Březen 2009


Arcivévodkyně Gisela na koni

20. března 2009 v 16:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Gisely
Arcivévodkyně Gisela byla, stejně jako její matka vynikající jezdkyní...
O Giselu se císařovna zdaleka tolik nebála, jako o svou "jedinou" Marii Valerii. Gisela jezdila na koni od dětství, zatímco o Marii Valerii se císařovna tak strachovala, že ji na koně nepustila.
"....Valerii jsem nikdy nedovolila sednout na koně; nebyla bych dokázala snést věčný strach", svěřila se jednou císařovna své dvorní dámě, hraběnce Irmě Sztáray.
V knize Císařovna Alžběta a její dcery se ale píše že - "Marie Valerie byla nadšená sestřiným jezdeckým uměním a učila ji jezdit například v létě roku 1884 ve Feldafingu." - tak nevím.
Gisela, která žila v Mnichově, také velmi ráda jezdívala se svým manželem Leopoldem na vyjížďky po anglickém parku. Později si také Giseliny dorůstající dcery Elisabeth a Auguste velmi oblíbily ježdění, měly k tomu účelu malého poníka. Později dostaly od svého císařského dědečka dva hezké koníky. Jezdila na nich nejprve sama arcivévodkyně Gisela a zjistila, že koně jsou neklidní a nespolehliví. Císař Franz Josef tedy nechal zvířata vyměnit a noví koně prokazovali oběma dívkám po mnoho let dobré služby. :-)

Zámek Mayerling na dobových vyobrazeních

19. března 2009 v 20:00 | Jana K |  Mayerling
... dějiště rodinné i dynastické trágédie - lovecký zámeček Mayerling
Zámek Mayerling na fotografii z roku 1889.


Fotografie Louise von Alençon-Orléans

16. března 2009 v 20:00 | Jana K |  Fotografie Louise Victoire
Louise jako mladá dívka.
Louise v pozdějším věku.
Louise v roce 1904.
Louise v roce 1906.


Habsburkové a nadpřirozeno

16. března 2009 v 18:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Bílá paní na Hofburgu a další zjevení
Autor: Gabriele Praschlová-Bichlerová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2005
Počet stran: 192, obsahuje čb. obraz přílohu

Kolik dávám bodů: 6/10

Z německého originálu "Die Habsburger und das Übersinnliche", vydaného nakladatelstvím Amalthea Signum Verlag, Wien v roce 2003 přeložila Pavla Lutovská.
Anotace:
Kdo nevěří v nadpřirozené jevy, ten ať si svou nedůvěru a opatrnost ponechá a klidně i nadále pochybuje o existenci zjevení. Pokud se však odhodlá - třeba jen ze zvědavosti - si tuto knihu přečíst, nepochybně změní svůj názor. Na uvedených příbězích totiž nezapracovala autorčina fantazie, ale jsou přesným popisem skutečných událostí. Nic nebylo doplněno, nic zamlčeno. Vypravěči, členové bývalé rakouské císařské rodiny, líčí své zážitky věcně a střízlivě.
I když se o nich příliš nemluví, paranormální jevy existují: předpovědi a vize budoucnosti, zjevování zemřelých, duchů a další podobné skutečnosti po staletí provázely i habsburský rod. Tato kniha nabízí pohled do neznámého, tajemného světa parapsychologie, počínaje proroctvím Francouze Nostradama přes v 19. století tak oblíbené spiritistické seance až po mimosmyslové jevy, které - dlouho utajované - mohly být konečně zveřejněny. Dozvíme se o domech, v nichž strašilo, o záhadných zjeveních viditelných jen pro někoho, o věštbách a dalších podivných, pro nás dosud nevysvětlitelných jevech, o nichž se autorka dočetla v tajných archivních materiálech či je získala přímo od členů někdejší rakouské císařské rodiny.

O autorce a spoluautorovi:
Gabriele Praschlová-Bichlerová se narodila v roce 1858 ve Vídni. Vystudovala historii a už řadu let se aktivně věnuje organizování kulturně historických výstav a spisovatelské činnosti. Napsala řadu publikací o barokní a habsburské historii všedního dne.
Peter Mulacz se narodil v roce 1945 ve Vídni, je viceprezidentem Rakouské společnosti pro parapsychologii a autorem četných odborných publikací. Účastní se řady mezinárodních kongresů a sympozií.

Moje hodnocení:
Doplním.

Obraz císařovny Alžběty od Benczura

13. března 2009 v 17:00 | Jana K |  Obrazy císařovny Alžběty
Obraz císařovny Alžběty od Benczura
Císařovna Alžběta, olej na plátně od maďarského malíře Julia Benczura (1844 - 1920).
Obraz císařovny Alžběty od Benczura
Buda, 23. října 1899, z dopisu císaře Franze Josefa Kateřině Schratt:
"... před 2. hodinou jsem jel k malíři Benczurovi, abych viděl obraz naší drahé zesnulé, který jsem objednal pro paní von Ferenczy. Krásně se podařil a rozhodně je to nejlepší portrét císařovny, jaký byl namalován. Je to překrásný obraz, postava je skvělá a tvář s mladistvými rysy je výstižná a je na ní příjemný výraz..."

Fotografie Marie Valerie a Franze Salvatora

12. března 2009 v 21:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Marie Valerie
Profilová fotografie Marie Valerie a Franze Salvatora.
Marie Valerie a Franz Salvator
Marie Valerie a Franz Salvator
Marie Valerie a Franz Salvator
Marie Valerie a Franz Salvator
Fotografie z roku 1918.
Marie Valerie a Franz Salvator
Arcivévodkyně Marie Valerie a arcivévoda Franz Salvator vna fotografiích ve společenském časopise Sport & Salon.

Nehezká a nepříliš oblíbená korunní princezna Stephanie

6. března 2009 v 0:00 | Jana K |  Životopis a zajímavosti o Stephanii
Je známo, že korunní princezna Stephanie mnoho krásy nepobrala. Na vídeňském císařském dvoře nebyla nikdy příliš oblíbená a přezdívalo se jí "chladná blondýna", nebo byla také označována jako "vlámská selka". Císařovna Alžběta ji dokonce nazývala "velbloudem", "motovidlem" či "nemotorou."
Dvorní dáma císařovny, hraběnka Marie Festeticsová ve svých vzpomínkách na zasnoubení Rudolfa a Stephanie píše:
".... snoubenka nedělala dobrý dojem. Byla, jak známo, ještě velmi mladá, hubená, samá ruka, samá noha. Její žluté vlasy začínaly růst až uprostřed hlavy (vlasy, jež má dnes do čela, jsou jen paruka, kterou tenkrát samozřejmě ještě neměla). Vypadala jako albín, měla malé vychytralé oči a kolem nich červené kruhy; příjemně působila jen její krásná, bílá pleť..."
~~~
Rovněž císařovnina neteř, hraběnka Marie Louise Larisch-Wallersee si také nebere servítky a vzpomíná na Stephanii ve svatebních šatech:
"Belgické princezně svatební šaty vůbec neslušely. Měla červené paže, matné žluté vlasy, navíc velmi nevkusně učesané. Byla vysokého vzrůstu a její postava působila v oěch dnech téměř politováníhodním dojmem... Neměla obočí ani řasy, jediné, co na ní bylo krásné, byla její bezvadná pleť."
Stejně tak kníže Carl Khevenhüller vyslovil krátký a pro Stephanii nepříznivý soud:
"Korunní princezna je nezajímavá, mdle světlé a řídké vlasy, nevýrazný obličej, dlouhý nos."
~~~
Skeptický hrabě Lützow a jeho poznámka ke Stephanii:
"Na neohrabaném stydlivém dítěti s hubenými červenými ručkami nebylo nic, co by opravňovalo k naději, že se z něj jednoho dne stane půvabná a vznešená ženská bytost."

Také dcera císařovny Alžběty Marie Valerie si Stephanii příliš neoblíbila, její názory na korunní princeznu se postupem času různě proměňují, ve svém deníku např. píše:
23. 12. 1882: "Stephanie byla zase strašně směšná." Srovnává ji s tetou Marií José při příležitosti společné večeře: "...vedle ní vypadá Stephanie skoro ošklivá."
8. 1. 1883 při příležitosti dvorního plesu, kde se setkala i se sestrou korunní princezny Louisou von Coburg: "Louise vypadá mnohem ženštěji než Stephanie, ale také není žádná krasavice..."
20. 5. 1884 a odpoledne strávené v Laxenburgu: "...Stephanie se ke mně ještě nikdy nechovala tak přirozeně a sestersky... byla tak milá, že jsem vůbec nevěděla, jak jsem k tomu přišla, řekla mi, že by mě chtěla lépe poznat, že ji mám považovat za věrnou sestru a přítelkyni a obrátit se na ni, kdybych měla nějaké těžkosti... Je to vůbec Stephanie z poslední zimy? ... Nejraději bych ji objala."
Ale o rok a něco později, 23. 12. 1885, už je to: "Stephanie.... ta šperky ověšená pochodující věž..."
Nebo 23. 11. 1888 si do deníku zapsala: "Stephanie byla opravdu nesympatická..."
16. 12. 1888: "Stefanniin chlad a nesrdečnost jsou důvodem proč Rudolfova slabá, v podstatě však milá povaha zatrpkla."
Nebo zdrcující odsouzení po smrti Rudolfa, zápis z 5. 2. 1889: "Strašný oběd s Belgičany, při němž jsme mamá ani já nedokázaly potlačit slzy, zatímco Stephanie chladně a - Bůh mi odpusť - bez srdce mluvila o všech a o každém. Mamá mi pověděla, že se za ni před těmi lidmi styděla. Když člověk tu ženu pozná, musí Rudolfovi prominout, že hledal rozptýlení a ohlušení jinde."
15. 6. 1891: "Stephanie.... je velmi prostá a přirozená, avšak stále neuvěřitelně lehkomyslná, jako by se jí nijak nedotýkala celá ta hrůza, jež by jí měla navždy zastínit život... Ona to opravdu tak necítí? Nedávno prý v sacré coeur hořce plakala, ale potom zase protančí celé noci."
18. 8. 1892: "Stephanie přijela (na narozeniny Franze Josefa) a nálada tak byla ještě stísněnější, protože mamá ji snáší stále hůře a je to podnětem k velmi trapným rozepřím."
Co se týče samotné císařovny Alžběty, tak od té se korunní princezna dočkala pouze opovržení. Stephanie se sice stejně jako císařovna vdávala v šestnácti letech, ale ta k ní necítila žádný soucit a reagovala a svěřovala se - jak bylo jejím zvykem - ve svých básních. Z několika málo písemných dokumentů, které císařovna zanechala (zachovaly se nejméně čtyři básně, které se týkají konkrétně korunní princezny Stephanie), neplyne nic než posměch a pohrdání.

V Bad Ischlu dne 12. srpna 1885 vznikla následující báseň:

"Pod jedle vysokou věží,
voňavý jak libý sen
ocúnu květ (Alžběta) se tam těší
z samoty lesní jen.

Však radost jeho krátce trvá;
ropucha tlustá hloupá (Stephanie)
zpad vřesovištního drva
jí přímo do týlu stoupá..."

O rok později vznikla opět v Bad Ischlu báseň, jejíž tón není o nic přívětivější:

Věnováno...

"Ty (Stephanie) nejsi jako květina,
spanilá, půvabná, milá,
i něha ti chybí nevinná
a šarmu křídla bílá...

Je mi, jak kdybych musela
ku Bohu ruce spínat,
by Jeho Výsost určila,
že zřídka se budeme vídat.

Máš démanty i perly,
všechno, co jen lze mít;
zač ale uvnitř stojíš,
miláčku, nechme být!

A místo krásných očí
nejzlejší jazyk máš,
jenž v pomluvách jen se točí
a nešetří stáří ni mláď."

V únoru 1887 vznikla další báseň, která si opět brala na mušku - údajné - špatné vlastnosti korunní princezny:

Hradní paní

"Dosud sladká, krásná
světlá (Stephanie) spí,
a přes hodinu pozdní sní (sic)
o další zlobě jistě jen.
I ve spánku duch její krouží
a hledá, koho lze mu soužit
nenasytně jak zlý sen.
Netrůnila žádná stvůra
tu, kde žila draků fůra,
tak zlomyslná jak zde ten..."

O několik měsíců později, 18. srpna, vznikla v Bad Ischlu u příležitosti narozenin Franze Josefa poslední známá báseň o Stephanii a svým vyzněním se nijak neliší od básní předchozích:

K Oberonovým narozeninám

"Oberone (císař Franz Josef), ach! po pravici tvojí
jaký to obrovský velbloud stojí.
Dřív měl pokrývku střapatou,
Teď vidíš houštinu blonďatou.

Oči však jsou stále živé,
Číhají jako dřív, lstivé.
Zlaté lokny zvlněné
Zdobí čelo vznešené.

Hrdost projevuje v značné míře,
Byť je pouhopouhé zvíře.
Jásot davu - větší štěstí není,
Vivat! Sláva! jeho potěšení.

Proto chodí v celé pýše
všemi městy naší říše.
Tambor mu zajistí dekorum.
Divoce bubnuje, bum bum."
Zdroj:
Mé skromné znalosti;
citace z "Kronprinz Rudolf" a "Marie Valerie von Österreich - Das Tagebuch der Lieblingstochter von Kaiserin Elisabeth";
básně z "Kaiserin Elisabeth, Mythos und Wahrheit."

Obrazy císařovniných dětí od Hanse Canona

5. března 2009 v 19:00 | Jana K |  Potomci císařovny:
Korunní princ Rudolf a Marie Valerie na obraze rakouského malíře Hanse Canona.
Arcivévodkyně Gisela se svým manželem Leopoldem von Bayern.

Oba obrazy jsou z křídla triptychu z roku 1879; uprostřed tohoto trojdílného oltářního obrazu se nachází Madona s ochráncem a ochránkyní císařského páru. Obraz věnovali císařskému páru bavorští příbuzní ke stříbrné svatbě. Obraz visel v Josefínské kapli císařského paláce.


Rodinné fotografie Carla Theodora

5. března 2009 v 17:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Carla Theodora
Carl Theodor s manželkou, dětmi a matkou. Zleva vévodkyně Ludovika s psíkem, nejstarší dcera z druhého manželství Sophie, dcera z prvního manželství Amalie, manželka Marie José, malý Ludwig Wilhelm a dcery Marie Gabrielle a Alžběta. Fotografie z roku 1884.
Další fotografie Carla Theodora s manželkou, dětmi a vévodkyní Ludovikou.
Fotografie z pozdější doby, Carl Theodor se svými již dospělými dětmi. Uprostřed snímku stojí budoucí belgický král Albert I., manžel jeho dcery Elisabeth, po levici Carla Theodora je jeho syn Franz Joseph. Zleva sedí dcera Elisabeth Gabriele, Carlova manželka Marie José s malým princem Leopoldem von Belgien a vedle nejmladší dcera Carla Theodora Marie Gabrielle se svým synem Luitpoldem. Fotografie z roku 1902.
Carl Theodor s rodinou.
Carl Theodor s Ludovikou před zámkem Possenhofen.


Dva obrazy korunního prince Rudolfa v uniformě

3. března 2009 v 19:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Rudolfa
Rudolf v rakouské uniformě.
Rudolf v uniformě uherského generála.

Sisi a její rodina

3. března 2009 v 18:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Sigrid-Maria Grössingová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2007
Počet stran: 192, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 6/10

Z německého originálu "Sisi und ihre Familie", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 2005 přeložila Ivana Vízdalová.
Anotace:
Nekonvenčně vychovaná princezna Sisi z rodu Wittelsbachů se provdala za císaře Františka Josefa z tradiční dynastie Habsburků. Spojením tak diametrálně odlišných rodinných modelů mohl vzejít jen tragický osud.
Úspěšná autorka Sigrid-Maria Grössingová sledovala stopy obou významných rodin a vykreslila barvité portréty nejdůležitějších předků, bratrů, sester, dětí, ale i protivníků císařovny Alžběty, jejíž život je dodnes opředen legendami.
Osobnost císařovny Alžběty a její osud nás dodnes okouzlují. Vyrůstala v Bavorsku, v šestnácti letech se přistěhovala k císařskému dvoru do Vídně a její do té doby svobodný a veselý život se dramaticky změnil. Ve své rodině nacházela důležité opory a průvodce na cestě životem, ale i protivníky.
Tato kniha je věnována převážně Sisiným sourozencům Louisovi, Heleně, Marii a Žofii Charlottě i jejím dětem Gisele, Rudolfovi a Marii Valérii, dočteme se o císařovniných bavorských příbuzných Ludvíkovi I. a Ludvíkovi II., ale také o její nenáviděné tchyni Žofii. Otevře se nám nový pohled na jednu z nejslavnějších žen 19. století.

O autorce:
Sigrid-Maria Grössingová se narodila v bavorském Sulzbach-Rosenbergu. Studovala ve Vídni a v Salcburku germanistiku a historii. Publikovala knihy především o dějinách rodu Habsburků, řadu let působila jako středoškolská učitelka v Rakousku a Bavorsku. Doktorát složila v Salburku v oboru historie. Od roku 1986 se věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Je vdaná a má dvě dospělé děti, žije nedaleko Salcburku. Všechny její knihy se setkaly s nebývalým úspěchem. Euromedia Group od této autorky vydala: Císařovna Alžběta a její muži; Silné ženy, slabí muži; Ženy kolem Karla V.; Dvě nevěsty pro císaře; Korunní princ Rudolf; Vraždy v rodě habsburském; Maxmilián I. a Napoleonovy lásky.

Moje hodnocení:
Kniha je zaměřená, jak již sám název napovídá, na nejbližší rodinu císařovny Sisi a ne přímo na ni. Dočteme se o všech sourozencích vyjma Maxe Emanuela a Mathildy, což je myslím škoda, ale jak autorka uvádí v předmluvě, chtěla se omezit pouze na císařovniny bratry a sestry zajímavé z hlediska Alžbětina života i světa následujících generací. Velmi povedená je ale kapitola o císařovnině nejmilejším bratru Carlu Theodorovi, obsahuje spoustu zajímavostí, které jsem dosud nikde nečetla. Kapitoly o bavorských králích Ludvíkovi I. a Ludvíkovi II. nic nového nepřináší, stejně tak část věnovaná arcivévodkyni Žofii. Když se ale jedná o knihu věnovanou nejbližší rodině Sisi, tak mi tam schází alespoň malá část, která by mohla být věnována rodičům Sisi, vévodkyni Ludovice a vévodovi Maxovi Bavorskému.

Rudolf Habsburský - Princ rebel

2. března 2009 v 21:00 | Jana K |  Knihy o Mayerlingu a potomcích císařovny Alžběty
Autor: Brigitte Hamannová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: první vyd. 1993, druhé vyd. 2006
Počet stran: 544, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Kronprinz Rudolf", vydaného nakladatelstvím Amalthea Signum Verlag, Wien v roce 2005 přeložil Jiří Vodvárko, verše Jana Vodvárková.
Anotace:
Rudolf chtěl s pomocí intelektuální elity své doby zmodernizovat starou habsburskou říši, zrušit výsady šlechty a uskutečnit ideu moderního liberálního státu žijícího v trvale přátelských vztazích se sousedními zeměmi, v neposlední řadě s Francií a Anglií. Jeho politickým cílem byla sjednocená Evropa liberálních států. Nedakázal se však vůči strnulé hierarchii vídeňského dvora prosadit. Těžká nemoc nakonec podlomila jeho životní elán a prohloubila pocity beznaděje. Když si uvědomil, že jeho šance dosednout jednoho dne na císařský trůn jsou mizivé, dobrovolně svůj život ukončil. Skutečnost, že s sebou do náruče smrti strhl i mladičkou, zamilovanou Mary Vetserovou, zůstane historickou černou skvrnou v jeho životě.

Téměř čtvrt století od prvního vydání dostává čtenář do rukou novou přepracovanou verzi, založenou na nejaktuálnějších výsledcích historického bádání a doplněnou o bohatý obrazový materiál.

Řada publikací líčí Rudolfa Habsburského (1858-1889), syna císaře Františka Josefa I. a jeho ženy Alžběty, jako poněkud zdegenerovaného aristokrata, kterého charakterizují náruče hereček, obskurní šantány, alkohol a drogy a jehož tragický skon provázejí nejroztodivnější pověsti. Brigitte Hamannová však korunního prince vykresluje především jako člověka, který péčí učitelů, předních evropských vzdělanců a díky své touze po vzdělání a úctou k vědění získal v dospívání nejen mimořádné znalosti, ale osvojil si i životní postoje, jež se v průběhu času příliš neměnily. Vyhraněná světonázorová stanoviska, jež Rudolf rozvíjel ve studentských pracích a až do posledních dnů v množství novinových (ovšemže anonymních) článků, v jiných publikacích, osobními kontakty i různými prohlášeními, představují následníka tradičně konzervativního habsburského trůnu, ve značně překvapivém světle. Zaujetí pro liberální uspořádání společnosti, svobodu, lidská práva, humanitu a pokrok a s tím související odpor k nevzdělané aristokracii, nacionálním projevům, ke klerikalismu a antisemitismu Rudolfa sblížily s představiteli měšťanské - často židovské - inteligence a neodvratně ho vzdálily od císařského dvora. Byl bez politického vlivu i oficiálních informací, a přece se houževnatě angažoval pro mnohonárodnostní rakousko-uherskou monarchii, jejíž další existenci spatřoval v odmítnutí militaristického Německa a ve spojenectví s Francií a Ruskem. Nereálnost následníkových cílů, nenaplněný soukromý život, nemoc a jistě i přemíra šampaňského s koňakem a morfium nakonec vedly k devastaci kdysi tak zářivé osobnosti. V loveckém zámečku Mayerling však nezazněl jen jeden výstřel. Rudolf vzal s sebou na smrt i sedmnáctiletou milující Mary Vetserovou...

O autorce:
Brigitte Hamannová narozená v Essenu, vystudovala germanistiku a dějiny v Münsteru a ve Vídni, V roce 1965 se provdala do Rakouska. Od té doby žije a pracuje ve Vídni. V roce 1978 zveřejnila svoji dizertační práci o korunním princi Rudolfovi. která ještě téhož rohu vyšla jako kniha.
Brigitte Hamannová pracuje jako vědecká poradkyně pro mezinárodní koprodukci filmu "Rudolf", realizovanou Robertem Dornhelmem. Je autorkou řady dalších úspěšných historických publikací.

Moje hodnocení:
Velmi obsáhlá kniha věnující se osobě korunního prince Rudolfa.

Syn Karla Theodora Ludwig Wilhelm

2. března 2009 v 20:00 | Jana K |  Ludwig Wilhelm

Ludwig Wilhelm Karl Norbert Theodor Johann

Narozen: 17. 1. 1884 na zámku Tegernsee, Bavorsko
Zemřel: 5. 11. 1968 ve Wildbad Kreuth, Bavorsko
Dynastie: Wittelsbachové

19. 3. 1917 ∞

Eleonore Anna Lucie zu Sayn-Wittgenstein-Berleburg

Narozena: ???
Zemřela: 20. 2. 1965



Fotografii bohužel nemám :-(

Syn Karla Theodora Franz Joseph

2. března 2009 v 20:00 | Jana K |  Franz Joseph

Franz Joseph Michael Karl Maria Evaristus Quirinus Ottokar

Narozen: 23. 3. 1888 na zámku Tegernsee, Bavorsko
Zemřel: 23. 9. 1912 v Mnichově
Dynastie: Wittelsbachové
Poslední potomek Karla Theodora, Franz Joseph trpěl obrnou a zemřel velmi mladý ve 24 letech.

Syn Helene Albert

2. března 2009 v 19:00 | Jana K |  Albert

Albert Maria Joseph Maximilian Lamoral

Narozen: 8. 5. 1867 v Regensburg, Bavorsko
Zemřel: 22. 1. 1952 tamtéž
Dynastie: Thurn und Taxis

15. 7. 1890 ∞ na hradě Ofen, Buda

Margarethe Klementine Maria von Österreich

Narozena: 6. 7. 1870 v Alcsút, Uhry
Zemřela: 2. 5. 1955 v Regensburg
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

Potomci:
Franz Joseph (1893 - 1971) ∞ 1920 Elisabeth von Braganza (1894 - 1970)
Karl August (1898 - 1982) ∞ 1921 Maria Anna von Braganza (1899 - 1971)
Ludwig Philipp (1901 - 1933) ∞ Elisabeth von Luxemburg
Max Emanuel (1902 - 1994)
Elisabeth Helene (1903 - 1976) ∞ Friedrich Christian von Sachsen (1893 - 1968)
Raphael Rainer (1906 - 1993)
Philipp Ernst (1908 - 1964)
Albert na fotografii v roce 1890 se svou snoubenkou,
rakouskou arcivévodkyní Margarethe Klementine.
Vévodský pár.