Rudolfův dopis na rozloučenou princezně Stephanii

2. února 2009 v 20:00 | Jana K |  Mayerling
Korunní princ napsal přad smrtí několik dopisů na rozloučenou, např. Marii Valerii, Mizzi Casparové nebo císařovně Alžbětě, které byl adresován nejdůležitější a nejdelší z nich. Ten byl ale bohužel po její smrti v roce 1898 zničen její důvěrnicí Idou von Ferenczy - jak si to sama císařovna přála. Svému otci Rudolf naopak nenapsal vůbec nic. V plném znění a v originále se však dochoval pouze jeden a to dopis manželce Stephanii.

"Milá Stephanie!
Jsi osvobozena od mé přítomnosti a trápení; buď šťastná svým způsobem. Buď hodná na tu ubohou maličkou, která je tím jediným, co po mně zůstává.
Vyřiď mé poslední pozdravy všem známým, hlavně Bombellesovi, Spindlerovi, Latourovi, Wovo, Gisele, Leopoldovi atd. atd.
Jdu pokojně na smrt, jen ona může zachránit mé dobré jméno.
Srdečně Tě objímá

Tvůj milující Tě Rudolf"


Později ve svých memoárech Stephanie na dopis vzpomíná a píše:

"Každé to slovo mě bodalo do srdce jako dýka. Rozpoutala se ve mně bouře rozhořčení a odporu. Co jsme předvídala, když se mne v dlouhých osamělých hodinách zmocňovaly tiché, mučivé obavy, se stalo skutečností. Všechno ve mně se vzpínalo proti nevíře, svévolné lehkomyslnosti, s níž byl zahozen život. S hrůzou jsem pochopila z posledních slov korunního prince zhroucení jeho plánů a záměrů, ke kterým se musel upínat nebezpečnějším způsobem, než jsem si představovala. Vzpomněla jsem si na svou prosbu, se kterou jsem se před několika měsíci obrátila na císaře; snad by bývala mohla ještě odvrátit to nejhorší. Císař žádné nebezpečí neviděl ani v chování ani v plánech svého syna. To, co poté nastalo, bylo nezadržitelné: úpadek, katastrofální pád a potom děsivý konec. Děsila jsem se toho sebezničení, varovala jsem a přesto pro mne události tohoto dne zůstaly hádankou. Proč to udělal? - byla otázka, která se stále vracela. V okamžiku té strašlivé opuštěnosti se všechny úvahy stále znovu hroutily do sebe. S prchlivým a bezcitným gestem ode mne odešel muž, kterému jsem před osmi lety byla předána jako dítě. Nebyla jsem nic víc než smrtelně raněná bytost, bránila jsem se ze všech sil obludnému osudu, který na mne dopadl poté, co mne roky plíživě obcházel. Smrt mne vysvobodila z úzkostlivého, ustaraného a bezútěšného svazku - ale za jakou cenu! Byla jsem sama. Všechno se zdálo být v troskách, budoucnost má i budoucnost země, pro kterou jsem musela mnohé trpělivě snášet. Zbylo jen hořící místo v mém srdci; nemilosrdně se vytrácely mé naděje a smysl života. Ta rána bolela, jako by mne kousl jedovatý had. Nic se nemohlo uzavřít a vyléčit a já jsem pocítila úlevu teprve, když jsem se dokázala pokorně sklonit pod Boží rukou."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | 2. března 2009 v 20:49 | Reagovat

Teď jsem dočetla o ní knihu.Dvůr jí dával za vinu smrt Rudolfa,ale je to trochu jinak,než uvádí všeobecná historie a filmy na toto téma.krize v manželství byla,ale podle jejich dopisů,manželství fungovalo několik měsíců před tragédií a hlavně měl na funkčnosti zájem sám Rudolf.Rudolf byl psychicky nemocný a potřeboval pomoc od psychiatra.O sebevraždě hovořil hodně dávno před tím.A kdyby byl s kýmkoliv,stejně by se zabil.Knihu doporučuji,je to jiný náhled na rodinu Františka Josefa , na odsouzení Stephanie a hlavně  na ní samou, na její drsné dětství , na druhé manželství  z lásky kvůli němuž se vzdala všech svých titulů....

2 Martina Martina | 6. listopadu 2011 v 11:30 | Reagovat

Ako sa vola ta kniha a kto je autorom??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.