Černé ovce mezi Habsburky

20. února 2010 v 23:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Vyvrženci a prostopášníci slavného panovnického rodu
Autor: Christian Dickinger
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2001
Počet stran: 160, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Habsburgs schwarze Schafe - Über Wüstlinge, Schwachköpfe, Rebellen und andere Prinzen", vydaného nakladatelstvím Carl Ueberreuter, Vídeň v roce 2000 přeložila Ivana Vízdalová.
Anotace:
Z rodu Habsburků nevzešli jen silní a velcí panovníci, ale i knížata, která mu dělala hanbu. K černým ovcím rodiny patřil například slabomyslný císař Ferdinand; otec posledního císaře Karla prostopášný arcivévoda Otto, jenž zemřel na syfilidu; bisexuální bratr Františka Josefa I. Ludvík Viktor, zvaný Luzivuzi, který se rád převlékal do ženských šatů. Autor líčí styl života arcivévodů a ironizuje jejich aristokratickou aroganci a víru ve vlastní nedotknutelnost.

Ukázka z knihy:
Císařovna, arcivévodkyně Žofie, Windisgraetz a jeho švagr, kníže Felix Schwarzenberg, jenž byl 21. listopadu 1848 jmenován ministerským předsedou, dospěli v tomto měsíci k přesvědčení, že čas dozrál ke změně na trůnu, že "Nandl" musí pryč. Vlastně bylo také jasné, že František Karel po bratrovi nenastoupí, avšak k Žofiinu zděšení si arcivévoda náhle postavil hlavu. Trval na tom, že v žádném případě nechce prohřešit na bohumilém principu legitimity a na poslední vůli svého otce. Vypadalo to, že situace je ve slepé uličce, když pokyn z nebes rozhodl o dalším osudu monarchie. Synovi se zjevil dobrý císař František: "Když byl jednoho dne ponořen do modlitby, měl pocit, že vidí zesnulého otce, jak klade žehnající ruku na mladičkou hlavu svého vnuka, a od toho okamžiku byl rozhodnut." Ještě o mnoho let později, v roce 1866, František Karel tohoto rozhodnutí zřejmě litoval. U následující "události" nelze přesně určit letopočet, neboť se jedná zřejmě o anekdotu, i když míněnou v dobrém. Odehrála se prý na lázeňské kolonádě v Ischlu, kde starého arcivévodu oslovil dobře situovaný řemeslnický mistr. Ten nepoznal, že má před sebou císařova otce, a vyprávěl o své velké rodině. Nakonec se neznámého zeptal, jestli má také syny. "Ano," odpověděl František Karel, "dokonce čtyři!" - "A čím je váš nejstarší?" zeptal se nic netušící řemeslník. "Můj nejstarší je císař!" odpověděl stařičký arcivévoda zcela samozřejmě, načež poněkud jednoduchý lázeňský host otevřel údivem ústa. "A váš druhorozený?" vyptával se. "Ten je taky císař!" přiznal František Karel po pravdě. Řemeslník už dost vyvedený z míry se ptal dál: "A copak byl váš otec?" - "No jo, taky císař." Teď už ten dobrý muž nedal pokoj: "A váš dědeček? A bratr vašeho dědečka? A váš bratr?" - "Císařové," odpověděl dobromyslně František Karel, "samí císařové!" Lázeňský známý se už zmohl jen na poslední otázku: "No a vy jste tedy taky císař?" Arcivévoda se smutně usmál: "Ne, já jsem jediný z nich, kdo není císař. Ale málem jsem se jím stal!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.