Duben 2010

Báseň "Ó, kéž bych vám mohla dát krále"

22. dubna 2010 v 15:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Je všeobecně známo, že po takzvaném uherském vyrovnání v roce 1867  byla Alžběta ochotná vzdát se svého tvrdohlavého odporu k těhotenství a ještě jednou mít dítě. To se mělo narodit v Budě a být jakýmsi darem pro Uhersko. Císařovna jej chtěla pojmenovat Štěpán po prvním uherském panovníkovi a zakladateli Uher. Že Alžbětiným přáním bylo dáti Uhersku krále dokládá následující báseň:

"Ó Uhry, země má milená,
již spoutánu v řetězech zřím!
Kéž otroctví svého jsi zbavená!
Já přispět chci též dílem svým.

Z tvých šlechetných synů mnohý pad
za svobodnou vlast, svou máti.
Kéž mohla bych krále jí darovat,
pevné pouto s ní navázati.

On rodem by pravý Maďar byl,
rek statečný, jak se sluší,
muž jasného rozumu, jenž by žil
jen pro Uhry tělem i duší.

Vám přes všechnu závist by volnost dal
a štěstí i žal sdílel s všemi;
takový kéž by byl váš král
v hrdé a svobodné zemi!"
Marie Valerie
Císařovnino "uherské dítě" Marie Valerie.

I přes tuto báseň ale byla Alžběta v posledních dvou měsících přesvědčena, že přivede na svět dceru a měla bohužel (bohudík) pravdu. Úleva, že se přesně před 142 lety, 22. dubna 1868 narodila císařovně dcera a ne syn byla ve Vídni obrovská. Arcivévodkyně Sophie si například zapsala do svého deníku, že maličkou s radostí přivítali "především věrní Uhři, kteří se obávali narození syna v Budíně. Neboť by to mohlo být záminkou pro oddělení Uherska od monarchie."
Císařovninu nejmladší dceru křtil primas uherský, kardinál arcibiskup Josef ze Simoru a malá arcivévodkyně dostala jméno Marie Valerie, u Habsburků dosti neobvyklé. I to se však vztahovalo k císařovninu milovanému Uhersku, neboť východní část bývalé římské provincie Panonie se jmenovala Valeria, podle dcery císaře Diokleciána. Za kmotry jí byly císařovniny sestry Marie a Mathilde.

Rudolf, nešťastný následník

16. dubna 2010 v 14:00 | Jana K |  Knihy o Mayerlingu a potomcích císařovny Alžběty
Autor: István Bart
Nakladatelství: Tatran
Rok vydání: 1986
Počet stran: 168 + 16 čb. přílohy

Kolik dávám bodů: 8/10

Z maďarského originálu "A boldogtalan sorsú Rudolf trónörökös" vydaného nakladatelstvím Helikon Kiadó, Budapest v roce 1984 přeložil Karol Wlachovský, verše přebásnil Vojtech Kondrót.
István Bart - Rudolf, nešťastný následník
Anotace:
Dejiny skrývajú nejednu záhadu. Podaktoré záhady minulosti zastrel čas, podaktoré vedome zahladila ľudská ruka. Tragický prípad, od ktorého nás delí necelých sto rokov, zrejme poznačilo oboje. Pretože nepochybný je vlastne iba zakladný fakt: v obci Mayerling, ktorá leží ani nie dvadsať kilometrov od Viedne pod Viedenským lesom, v miestnom poľovníckom zámku, ktorý bol majetkom panovníckeho rodu Habsburgov, 30. januára 1889 zomrel jediný syn cisára Františka Jozefa I., následník Rudolf. Prvá úradná správa o následníkovej smrti hovorí o srdcovom infarkte. Ďalšie opravené komuniké už spomína samovraždu spachanú vo chviľkovej pomätenosti. Obe správy však zamlčali ďalší nesporný fakt, že v tom istom čase v mayerlingskom zámku zomrela aj krásna baronesa Mary Vetserová. Až do rozpadu Rakúsko-uhorskej monarchie panovnícky dvor prostredníctvom cenzúry prísne dohliadal, aby sa jej meno nezjavilo v tlači. Odstraňovači stop záhadnej dvojnásobnej smrti sa veľmi usilovali vylúčiť z prípadu mladú krásavicu, miláčika viedenskej vyššej spoločnosti, s ktorou Rudolf mal ľúbostný pomer. To iba podčiarkovalo tajomnosť celého prípadu a podnecovalo zvedavosť "mayerlingológov". Veď okolnosti nasvedčovali tomu, že sa stala dvojnásobná samovražda. Úradná komisia zaevidovala zbraň, ktorá vyhasila život oboch mladých ľudí, lekár v oboch prípadoch konštatoval smrť zastrelením, ale na miestě činu sa našla iba jedna guľka...
Dobrovoľná smrť? Smrť z nešťastnej lásky? Smrť z nenaplneného života? Alebo išlo o vraždu, ktorú majú na svedomí tajní agenti militarizujúceho sa Pruska? Tieto otázky si kladie István Bart, maďarský prozaik a prekladateľ-anglista, v neobyčajne pútavo napísanej knihe o nešťastnom následníkovi Rudolfovi. Je to "ľúbostný román", ako uvádza autor v podtitule, ale aj historická esej a predovšetkým literatúra faktu. Na pozadí osobnej tragédie mladej mileneckej dvojice autor odkrýva pozlátku posledného "stareckého" obdobia Monarchie, ktorá bola už v štádiu rozkladu, završenom neskor zákonitým rozpadom. Autor si nič nevymyslel, robí iba kritického sprievodcu množstvom faktov, ako aj zákulisím úradnej mašinérie a rodinného života panovníckej rodiny, ktorá sa stratila v prepadlisku dejín. Čas a dejiny zahladili stopy po "mayerlingskej záhade", ale neodstránili otáznik nad ňou. Neodstránil ho ani autor, hoci nitky príbehu ditiahol takmer do dnešných dní. "Mayerlingská záhada" zostala naďalej záhadou.

Moje hodnocení:
Moc povedená kniha zabývající se mayerlingskou tragédií. Nejedná se o "Ľubostný román" jako takový, kniha se věnuje faktům, a musím říci, že ač jsem o Rudolfovi a Mayerlingu přečetla spousty knih, našly se v této knize různé drobnosti a střípky, které jsem dosud nevěděla. Jediným mínusem knihy (alespoň pro mě) je slovenština, se kterou jsem měla místy problémy a proto mi některé souvislosti unikaly. Co lze také možná knize vytknout je, že se v ní dost přesouváme v ději, není to pěkně postupně, jak se věci odehrály, hodně se odbočuje a skáče v ději.

Rakouští císařové

4. dubna 2010 v 8:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: František I. - Ferdinand I. - František Josef I.  Karel I.
Autor: Friedrich Weissensteiner
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2005
Počet stran: 213

Kolik dávám bodů: nečetla jsem

Z německého originálu "Die österreichischen Kaiser", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 2003 přeložila Ingeborg Churaňová.
Friedrich Weissensteiner - Rakouští císařové
Anotace:
11. srpna 1804 se Habsburkové začali loučit s titulem římsko-německých císařů.
Habsburská říše se blížila k svému zániku.
František I., císař biedermeieru, který se dokázal prosadit proti Napoleonovi, přijal titul dědičného rakouského císaře. Po něm jej nosili už jen tři panovníci.
František I., epileptik na císařském trůnu, byl nucen po revoluci 1848 abdikovat.
František Josef I., panovník bez většího rozhledu, stál v čele monarchie plných 68 let.
Karel I. byl císařem pouhé dva roky.

O autorovi:
Friedrich Weissensteiner (*Grosspertholz, Rakousko), vystudoval historii a anglistiku. Promovaný pedagog se kromě své učitelské dráhy profesora a ředitele vídeňského Bundesgymnasia stal záhy spisovatelem. Proslavil se jako odborník na soudobé dějiny, úspěšný životopisec Habsburků a autor vynikajících historických a literárních portrétů. V Euromedia Group vyšly jeho knihy Dcery Marie Terezie, Ženy na habsburském trůnu, Dcery Habsburků na cizích trůnech, Velcí panovníci rodu habsburského, Lásky v cizích postelích a Slavní sebevrazi.