Rodina Baltazzi

13. listopadu 2009 v 16:00 | Jana K |  Rodina Mary
Baltazziovi byli v druhé polovině 19. století jednou z nejmocnějších rodin Vídně, u císařského dvora však nikdy nebyli zcela akceptováni - jednak jako "přivandrovalci" z jihu a jednak jako obchodníci bez šlechtického erbu. Ze čtyř bratrů Baltazziů se všichni věnovali nějakým způsobem dostihovému sportu - Hektor byl úspěšným panským jezdcem a trojnásobným vítězem Velké pardubické, Heinrich sloužil v armádě u jezdectva a rovněž jezdil dostihy, Alexander byl chovatelem ve svém hřebčíně Alpin Stud Farm a Aristide se proslavil především jako dostihový funkcionář a zakladatel hřebčína Napajedla.
Slibně se rozvíjející společenské kariéry bratrů poznamenala tragédie v loveckém zámečku Mayerling, kde za dodnes nevyjasněných okolností spáchali sebevraždu korunní princ Rudolf a neteř Baltazziů, mladá baronka Mary Vetsera. Podle některých hypotéz dnešních historiků byla tragická smrt obou milenců ve skutečnosti důmyslnou konspirací a údajným vrahem měl být Heinrich Baltazzi, který údajně nakonec při souboji s Rudolfem zahynul.

Rodina Baltazziů pocházela buď ze Smyrny nebo z Benátek, lze ji vysledovat až do roku 1450. Tvořily ji tři hlavní rodové linie, řecká, rakouská a anglická. Nás bude samozřejmě zajímat rakouská linie, kterou založil Evangheli Baltazzi (1749 - 1809). Ten se objevil v roce 1826 ve Smyrně, oženil se s Řekyní a vedle rejdařství se prosadil také v bankovnictví. Měl pět synů, druhorozený Theodor Baltazzi (1788 - 1860) byl poslán na studium do Paříže, kde zbohatl v roli bankéře a po úspěšné etapě v Londýně převzal bankovní dům svého otce v Konstantinopoli. Velké příjmy mu plynuly také z mýtného na mostě ze Stambulu do Galaty. Až do své smrti patřil k blízkým poradcům sultána a štědré mecenáše rakousko-uherských škol a institucí na tureckém území. Theodor Baltazzi byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Despina Vukovich, s níž měl dvě dcery:

Helene (1847 - 1925)
Elisabeth (1849 - 1899)

Podruhé se oženil s Angličankou Elizou Sarell, s níž měl dalších sedm potomků:

Alexander (1850 - 1914)
Aristides (1853 - 1914)
Hector (1854 - 1916)
Eveline (1855 - 1901)
Charlotte (1856 - 1875)
Virginie (1857 - 1929)
Heinrich (1858 - 1929)

Po jeho předčasné smrti se poručníkem jeho synů stal diplomat Albin Vetsera, manžel jeho nejstarší dcery Helene. Vetsera svým vlivem určil budoucí životní cesty bratrů Baltazziových. Jeho přičiněním se rodina přestěhovala do Vídně a na jeho naléhání odjela čtveřice bratří do Anglie. Tam přišli na chuť nejen britskému způsobu života, ale zejména tomu co je po celé monarchii proslavilo - jízdě na koni a dostihům. Když se vrátili zpět do Vídně, postupně se stali hvězdami vídeňské společnosti. K tomu, že pro mnohé současníky představovali Baltazziovi určité ztělesnění exotiky, přispívala vedle jejich jižanského zjevu také řeč - vzhledem ke dlouhému pobytu na ostrovech se bratři nikdy nenaučili zcela stoprocentně německy a v jejich projevech byla často cítit stopa angličtiny. Bratři Baltazziové ale v každém případě patřili mezi první rakouské věrozvěsty dostihového sportu podle anglických tradic. Byli mezi prvními stálými členy rakouského Jockey Clubu a po jeho založení v bratislavském hostinci "U zeleného stromu" 28. 12. 1866.
Heinrich Baltazzi
Baltazziovi se čile zúčastňovali společenského života sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, ale pro vídeňský dvůr však nebyli přijatelní. Stará vídeňská šlechta je považovala za zbohatlíky a dívala se na ně spatra. Hraběnka Marie Festetics, dvorní dáma císařovny Alžběty, se o nich zmiňuje opovržlivě, a dokonce i císař měl k Baltazziovým výhrady. Svou přítelkyni Kateřinu Schratt požádal, aby s Hectorem Baltazzim pravidelně nepodnikala vyjížďky na koních. A pod pečetí mlčenlivosti jí svěřil: "Hector Baltazzi, třebaže s ním občas také promluvím a i císařovna se s ním a jeho ženou dříve stýkala, nemá dobrou a zcela korektní pověst v záležitostech dostihů a financí... Přesně ty poměry neznám a nerad bych mu ubližoval, proto vás naléhavě prosím, abyste tuto moji poznámku nikde nerozšiřovala..."
Ale jak vidno, soustavné úsilí pozvolna dokázalo získat rodině přístup do vznešené společnosti, na její slavnosti a oslavy. Zejména Aristides a Hector udržovali vřelé styky s vídeňským dvorem, v sedmdesátých letech 19. století patřili k honební společnosti kolem císařovny Alžběty. Zúčastňovali se nejen četných honů na Alžbětině oblíbeném zámečku Gödöllő v Uhrách, ale také soukromých dostihů této společnosti, které se pořádaly pro obveselení Alžběty a jejích loveckých přátel. Císařovna velmi obdivovala zejména Hectorovo jezdecké umění, ale podle vzpomínek současníků se opakovaně vyjádřila pochvalně také o dostihových a chovatelských aktivitách Aristidese.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Alexander Baltazzi
Alexander Baltazzi
Alexander Baltazzi v mládí vyhrával v rovinových dostizích a později se mu dařilo i v roli majitele - jeho malý hřebčín Alpine Stud Farm byl postaven na klisnách importovaných z Anglie.
Největšího dostihové úspěchu beze sporu dosáhli bratři Alexander a Aristides, když v roce 1874 koupili na dražbě ročků maďarského hřebčína Kisbér hřebce po plemeníkovi Buccaneer z klisny Mineral. Stál je 5160 zlatých a v lednu roku 1875 jej poslali koně, jehož později pojmenovali Kisbér do Anglie k trenérovi Josephu Hayhoeovi s jediným cílem - připravit koně do epsomského Derby Stakes - a pokud možno vyhrát. Snaha uspět v dostizích na britských ostrovech byla pro bratry Baltazziovy přirozeným cílem, neboť měli k Anglii pevná pouta. Jejich matka byla Angličanka a na ostrovech žila také jejich starší sestra Elisabeth.
Alexander Baltazzi
Baltazziovi na Kisbérovo vítězství v Epsomu uzavřeli obrovské sázky. Epsom Derby v roce 1876 mělo bouřlivou předehru. Příprava stále lepšího vytrvalce Kisbéra probíhala bez nejmenších problémů, bookmakeři na něj přesto nabírali bez obav sázky ve vysokém kurzu, neboť se proslýchalo, že hřebec nenastoupí na start. Bratři Baltazziové měli finanční problémy a jejich věřitelé hrozili, že zabaví Kisbéra a zabrání mu startovat. Nepříjemná situace byla zažehnána jistým Samem Lewisem, který uhradil dluh a ještě poskytl bratrům peníze na sázky. Tím odpadly trenérovi Hayhoeovi poslední starosti. V předvečer dostihu řekl svému kolegovi Cremornovi: "Bille, zítra vyhraju Derby. Nemůže o tom být nejmenších pochyb..." Trenér se nemýlil, kůň uherského chovu a v rakouském majetku, tedy cizinec, opanoval Epsom Derby lehce o pět délek. Baltazziové si na dotacích a sázkových výhrách připsali více než 100 tisíc liber, hlavně ale prestiž. Neboť derby bylo v těch časech sportovní událostí číslo jedna nejen v Anglii, ale také na kontinentu, o jeho výsledek se zajímala společenská smetánka i dělníci v továrnách. O to větší senzací bylo, když se na tradiční slavnostní večeři s královnou Victorií dostavili dva mladíci - majitelům Kisbéra v té době ještě nebylo třicet let.
Kisbér

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Aristides Baltazzi
Aristides Baltazzi
8. srpna 1884 přilákala z letních sídel velkou část vídeňské aristokracie svatba Aristidea Baltazziho s hraběnkou Marií Terezií Stockau, dcerou majitele rozsáhlých pozemků v Napajedlích, Friedricha Stockau. Svatby se osobně účastnili a blahopřáli příslušníci rodu Auerspergů, Thurn-Taxisů, Liechtensteinů, Esterházyů, Ugartů, Kinských a mnoha a mnoha dalších z aristokratické smetánky. Aristides tak po své desetileté činnosti v Jockey Clubu odstoupil ze všech funkcí a začal v Napajedlích budovat hřebčín, kde jeho tchán vlastnil obrovské pozemky. "Pan Aristides Baltazzi se chce po své svatbě stáhnout z aktivního sportovního provozu a rozprodat svou dostihovou stáj. Tento gentlemanrider a sportsman, jehož barvy byli tolikrát vítězné doma i v zahraničí, by byl pro rakouský dostihový provoz obrovskou ztrátou," spekuloval na jaře 1884 list Allgemeine Sportzeitung. Dostihová stáj v jeho očích ustoupila jeho celoživotnímu snu: vybudovat kvalitní hřebčín. O Aristidově koňařském nadšení se údajně opakovaně pochvalně vyjádřila samotná císařovna Alžběta.
Aristides Baltazzi
Dnes se udává, že hřebčín Napajedla byl založen roku 1886, ale je nutno dodat, že Aristides začal své odvážné plány realizovat okamžitě po svatbě. Už na vídeňské mezinárodní výstavě koní v roce 1886 tak byli nabízeni k prodeji roční hřebci z napajedelského chovu. Baltazziho intenzivní snažení v chovu tak katapultovalo hřebčín Napajedla během necelých deseti let mezi nejúspěšnější chovy regionu. Čas věnovaný napajedelskému hřebčínu odvedl Aristia Baltazziho do značné míry mimo vídeňskou společnost, neboť se pohyboval daleko od vídeňského dvora a jeho intrik a tím pádem vyšel ze společenské aféry okolo smrti korunního prince a své neteře poměrně s čistým štítem. V posledních letech života měl podlomené zdraví a zhoubné nemoci nakonec několik měsíců po vypuknutí první světové války podlehl.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hector Baltazzi
Hector Baltazzi
Z bratrů Baltazziových dosáhl největší slávy nesporně Hector, který měl za ženu hraběnku Annu Ungarte. Byl považován za nejlepšího dostihového jezdce v Rakousku-Uhersku. Už jako dvanáctiletý vyhrál dostih poníků v Anglii a v šestnácti letech se poprvé představil na bratislavském závodišti v regulérním dostihu. Následujících šestadvacet let intenzivně vyhrával po celé monarchii, z 568 startů proměnil 184 ve vítězství. Doboví statistici dokonce spočítali, že Hector Baltazzi jezdil a vítězil ve čtyřech různých zemí na sedmapadesáti závodištích. Mnohonásobný šampion panských jezdců, jak se tehdy říkalo dostihovým amatérům, byl jako doma i na závodišti v Pardubicích a stal se trojnásobným vítězem Velké pardubické. Nezapomenutelné bylo jeho vítězství ve Velké pardubické v roce 1881 s výbornou klisnou Viktorií vídeňského obchodníka Jacquese Schawella. Když publikum bouřlivě vítalo Baltazziho v cíli, postřehli mnozí bolestivou grimasu v jeho tváři. Vítězný jezdec měl zlomenou klíční kost - Victorie zhruba v polovině dostihu trhla hlavou a obnovila tak Baltazzimu starou zlomeninu. Přesto dovedl klisnu vítězně do cíle. Tato dvojice se radovala z vítězství ve slavném dostihu i o dva roky později. V roce 1887 ještě Baltazzi triumfoval se svým oblíbeným koněm Woodmanem. "Žádný kůň pro něj nebyl neovladatelný, pod Hectorem šli koně většinou jako stroje. Z nás bratrů měl zcela jistě nejlepší ruku," vzpomínal s odstupem let Heinrich Baltazzi. S ohromnými dluhy odjel - pravděpodobně utíkal před svými věřiteli - do Paříže, aby v tamních dostihových stájích zahájil novou kariéru, jeho plán však nevyšel. Zcela bez prostředků se musel krátce před první světovou válkou vrátit do Vídně. Roku 1916 se zastřelil v mondénním Yockey Clubu ve Vídni, což vzbudilo značnou pozornost.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Heinrich Baltazzi
Heinrich Baltazzi (1885)
Heinrich Baltazzi, nejmladší z bratrů, žil nenápadně jako důstojník v aktivní službě a na závodištích byl k vidění více méně jako úspěšný armádní jezdec. Heinrich byl považován za "největšího elegána monarchie". Později dokonce získal zámek Leesdorf v Badenu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Eveline Baltazzi
Eveline Baltazzi s manželem
Sestra bratrů Baltazziů Eveline, byla provdána za hraběte Georga Stockau, jež také sehrál v kauze Mayerling svou neblahou roli. Spolu se svým švagrem Alexanderem Baltazzi byli pověřeni, aby "zařídili vše potřebné". To znamenalo ve vší tichosti a naprostém utajení zařídit převoz své mrtvé neteře Mary z Mayerlingu a zařídit tajný pohřeb.
Georg Stockau
Jak bylo již zmíněno výše - po Mayerlingu se téměř veškeré společenské kontakty přetrhaly a z bratrů Baltazziů se stali vyděděnci společnosti. Podle všeho k tomu přispěl i fakt, že se brzy vynořily četné konspirační teorie a fámy o "skutečném" průběhu událostí v Mayerlingu, v nichž figurovali Baltazziovi jako hlavní hrdinové. Ta nejslavnější z nich označuje za princova vraha Heinricha Baltazziho. Ten měl hájit čest své neteře a zabít Rudolfa lahví od šampaňského za podpory svého bratra Aristidese. Na kolování podobných zkazek nic nezměnila ani skutečnost, že žádný z Baltazziů se v inkriminované době nenacházel v Mayerlingu. Když se jistý zvědavý novinář zeptal Alexandra Baltazziho, co je pravdivého na teorii o baltazziovském podílu na Rudolfově smrti, obdržel popuzenou odpověď: "Kdybychom věděli, co té ubohé dívce udělá, tak bychom ho možná doopravdy zabili."
Alexander Baltazzi
Alexander Baltazzi na plese.

Zdroj:
vlastní znalosti;
Martin Cáp - Ve stínu Mayerlingu: Historie rodu Baltazziů - časopis Paddock Revue (říjen a prosinec 2007)
Camillo Schaefer - "Mayerling";
webové stránky hřebčína Napajedla
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | E-mail | 5. února 2010 v 21:11 | Reagovat

A znáte příběh o Sisi, Albinu Vetserovi a Marii v Texasu, kde po Rudolfově smrti žili ve vyhnanství? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.