Duben 2009

Kondiční a dietní program císařovny Sissi

30. dubna 2009 v 0:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Gabriele Praschlová-Bichlerová
Nakladatelství: Themis
Rok vydání: 2003
Počet stran: 176, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Kaiserin Elisabeths Fitneß und Diät Programm", vydaného nakladatelstvím Amalthea přeložila Marie Goldmannová.
Anotace:
Životní osudy "Sissi" - rakouské císařovny a uherské královny Alžběty, choti Františka Josefa I., byly zpracovány v řadě knih i filmů, méně autorů se už zabývá jejím životním stylem, který by dal s jistou nadsázkou nazvat "sportovním". Sissi ovládala vysokou jezdeckou školu i cirkusovou akrobatiku, účastnila se divokých parforsních honů po celé Evropě, věnovala se tělesnému cvičení, pro které měla v každém zámku vyhražený prostor, milovala pěší turistiku, plavání, jízdu na kole i šerm a žila podle osobně vymyšlených dietních programů. Chtěla být za každou cenu štíhlá a krásná, a kdo by toužil po tomtéž, co někdejší nejkrásnější panovnice v Evropě, nalezne návod v jejím osobním "fitness - programu". Kniha je doplněna popisem původních gymnastických i nářaďových cviků, dietními programy i bohatým obrazovým materiálem.

Moje hodnocení:
Doplním.

Rodiče Mary

29. dubna 2009 v 12:00 | Jana K |  Rodina Mary

Helene Vetsera, rozená Baltazzi

Narozena: 1847 v Marseille
Zemřela: 1. 2. 1925 ve Vídni

1864 ∞

Albin Vetsera

Narozen: 1825
Zemřel: 14. 11. 1887

Potomci:
Ladislaus "Lazi"
Narozen: 1865
Zemřel: 8. 12. 1881
Johanna "Hanna" ∞ hrabě von Bylandt-Rheydt
Narozena: 25. 5. 1868
Zemřela: 20. 2. 1901
Maria "Mary" Alexandrine
Narozena: 19. 3. 1871
Zemřela: 30. 1. 1889
Franz "Feri" Albin ∞ Margit von Bissingen u. Nippenburg
Narozen: 29. 11. 1872
Zemřel: 22. 10. 1915
Albin von Vetsera, povoláním diplomat, byl o 22 let starší než jeho krásná žena, baronka Helene von Vetsera, která si tak při časté nepřítomnosti svého muže užívala svobody ve vídeňských společenských kruzích.

Obrazy mladého císařského páru

28. dubna 2009 v 18:00 | Jana K |  Obrazy císařovny Alžběty
Alžběta a Franz Josef v Burgtheatru.
Mladý císařský pár mezi milujícími poddanými.




Solná princezna

28. dubna 2009 v 17:00 | Jana K |  Knihy o císaři Franzi Josefovi a jeho bratrech
Podtitul: Tajná milenka císaře Františka Josefa
Autor: Hubert Pointinger
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 7/2009
Počet stran: 160, čb. obrázky v textu

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Die Salzprinzessin", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 2007 přeložila Pavla Lutovská.
Anotace:
Císař František Josef I. měl ve svém životě několik milenek. Známá je jeho avantýra s Annou Nahowski a Kateřinou Schrattovou. O jeho zvláště vroucím vztahu s Therezií Poitingerovou, dcerou majitele usedlosti u Mondsee, přezdívanou Solná princezna věděla dosud jen autorova rodina. Z tohoto utajovaného vztahu, který trval 10 let, vzešly čtyři děti s modrou krví.
Hubert Poitinger, přímý mužský potomek Františka Josefa, představuje císaře, jak jsme ho dosud neznali - jako vášnivého, oddaného, skrz naskrz citlivého milence.
Na pozadí malebné kulisy Solné komory nám přibližuje půvabnou a zajímavou historii své rodiny.

Začněme známým výrokem, který všichni známe z Knihy knih, totiž "Na počátku bylo Slovo." I na počátku tohoto příběhu byla slova, slova z úst jeptišky, která po téměř sto letech oživila následující skutečný příběh.

Tato kniha vypráví o neobvyklém milostném vztahu, který se odehrál mezi Solným princem a jeho Solnou princeznou a trval téměř deset let. Míněn je rakouský císař František Josef I. a Theresie Pointingerová, nejstarší dcera sedláka od jezera Mondsee.
Vztah Františka Josefa k obyvatelům Solné komory je dostatečně dobře známý, stejně jako jeho vztah k "prostým" a "pracujícím" lidem. Dodnes ovšem nebyla zmíněna a popsána okolnost, že měl pro lidi ze Solné komory zcela zvláštní slabost, která vyústila v milostném vztahu s Theresií, císařem láskyplně nazývanou "Rézinka".
Desetiletí, kdy se František Josef stýkal se svou Rézinkou, lze označit jako úsek života, v němž s velkou pravděpodobností prožíval naplnění svých potřeb jako muž - o čemž mimo jiné svědčí jejich čtyři děti. Přes stavovské rozdíly to byl velmi důvěrný, milostný vztah, provázený vzájemnou citovou závislostí, jenž by navíc nepochybně trval mnohem déle, kdyby se o císařovu milenku s úspěchem neucházel místní hraběcí myslivec, který později sloužil samotnému císaři.

O autorovi:
Hubert Pointinger, ročník 1961, ženatý, pracuje jako pilot a žije v Solné komoře. Jako autor této knihy vybízí čtenáře i čtenářky k prozkoumání vlastní rodinné minulosti.

Ukázka z knihy:
Když se Rézinka vzpamatovala, pozvala Františka Josefa dovnitř. Ve světnici praskal vesele oheň, a tak si František Josef odložil a snědl s velkou chutí jídlo, které mu Rézinka připravila na železné pánvi na otevřeném ohni. Při jídle se jí císař vyptával, jak se má a jestli má moc práce, ale také, zda je na všechnu tu práci na salaši sama. Myslivecké oblečení setřelo v císařových očích všechny stavovské rozdíly, neboť při pohledu na majestátnost hor a mocnou přírodu kolem si uvědomoval vlastní slabost a lidské meze. Právě toto poznámí mu však vždy dodávalo novou sílu.
Po chvíli se František Josef posadil vedle Rézinky a zanedlouho spočinula jeho ruka plná očekávání na jejím klíně. Jako omámená vložila Rézinka svou drobnou ruku do jeho, a když krátce nato ucítila, jak se jeho horké rty dotýkají její pokožky a pootevřených úst, propukla plnou silou vášeň, kterou si léta schovávala jen pro něho.


Moje hodnocení:
Doplním, jakmile kniha vyjde.

21. 7. 2009 - tak knihu jsem si koupila minulý týden a o víkendu ji přečetla tak tady je hodnocení -

Na knize lze hlavně ocenit, že přichází s informacemi, které nejsou vůbec známé. O "milostivé paní" Kateřině Schrattové toho bylo napsáno spousta, stejně tak jako o další všeobecně známé císařově milence Anně Nahowské. Ale v žádném pramenu jsem se nedočetla o Theresii Poitingerové, předchůdkyni těchto dvou známých žen v císařově životě. Z tohoto pohledu je kniha dost zajímavá, možná jsem ale očekávala, že autor vylíčí vztah císaře a své prababičky Theresie Poitingerové trochu víc do hloubky, ale moc se toho nedozvíme. Dočteme se ale hodně informací o rodině Poitingerových a o životě obyčejných lidí v devatenáctém století, což je myslím velmi zajímavé a je tak možno udělat si obrázek, jak lidé tehdy žili na venkově. Na závěr se také dočteme o osudech čtyř dětí, které "Rézinka" císaři porodila.

Marie v sicilském kroji

27. dubna 2009 v 22:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Marie
Ještě pár malých fotek Marie:


Císařské tragédie

27. dubna 2009 v 20:00 | Jana K |  Další knihy s historickou tematikou
Autor: Juliette Benzoni
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2004
Počet stran: 208

Kolik dávám bodů: zatím čtu

Z francouzského originálu "Tragedies imperales", vydaného nakladatelstvím Bartillat, Paříž v roce 2001 přeložila Ladislava Miličková.
Anotace:
Když Fridrich von Schiller napsal, že pro třpyt perel blyštících se na koruně není vidět slzy, které se pod ní skrývají, netušil, v kolika případech mu dá Osud za pravdu. S jeho výrokem souzní i Juliette Benzoni, která se v této knize zaměřila na pohnuté osudy členů evropských císařských dynastií. Autorka si všímá především tragických osudů korunovaných žen, ať už je to okouzlující císařovna Alžběta - Sissi, poslední carevna Alexandra Fjodorovna, anglická královna Viktorie, zešílevší mexická císařovna Charlotta a celá řada dalších.
Opomenuti však nezůstávají ani muži. V roli tragických hrdinů zde vystupuje kupříkladu Napoleon I., loučící se s Francií před odjezdem na Svatou Helenu, nešťastný mexický císař Maxmilián, jehož životní pouť skončila v rukou tamních povstalců, německý císař Vilém I. či ruský car Mikuláš, který byl s celou rodinou popraven v Jekatěrinburgu.
Kniha Císařské tragédie je dalším důkazem autorčina vypravěčského umění a historických znalostí, i jejího soucitu s osobnostmi, které přes své privilegované postavení neprožily příliš mnoho šťastných chvil.

Moje hodnocení:
Bude doplněno.

Svatba císařovny Alžběty - III. část

24. dubna 2009 v 19:00 | Jana K |  Zajímavosti o císařovně Alžbětě
Po další noci strávené v Schönbrunnu se měla Alžběta definitivně rozloučit se svým mládím a 24. dubna 1854 se přesně v 19 hodin stát manželkou rakouského císaře Franze Josefa I. Ráno toho dne se Sisi opět stala středem kolotoče a všechno probíhalo zdánlivě stejně jako předchozí dny až na to, že tentokrát už to opravdu byl den svatební... Ale ještě něco k tradici. Ta vyžadovala, aby rakouský panovník prokázal při zvlášť radostných událostech - a tím jeho svatba nepochybně byla - své milosrdenství. Franz Josef se tedy snažil alespoň snížit vnitropolitické napětí a proto se rozhodl vyhlásit amnestii dvěma stům politickým vězňům, kteří pobývali ve vězení od revoluce roku 1848 a další stovce měl být trest zkrácen na polovinu. Také rovněž otevřel svou pokladnici a na zmírnění bídy v těch provinciích říše, které postihla hospodářská krize věnoval 200 000 zlatých. Další peníze z jeho soukromé pokladny putovaly do Tyrolska na pomoc nemocným a také Vídeň dostala 50 000 zlatých pro nejchudší obyvatele. Ve svatební den měli také dostat oblečení nejchudší děti ve městě a jejich rodiče obdrželi chléb a palivo. Rovněž všichni novomanželé, kteří se chystali uzavřít sňatek, dostali cenný svatební dar - výbavu v hodnotě pětiset zlatých, což bylo víc než dvojnásobný roční příjem dělníka. Ale zpátky k přípravám na samotný svatební den. Komorné oblékaly mladou nevěstu do překrásných svatebních šatů a celé oblékání připadalo Sisi ještě nekonečnější než předchozí den. Alžbětina svatební toaleta přivezená z Mnichova byla skutečně skvostná. Byly to nádherné šaty s vlečkou vyšívané zlatem a stříbrem ozdobené myrtou. Nahá ramena měla zakryté jen úchvatnou bruselskou krajkou. Pavučinový závoj ještě delší než vlečka ji přidržovala brož vykládaná diamanty, kterou Sisi dostala od arcivévodkyně Sophie.
Sisi ve svatebních šatech.

Svatební obřad se měl konat v sedm hodin večer v kostele svatého Augustina, kde se odjakživa tradičně slavily sňatky Habsburků. Zde se vdávala Marie Terezie za Franze Štěpána Lotrinského, Marie Antoinetta za krále Francie Ludvíka XVI. a mnoho dalších panovníků a panovnic. V šest hodin večer se tedy společnost vydala z Hofburgu do augustiniánského kostela, ve kterém se už shromáždili všichni svatební hosté. Místa v předních řadách zaplnili nejrůznější evropští panovníci, arcivévodové, vévodové, generálové a cizí diplomaté. Jako první se v portálových dveřích objevil císař Franz Josef ve své uniformě polního maršála poseté vyznamenáními. Zvolna a vznešeně kráčel sám středem kostela směrem k oltáři. Poté následoval příchod mladé nevěsty v bílých šatech s vlečkou, která oběma rukama držela nádhernou kytici růží. Po jejím boku šla z jedné strany její matka, vévodkyně Ludovika a z druhé strany její teta arcivévodkyně Sophie. Sisi si podle tradice nadzvedla závoj, aby mohli všichni vidět její tvář.
Obřad vedl kardinál Joseph Othmar von Rauscher a přítomno bylo rovněž osmdesát biskupů. Když mladý pár zaujal místo před oltářem, předstoupil před ně kardinál Rauscher a pronesl ojedinělé kázaní, které Sisi připadalo nekonečné. Teprve později se dozvěděla, že tento kardinál, jemuž Vídeňané kvůli jeho zálibě v nekonečných projevech přezdívají kardinál "Plauscher" (něm. žvanil), patří k nejdůvěrnějším přátelům arcivévodkyně Sophie.
Vídeňský arcibiskup a kardinál Joseph Othmar von Rauscher (1797 - 1875).

Poté přišel okamžik, kdy mladý pár přistoupil k hlavnímu oltáři, aby si navzájem řekl ano. Pak už si mladí novomanželé vyměnili snubní prsteny a klekli si, dal jim kardinál Rauscher své požehnání a mezitím se svatyní rozezněly tóny Te Deum. Rovněž zazněly salvy ze všech městských hradeb. Z kostela se mladý pár vydal ve zlaceném kočáře taženém osmi bělouši zpět do Hofburgu. Celou Vídní zněly zvony.



Po příjezdu do Hofburgu vstoupil císařský pár do rozlehlého hlavního sálu paláce osvětleného mnohačetnými lustry. Franz Josef a Alžběta se posadili každý na jeden trůn z rudého sametu s baldachýnem. Dlouhé hodiny teď musela Sisi přihlížet nekonečné řadě defilujících pozvaných hostů - panovníků a vysokých hodnostářů, slavnostně ohlašovaných nejvyšším komořím. Fronta nebrala konce a Sisi musela přijímat gratulace s vynuceným úsměvem všech těch velvyslanců, ministrů a generálů, knížat...
Zatímco celá Vídeň zářila ve slavnostním osvětlení, konala se rovněž oficiální večeře prostřená na talířích habsburského rodu, které byly při této mimořádné příležitosti prostřeny. Touto oficiální večeří však pro Sisi muka ještě neskončila. V dalším salonu musela po boku se svou matkou a tchyní vstoje přijímat gratulace od desítek a desítek starých dam i mladých dívek z vysoké rakouské společnosti. Všechny postupně přicházely Alžbětě složit poklonu poté, co jí je i s tituly pečlivě představila hraběnka Esterházy. Po představení jednotlivých dam ale zavládlo trapné mlčení. Jak předpisoval protokol, šlechtičny čekaly, až je Sisi sama osloví, protože samy nesměly za žádných okolností hovořit k císařovně. Ale vyděšenou a všemi událostmi už velmi unavenou Sisi nenapadalo žádné vhodné téma. Hraběnka Esterházy tedy zachránila situaci tím, že dámám vyjímečně dovolila pronést několik slov k císařovně. Dámy k ní tedy začaly přistupovat, pronášely své blahopřání a líbaly jí ruku.

Několik dalších vyobrazení ze svatby Sisi:

Svatba císařovny Alžběty - II. část

23. dubna 2009 v 8:00 | Jana K |  Zajímavosti o císařovně Alžbětě
Na následující den, to byla neděle 23. dubna 1854 byl dle ceremoniálu naplánován oficiální slavnostní vjezd budoucí císařovny do hlavního města a Hofburgu.
Portrét mladé budoucí císařovny Alžběty.

Sisi, která si ani nestačila odpočinout od úmorného a nekonečného předešlého dne, vzbudili hned brzy ráno, protože příprava její toalety zabrala celé hodiny. Služky a komorné se při přípravě činily, nic nesmělo být ponecháno náhodě. Sisi na sobě měla překrásné šaty a ve vlasech se jí skvěl nádherný diamantový diadém. Sisi a celý její doprovod dojel k bývalému městskému zámku Marie Terezie, kde na ni a její matku, vévodkyni Ludoviku, čekal luxusní zlatý kočár s velkými okny a s výzdobou výplní od malíře Rubense, tažený osmi nádherně vyšňořenými lipicány. Opět byl uspořádán mohutný triumfální průvod, který celou Vídeň, jejíž veškeré obyvatelstvo bylo snad ten den na nohou, oslnil barokním leskem. Před kočárem, ve kterém seděla Sisi, jeli na koních císařští a královští trubači, vedle kočáru kráčeli lokajové a za nimi následovala garda ve svátečních uniformách.
Slavnostní vjezd Alžběty do Hofburgu v neděli 23. dubna 1854.

Ulice, kudy kočár projížděl lemovaly tisíce lidí, znělo provolávání slávy mladé budoucí císařovně a celý národ spontánně jásal. Ale vyděšená mladá nevěsta, která se měla dle ostatních radovat ze svého štěstí a rozdávat úsměvy tu velkolepou slávu a nádheru vůbec nevnímala a byla na konci psychických sil. Otřásaly jí záchvaty pláče a obličej měla bolestně stažený, když ji kočár vezl vídeňskými ulicemi do centra habsburské moci. Průvod pokračoval přes nový most, který od oné chvíle nesl Alžbětino jméno a zamířil k městským hradbám a jel dále po Kärtnerstrasse přes Graben, Kohlmarkt až ke kostelu svatého Michala.
Po nekonečně dlouhé době, jak to Sisi alespoň připadalo, dorazil kočár před Hofburg. Tato impozantní rezidence už šest století sloužila Habsburkům. Sisi, která nebyla zvyklá být středem pozornosti se při vystupování z kočáru přihodila velká nepříjemnost. Zakopla a zachytila diadémem o rám dveří kočáru a málem upadla, naštěstí se jí v poslední chvíli podařilo diadém na hlavě udržet ale ve tvářích přihlížejících se dalo vyčíst pohrdání nad nešikovností mladé bavorské princezny. Následovalo další velkolepé uvítání, na Sisi tu čekal Franz Josef. V Hofburgu si Sisi prohlédla byty, které budou obývat a jež z velké části zařizovala císařova matka arcivévodkyně Sophie. Byty zahrnovaly 26 přepychově zařízených místností, jež však tvořily jen nepatrnou část Hofburgu, kde je jich dohromady 1500.
Pamětní list k příležitosti císařského sňatku.
Pamětní mince města Vídně k císařskému sňatku.

Svatba císařovny Alžběty - I. část

20. dubna 2009 v 20:00 | Jana K |  Zajímavosti o císařovně Alžbětě
Jestlipak víte, co se dělo v Mnichově 20. dubna 1854??? Alžběta, vévodkyně bavorská se právě toho dne vydala na svou velkou cestu do Vídně, kde měla stanout po boku císaře Franze Josefa a stát se císařovnou rakouskou. Pojďme se tedy vrátit v čase o 155 let zpět a doprovodit Alžbětu na její cestě...
Sisi v čase zásnub s podobiznou svého budoucího muže Franze Josefa.

Dvacátý duben roku 1854 znamenal pro Sisi velký předěl v jejím dosavadním životě. Právě tohoto dne opustila rodné Bavorsko a vyjela vstříc své nové vlasti a především vstříc svému osudu - osudu rakouské císařovny. S bolestí v srdci se musela rozloučit se vším, co milovala a co jí bylo drahé. S rodiči a sourozenci (ti ji však doprovázeli na cestě do Vídně), s bavorskou vlastí i s rodným Mnichovem a především s oblíbeným zámečkem Possenhofen. Ještě před tímto datem se Alžběta dostavila do mnichovské Rezidence, paláce bavorských králů, kde se při slavnostním obřadu vzdala nároku na bavorský královský trůn a oficiálně podepsala renunciační prohlášení. Tato přísaha ale byla jen formalitou, protože bylo velmi nepravděpodobné, že by měla příležitost vládnout v Bavorsku, neboť před ní byla spousta mužských pretendentů trůnu včetně jejích bratrů.
Svatební smlouva.

Už několik týdnů před svatbou byla do Vídně odeslána její výbava, která byla ve 25 kufrech což bylo na tehdejší poměry nic moc. K výbavě patřily čvery pohádkové plesové šaty: dvoje bílé, jedny růžové a jedny blankytně modré s bílými růžičkami, 17 tzv. pucovacích šatů, 14 prostších hedvábných šatů, 19 letních šatů s bohatým vyšíváním, černé šaty pro případný smutek a samozřejmě také nádherné svatební šaty ze stříbrného moaré s dlouhou vlečkou. Šatník byl doplněn: 113 páry bot ze sametu, atlasu či hedvábí; 3 krinolíny, 7 korzetů, 36 nočních košilek z batistu a krajek, 144 kusů spodního prádla, 14 tuctů hedvábných punčoch 10 nočních kabátků z mušelínu a hedvábí, 12 vyšívaných nočních čepečků, 6 tuctů spodniček z piké, 24 nočních šátků na krk, 24 pláštěnek, 3 koupací košile a 16 klobouků.
Svatební oznámení.

Ale pak už nadešel onen poslední den 20. duben 1854. Po mši, která se ten den konala v kapli Wittelsbašského paláce i za přítomnosti bavorského krále Maximiliana II., a kterou sloužil otec Josef Thiel nastal osudný okamžik odjezdu. Na mnichovské Ludwigstrasse se shromáždil obrovský dav lidí zvědavý, jak se Alžběta vydává na velkolepou cestu do Vídně. Budoucí císařovně přáli štěstí nejrůznější mocnáři a spousta dalších osobností. Mladá nevěsta se rovněž rozloučila se svými přáteli a se služebnictvem a každému z nich předala malý dárek na památku.
Mladá Alžběta v okolí milovaného "Possi" s nímž bylo pro Sisi velmi těžké se rozloučit.

Pak už nezbývalo nic jiného než nastoupit do připraveného kočáru taženého šestispřežím a vydat se na cestu směrem na Straubing, kde na Alžbětu a její doprovod měla čekat loď. Tisíce lidí lemovaly cestu, kudy projížděl kočár s budoucí císařovnou a na její počest nešetřily potleskem a provoláváním slávy. Alžběta jim mávala a kynula na pozdrav.
Sisi při odjezdu z Mnichova 20. dubna 1854.

Ve Straubingu vyměnila Alžběta a její doprovod kočár za parník. Ten vyplul do Pasova, kde mladou nevěstu, její rodiče a sourozence očekávala rakouská čestná delegace. Na březích opět stály početné zástupy lidí, jež velebily Alžbětu coby "růži z Bavorska" a mohutně ji oslavovaly. Po příjezdu do Pasova, malebného městečka ležícího na soutoku Innu, Ilzu a Dunaje následovalo uvítání před pasovskou radnicí a dalšího dne už se Sisi definitivně rozloučila s bavorskou vlastí. Za slunečného dne plula po Dunaji paroloď a mířila do hornorakouského hlavního města Linz. Krátce před šestou hodinou večerní přirazila loď s Alžbětou k můstku, kde se opět tlačily početné zástupy lidí. Budoucí císařovnu vítal celý vojenský prapor ve slavnostních uniformách, na její počest vyzváněly všechny zvony. Císař Franz Josef, který byl plný netrpělivosti, nevydržel čekat ve Vídni a navzdory protokolu vyjel Sisi vstříc alespoň do Lince. Loď s Alžbětou ještě ani nedokončila přistávací manévr a císař už skočil na můstek a osobně svou snoubenku uvítal během jejích prvních kroků na půdě nové vlasti. Večer celé město jásalo a oslavovalo mladý pár, ten se následně zúčastnil příležitostného představení v divadle a rovněž slavnostní večeře. Poté se císař spěšně vydal na koni na zpáteční cestu do Vídně za svými četnými povinnostmi a rovněž aby se ujistil, že následujícího odpoledne bude všechno řádně připraveno na ceremonie naplánované při příležitosti vstupu budoucí císařovny do hlavního města.
22. dubna 1854 v osm hodin ráno vstoupila Alžběta na palubu kolesového parníku nesoucí císařovo jméno. Parník "Franz Joseph" pak přivezl celou společnost po Dunaji až do Vídně. Celá loď byla luxusně vybavena a slavnostně ozdobena arkádami s přírodními růžemi. Sisi měla k dispozici rozlehlou kajutu se stěnami potaženými rudým sametem, chodby mezi kajutami byly vystlány měkkými koberci a na palubě byl pro Alžbětu připraven trůn ozdobený květy a chráněný baldachýnem, aby se na něm Sisi mohla zdržovat po celý zbytek plavby. Paluby a celou loď zdobily květinové girlandy, celá loď byla opentlená stuhami a ve větru se třepotaly tisíce praporků. Na stožárech vlály tři vlajky - modrobílá bavorská, červenobílá rakouská a žlutočerná habsburská.
Alžběta právě připlouvá do přístavu v Nussdorfu na okraji Vídně.

Byly čtyři hodiny odpoledne, když "Franz Joseph" zakotvil u přístavního mola na břehu vídeňského předměstí Nussdorfu. V té době byl už císař na místě a stejně jako tomu bylo v Linci byl prvním, kdo skočil na palubu lodi aby Alžbětu uvítal. Zazněly slavnostní salvy a kolem mola se shromáždilo několik set civilních a vojenských hodnostářů. Pod triumfálním obloukem se shromáždila císařská rodina, příslušníci habsburského domu, městští radní, místodržící všech provincií, zástupci cizích států, šlechta jež byl samozřejmě seřazena podle svého postavení a příjezdu Alžběty do Vídně rovněž přihlížely tisíce Vídeňanů. Vojenský orchestr zahrál říšskou hymnu. Následovalo představování, Sisi nejprve přistoupila ke své tetě a budoucí tchyni arcivévodkyni Sophii a uctivě jí políbila ruku a půvabným skloněním hlavy jí vyjádřila poklonu. Následovalo nekonečné defilé nejrůznějších ministrů, princů, generálů a diplomatů. Ti všichni přišli složit poklonu své budoucí císařovně, již zdravili ještě s použitím jejího titulu královské Výsosti, Nejjasnější princezny Alžběty. Po tomto okázalém uvítání v Nussdorfu už byla na Sisi znát únava ale arcivévodkyně Sophie ji neustále nutila, aby okolo stojícím lidem mávala a hlavně aby se nepřestávala usmívat.
Přivítání Alžběty v Nussdorfu v sobotu 22. dubna 1854.

Ovšem vše pokračovalo dále dle přísně dodržovaného protokolu a na řadě byl přesun do císařského sídla, kde už na Sisi čekal celý dvůr. Císař pomohl Alžbětě do kočáru, který byl tažen osmi nádhernými lipicány ve kterém jela Sisi ve společnosti arcivévodkyně Sophie. Celý konvoj kočárů se dal do pohybu a všude, kudy projížděl lemovaly ulice lidé a provolávaly mladému páru slávu. Rovněž v zámecké zahradě v Schönbrunnu se tísnila spousta lidí. Při vystupování Alžběty z kočáru znovu zazněly jásavé výkřiky, ale na Sisi už bylo znát, že je z toho velmi unavená, ale přesto se ještě po příjezdu do Schönbrunnu musela společně s císařem objevit na balkonu rezidence a pokynout davu. Ceremoniál pokračoval ve slavnostních barokních komnatách, kdy bylo Alžbětě představeno nové příbuzenstvo. Arcivévodkyně Sophie představila Sisi všechny příslušnice nejvyšší rakouské šlechty a ji tak zaplavila spousta jmen nejrůznějších princezen, kněžen a hraběnek, arcivévodkyň od nichž si vyslechla četná blahopřání. Zástup arcivévodkyň, jimž musela podávat ruku k políbení nebral konce a když se konečně pozdravila s poslední z nich, vše začalo nanovo, protože jí byli Franzem Josefem představeni všichni muži u dvora. Po tomto velmi okázalém ceremoniálu ji arcivévodkyně Sophie odvedla do jejího apartmánu, kde ji předala jejím třem novým dvorním dámám a služebnictvu. Čestnou funkci nejvyšší hofmistryně Alžběty zastávala kněžna von Lichtenstein, důvěrná známá císařovy matky hraběnka Sophie Esterházy. Šestapadesátiletá hraběnka Esterházy, která Sisi už na první pohled nepadla do oka, představila Sisi své dvě podřízené hraběnky Paulu Bellegarde a Carolinu Lamberg a také jejího nejvyššího hofmistra knížete Lobkowitze. Rovněž jí bylo představeno další služebnictvo mezi něž patřil tajemník, osobní komorná, další dvě komorné, dvě služebné, čtyři lokajové, jeden dveřník. Sisi velmi překvapilo, jak početné je její služebnictvo a pořád nechápala, proč toho kolem ní tolik nadělají. Také se jí vůbec nelíbilo a nebyla na to zvyklá, že nemůže ani minutu být sama, neboť v jejím pokoji neustále někdo byl.
Zdálo se jí zbytečné, aby jí s toaletou pomáhaly tři nebo dokonce čtyři služebné, když doma se oblékala sama. Při slavnostní večeři, která následovala musela celý večer konverzovat s lidmi, které nikdy v životě neviděla. Ještě než po tomto vyčerpávajícím dnu ulehla do postele, předala jí hraběnka Esterházy k prostudování "Ceremoniál slavnostního vstupu na veřejnost Její královské Výsosti Nejjasnější princezny Alžběty Bavorské" a rovněž se musela seznámit s ceremoniálem svatby. Škrobený ceremoniál se držel po staletí přetrvávající španělské dvorní etikety, která byla za všech okolností dodržována. Průběh svatebního obřadu byl upraven do nejjemnějších podrobností. Zmíněno bylo opravdu všechno od umístění pážat až po jednotlivá pokleknutí atd. Ceremoniál rovněž ve vyumělkovaném a šroubovaném jazyce pojednával o vztazích císařovny k jejím blízkým např. že Sisi nesmí promluvit dřív než císař a naopak nikdo na ni nesmí promluvit, dokud mu to sama nedovolí. Bude muset zapomenout na všechny své dřívější vztahy a žádnému blízkému již netykat, nesmí se nechat unést sebemenším pohnutím.

Článek bude mít pokračování.



Dcera Karla Ludwiga Margarete Sophie

15. dubna 2009 v 22:00 | Jana K |  Margarete Sophie

Margarete Sophie Marie Annunciata Theresia Caroline Luise Josephine Johanna

Narozena:13. 5. 1870 v Artstetten, Dolní Rakousy
Zemřela: 24. 8. 1902 v Gmundenu, Horní Rakousy
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

24. 1. 1893 ∞ ve Vídni

Albrecht von Württemberg

Narozen: 23. 12. 1865 ve Vídni
Zemřel: 29. 10. 1939 v Altshausen
Dynastie: Württemberg

Potomci:
Philipp II. Albrecht (1893 - 1975)
Albrecht Eugen (1895 - 1954)
Carl Alexander (1896 - 1964)
Maria Amalia (1897 - 1923)
Maria Theresa (1898 - 1928)
Margarita Maria (1902 - 1945)
Margarete Sophie
Manžel Margarete Sophie, vévoda Albrecht von Württemberg.
Margarete Sophie na fotografii s manželem Albrechtem.
Margarete Sophie s manželem a dětmi, ještě bez nejmladší dcery Margarity.
Margarete Sophie s manželem Albrechtem.

Dcera Karla Ludwiga Elisabeth Amalie

15. dubna 2009 v 22:00 | Jana K |  Elisabeth Amalie

Elisabeth Amalie Eugenia Maria Theresia Karoline Luise Josepha

Narozena: 7. 7. 1878 v Reichenau
Zemřela: 13. 3. 1960 ve Vaduz, Lichtenštejnsko
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

20. 4. 1903 ∞ ve Vídni

Alois Maria Adolf von und zu Liechtenstein

Narozen: 17. 6. 1869 v Hollenegg
Zemřel: 16. 3. 1955 ve Vaduz, Lichtenštejnsko
Dynastie: Liechtenstein

Potomci:
Franz Joseph (1906 - 1989)
Marie Therese (1908 - 1973)
Karl Alfred (1910 - 1985)
Georg Hartmann (1911 - 1988)
Ulrich (1913 - 1978)
Marie Henriette (*1914)
Aloys (1917 - 1967)
Heinrich (*1920)
Portrétní snímky nejmladší dcery arcivévody Karla Ludwiga.
Arcivévodkyně Elisabeth s manželem.
Arcivévodkyně Elisabeth Amalie s manželem Aloisem Liechsteinem a synem.

Dcera Karla Ludwiga Maria Annunziata

15. dubna 2009 v 22:00 | Jana K |  Maria Annunziata

Maria Annunziata Adelheid Theresia Michaela Karoline Luise Pia Ignatia

Narozena: 13. 7. 1876 v Reichenau
Zemřela: 8. 4. 1961 ve Vaduz, Lichtenštejnsko
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská
Maria Annunziata a Siegfried in Bayern
Snoubenci Maria Annunziata a Siegfried, syn císařovnina nejmladšího bratra Maxe Emanuela na fotografii v roce 1902. Zasnoubení bylo později zrušeno.

Synovec císařovny Alžběty Franz Ferdinand - rubriky

15. dubna 2009 v 21:00 | Jana K |  Franz Ferdinand
Franz Ferdinand von Österreich-Este

Životopis Franze Ferdinanda

Fotografie a obrazy Franze Ferdinanda

Sarajevský atentát

Manželka:

Žofie z Chotkova a Vojnína

Potomci:

Sophie von Hohenberg

Maximilian von Hohenberg

Ernst von Hohenberg

"Když má našinec někoho rád, najde se vždycky v rodokmenu nějaká maličkost, která zakazuje manželství, a tak se stane, že u nás vždycky muž a žena jsou navzájem dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou blbci a idioti."

Syn Karla Ludwiga Ferdinand Karl

15. dubna 2009 v 20:00 | Jana K |  Ferdinand Karl Ludwig

Ferdinand Karl Ludwig Joseph Johann Maria von Österreich

Narozen: 27. 12. 1868 ve Vídni
Zemřel: 10. 3. 1915 v Mnichově
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

15. 8. 1909 ∞ v Chur, Švýcarsko

Berta Czuber

Narozena: 5. 12. 1879 v Praze
Zemřela: 1979
Dynastie: ---

Manželství zůstalo bez potomků.

Za morganatický sňatek byl Ferdinand císařem vyloučen z habsburské rodiny a přijal občanské jméno Ferdinand Burg.
Ferdinand Karl v roce 1908.
Portrétní snímek arcivévody Ferdinanda Karla.
Ferdinand Karl von Österreich
Arcivévoda Ferdinand v uniformě.
Mladý Ferdinand Karl se svým nejstarším bratrem Franzem Ferdinandem v roce 1893.
Ferdinand už jako občan Burg.
Manželka Berta Czuber.
Ferdinand Karl a Berta Czuber
Ferdinand a Berta v roce 1912 při pobytu v Egyptě.
Ferdinand Karl a Berta Czuber
Ferdinand Karl s manželkou okolo roku 1912.
Berta Czuber
Berta Czuber na portrétním snímku.

Syn Karla Ludwiga Otto

15. dubna 2009 v 20:00 | Jana K |  Otto Franz Josef

Otto Franz Joseph Karl Ludwig Maria von Österreich

Narozen: 21. 4. 1865 v Graz, Steiermark
Zemřel: 1. 11. 1906 ve Vídni
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

2. 10. 1886 ∞ v Dresden

Maria Josepha Luise von Sachsen

Narozena: 31. 5. 1867 v Dresden
Zemřela: 28. 5. 1944 na zámku Wildenwart, Chiemgau, Oberbayern
Dynastie: Wettiner

Potomci:
Maximilian Eugen Ludwig Friedrich Philipp Ignatius Joseph Maria (1895 - 1952)
Arcivévoda Otto, zvaný "krásný" na portrétních snímcích.
Mladí snoubenci - rakouský arcivévoda Otto a saská princezna Maria Josepha.
Otto Franz Joseph von Österreich a Maria Josepha von Sachsen
Mladí manželé Otto a Maria Josepha.
Otto s manželkou a se svými dvěma syny - mladším Maximilianem a starším Karlem, budoucím císařem rakouským.
Otto Franz Joseph von Österreich
Mladý arcivévoda Otto.
Ottova manželka Maria Josepha v mládí.
Maria Josepha von Sachsen na portrétní fotografii.
Otto Franz Joseph von Österreich
Otto na fotografii z roku 1899.
Otto Franz Joseph von Österreich
Další Ottův portrétní snímek.

Syn Karla Ludwiga Franz Ferdinand

15. dubna 2009 v 20:00 | Jana K |  Životopis Franze Ferdinanda

Franz Ferdinand von Österreich-Este

Narozen:18. 12. 1863 v Graz, Steiermark
Zemřel: 28. 6. 1914 v Sarajevu
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

1. 7. 1900 ∞ v Zákupech

Žofie Marie Josefína Albína z Chotkova a Vojnína

Narozena: 1. 3. 1868 ve Stuttgartu
Zemřela: 28. 6. 1914 v Sarajevu
Dynastie: Chotkové

Potomci:
Sophie (1901 - 1990)
Maximilian (1902 - 1962)
Ernst (1904 - 1954)
Syn, narozen mrtvý (*/+ 1908)

Mladá léta velkých císařoven

14. dubna 2009 v 22:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Marie Terezie - Alžběta - Zita
Autor: Beate Hammondová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2004
Počet stran: 176, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Jugendjahre grosser Kaiserinnen", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 2002 přeložila Věra Houbová.
Anotace:
O životě tří velkých rakouských císařoven víme mnohé, ale jejich dětství a mládí je poměrně málo známé. Jak byly tyto ženy vychovávány, že mohly později spravovat světové království? Do jaké míry byly svobodné, jakým pravidlům se musely podrobit, jak často viděly své rodiče? Jejich dětství a mládí si byly až neuvěřitelně podobné, třebaže každá žila v jiném století. Marie Terezie na konci období baroka, Alžběta ve víru 19. století a Zita, jako první a současně poslední císařovna počátkem 20. století. Jedno měly všechny tři společné: žádná z nich nebyla předurčena stát se císařovnou.
Marie Terezie, "silná žena", zajistila své monarchii prestiž velmoci a těšila se velké vážnosti celé Evropy. Ale její narození bylo pro rodiče zklamáním, protože Karel VI. potřeboval mužského potomka, aby habsburský dům neměl problémy s pokračováním rodu. Nikoho ani nenapadlo, že by právě narozené děvčátko mohlo jednou stát v čele habsburské monarchie. Proto výchova a vzdělání Marie Terezie nebyly zaměřeny na velké úkoly, nýbrž sestávaly v první řadě z náboženství a krásného umění, obzvláště hudby. Uměla výborně zpívat a na dvorních koncertech sklízela velké úspěchy. Vztahy s rodiči byly odtažité: žena, které říkala "mami", byla její vychovatelka, hraběnka Fuchsová. Provdala se z lásky za Františka Štěpána Lotrinského a porodila mu 16 dětí.
Alžbětě bylo teprve patnáct let, když se vzdala své svobody a mládí, aby se stala rakouskou císařovnou. Bezstarostný život v Possenhofenu v Bavorsku byl tentam. Alžběta poznamenaná volností, kterou měla v dětství, nesnášela upjatý ceremoniál vídeňského dvora, nezajímala se o politiku a státní záležitosti a většinou cestovala nebo žila v cizině, daleko od přísného dohledu tchyně…
Zita byla sedmnáctým dítětem svého otce - že se jednou stane rakouskou císařovnou, nikomu ani nepřišlo na mysl. V létě žila se svou velkou rodinou ve Schwarzau v Rakousku, zimy trávila v italském Pianore. Od deseti let navštěvovala penzionát v Zangbergu. Osudovým se jí stalo setkání s arcivévodou Karlem, které zaranžovala její teta, a brzo nezůstalo jen při seznámení…

O autorce:
Beate Hammondová se narodila v roce 1967 v Tübingenu. Studovala v Anglii, Německu a v Kanadě a od roku 1990 žije ve Vídni.
Euromedia Group vydala její knihu Největší milostný příběh na dvoře habsburském o Františku Ferdinandovi a Žofii Chotkové.

Moje hodnocení:
Kniha se zajímavě zvoleným tématem - asi každý má nějaké ponětí o velkých činech Marie Terezie, ale o jejím dětství a mládí toho není tolik známo, stejně jako o mládí císařovny Alžběty a Zity a právě na to nám odpoví tato kniha. Kniha nám poskytne zajímavé srovnání těchto tří císařoven, jejichž osudy si byly ač každá žila v jiném století velmi podobné. Manželství těchto císařoven byla označována jako sňatky z lásky, které však vždy iniciovali jiní. Všechny tři císařovny se provdaly ještě dřív, než jim bylo dvacet let - uprostřed mládí a od všech se vprvé řadě očekávalo, že porodí syna - následníka trůnu. Ale jenom císařovně Zitě se jako první dítě narodil syn; v tomto ohledu si nejvíc vytrpěla Marie Terezie, neboť před vytouženým dědicem koruny dala život třem arcivévodkyním. Život těchto císařoven se utvářel různě - Marie Terezie a Zita se vyrovnaly se svým osudem a pod břemenem nových úkolů se nezhroutily, ale Alžběta, která měla v mládí mnoho volnosti a svobody a nenaučila se disciplíně se nedokázala nové situaci přizpůsobit. Knize bych ale vytkla nepoměr prostoru, který je císařovnám věnován -císařovně Alžbětě je věnována jen malá část knihy a ani ta malá část není příliš obsažná - nic nového jsem se o Alžbětě nedozvěděla; myslím si, že její dětství a mládí bylo natolik zajímavé, že by se o něm určitě dalo napsat více. Naopak velmi mě zaujala část věnovaná císařovně Zitě, zejména citace zápisů z jejího sešitu s domácími úkoly a líčení jejích školních let v dívčím penzionátu (narozdíl od svých předchůdkyň navštěvovala Zita školu a klášter v Anglii).