Únor 2009

Dcera Sophie Louise Victoire

9. února 2009 v 20:00 | Jana K |  Životopis Louise Victoire

Louise Victoire Marie Amelie Sophie

Narozena: 19. 7. 1869 v Bushy House, Londýn
Zemřela: 4. 2. 1952 v Mnichově
Dynastie: Bourbon-Orléans

15. 4. 1891 ∞ na zámku Nyphenburg, Mnichov

Alfons Maria Franz Clemens Maximilian von Bayern

Narozen: 24. 1. 1864 v Mnichově
Zemřel: 8. 1. 1933 tamtéž
Dynastie: Wittelsbachové

Potomci:
Joseph Clemens (1902 - 1990)
Elisabeth Maria Anna (1913 - 2005)
∞ 1. 1939 Franz Josef v. Kageneck (1915 - 1941); ∞ 2. 1944 Ernst Küstner (*1920)
Louise Victoire v roce 1891 na fotografii Karla Josse.

Alžběta - Zvláštní žena

8. února 2009 v 22:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Podle písemné pozůstalosti císařovny, deníků její dcery a dalších nezveřejněných dokumentů
Autor: Egon Caesar Conte Corti
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 12/2008
Počet stran: 488 + 24 obr. příl.

Kolik dávám bodů: 10/10

Z německého originálu "Elisabeth, Die Seltsame Frau" přeložili Ingeborg a Milan Churaňovi.
Anotace:
VZRUŠUJÍCÍ ŽIVOT ŽENY, KTERÁ SE JIŽ ZA SVÉHO ŽIVOTA STALA LEGENDOU
Alžbětin život začal jako krásná pohádka a skončil jako temná tragédie.
Z mladé bezstarostné princezny, narozené v Bavorsku, se po boku jejího bratrance Františka Josefa stala císařovna velké říše, jejíž moc se chýlila ke konci. Zasněné, veselé děvče se stalo čtyřnásobnou matkou, která si protrpěla sebevraždu svého jediného syna Rudolfa a z nemilované reality vídeňského dvora utíkala do svého vlastního vnitřního světa. Proslula svou nevšední krásou, udržovala si štíhlou linii dietami i cvičením, pečovala o své zdraví, tělo i bohaté dlouhé vlasy, náruživě jezdila na koni a neúnavně cestovala po světě. Nikdy, až do své tragické smrti v roce 1898, nenacházela nikde nadlouho klid. Aura čehosi tajemného, zvláštního a extravagantního, co tuto "zvláštní ženu" obklopovalo, neztratila dodnes nic na své přitažlivosti.
Egon Corti jako první zpracoval opravdu věrohodný portrét Alžběty zvané Sisi na základě císařovniny písemné pozůstalosti, deníku její dcery Marie Valerie a dalších v té době nezveřejněných deníků a dokumentů. Napínavě zobrazil fascinující osud této okouzlující ženy, která se už během svého života stala legendou.

O autorovi:
Egon Caesar Conte Corti pocházel z lombardského šlechtického rodu. Narodil se v roce 1886 v Agramu (Záhřebu). Za první světové války sloužil u jezdectva a v generálním štábu jako důstojník. Poté vystudoval ve Vídni historii, v roce 1921 promoval. Jako spisovatel a životopisec se věnoval především habsburskému domu.
Kniha Alžběta, zvláštní žena vyšla poprvé v roce 1934, od té doby se dočkala 45 vydání a byla přeložena do mnoha jazyků. Egon Corti zemřel v roce 1953 v Klagenfurtu.

Ukázka z knihy:
Do rozpaků, které Sisi vehnaly červeň do tváří, se mísí i trochu triumfu a radosti z pozornosti, kterou jí císař zcela nepokrytě věnuje. Odpoledne byl František Josef opět u své matky. Nedokázal mluvit o ničem jiném. Dohodli se, že večer na plese nebude tančit kotilión s princeznou Nené, jak bylo předem dohodnuto a jak to vyžadovala etiketa, ale s její mladší sestrou Sisi. Kdo se někdy zúčastnil dvorního plesu, ví, co to znamená. Tančit kotilión dvakrát po sobě se stejnou dívkou se rovná téměř zasnoubení.
Večer se obě princezny se svou matkou objevily na plese. Nené na sobě měla nádherné bílé hedvábné šaty a břečťan ve vlasech, Sisi byla oblečena do lehkých růžových šatů z mušelínu a ve vlasech měla malou diamantovou šipku, která jí zlatohnědé kadeře držela nad čelem. Když vstoupila do sálu, oči všech se upřely na ni, neboť už se šuškalo, že císaře okouzlila. Věděli to všichni, jen ona sama ještě stále nechápala, že je to opravdu vážné...


Moje hodnocení:
Knihu jsem přečetla tento víkend jedním dechem a doporučuji ji všem, kdo se o Alžbětu zajímají. Kniha je velmi obsáhlá, rozdělená do patnácti velkých kapitol, nebo chcete-li patnáti období věnujících se jednotlivým životním etapám císařovny. Jak píše autor v předmluvě ke knize - příliš mnoho zcela nevědomých lidí už obraz císařovny Alžběty pokřivilo senzacechtivými nebo románovými, často zcela smyšlenými historkami a ovlivnilo tak znalosti a názory světa na ni. Kniha se proto snaží na základě pouze pravých a věrohodných, dosud nezveřejněných pramenů ukázat pravý obraz ženy a všude se drží plné pravdy.
Na závěr si ještě dovolím užít citát, obsažený rovněž v předmluvě knihy, který se mi velmi líbí. Při odhalení císařovnina pomníku ve Vídni roku 1907 řekla o císařovně jedna z jejích dvorních dam, kněžna Fürstenbergová:
"Jaká opravdu byla a co na ní bylo tak přitažlivé a okouzlující nedokáže vyjádřit žádné dláto a žádný štětec. Bylo to pouze v ní. Bude žít dál v legendě, ale ne v dějinách..."

Císař František Josef

8. února 2009 v 21:00 | Jana K |  Knihy o císaři Franzi Josefovi a jeho bratrech
Podtitul: Život, pád a zánik habsburské říše
Autor: John Van der Kiste
Nakladatelství: Práh
Rok vydání: 2008
Počet stran: 262 + 16 obr. příl.

Kolik dávám bodů: nečetla jsem

Z anglického originálu "Emperor Franz Joseph" přeložila Ivana Nuhlíčková.
Anotace:
Doba, která se mohla stát šťastnou érou habsburské historie, skončila v troskách, úpadku, krvi a slzách. Ale na tomto pozadí je místo pro lidský soucit s mužem, který nastoupil na trůn jako mladík, zažil násilnou smrt svého bratra, manželky, syna i synovce, přišel o nejlepší provincie…
Jedinečný portrét vladaře i jeho doby.

Moje hodnocení:
Knihu jsem zatím nečetla.

Největší milostný příběh na dvoře habsburském

8. února 2009 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Franzi Ferdinandovi ďEste
Podtitul: František Ferdinand a Žofie Chotková
Autor: Beate Hammondová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2004
Počet stran: 208, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Habsburgs größte Liebesgeschichte", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 2001 přeložila Pavla Lutovská.
Anotace:
Byla hraběnka Žofie Chotková jen ctižádostivá žena, která se chtěla vymynit z chudých poměrů, nebo arcivévodu Františka Ferdinanda opravdu milovala? Pět let skrývání a stovky vroucích dopisů svědčí spíš o velké lásce. Přes všechnu snahu však většina Habsburků Žofii nikdy mezi sebe nepřijala. Morganatický sňatek se neodpouští.
Habsburská císařská rodina měla v otázce manželství zcela jasno. Princip spojování dvojic spočíval ve víře, že moc je podmíněna biologicky a jen magická síla krve opravňuje vládnout.
Proti této politice se tvrdohlavě postavil následník rakouského trůnu Františk Ferdinand. Nechtěl se dát spoutat sňatkem z rozumu, a proto zrušil několik plánovaných svateb. A když potkal hraběnku Žofii Chotkovou, dceru rakousko-uherského vyslance v Drážďanech, pochopil, že našel ženu svého srdce. Jejich vztah neměl zdánlivě žádnou budoucnost, neboť Žofie přes úctyhodný rodokmen nenáležela do malého okruhu "rovných rodem", kteří směli vstupovat do manželství s Habsbursky. Císař František Josef proto synovcovu žádost rozhodně odmítl.
Avšak František Ferdinand se nevzdal. Téměř dva roky bojoval, aby se mohl se svou vyvolenou oženit. Císař se pokoušel všemi prostředky sňatku zabránit, protože v něm spatřoval nebezpečí pro budoucnost monarchie, ale když František Ferdinand pohrozil sebevraždou, panovník ustoupil. Ovšem pod podmínkou, že se následník vzdá pro své potomky nároku na trůn. Přestože jim vídeňský dvůr a přísný dvorský ceremoniál ztěžovaly život všemožnými omezeními, na jejich velké lásce se nic nezměnilo. Šťastné manželství Františka Ferdinanda a Žofie po čtrnácti letech zaniklo z naprosto jiného důvodu: byl jím sarajevský atentát 28. června 1914. Teprve jejich smrtí se paradoxně naplnil osud, jehož se císař tolik obával: nastal konec habsburské monarchie.

O autorce:
Beate Hammondová se narodila v roce 1967 v Tübingenu. Studovala v Anglii, Německu a v Kanadě a od roku 1990 žije ve Vídni.

Moje hodnocení:
Zajímavá, jednoduchá a nenáročná kniha, která nás seznámí s nejzákladnějšími informacemi o životě Franze Ferdinanda d'Este. Věnuje se hlavně jeho velké lásce k hraběnce Žofii Chotkové. Je to první kniha, kterou jsem o něm četla, takže chybí srovnání.

Marie Louise Larisch-Wallersee na fotografiích s koňmi

5. února 2009 v 22:00 | Jana K |  Fotografie Marie Louise
Marie Louise na koni se svým otcem Ludwigem.
Marie Louise na zámku Gödöllő v Uhrách, kde byla častým hostem císařovny Alžběty na honech; na fotografii je s jedním z císařovniných koní.
Marie Louise se svým oblíbeným koněm jménem Darling; fotografie z roku 1883.

Fotografie Carla Theodora s manželkou a dětmi

2. února 2009 v 21:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Carla Theodora
Vévoda Carl Theodor u stolu s manželkou Marií José a dětmi. První zleva sedí Marie Gabrielle, vedle stojí Franz Joseph, Sophie Adelheid a Elisabeth Gabriele. Vpravo sedí starší ze synů Ludwig Wilhelm.
Manželka Carla Theodora Maria José se svými potomky. Zleva Sophie Adelheid, Elisabeth Gabriele, Ludwig Wilhelm, Franz Joseph a Marie Gabrielle.

Rudolfův dopis na rozloučenou princezně Stephanii

2. února 2009 v 20:00 | Jana K |  Mayerling
Korunní princ napsal přad smrtí několik dopisů na rozloučenou, např. Marii Valerii, Mizzi Casparové nebo císařovně Alžbětě, které byl adresován nejdůležitější a nejdelší z nich. Ten byl ale bohužel po její smrti v roce 1898 zničen její důvěrnicí Idou von Ferenczy - jak si to sama císařovna přála. Svému otci Rudolf naopak nenapsal vůbec nic. V plném znění a v originále se však dochoval pouze jeden a to dopis manželce Stephanii.

"Milá Stephanie!
Jsi osvobozena od mé přítomnosti a trápení; buď šťastná svým způsobem. Buď hodná na tu ubohou maličkou, která je tím jediným, co po mně zůstává.
Vyřiď mé poslední pozdravy všem známým, hlavně Bombellesovi, Spindlerovi, Latourovi, Wovo, Gisele, Leopoldovi atd. atd.
Jdu pokojně na smrt, jen ona může zachránit mé dobré jméno.
Srdečně Tě objímá

Tvůj milující Tě Rudolf"


Později ve svých memoárech Stephanie na dopis vzpomíná a píše:

"Každé to slovo mě bodalo do srdce jako dýka. Rozpoutala se ve mně bouře rozhořčení a odporu. Co jsme předvídala, když se mne v dlouhých osamělých hodinách zmocňovaly tiché, mučivé obavy, se stalo skutečností. Všechno ve mně se vzpínalo proti nevíře, svévolné lehkomyslnosti, s níž byl zahozen život. S hrůzou jsem pochopila z posledních slov korunního prince zhroucení jeho plánů a záměrů, ke kterým se musel upínat nebezpečnějším způsobem, než jsem si představovala. Vzpomněla jsem si na svou prosbu, se kterou jsem se před několika měsíci obrátila na císaře; snad by bývala mohla ještě odvrátit to nejhorší. Císař žádné nebezpečí neviděl ani v chování ani v plánech svého syna. To, co poté nastalo, bylo nezadržitelné: úpadek, katastrofální pád a potom děsivý konec. Děsila jsem se toho sebezničení, varovala jsem a přesto pro mne události tohoto dne zůstaly hádankou. Proč to udělal? - byla otázka, která se stále vracela. V okamžiku té strašlivé opuštěnosti se všechny úvahy stále znovu hroutily do sebe. S prchlivým a bezcitným gestem ode mne odešel muž, kterému jsem před osmi lety byla předána jako dítě. Nebyla jsem nic víc než smrtelně raněná bytost, bránila jsem se ze všech sil obludnému osudu, který na mne dopadl poté, co mne roky plíživě obcházel. Smrt mne vysvobodila z úzkostlivého, ustaraného a bezútěšného svazku - ale za jakou cenu! Byla jsem sama. Všechno se zdálo být v troskách, budoucnost má i budoucnost země, pro kterou jsem musela mnohé trpělivě snášet. Zbylo jen hořící místo v mém srdci; nemilosrdně se vytrácely mé naděje a smysl života. Ta rána bolela, jako by mne kousl jedovatý had. Nic se nemohlo uzavřít a vyléčit a já jsem pocítila úlevu teprve, když jsem se dokázala pokorně sklonit pod Boží rukou."