Dcera bavorského krále Ludwiga I. Alexandra Amalie

16. října 2009 v 16:00 | Jana K |  Alexandra Amalie

Alexandra Amalie von Bayern

Narozena: 26. 8. 1826 na zámku Johannisburg v Aschaffenburgu
Zemřela: 21. 9. 1875 na zámku Nymphenburg v Mnichově
Dynastie: Wittelsbachové
Joseph Karl Stieler: Alexandra Amalie von Bayern, olej na plátně, 1845, obraz z proslulé galerie krásek krále Ludwiga I.

Bavorská princezna Alexandra, nejmladší dcera Ludwiga I. působila jako "nejvyšší představená a abatyše královského ženského kláštera u sv. Anny" v Mnichově.
"Dcera Ludwiga I., neprovdaná princezna Alexandra, byla považována za šílenou. Nebylo to pravda, ale faktem je, že pohled na jisté fyziognomie, barvy nebo pach určitých květin u ní někdy vyvolávaly dočasné pominutí smyslů," zaznamenal jeden současník. Měla strach ze zelených stolů a bála se, že inkoust z dopisů by jí mohl vystříknout do obličeje. Mluvilo se také o její chorobné posedlosti čistotou, která hraničila s psychózou. Alexandra měla dojem, že má neustále na šatech prach.
Marie von Wallersee v této souvislosti napsala: "Celý den jí kartáčovali oděv dívky, pověřené tímto jediným úkolem. Dokonce i pokrmy a nápoje musely být před jejíma očima zbaveny prachu." Kromě toho princezna trpěla utkvělou představou, že pozřela skleněný klavír a v hlavě nosí lenošku.
O tom opět píše Marie von Wallersee: "Podle další bláznivé představy měla v hlavě lenošku a připadalo jí nanejvýš nebezpečné procházet dveřmi, protože přitom snadno mohla rohy pohovky narazit do zárubní. Tento problém se naštěstí podařilo vyřešit. Někoho napadlo položit pohovku pro panenky do misky, kterou princezna používala, když jí bylo špatně a zvracela. Pak jí namluvili, že její trápení z ní vyšlo ústy." Tímto způsobem tedy dostala pohovku z hlavy, ale údajného klavíru v žaludku se zbavit nedokázala.
Alexandřin otec Ludwig byl nucen umístit nemocnou dceru pod cizím jménem "do péče a pod dozor", což se odehrálo v naprosté tajnosti. Nikdo o tom nevěděl - a tak se stalo, že jednoho dne dostal Ludwig dopis od Maximiliana II., v němž syn užaslému otci psal: "Ministr von der Pfordten sem přijel z Mnichova, aby mi oznámil nečekanou zprávu. Princ Louis Napoleon požádal o Alexandřinu ruku. Ta záležitost je tak delikátní a tak blízce se dotýká Alexandry a vás jako otce, že se zdržím jakéhokoliv názoru na věc..." Samozřejmě nebylo ani pomyšlení, že by se devětadvacetiletá žena s vážnými psychickými problémy mohla vdát. Do Paříže odešla zpráva, že princeznin zdravotní stav jí zatím nedovoluje pomýšlet na manželství.
Osud tedy nezavedl Alexandru do lože Bonaparta, ale do ženského kláštera, kde byla odsouzena k neradostné existenci bez jakéhokoliv smyslu.

Zdroj:
Christian Dickinger: Die schwarzen Schafe der Wittelsbacher
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luisa Luisa | Web | 23. října 2009 v 14:52 | Reagovat

Ahoj,
moc hezký článek a ne  bez zahanbení musím přiznat, že je o dost obsažnější než ten můj. Máš moc hezký blog. Člověk se tu dozvídá i o těch méně známých osobnostech historie.

2 Jana K Jana K | E-mail | Web | 26. října 2009 v 22:21 | Reagovat

[1]: Díky za pochvalu, jsem moc ráda, že se ti blog líbí. Ano, blog jsem budovala s tím, že se neomezím jen na Alžbětu, císaře, její sourozence a děti, jak se to stává na spoustě jiných stránek a blogů, ale že se zde pokusím uveřejnit co nejvíce lidí z široké wittelsbašské a habsburské rodiny, kteří třeba nejsou tolik známí, ale naši pozornost si určitě zaslouží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.