Leden 2010

Mary v šatech, které na sobě měla v Mayerlingu

29. ledna 2010 v 16:00 | Jana K |  Mayerling
Mary v elegantním olivově zeleném sportovním kostýmu s černým šněrováním a v plstěném kloboučku, který na sobě měla v Mayerlingu a který byl také o sto let později nalezen v jejím hrobě.

V prosinci roku 1992 celý svět obletěla zpráva, že z hrobky v Heiligenkreuzu byly odcizeny tělesné pozůstatky Mary. Jistý rakouský "amatérský badatel" otevřel v temné noci hrobku zesnulé baronesy a dal její kosti posoudit odborníkům nejen ze soudního lékařství ale i z jiných vědních oborů, mimo jiné i zbytky oděvu, ve kterém byla Mary pohřbena. Vše samozřejmě pod smyšleným jménem prababičky "amatérského badatele".
Prázdný hrob Mary.
Mary von Vetsera
Myslím, že je docela zajímavé přečíst si, co odborníci z výzkumného ústavu textilního "vybádali" nad zbytky velmi elegantních Maryiných šatů, aniž by samozřejmě tušili, jakou pozoruhodnost vlastně před sebou mají.
Šaty Mary
Rakouský výzkumný ústav textilní, Státní zkušebna textilií, 1050 Vídeň, Spengergasse 20:
Znalecký posudek
Označení zkušebního vzorku: Dámské ošacení - látka - 100 let stará. S objednávkou ze dne 5. 9. 1991 nám byla předána dámská šatovka, která je podle zadavatele 100 let stará...
Na základě provedených zkoušek bylo zjištěno, že předložený zkušební vzorek utkaný systémem osnova-útek je ze stoprocentní vlny..., že jde o počesanou tkaninu plátěné vazby (sukno). Podle jemnosti příze lze předpokládat, že jde o česanou přízi. Dnes bychom takovou tkaninu zařadili pod pojem "flanel z česané příze".
Vídeň, 1. října 1991
Profesorka dr. Annemarie Bönschová, Ústav dějin odívání při Vysoké škole užitého umění, 1010 Vídeň, náměstí Oskara Kokoschky 2:
"Velevážený pane Flatzelsteinere!
Museli jsme nejprve sebrat trochu odvahy, abychom se mohli podrobněji zabývat oblečením Vaší prababičky. Naše restaurátorka, oaní Carmen Bocková, se této práce obětavě ujala, čímž jsem na základě některých získaných podrobností mohla zjistit dobu vzniku tohoto kusu oděvu. Především lze na předním díle sukně najít příčně probíhající záhyby, které svědčí o době 1889 - 1890. Objemnost a typ zadní partie skladů tento předpoklad potvrzují. Horní díl oděvu se jeví jako kabátek s krátkým šůskem, přičemž podšívka z čistého hedvábí dává tušit úzký náramenicový šev, který rovněž hovoří pro uvedené období. Etiketa firmy Fischer byla nalezena u podšívky kabátku a byla pro potřeby dešifrování vypárána a napařena. Možná šlo u tohoto zimního kostýmu dokonce o kostým pro krasobruslení, protože Josef Fischer se na sportovní oblečení specializoval.
Z hlediska materiálu lze na základě našich zkušeností konstatovat:
Kabátek: Hedvábný plyš, podšívka: hedvábný ryps; jiné zbytky materiálu nenalezeny. Uzávěry a zpevňovací materiály nezjištěny.
Sukně: Sukno (hedvábné sukno), lemy začištěné ručně hedvábnými stužkami, některé švy jsou rovněž šité ručně. V dolní třetině sukně je lem pošit několika řadami vlněných prýmků.
Punčochy: Hedvábná příze, strojové zboží.
Boty: Kožené střevíce s podšívkou z hedvábného rypsu, okraje lemované hedvábnou stužkou, korková vložka v patní části stélky, vykrojený podpatek potažený kůží, kovová výztuha v podešvi pro zpevnění podpatku, jemná kožená podrážka.
Kožešinové zbytky: V naprosto dezolátním stavu, nelze z toho usuzovat na žádný kus oděvu, pravděpodobně pokrývka hlavy nebo rukávník.
Barva: Barevné zbytky nenalezeny, neboť všechny části oděvu jsou překryty typickou módní barvou (hnědou). Materiál sukně byl snad v béžovém tónu. Barvy kabátku a podšívky mohly být jiné...
Vídeň, 8. října 1991
Zdroj:
Georg Markus: "Causa Mayerling"

Franz Ferdinand na fotografiích v mládí

25. ledna 2010 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Franze Ferdinanda
Franz Ferdinand jako mladík se svým vychovatelem, hrabětem Degenfeldem.
Franz Ferdinand na fotografii v roce 1885 jako nadporučík jízdy.
Franz Ferdinand na fotografii z vídeňského ateliéru Adéle.
Franz Ferdinand v uniformě rytmistra 4. dragounského pluku.
Franz Ferdinand se svým mladším bratrem Ottou.
Dvacetiletý arcivévoda Franz Ferdinand (uprostřed) se svými přáteli ve sportovním úboru.
Fotografie Franze Ferdinanda s přáteli z roku 1885; v období vojenské služby v Enns.
Franz Ferdinand a Ferdinand Karl
Třicetiletý Franz Ferdinand se svým mladším bratrem Ferdinandem Karlem v roce 1893.
Franz Ferdinand von Österreich-Este
Franz Ferdinand jako rytmistr - se smutečním flórem na levé paži - v roce 1883.
Portrét mladého arcivévody Franze Ferdinanda.
Fotografie z roku 1883 - portrét arcivévody v uniformě rytmistra.
Franz Ferdinand von Österreich-Este
Portrét v uniformě rytmistra.

Tajemství císařovniny krásy

25. ledna 2010 v 16:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Podtitul: Rady - Přírodní kosmetika - Cvičení
Autor: Jutta Wellmannová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2001
Počet stran: 160 + 12 čb. přílohy

Kolik dávám bodů: 6/10

Z německého originálu "Sisis kaiserliches Schönheits und Gesundheitsbuch", vydaného nakladatelstvím Wilhelm Goldmann, Mnichov v roce 1999 přeložila Ivana Vízdalová.
Anotace:
Jutta Wellmannová, autorka zdravotnické literatury faktu, se rozhodla zasvěceně odpovědět na otázku, jak si počínala při pěstění svého nádherného zjevu před více než sto lety tak krásná žena, jakou byla rakouská císařovna Alžběta, jež se stala už za svého života legendou. Spisovatelku zaujala i její údajná podobnost s jinou pohádkovou bytostí z královského dvora, princeznou Dianou. Císařovna zvaná Sisi věnovala péči o pleť, vlasy i postavu mnoho času, byla tvrdá k sobě i k jiným. Její denní režim zaujme i dnešní vyznavače přirozené krásy, propagující návrat k přírodě. Kniha obsahuje rozpracované a utříděné dietní i kosmetické receptury, ale také mnoho historických postřehů, přibližujících dobu, v níž Sisi žila (1837 - 1898).

Nemoci Habsburků

3. ledna 2010 v 21:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Z chorobopisů velké panovnické dynastie
Autor: Hans Bankl
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2000
Počet stran: 155, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Die kranken Habsburger - Befunde und Befindlichkeiten einer Herrscherdynastie", vydaného nakladatelstvím Kremayr & Scheriau, Vídeň v roce 1998 přeložil Vladimír Smrž.
Anotace:
Jaké nemoci sužovaly první Habsburky a na co umírali králové a císařové?
Jak ovlivnily příbuzenské sňatky duševní zdraví členů rodu?
Jaké neduhy trápily Marii Terezii, matku šestnácti dětí, a jak nemoci poznamenaly životní osudy jejích potomků?
Byla císařovna "Sisi" případ pro psychiatra a proč byl František Josef I. v podstatě nešťastný člověk?
Tyto a další zajímavosti o panovnickém rodu, který 700 let ovlivňoval evropské dějiny, jsou obsahem knihy známého vídeňského patologa, jehož fascinují nejen sláva a moc, ale i všední starosti Habsburků.

Ukázka z knihy:
Marie Terezie si sice svého osobního lékaře velmi vážila, ne vždy se však řídila jeho radami. Velmi ráda bohatě a často i nadmíru mnoho jedla, a přitom jedla velmi rychle. Nedbala van Swietenových varování, že takový způsob jídla je nebezpečný zdraví. U jedné slavnostní hostiny došla lékaři trpělivost, dal si od lokaje donést kbelík, hodil do něj ze všech jídel jednu porci, navrch nalil pivo, víno, likér a kávu. Tuto nepříliš vábnou směs ukázal rozkošnicky hodující panovnici: "Takhle to teď vypadá v žaludku Vašeho Veličenstva. Požehnanou dobrou chuť!" Císařovna, jak se traduje, "se od té chvíle uskromnila v jídle i v pití".

Dcera Franze Ferdinanda Sophie

3. ledna 2010 v 18:00 | Jana K |  Sophie von Hohenberg

Sophie Marie Franziska Antonia Ignatia Alberta von Hohenberg

Narozena: 24. 7. 1901 na zámku Konopiště
Zemřela: 27. 10. 1990 v Thannhausen, Bavorsko

8. 9. 1920 ∞ v Tetschen-Bodenbach an der Elbe (dnešní Děčín)

Friedrich von Nostitz-Rieneck

Narozen: 1. 11. 1891 v Praze
Zemřel: 29. 12. 1973 v Graz

Potomci:

Erwein Maximilian Franz Peter Paul Hubertus Konrad Maria
Narozen: 29. 6. 1921 v Heinrichsgrün
Zemřel: 1. 9. 1949

Franz Friedrich Ernst Leopold Josef Maria
Narozen: 2. 2. 1923 ve Vídni
Zemřel: 23. 2. 1945 v Berent, východní Prusko

Alois Karl Joseph Maria
Narozen: 12. 8. 1925 ve Vídni
Zemřel: 2003
1962 ∞ v Zeil - Maria Theresia von Waldburg zu Zeil und Tauchburg (*8. 8. 1931)

Sophie Amalia Theresia Quirinia Henriette Lucretia Magdalena Maria Ignatia
Narozena: 4. 6. 1929 ve Vídni
1953 ∞ v Graz - Ernst Freiherr von Gudenus (26. 3. 1916, Madrid - 7. 12. 1972,Weiz)

Kněžna Sophie se 8. 9. 1920 provdala za Friedricha von Nostitz-Rienecka, nejstaršího syna hraběte Erweina Felixe von Nostitz-Rienecka a hraběnky Amalie von Podstatzky-Lichtenstein. Hrabě Friedrich von Nostitz-Rieneck patřil k rozvětvenému rodu a vlastnil panství a zámek na Sokolovsku, v Praze pak Nosticův palác na Malé Straně. Vedla poměrně častou přátelskou korespondenci s některými benešovskými potomky zámeckého personálu. Nosticové se hlásili k německé národnosti a tak za německé okupace, v letech 1939 - 1945, museli synové Sophie narukovat k wehrmachtu. Prvorozený syn Erwein Maximilian zemřel v ruském zajetí a druhorozený Franz Friedrich padl na východní frontě.
Sophie hraběnka von Nostitz-Rieneck žila po roce 1919 v Československu. V roce 1946 byla rodina po ztrátě veškérého majetku odsunuta do Rakouska. Sophie s rodinou žila nejprve v Eisenerz v Horním Štýrsku a od roku 1963 v Salzburgu.
Sophie zemřela dne 27. 10. 1990 a byla pohřbena v hrobce na hřbitově v Freiherrlich Gudenus'sche ve Weiz ve Štýrsku po boku svého manžela.
Sophie, od roku 1909 kněžna von Hohenberg.
Sophie se svým o rok mladším bratrem Maximilianem.
Další fotografie na které je Sophie se svým mladším bratrem.
Sophie s mladším bratrem a matkou Žofií.
Sophie na fotografii se svým otcem Franzem Ferdinandem d'Este.
Malá Sophie v kloboučku.
Sophie s bratry Maximilianem a nejmladším Ernstem.
Portét malé kněžny.
Sophie na obraze se svým otcem.
Fotografie Sophie a její matky z roku 1913.
Sophie s bratry.
Sophie s rodiči v kočáře.
Portrét mladé Sophie, kněžny von Hohenberg.
Série fotografií Sophie z roku 1917.
Sophie s bratry v roce 1917.
Sophie v čase své svatby v roce 1920 s bratry a jejich poručník Jaroslav kníže von Thun und Hohenstein.
Sophie ve stáří.

O trůn a lásku

3. ledna 2010 v 13:00 | Jana K |  Knihy o Franzi Ferdinandovi ďEste
Podtitul: Dramatický život a tragická smrt Františka Ferdinanda d'Este
Autor: Jiří Pernes
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2007
Počet stran:264 + 24 str. čb. přílohy

Kolik dávám bodů: 9/10
Anotace:
František Ferdinand, synovec Františka Josefa I., který se stal po smrti císařova jediného syna následníkem rakousko-uherského trůnu, byl stařičkým panovníkem považován za potížistu a jejich vztah byl značně komplikovaný. Arcivévoda si prosadil nerovný sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou a před dvorskými intrikami se uchyloval na zámek Konopiště a ke své rodině, kterou velmi miloval. Budoval si vlastní vojenskou kancelář a promýšlel plány na modernizaci a reorganizaci říše, ty však byly přerušeny tragickou smrtí obou manželů v Sarajevu. Tato smrt znamenala začátek 1. světové války, začátek rozpadu Rakouska-Uherska a počátek nového uspořádání Evropy.

O autorovi:
Doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph.D., narozen 4. 7. 1948 ve Svitavách je moravský historik a politik.
Vystudoval v letech 1966 - 1972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně a v letech 1978 - 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie.
Od roku 1977 pracoval v několika muzeích (mj. v muzeu ve Slavkově u Brna, kde byl i ředitelem), v letech 1990 - 1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 je zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Je též externím vyučujícím na Masarykově univerzitě.
Jako historik se zaměřuje zejména na české a československé dějiny 19. a 20. století.

Paměti komorníka císaře Františka Josefa I.

2. ledna 2010 v 22:00 | Jana K |  Knihy o císaři Franzi Josefovi a jeho bratrech
Podtitul: Císař v nedbalkách
Autor: Eugen Ketterl
Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání: 1993
Počet stran: 342 + 10 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 9/10
Anotace:
Komorník Eugen Ketterl byl synem vídeňské rodiny, jejíž příslušníci byli osvědčenými sluhy ve šlechtických domácnostech. Po smrti svého otce a krátké službě u venkovského statkáře se stal Eugen Ketterl pánem nad císařovými uniformami, kalhotami a kabáty, nad jeho ranní toaletou a nočním spánkem. Komorník Ketterl podrobně popisuje císařovy jídelní zvyklosti, z nich vychází mocnář jako mimořádné střídmý a osobně skromný muž. Ostatně Ketterl se dostal do císařské služby až v letech panovníkova stáří, kdy se osobní vlastnosti měnily ve vlastní karikaturu. Obdivný a láskyplný vztah mladého komorníka ke starému mocnáři některé bizarní detaily nechtěně zvětšuje, ale hlavně poskytuje intimní a místy až dojemný osobní portrét císaře, s nímž odešla celá jedna epocha.

Ukázka z knihy:
Již na cestě na Rivieru jsem zjistil, že o císaře nebylo tak pečováno, jak toho bylo zapotřebí. Civilní garderoba císařova nacházela se přímo v žalostném stavu. Dřívější osobní komorník Hornung, osmdesátiletý stařec, staral se pouze o to, co bylo nejnutněji zapotřebí a nechával vše po léta beze změny, což konečně zavinilo jeho odchod. V jakém stavu se nacházela císařská garderoba, osvětlí následující případ: Hledal jsem právě cosi v jedné ze skříní císařské šatnice, když císař požádal mne o jisté kalhoty k uniformě. Okamžitě prohledal jsem veškeré skříně, avšak kalhoty jako začarovány nebyly nikde. Uplynulo asi čtvrt hodiny a když jsem ku své největší rozpačitosti musel zjistiti, že kalhoty skutečně nikde nejsou, chtěl jsem se odebrati k císaři a prositi jej za odpuštění, že nepřináším to, oč žádal. Dříve však svolal jsem všecky lokaje na radu a usnesli jsme se, že řeknu, že kalhoty byly sežrány moly. Tak se také stalo a když jsem rozpačitě skončil své hlášení, potřásl císař hlavou a mínil: "To je hrozné, a ti moli nezanechali ani knoflíky?" Vrátil jsem se z císařových komnat s přesvědčením, že naše výmluva nebyla příliš šťastně volena.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Císařské komnaty postrádaly také klosetu a císař musel, cítil-li potřebu, jíti několik minut, aby dosáhl útočiště. Ale i v tom zařídil jsem energický pořádek. Nejdříve zařídil jsem kloset mezi dvojitými dveřmi ložnice, později byl zařízen moderní splachovací kloset v komůrce, oddělené od mých služebních místností. Když pak byl zařizován ve dvorním hradě první telefon, nebylo pro něj zvláštní náhodou nalezeno jiné místo, než právě v této komoře, v bezprostřední blízkosti nejintimnějšího nábytku císařova. Se zařízením telefonu mělo to ostatně svoji potíž, jelikož císař byl principielně proti všem novotám a pak - nehodilo se to také k španělské etiketě... Císař byl rozhodně proti tomu, aby tato "módní novinka" jak telefon nazýval, byla upevněna na jeho pracovním stole a trvalo to dlouho, než se okolí císařovu podařilo přiměti jej k telefonickému rozhovoru. Podnět k tomuto dala svatba ovdovělé korunní princezny Štěpánky s uherským hrabětem Lónyayem v roce 1900 v Miramare u Terstu, ku kteréžto svatbě císař telefonicky grfatuloval. To bylo první seznámení se císařovo s telefonem.
Jednou udála se ve spojitosti s telefonem zábavná cesta. Císař dlel právě na klosetu, když se řinčivým pronikavým zvukem ozval telefon. "Co bude nyní dělat", pomyslil jsem si, "bude snad mluvit přímo z .....?" Ale to císaři nenapadlo. "Počkat", vykřikl do zvonění aparátu, jakoby osoba spojená na druhém konci mohla jej slyšet. "Počkat", vykřikl poznovu, když zvonění neustávalo. Pak snad nahlédl marnost svého počínání a zavolal na mne: "Prosím vás, Ketterl, pojďte sem a podívejte se kdo to tady zvoní jako blázen." Chtě nechtě musel jsem tedy k císaři do jeho privatisima zeptati se, kdo že to volá. Byl to dvorní kočí, který sděloval, že vůz je připraven.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
V souvislosti s císařovou tabulí vzpomínám si na tragikomickou episodu, která se udála krátce po nastoupení mé služby. Můj předchůdce Hornung, 80letý stařec, byl na mne velmi žárlivý a nenechal si ujíti předkládati císaři tác s obědem. Starému pánovi třásly se však ruce a tak se jednou stalo, že hovězí maso, polévka a příkrm ocitly se místo na psacím stole císařově, u jeho nohou na podlaze. "Prosím tisíckrát za odpuštění, kladu se Veličenstvu k nohám," zvolal Hornung chvějícím se hlasem, vida spoustu, jakou učinil na kobercích a císařových kalhotech. "No to by ještě scházelo," prohodil císař, "když u mých nohou leží celý oběd."
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Jak již řečeno, nečinil František Josef rozdílu mezi dovolenou a pracovní dobou a předpokládal jako samozřejmou věc, že je tak tomu i u jiných jej obklopujících osobností. Jako na př.: Když se odebral císař do Išlu na letní pobyt, měl také ředitel císařského kabinetu Schiessl dovolenou. Jednou dostal Schiessl nešťastný nápad jeti na dovolenou do Išlu. Tam se setkal na procházce s císařem. "Co tady děláte?" tázal se jej císař. Když nešťastný ředitel kabinetu odpověděl, že je zde na dovolené, řekl císař: "To můžete bydleti ve vile u mne a tam se také stravovati." Což se také k největší Schiesslově nespokojenosti stalo. Pozvání císařovo neznamenalo totiž nic jiného, než pracovati tak jako ve Vídni. František Josef představoval si, že pouhý pobyt v Išlu znamená pro ředitele jeho kabinetu dovolenou.

Moje hodnocení:
Velmi povedená, úsměvná kniha ve které na císaře vzpomíná člověk, který byl jeho stínem celých dvaadvacet let. Slovák Eugen Ketterl se k císaři dostal v roce 1894 a v knize nám úsměvným lidovým vyprávěním ukazuje císaře a jeho soukromý život. Dozvíme se různé klepy a klípky od dvora, ale i z vysoké politiky, ba i z ložnice a koupelny Jeho Výsosti, včetně bystrých postřehů a charakteristik dalších aktérů tehdejší doby. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány císařovým šatům, jeho cestám, jeho účasti na honech a manévrech, audiencím a reprezentačním událostem. Rovněž císařovně Alžbětě je věnována kapitola, stejně tak jako následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi a poslednímu císaři Karlovi. Nechybí ani portréty cizích panovníků, například německého císaře Viléma II. nebo prezidenta Roosevelta. Knize je ponechán pravopis, sloh i čeština podle původní předlohy.