivévodkyně Hedwig s manželem Bernhardem zu Stolberg-Stolberg, Marie Elisabeth zu Stolberg-Stolberg a Elisabeth von Waldburg-Zeil (dcera arcivévodkyně Elly).
Ve druhé řadě zleva: Ferdinand zu Stolberg-Stolberg, Franz Josef von Waldburg-Zeil (syn arcivévodkyně Elly) a Friedrich, Carl a Bernhard zu Stolberg-Stolberg.
Sedící: Magdalena zu Stolgerg-Stolberg, arcivévoda Franz Salvator s malým Josephem von Waldburg-Zeil (syn arcivévodkyně Gertrud) a Anna Regina zu Stolberg-Stolberg.
Hedwig (uprostřed snímku) se svou velkou rodinou a četnými vnoučaty.
Fotografie Hedwig, hraběnky zu Stolberg-Stolberg.

Zdroj:
vlastní skromné znalosti;
německá Wikipedia;
webové stránky zámečku Kühtai: http://www.jagdschloss.at;
některé informace čerpány z "Kaiserin Elisabeth und ihre Töchter";

Dcera Marie Valerie Gertrud

5. května 2010 v 16:00 | Jana K |  Gertrud

Gertrud Maria Gisela Elisabeth Ignatia von Österreich-Toskana

Narozena: 19. 11. 1900 na zámku Wallsee, Dolní Rakousy
Zemřela: 20. 12. 1962 v Ravensburg, Bavorsko

29. 12. 1931 ∞ v Bad Ischlu

Georg von Waldburg zu Zeil und Hohenems

Narozen: 7. 1. 1878 v Hohenems
Zemřel: 26. 10. 1955 na zámku Syrgenstein, Bavorsko

Potomci:
Sophie (*5. 12. 1932) ∞ Wessel von Loë (*1928)
Joseph (*12. 4. 1934) ∞ Maria Benedikta von Redwitz (*1937)

Třetí dcera arcivévodkyně Marie Valerie přišla na svět 19. listopadu 1900 na zámku Wallsee. Za přítomnosti svého císařského dědečka Franze Josefa byla dne 23. listopadu 1900 pokřtěna v zámecké kapli ve Wallsee jmény Gertrud Maria Gisela Elisabeth Ignatia. Kmotrou byla její teta, bavorská princezna Gisela, sestra její matky.
Ještě jedna taková zajímavost, vztahující se ke jménu této novorozené arcivévodkyně: V roce 1884 napsala její matka, tehdy šestnáctiletá Marie Valerie pod vedením svého učitele Heinricha Reinharda jednoaktovku pro dvě osoby Adelheid a Gertrud v níž hrála Marie Valerie se svou bavorskou sestřenicí Amélií. Právě podle postavy Gertrud pojmenovala Marie Valerie svou třetí dceru.


Dvorní rakouský malíř Alois Schornböck roku 1903 namaloval portrét tříleté arcivévodkyně Gertrud. Oválná olejomalba je nyní v soukromém vlastnictví.
Arcivévodkyně Marie Valerie tuto svou dceru později označila za nejpřitažlivější se svou poněkud jižanskou veselostí a především bezprostředním vyjadřováním. Podobala se zcela svému veselému, ze života se radujícímu otci.
V prosinci roku 1911 šla se svou sestrou Marií k prvnímu svatému přijímání.

Gertrud se svou starší sestrou Hedwig v kostýmech roku 1908.

V jednatřiceti letech se Gertrud provdala za hraběte Georga von Waldburg zu Zeil und Hohenems, vdovce po své tak brzy zesnulé starší sestře Elisabeth.
Po svatbě žila Gertrud se svou rodinou na zámku Syrgenstein ve Švábsku.
V roce 1930 se velkou měrou podílela s dr. Franzem Schnürerem na vydání edice Dopisy císaře Franze Josefa matce 1838 - 1872.
Gertrud zemřela 20. prosince 1962 v Regensburgu ve věku 62 let a je pohřbena na hřbitově v Maria Thann.

Gertrud se svými dětmi Sophií a Josephem.
Olejomalba Gertrud von Waldburg-Zeil v pozdějším věku.

Hrob v Maria Thann, kde je pochována nejen Gertrud
se svým manželem Georgem, ale i sestra Ella a její dvě dcery.

Zdroj:
vlastní článek, některé informace čerpány z: "Kaiserin Elisabeth und ihre Töchter