Svatba císařovny Alžběty - I. část

20. dubna 2009 v 20:00 | Jana K |  Zajímavosti o císařovně Alžbětě
Jestlipak víte, co se dělo v Mnichově 20. dubna 1854??? Alžběta, vévodkyně bavorská se právě toho dne vydala na svou velkou cestu do Vídně, kde měla stanout po boku císaře Franze Josefa a stát se císařovnou rakouskou. Pojďme se tedy vrátit v čase o 155 let zpět a doprovodit Alžbětu na její cestě...
Sisi v čase zásnub s podobiznou svého budoucího muže Franze Josefa.

Dvacátý duben roku 1854 znamenal pro Sisi velký předěl v jejím dosavadním životě. Právě tohoto dne opustila rodné Bavorsko a vyjela vstříc své nové vlasti a především vstříc svému osudu - osudu rakouské císařovny. S bolestí v srdci se musela rozloučit se vším, co milovala a co jí bylo drahé. S rodiči a sourozenci (ti ji však doprovázeli na cestě do Vídně), s bavorskou vlastí i s rodným Mnichovem a především s oblíbeným zámečkem Possenhofen. Ještě před tímto datem se Alžběta dostavila do mnichovské Rezidence, paláce bavorských králů, kde se při slavnostním obřadu vzdala nároku na bavorský královský trůn a oficiálně podepsala renunciační prohlášení. Tato přísaha ale byla jen formalitou, protože bylo velmi nepravděpodobné, že by měla příležitost vládnout v Bavorsku, neboť před ní byla spousta mužských pretendentů trůnu včetně jejích bratrů.
Svatební smlouva.

Už několik týdnů před svatbou byla do Vídně odeslána její výbava, která byla ve 25 kufrech což bylo na tehdejší poměry nic moc. K výbavě patřily čvery pohádkové plesové šaty: dvoje bílé, jedny růžové a jedny blankytně modré s bílými růžičkami, 17 tzv. pucovacích šatů, 14 prostších hedvábných šatů, 19 letních šatů s bohatým vyšíváním, černé šaty pro případný smutek a samozřejmě také nádherné svatební šaty ze stříbrného moaré s dlouhou vlečkou. Šatník byl doplněn: 113 páry bot ze sametu, atlasu či hedvábí; 3 krinolíny, 7 korzetů, 36 nočních košilek z batistu a krajek, 144 kusů spodního prádla, 14 tuctů hedvábných punčoch 10 nočních kabátků z mušelínu a hedvábí, 12 vyšívaných nočních čepečků, 6 tuctů spodniček z piké, 24 nočních šátků na krk, 24 pláštěnek, 3 koupací košile a 16 klobouků.
Svatební oznámení.

Ale pak už nadešel onen poslední den 20. duben 1854. Po mši, která se ten den konala v kapli Wittelsbašského paláce i za přítomnosti bavorského krále Maximiliana II., a kterou sloužil otec Josef Thiel nastal osudný okamžik odjezdu. Na mnichovské Ludwigstrasse se shromáždil obrovský dav lidí zvědavý, jak se Alžběta vydává na velkolepou cestu do Vídně. Budoucí císařovně přáli štěstí nejrůznější mocnáři a spousta dalších osobností. Mladá nevěsta se rovněž rozloučila se svými přáteli a se služebnictvem a každému z nich předala malý dárek na památku.
Mladá Alžběta v okolí milovaného "Possi" s nímž bylo pro Sisi velmi těžké se rozloučit.

Pak už nezbývalo nic jiného než nastoupit do připraveného kočáru taženého šestispřežím a vydat se na cestu směrem na Straubing, kde na Alžbětu a její doprovod měla čekat loď. Tisíce lidí lemovaly cestu, kudy projížděl kočár s budoucí císařovnou a na její počest nešetřily potleskem a provoláváním slávy. Alžběta jim mávala a kynula na pozdrav.
Sisi při odjezdu z Mnichova 20. dubna 1854.

Ve Straubingu vyměnila Alžběta a její doprovod kočár za parník. Ten vyplul do Pasova, kde mladou nevěstu, její rodiče a sourozence očekávala rakouská čestná delegace. Na březích opět stály početné zástupy lidí, jež velebily Alžbětu coby "růži z Bavorska" a mohutně ji oslavovaly. Po příjezdu do Pasova, malebného městečka ležícího na soutoku Innu, Ilzu a Dunaje následovalo uvítání před pasovskou radnicí a dalšího dne už se Sisi definitivně rozloučila s bavorskou vlastí. Za slunečného dne plula po Dunaji paroloď a mířila do hornorakouského hlavního města Linz. Krátce před šestou hodinou večerní přirazila loď s Alžbětou k můstku, kde se opět tlačily početné zástupy lidí. Budoucí císařovnu vítal celý vojenský prapor ve slavnostních uniformách, na její počest vyzváněly všechny zvony. Císař Franz Josef, který byl plný netrpělivosti, nevydržel čekat ve Vídni a navzdory protokolu vyjel Sisi vstříc alespoň do Lince. Loď s Alžbětou ještě ani nedokončila přistávací manévr a císař už skočil na můstek a osobně svou snoubenku uvítal během jejích prvních kroků na půdě nové vlasti. Večer celé město jásalo a oslavovalo mladý pár, ten se následně zúčastnil příležitostného představení v divadle a rovněž slavnostní večeře. Poté se císař spěšně vydal na koni na zpáteční cestu do Vídně za svými četnými povinnostmi a rovněž aby se ujistil, že následujícího odpoledne bude všechno řádně připraveno na ceremonie naplánované při příležitosti vstupu budoucí císařovny do hlavního města.
22. dubna 1854 v osm hodin ráno vstoupila Alžběta na palubu kolesového parníku nesoucí císařovo jméno. Parník "Franz Joseph" pak přivezl celou společnost po Dunaji až do Vídně. Celá loď byla luxusně vybavena a slavnostně ozdobena arkádami s přírodními růžemi. Sisi měla k dispozici rozlehlou kajutu se stěnami potaženými rudým sametem, chodby mezi kajutami byly vystlány měkkými koberci a na palubě byl pro Alžbětu připraven trůn ozdobený květy a chráněný baldachýnem, aby se na něm Sisi mohla zdržovat po celý zbytek plavby. Paluby a celou loď zdobily květinové girlandy, celá loď byla opentlená stuhami a ve větru se třepotaly tisíce praporků. Na stožárech vlály tři vlajky - modrobílá bavorská, červenobílá rakouská a žlutočerná habsburská.
Alžběta právě připlouvá do přístavu v Nussdorfu na okraji Vídně.

Byly čtyři hodiny odpoledne, když "Franz Joseph" zakotvil u přístavního mola na břehu vídeňského předměstí Nussdorfu. V té době byl už císař na místě a stejně jako tomu bylo v Linci byl prvním, kdo skočil na palubu lodi aby Alžbětu uvítal. Zazněly slavnostní salvy a kolem mola se shromáždilo několik set civilních a vojenských hodnostářů. Pod triumfálním obloukem se shromáždila císařská rodina, příslušníci habsburského domu, městští radní, místodržící všech provincií, zástupci cizích států, šlechta jež byl samozřejmě seřazena podle svého postavení a příjezdu Alžběty do Vídně rovněž přihlížely tisíce Vídeňanů. Vojenský orchestr zahrál říšskou hymnu. Následovalo představování, Sisi nejprve přistoupila ke své tetě a budoucí tchyni arcivévodkyni Sophii a uctivě jí políbila ruku a půvabným skloněním hlavy jí vyjádřila poklonu. Následovalo nekonečné defilé nejrůznějších ministrů, princů, generálů a diplomatů. Ti všichni přišli složit poklonu své budoucí císařovně, již zdravili ještě s použitím jejího titulu královské Výsosti, Nejjasnější princezny Alžběty. Po tomto okázalém uvítání v Nussdorfu už byla na Sisi znát únava ale arcivévodkyně Sophie ji neustále nutila, aby okolo stojícím lidem mávala a hlavně aby se nepřestávala usmívat.
Přivítání Alžběty v Nussdorfu v sobotu 22. dubna 1854.

Ovšem vše pokračovalo dále dle přísně dodržovaného protokolu a na řadě byl přesun do císařského sídla, kde už na Sisi čekal celý dvůr. Císař pomohl Alžbětě do kočáru, který byl tažen osmi nádhernými lipicány ve kterém jela Sisi ve společnosti arcivévodkyně Sophie. Celý konvoj kočárů se dal do pohybu a všude, kudy projížděl lemovaly ulice lidé a provolávaly mladému páru slávu. Rovněž v zámecké zahradě v Schönbrunnu se tísnila spousta lidí. Při vystupování Alžběty z kočáru znovu zazněly jásavé výkřiky, ale na Sisi už bylo znát, že je z toho velmi unavená, ale přesto se ještě po příjezdu do Schönbrunnu musela společně s císařem objevit na balkonu rezidence a pokynout davu. Ceremoniál pokračoval ve slavnostních barokních komnatách, kdy bylo Alžbětě představeno nové příbuzenstvo. Arcivévodkyně Sophie představila Sisi všechny příslušnice nejvyšší rakouské šlechty a ji tak zaplavila spousta jmen nejrůznějších princezen, kněžen a hraběnek, arcivévodkyň od nichž si vyslechla četná blahopřání. Zástup arcivévodkyň, jimž musela podávat ruku k políbení nebral konce a když se konečně pozdravila s poslední z nich, vše začalo nanovo, protože jí byli Franzem Josefem představeni všichni muži u dvora. Po tomto velmi okázalém ceremoniálu ji arcivévodkyně Sophie odvedla do jejího apartmánu, kde ji předala jejím třem novým dvorním dámám a služebnictvu. Čestnou funkci nejvyšší hofmistryně Alžběty zastávala kněžna von Lichtenstein, důvěrná známá císařovy matky hraběnka Sophie Esterházy. Šestapadesátiletá hraběnka Esterházy, která Sisi už na první pohled nepadla do oka, představila Sisi své dvě podřízené hraběnky Paulu Bellegarde a Carolinu Lamberg a také jejího nejvyššího hofmistra knížete Lobkowitze. Rovněž jí bylo představeno další služebnictvo mezi něž patřil tajemník, osobní komorná, další dvě komorné, dvě služebné, čtyři lokajové, jeden dveřník. Sisi velmi překvapilo, jak početné je její služebnictvo a pořád nechápala, proč toho kolem ní tolik nadělají. Také se jí vůbec nelíbilo a nebyla na to zvyklá, že nemůže ani minutu být sama, neboť v jejím pokoji neustále někdo byl.
Zdálo se jí zbytečné, aby jí s toaletou pomáhaly tři nebo dokonce čtyři služebné, když doma se oblékala sama. Při slavnostní večeři, která následovala musela celý večer konverzovat s lidmi, které nikdy v životě neviděla. Ještě než po tomto vyčerpávajícím dnu ulehla do postele, předala jí hraběnka Esterházy k prostudování "Ceremoniál slavnostního vstupu na veřejnost Její královské Výsosti Nejjasnější princezny Alžběty Bavorské" a rovněž se musela seznámit s ceremoniálem svatby. Škrobený ceremoniál se držel po staletí přetrvávající španělské dvorní etikety, která byla za všech okolností dodržována. Průběh svatebního obřadu byl upraven do nejjemnějších podrobností. Zmíněno bylo opravdu všechno od umístění pážat až po jednotlivá pokleknutí atd. Ceremoniál rovněž ve vyumělkovaném a šroubovaném jazyce pojednával o vztazích císařovny k jejím blízkým např. že Sisi nesmí promluvit dřív než císař a naopak nikdo na ni nesmí promluvit, dokud mu to sama nedovolí. Bude muset zapomenout na všechny své dřívější vztahy a žádnému blízkému již netykat, nesmí se nechat unést sebemenším pohnutím.

Článek bude mít pokračování.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | 21. dubna 2009 v 18:27 | Reagovat

Moc hezký článëk, umíš pěkně, chytlavě psát.

2 Jana K Jana K | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 17:07 | Reagovat

[1]: Díky moc za pochvalu, která mě velmi těší, nutno ale dodat, že článek je "sestaven" z nejrůznějších knih, takže jsem něco psala já, něco jsou citace... takže je to takový slepenec:-)

3 já | 12. května 2011 v 19:39 | Reagovat

Nevadí =)..takové shrnutí ze všeho se vždycky hodí =D

4 Morální Morální | E-mail | Web | 24. října 2011 v 22:34 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.