Leopold Petznek

26. června 2009 v 12:00 | Jana K |  Leopold Petznek
Narozen: 30. 6. 1881 v Brucku nad Litavou
Zemřel: 27. 7. 1956 ve Vídni

Leopold Petznek se narodil 30. června 1881 v Brucku nad Litavou, který leží třicet kilometrů jihovýchodně od Vídně směrem k maďarské nížině ve spolkové zemi Dolní Rakousy. Jeho rodiči byli prostí rolníci - konkrétně vinaři Franz a Maria (roz. Mackmayer) Petznekovi. Oba dva velmi brzy zemřeli v bídě a tak jejich jediný syn Leopold osiřel. Když bylo Leopoldovi osm let, byl dán do sirotčince v Mödlingu nedaleko Schönau. Poslušně se podřídil přísné disciplíně této školy, byl to vynikající žák, vážný, inteligentní a snaživý. Pak školu změnil a připravoval se na povolání učitele. Své vzdělávání ukončil v devatenácti letech a hned našel místo učitele na jedné národní škole.
V roce 1911 se vrátil do Mödlingu a stal se učitelem v sirotčinci, kde byl sám vychováván. Vyučoval němčinu, zeměpis a dějepis. V té době se oženil, jeho manželka Emilie, rozená Bärnatová, však trpěla nervovou chorobou a po dlouhodobém pobytu v sanatoriu zemřela v roce 1935. Měli spolu jediného syna Ottu.
V roce 1914 se dostal jako voják do pluku a první světovou válku prožíval nejprve jako řadový voják v Rusku a později jako poručík ve Francii u Verdunu. Po válce se vrátil k učitelské práci v Mödlingu, kde se stal ředitelem základní školy. Chudoba rodičů, osamocenost v dětství, boj a kázeň, které se dobrovolně podřídil, aby ze svého života něco cenného a řádného vytvořil, ho už v mládí přivedly k rozhodnutí vstoupit do socialistické strany. Byl velmi aktivním a činorodým členem a tak udělal velmi rychle politickou kariéru. Osobně se znal se sociálním demokratem dr. Karlem Rennerem, prvním státním kancléřem mladé Rakouské republiky. V roce 1921 se Petznek stal socialistickým poslancem v parlamentu, 1921 - 1934 byl členem dolnorakouského zemského sněmu a od roku 1927 do roku 1934 prezidentem spolkového sněmu.
Přesné datum, kdy se poprvé setkal se svou budoucí ženou Elisabeth už těžko kdo zjistí, s největší pravděpodobností se ale odehrálo roku 1919; od tohoto roku byla také Elisabeth oficiálním členem Sociálně demokratické strany Rakouska. Z Elisabeth se velmi rychle stala přesvědčená bojovnice, patřila celým srdce straně a a současně svému příteli, ochránci, rádci a učiteli, který jí socialistické učení a jeho praktické učení přibližoval. Jelikož Petznek byl přesvědčeným socialistou a současně dokázal myšlenky socialismu přesvědčivě předávat, Elisabeth si je osvojila překvapivě rychle a s velkým entuziasmem. Rozhodně se ihned ztotožnila se sociálními reformami a zákony, jejichž smyslem bylo nastolit opět právo a spravedlnost a zajistit dělníkům v jejich chudobě a tvrdé práci účinnou úlevu. Elisabeth byla vůči bídě nemoci a nespravedlnosti velmi citlivá, a tak velice rychle pojala touhu pomoci. Mezi "učitelem" a "žákyní" tak vznikla zvláštní láska. O počátcích tohoto vztahu není nic známo a oba museli být opatrní, Petznek byl tou dobou samozřejmě ještě ženatý a rozvodové řízení Elisabeth ještě probíhalo a tak si nemohli dovolit vydat tento vztah všanc veřejnosti. Leopold Petznek nebyl pouze teoretikem, nýbrž i mužem činu. Elisabeth ho doprávazela na stranické schůze, nadšeně poslouchala, jakmile se chopil slova. Společně se zúčastňovali veřejných manifestací a setkáních. Sociálně demokratický učitel a sociálnědemokratická příslušnice habsburského rodu spolu později žili na zámku v Schönau. Když se později děti osamostatnili, byl už zámek pro dvě osoby příliš velký. V roce 1930 zámek prodali a přestěhovali se do Vídně, kde získali v Linzerstrasse 452 ve 14. vídeňském obvodě Hütteldorf malý palác, který byl zařízen drahocenným inventářem ze zámku Schönau; palác byl také nazýván "Windisgraetzova vila".
V roce 1934 zorganizovali rakouští sociální demokraté proti křesťanskému stavovskému státu převrat, Leopold Petznek byl zatčen a strávil delší dobu ve vězení. Roku 1838 se v Rakousku dostali k moci nacionální socialisté. Gestapo zatklo a uvěznilo i sociálnědemokratického funkcionáře Petzneka.
Po červencovém puči roku 1944 byl dopraven do Dachau, kde se zúčastnil takzvaného "pochodu smrti." Zachránili ho až postupující Američané. S těžce podlomeným zdravím se vrátil do Vídně. Po návratu zjistil, že palác v Hütteldorfu byl zabaven. Roku 1945 se tam nastěhovala četa ruských vojáků a potom přešel do vlastnictví Francouzů. Dům musel být vyklizen a jako náhradní byt jim byl přidělen dům, který byl poškozen bombardováním. 4. května 1948 se Leopold Petznek a Elisabeth Windisgraetz stali manžely. O pět let později, roku 1953, Francouzi Windisgraetzovu vilu opět uvolnili, ale manželům Petznekovým bylo v jejich oblíbeném bydlišti souzeno prožít už jen několik málo let. Po znovuobnovení Rakouska se Petznek stal prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, ale brzy musel na tuto funkci ze zdravotních důvodů rezignovat. 27. července zemřel na srdeční chorobu.

Zdroj: "Kaiseradler und rote Nelke - Das Leben der Tochter des Kronprinzen Rudolf"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.