Básně o Alžbětině touze po smrti

9. září 2009 v 9:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Od poloviny osmdesátých let hovořila císařovna opakovaně o sebevraždě. Především voda Starnberského jezera na ni působila zvláštní přitažlivostí, jak je vidět z následující básně:

Pokušení

"Tak dlouho seděla jsem na břehu,
šumění vody šálivě mi znělo.
Rusalek slova mámila můj sluch,
z vln pokušení ke mně přicházelo.

A každá vlna tiše vábí mě:
Nech znavené své tělo spočinouti,
dopřej mu klid na zeleném dně
a duši volnost dej na její pouti.

Mně zdá se, že i samo slunce zve:
Sejdeš-li nyní dolů odhodlaně,
ozáří hrob tvůj zlaté světlo mé,
jasnější svit však tvému duchu vzplane.

Hodina pokušení minula,
jak psisko zbaběle jsem domů šla."

Že Alžběta skutečně toužila po smrti, jež by jí přinesla osvobození, dokládá i následující - až strašidelná báseň:

"Mé tělo leží dole,
až u mořského dna,
a o útesy holé
můj trup se rozdírá.

Pavouk v mých copech nové
si našel bydlení
a slizcí polypové
lnou k mému rameni.

Po srdci plazí se mi
půl úhoř a půl had,
a paty humr němý
přišel si očichat.

Medúzy usazují
se kolem paží mých
a z dálky ke mně plují
hejna ryb zvědavých.

Krví mých prstů živí
se klubko pijavic
a treska mlčky civí
do prázdných zřítelnic.

V mých zubech perlorodka
nalezla sobě skrýš.
Snad jednou moji slzu
co perlu vylovíš?"

Nejmladší dceři Marii Valerii se císařovna dokonce svěřila že "..... je utrpením žít," a naznačila jí, že by se chtěla zabít.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terez terez | 15. dubna 2010 v 18:44 | Reagovat

To druhé je fakt smutné:(

2 vivi vivi | 29. října 2011 v 19:57 | Reagovat

ahoj nevíš náhodou kde by se dala najít ta druhá báseň v originále v němčině?? :)

3 Jana K, autor blogu Jana K, autor blogu | E-mail | Web | 2. listopadu 2011 v 15:50 | Reagovat

[2]: Tak to bohužel nevím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.