Andělská tvář

11. května 2009 v 21:00 | Jana K |  Světová literatura & Historické romány
Podtitul: Romantický milostný příběh
Autor: Hana Marie Körnerová
Nakladatelství: Duo, Ikar
Rok vydání: první vyd. 1997, druhé vyd. 2002, třetí vyd. 2009
Počet stran: 394

Kolik dávám bodů: 10/10



Anotace:
Milostný romantický příběh pro chvíle, kdy si člověk potřebuje odpočinout, zbavit se všeho tíživého, s čím se musí denně potýkat, pro chvíle, kdy touží zapomenout na současnost a probudit se ve světě, kde neexistují všední starosti a kde všechny děje mívají šťastný konec.
Andělská tvář - milostný příběh z počátku devatenáctého století - se začíná odvíjet od okamžiku, kdy mladík projíždějící neznámým městem zachrání z hořícího kláštera dívku. Té noci, kdy život od smrti dělí jen úzká hranice a všechno se děje na rozhraní oslepujícího světla ohňů a naprosté tmy, dívka vůbec nezahlédne jeho tvář. On, který zná pouze jméno, ztrácí na dlouhá léta její stopu. A přece, snad hrou osudu, snad jakýmsi záměrem, se nakonec sejdou.
Šťastné příběhy obvykle svatbou končí, ten náš však sňatkem a příjezdem mladé ženy do domu milovaného muže teprve začíná. V ohromném, respekt vzbuzujícím a trochu strašidelném šlechtickém sídle se začínají odvíjet události, které záhy zkalí štěstí novomanželky. Nepřipravena vstupuje do světa, v němž soupeří dobro a zlo, tkvící v minulosti starého rodu...

O autorce:
Hana Marie Körnerová se narodila v roce 1954 v Litoměřicích. Již od dětství si tzv. psala do šuplíku, ale nejdřív se z ní stala zdravotní sestřička a teprve v roce 1993 opravdová spisovatelka, a to když vyšla její historicko-romantická sága Pán hor.
V devadesátých letech vycházely její příběhy ve vydavatelství Ivo Železný v edici Večery pod lampou, tj. jednalo se o krátké zhruba 60-120 stránkové brožované příběhy.
Nejznámější její knihou je bezesporu román Andělská tvář, který byl v roce 2002 zfilmován. Letos autorka dopsala jeho pokračování.
Hana Marie Körnerová žije s manželem střídavě v Hřídelci a v Podkrkonoší. Při psaní jí dělají společnost její psi a kočky a rozptýlení obstarají děti a vnoučata, které ji často navštěvují. Ráda sedává u krbu v hale nebo u stolku na terase či na zápraží renovovaného domku. A nápady do knih často přicházejí při chvilkách relaxace ve vaně.

"Kdysi jsem psala skutečné příběhy. Ze života. Byly trošku drsné, trošku trpné a občas z nich mrazilo. Nedalo se při nich odpočívat a spíš než radost přinášely smutek. Pamatujete na období, kdy téměř romantická literatura neexistovala? Zato pořád existovaly chvíle, kdy si člověk potřeboval odpočinout, zapomenout na všechno tíživé, s čím se denně musí potýkat; chvíle, kdy toužil vypadnout ze současnosti, zavřít oči a probudit se ve světě, kde neexistují všední starosti a kde všechny příběhy mají šťastný konec. Proto se odjakživa vyprávějí pohádky dětem, proto vznikají pohádky pro dospělé." Proto vznikl i tento příběh.

Ukázka z knihy:
"Neměla dobrý pocit, když se její kroky dunivě rozléhaly prázdnou chodbou. Nikde nebyly ani závěsy, ani koberce, které by tlumily zvuk. Nepříjemný pocit ještě zesílil, poté co zjistila, že dveře pokojů obrácených ke strži jsou zamčené. Všechny bez rozdílu. Připadalo jí to přinejmenším zvláštní. Kdo zavíral prázdné místnosti? Proč? Nakonec se spokojila s poslední komnatou po levé straně. Z jejího okna bylo vidět k zahradní brance, a když se hodně vyklonila, dohlédla i na levý okraj strže vroubený duby. Chvíli jí trvalo, než vytáhla dalekohled na potřebnou délku. Když spatřila okraj propasti tak blízko, že na něj téměř mohla sáhnout rukou, zamrazilo ji."

Moje hodnocení:
Asi si právem říkáte, zda jsem se nezbláznila a kde se tu mezi tou mou záplavou knih o Habsburcích vzala tak žánrově jiná kniha a ještě ke všemu červená knihovna. Je to jednoduché - plně souhlasím s úvodní větou v anotaci, že se někdy hold musí "vypnout" a zapomenout na běžné starosti, a tak jsem i já sáhla po tomto oddechovém románu. I když je to příběh tolik zprofanovaný a všem známý, filmovou adaptaci jsem viděla několikrát, tak knihu mě napadlo si půjčit až teď a musím říct že rozhodně nelituji. Přečetla jsem ji jedním dechem a i když jsem samozřejmě věděla, jak vše skončí, tak mě kniha chytla svou jednoduchostí a čtivostí s jakou je napsána a já jí nedala pokoj dokud jsem ji nepřečetla. Opravdu doporučuji, na oddech skvělá knížka, o 100% lepší než filmové zpracování. Miochodem tuším že někdy touto dobou má snad vyjít pokračování - Andělská tvář 2, tak jsem zvědavá, zda bude stejně povedená jako první díl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.