Leden 2009

Ludwigova manželka Antonie

16. ledna 2009 v 20:00 | Jana K |  Antonie von Bartolf

Barbara Antonie Barth

Narozena 25. 10. 1871 v Mnichově
Zemřela: 23. 5. 1956 v Garmisch-Partenkirchen
Dynastie: ---

Baletka a tanečnice Antonie Barth, později povýšena do šlechtického stavu jako Antonie von Bartolf byla dcerou Ludwiga Bartha a jeho manželky Marie Clary, roz. Beyhl.
Antonie von Bartolf, o čtyřicet let mladší druhá Ludwigova manželka.

Helenin manžel Maximilian

16. ledna 2009 v 20:00 | Jana K |  Maximilian von Thurn und Taxis

Maximilian Anton Lamoral von Thurn und Taxis

Narozen: 28. 9. 1831 v Regensburgu
Zemřel: 26. 6. 1867 tamtéž
Dynastie: Thurn und Taxis

Dědičný princ Maximilian von Thurn und Taxis byl synem prince Maximiliana Karla von Thurn und Taxis (1802 - 1871) a jeho manželky Wilhelmine Caroline Christine Henriette von Dörnberg (1803 - 1835).
Dědičný princ Maximilian von Thurn und Taxis.
Matka Maximiliana Wilhelmine Caroline Christine Henriette von Dörnberg.

Mathildin manžel Ludwig

16. ledna 2009 v 19:00 | Jana K |  Ludwig von Trani

Ludwig Maria von Neapel-Sizilien, hrabě von Trani

Narozen: 1. 8. 1838 v Neapoli
Zemřel: 8. 6. 1886 v Paříži
Dynastie: Bourbon

Princ Ludwig von Neapel-Sizilien a pozdější hrabě von Trani, byl nejstarším synem krále Ferdinanda II. von Sizilien (1810 - 1859) z druhého manželství s Marií Theresií Isabellou von Österreich (1816 - 1867), byl tedy nevlastním bratrem krále Franze II., Mathilde byla sestra jeho švagrové Marie.
Jeho mladší sestra Marie Annunziata von Neapel-Sizilien (1843 - 1871) se stala druhou manželkou arcivévody Karla Lugwiga a matkou pozdějšího následníka trůnu Františka Ferdinanda von Österreich-Este.
Ludwig, hrabě von Trani.
Ludwig, hrabě von Trani na fotografii v loveckém oděvu.

Mariin manžel Franz II.

16. ledna 2009 v 19:00 | Jana K |  Franz II. von Neapel-Sizilien

Franz II. Maria Leopoldo von Neapel-Sizilien

Narozen: 16. 1. 1836 v Neapoli
Zemřel: 27. 12. 1894 v Arco
Dynastie: Bourbon

1859 - 1860 byl králem obojí Sicílie.
Franz byl synem krále Ferdinanda II. von Sizilien (1810 - 1859) z prvního manželstvví s princeznou Marií Christinou von Sardinien-Piemont und Savoyen (1812 - 1836).
Král obojí Sicílie Franz II.

Maxova manželka Amalie

16. ledna 2009 v 18:00 | Jana K |  Amalie von Sachsen-Coburg und Gotha

Marie Luise Franziska Amalie von Sachsen-Coburg und Gotha

Narozena: 23. 10. 1848 v Coburgu
Zemřela: 6. 5. 1894 v Mnichově
Dynastie: Wettiner

Princezna Amalie von Sachsen-Coburg und Gotha byla dcerou prince Augusta Ludwiga Viktora von Sachsen-Coburg und Gotha a francouzské princezny Clementine d'Orléans.
Amalie von Sachsen-Coburg und Gotha
Amalie jako dítě na portrétu Franze Xavera Winterhaltera z roku 1855.


Amalie von Sachsen-Coburg und Gotha


Sophiin manžel Ferdinand

16. ledna 2009 v 18:00 | Jana K |  Ferdinand von Alençon-Orléans

Ferdinand Philipp Marie von Alençon-Orléans

Narozen: 12. 7. 1844 v Neuilly-sur-Seine
Zemřel: 23. 6. 1910 ve Wimbledonu
Dynastie: Bourbon-Orléans

Vévoda Ferdinand von Alençon-Orléans byl synem vévody Louise Charlese Philippe Raphaela d'Orléans, von Nemours a jeho manželky, německé princezny Viktorie Franzisky Antonii Juliane Luise von Sachsen-Coburg und Gotha-Koháry.
Vévoda Ferdinand von Alençon-Orléans.
,,


Poslední společná fotografie Alžběty a Franze Josefa

13. ledna 2009 v 21:00 | Jana K |  Fotografie císařovny Alžběty
Císařovna Alžběta na procházce s císařem v bavorských lázních Kissingen na jaře roku 1898.
Fotografie Johanna Kolba.
Obraz podle fotky.
Procházka v Bad Kissingen

Dva známé obrazy bavorského krále Ludwiga II.

13. ledna 2009 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Ludwiga II.
Obraz Ludwiga II., který namaloval německý malíř Ferdinand von Piloty (1828 - 1895) roku 1865. Je na něm dvacetiletý Ludwig v uniformě a korunovačním plášti.
Obraz německého malíře Gabriela Schachingera (1850 - 1913), který byl dokončen v roce 1887, tedy až po smrti bavorského krále. Ludwig je na něm vyobrazen jako velmistr Řádu sv. Jiří. Tento obraz visí v muzeu zámku Herrenchiemsee.

Životopis bavorského krále Ludwiga II.

13. ledna 2009 v 19:00 | Jana K |  Životopis Ludwiga II.
Ludwig II. von Bayern, vlastním jménem Ludwig Friedrich Wilhelm, (25. srpna 1845 v Mnichově, zámek Nyphenburg, - 13. června 1886 na Wurmském jezeře, dnešní Starnberské jezero, u zámku Berg), z politického hlediska nepříliš významný bavorský král, který vstoupil do historie především jako mecenáš umění.
Ludwig II. pocházel z knížecího a královského rodu Wittelsbachů a od 10. března 1864 až do 9. června 1886 byl králem Bavorska. Byl nazýván pohádkovým králem, a to především díky zámkům, které vybudoval a také pro svůj tragický životní osud.

Dětství

Ludwig II. von Bayern se narodil 25. srpna 1845 v Mnichově jako nejstarší syn korunního prince Maximiliana a jeho manželky, korunní princezny Marie Friederike von Preußen. Byl pokřtěn jako Otto Friedrich Wilhem Ludwig, křestním jménem Ludwig byl nazýván na nátlak svého děda, Ludwiga I. von Bayern, který se rovněž narodil 25. srpna (roku 1786). Tři roky po Ludwigovi, roku 1848, se narodil jeho bratr Otto I., který byl později ve věku 28 let prohlášen za duševně chorého. Dětství trávil Ludwig se svým bratrem na zámku Hohenschwangau. Po abdikaci Ludwigova dědečka, krále Ludwiga I. nastoupil na trůn v roce 1848 jeho otec a Ludwig se tak stal korunním princem. V roce 1861 se Ludwig poprvé seznámil s hudbou Richarda Wagnera, která ho velmi ovlivnila a podnítila jeho zájem o operu, ale i mytické hrdiny, báje a pohádky.
Královští synové - Ludwig a jeho mladší bratr Otto před zámkem Hohenschwangau.

Vláda Ludviga II.

Ludwigův otec Maximilian zemřel v roce 1864 a Ludwig II. byl 10. března, ve věku osmnácti let korunován bavorským králem. V roce 1866 vstoupilo Bavorsko na straně Rakouska do války proti Prusku, Ludwig nebyl schopen se orientovat ve válečných věcech, proto řízení válečných záležitostí zcela přenechal ministrům. Po porážce Rakouska musel podepsat mírovou smlouvu a bavorská armáda se musela podřídit pruské, dále Bavorsko muselo Prusku zaplatit 30 miliónů guldenů válečných reparací. Tuto situaci nesl Ludwig II. dost těžce a když pak muselo Bavorsko bojovat na straně Pruska ve válce proti Francii, byl politikou zklamán natolik, že se stáhl na své zámky a vladařskými záležitostmi se téměř přestal zabývat. Před tím však stačil podniknut svou jedinou cestu po Bavorsku.
Ludwig v bavorské uniformě na obraze Wilhelma Taubera.

Umění nade vše

Ludwig II. se od začátku své vlády angažoval především v kultuře. Jako dvorního skladatele k sobě povolal svého oblíbence Richarda Wagnera. Wagner obdržel od svého mladého obdivovatele roční rentu, která se rovnala příjmu knížete. Víc než bohatou odměnu získal skladatel rovněž za napsání hudební básně Prsten Nibelungů. Do závratných výšek vystoupaly také náklady na provozování dalších oper inscenovaných pro krále. Ludwig II. nedokázal svému milovanému skladateli nic odmítnout a jejich vzájemný vztah se stále více prohluboval, o čemž svědčí i jejich korespondence, v níž Wagner například píše Ludwigovi: "Jsi spanilé jaro, jež mne znovu zkrášluje", a Ludwig odepisuje Wagnerovi: " Nemiluji žádnou ženu, žádné rodiče, žádného bratra, žádné příbuzné, nikoho tak vroucně a ze srdce, jen Vás!". Údajně se jednalo jen o duchovní a platonický vztah. Ten byl však každopádně ukončen již následujícího roku 1865. Wagner tehdy žádal po králi vlastní divadlo, jehož výstavba měla stát 5 miliónů zlatých. Míra trpělivosti občanů a také ministerské rady však již byla tehdy překročena a Wagner byl z Bavorska vyhnán. Písemný kontakt však oba udržovali i nadále. A Ludwig II. Wagnera stále podporoval i finančně. V následujících letech se v Mnichově konaly premiéry oper Tristan a Isolda (Tristan und Isolde) (1865), Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg) (1868), Rýnské zlato (Das Rheingold) (1869) a Valkýra (Die Walküre) (1870). Ludwig II. na umění v žádném případě nehodlal šetřit. Většinu peněz z jeho osobní pokladny , a také z pokladny státní, pohltila výstavba zámků Neuschwanstein, Herrenchiemsee a Linderhof. Rozpočet byl u těchto staveb navíc většinou překročen až trojnásobně oproti původnímu plánu. Nemálo financí si vyžádala i údržba dalších zámků, paláců, soukromých králových obrazáren a jeho sbírka soch. Problémem bylo především to, že Ludwig II. žil nad finanční poměry vlastní země, což mu přineslo málo popularity u poddaných i u členů bavorské vlády.
Ludwig II. a hudební skladatel Richard Wagner, který přízně svého královského přítele silně využíval.

Zbaven svéprávnosti

Ludwig II. byl už za svého života považován za duševně chorého. Pravdou je, že byl zcela jistě výstřední podivín, ale z dnešního medicínského hlediska jej v žádném případě nelze označit za šílence. Přesto byl roku 1886 baven svéprávnosti a trůnu. Zvláštní je na celé události už to, že posudek na jeho zdravotní stav sepsali a podepsali lékaři, kteří jej předtím vůbec neprohlédli. Někteří z těchto lékařů Ludwiga II. dokonce osobně nikdy neviděli a nebo se s ním setkali třeba jen před mnoha lety při nějaké audienci. Autory posudku, který byl podepsán 8. června 1886 byli tito lékaři: vrchní zdravotní rada a psychiatr dr. Bernhard Alois von Gudden jeho zeť, profesor psychiatrie dr. Hubert Grashey a ústavní lékaři dr. Hagen a dr. Hubrich. Posudek byl sestaven na základě výpovědí osob, které byly králi na blízku - jednalo se o členy služebnictva a některé politiky. Pravdivost jejich prohlášení však již dále nikdo neověřoval. Ze zprávy je zcela zřejmé, že byla sepsána na politickou objednávku a měla jediný cíl, zbavit Ludwiga II. moci. Největší zájem na odstranění krále měli ministři bavorské vlády, s nimiž se odmítal již dlouhou dobu sejít a jednat s nimi. Dlouhodobé spory zemské vlády s králem měly jednu zásadní příčinu. Král opakovaně žádal vládu o finanční podporu pro dostavbu svých zámků, což bylo vždy odmítnuto, jelikož tyto projekty byly skutečně neúměrně nákladné a zatěžovaly státní pokladnu. Druhým důvodem pro odstranění Ludwiga II. z trůnu byla zřejmě jeho neustálá snaha o snížení vlivu ministerské rady a pokusy o nastolení absolutismu Ludwig II. po celou dobu své vlády velmi trpěl omezením své moci ze strany ministrů a vždy toužil žít a vládnout jako jeho velký vzor Ludwig XIV. Pravdou však je, že neměl ani politické schopnosti tohoto velkého francouzského krále, ani jeho finanční možnosti. Naivní a také směšná snaha vyrovnat se za každou cenu Ludvíku XIV. jen potvrzuje to, že Ludwig II. byl od reality odtržený snílek, který žil ve svém vlastním světě. Právě jeho zkreslený pohled na skutečný stav věcí se mu nakonec stal osudným.

Poslední dny života

Dne 10. června 1886 se pokusila do prostor zámku Neuschwanstein vstoupit lékařská komise, která měla za úkol oficiálně zbavit krále svéprávnosti a převézt jej na zámek Linderhof, kde měl být internován. Ludwig II. zachoval chladnou hlavu a členy komise nechal zatknout a uvěznit. Před zámkem se pak srotil dav lidí, kteří chtěli krále chránit vlastním tělem. Na pomoc Ludwigovi II. dorazil také policejní sbor z Füssenu a okolní hasičské sbory. Kolem poledne ale policie dospěla k závěru, že komisí předložené dokumenty jsou právoplatné a král Ludwig II. má být skutečně sesazen. Členové komise byli z vězení propuštěni. Druhý pokus o Ludwigovo zatčení, dne 11. června, již proběhl bez větších komplikací a Ludwig II. byl v doprovodu Dr. Bernharda von Gudden převezen z Neuschwansteinu na zámek Berg.
Ludwig a jeho lékař Bernhard von Gudden v neděli 13. června 1886 na vycházce u zámku Berg na břehu Starnberského jezera, ze které se už nevrátili živí...

Smrt

V neděli 13. června 1886 si těsně před polednem vyšel Ludwig a dr. Gudden na hodinovou procházku zámeckým parkem, během níž je doprovázel jeden ošetřovatel. Po návratu z procházky následoval bohatý oběd. V 18.30 podnikl Ludwig II. a dr. Gudden další procházku parkem, tentokrát již bez doprovodu. Co se odehrálo v následujících hodinách nelze dodnes s jistotou říci. Jisté je, že kolem 23 hodiny byla poblíž břehu jezera nalezena mrtvá těla krále Ludwiga II. a doktora von Guddena. Tato smrt byla a stále ještě je obestřena řadou nejasností. Dnes existují tři teorie týkající se této tragické události:
1. teorie - sebevražda. Podle této teorie Ludwig II. spáchal sebevraždu utopením, v níž se mu snažil dr. Gudden zabránit a sám při tomto pokusu utonul. Tato teorie je nejméně pravděpodobná. Král byl totiž ve vodě nalezen bez saka, pouze v košili. Sako leželo na břehu. Pokud by se chtěl král utopit, tak by se určitě nezbavoval oblečení, které jej mohlo rychleji stáhnout ke dnu. Proti sebevraždě utopením svědčí ještě jeden důležitý poznatek vyšetřování celé události - v plících Ludvíka II. nebyla nalezena téměř žádná voda.
2. teorie - vražda. Podle této druhé teorie byl král zavražděn a dr. Gudden musel jako nepohodlný svědek zemřít také. I tato teorie není příliš pravděpodobná. Na těle Ludwiga II. nebyly totiž nalezeny žádné známky násilí, kromě oděrky na levém koleni. Proti tomu bylo mrtvé tělo dr.Gudddena zle zřízeno - škrábance na čele a na nose, modřiny, otlačeniny a stopy po škrcení byly zjevné. Otázkou také zůstává, kdo by vlastně chtěl již úspěšně sesazeného krále ještě navíc zbavit života. Něco takového nebylo v dané situaci třeba.
3. teorie - pokus o útěk. Tato teorie má v současné době mezi historiky nejvíce příznivců. Jelikož byl Ludwig II. výborný plavec pokusil se zřejmě během procházky utéci a doplavat k připravené veslici, která na něj zřejmě na jezeře čekala. Každopádně existují svědectví o tom, že v dané chvíli skutečně vody jezera křižovalo hned několik loděk. Dr. Gudden se pokusil králi v útěku zabránit, ale proti podstatně silnějšímu soupeři neměl šanci. Poté, co Ludwig dr.Guddena zneškodnil, snažil se uplavat, ale v ledové vodě jezera jej zřejmě postihla mrtvice nebo infarkt. Ludwig II. byl 19. června pochován v kostele svatého Michaela v Mnichově a jeho srdce bylo uloženo 16. srpna v urně do kapličky u kostela Altöttinger. Trůnu se po jeho smrti ujal formálně mladší bratr Otto I. Vzhledem k tomu, že Otto I. byl již v mládí prohlášen za choromyslného, stal se jeho regentem strýc Luitpold.
Autorem tohoto portrétu bavorského krále je německý malíř Carl Theodor von Piloty.

Osobní život

Podivínství a poněkud zvláštní chování se u Ludwiga II. začalo projevovat ve věku dvaceti let. Dost možná byla v jeho případě změna v chování způsobena změnou fyzického vzhledu. Do té chvíle krásný a oslňující mladý král začal totiž právě ve věku dvaceti let přicházet o přední zuby. Nápadně se změnil, ztratil rychle svou fyzickou krásu a začal mít problémy s výslovností. Pro Ludwiga, který tolik miloval krásu a měl vytříbené estetické cítění to musel být obrovský šok. Ludwig byl povahou introvert a tyto komplikace jeho pocity osamělosti zřejmě ještě prohloubily. Postupem času se z něj stal frustrovaný, zakomplexovaný podivín, jehož největší vášní se stalo jídlo, které konzumoval v obrovském množství, což časem vedlo k tomu, že ztloustl. Trpěl také častými bolestmi hlavy a nespavostí, kterou řešil třeba tak, že nechal zapřáhnout koně a projížděl se v kočáře noční krajinou. Měl sklony k melancholii a k záchvatům vzteku. Byl snílek a fantasta zcela odtržený od reality. Největším potěšením jeho života byla výstavba a výzdoba jeho zámků a operní představení, která byla v divadle inscenována jen pro něj, jako jediného diváka v sále. Během období své vlády opakovaně uvažoval o tom, že se vzdá trůnu a odstěhuje se do ciziny, ke své vlastní škodě to však nikdy neučinil. Ludwig II. se nikdy neoženil, zasnoubil se sice se svou sestřenicí Sophií, mladší sestrou císařovny Alžběty, ale zasnoubení celkem třikrát zrušil. Ludvík byl s největší pravděpodobností homosexuál, zamilovával se do komorníků a operních pěvců, což vedlo k řadě skandálů.

Zámky

Ludwig II. proslul především tím, že nechal postavit velmi atypické stavby, jelikož své projekty také sám financoval dostal se tím do obrovského deficitu a vláda odmítala Ludwigovi uvolnit jakékoliv finance. I přes snahu financovat tyto projekty pomocí soukromých bankéřů se mu nedostávalo prostředků. V roce 1868 načrtl ve svém dopise Wagnerovi, své představy o novém hradu Hohenschwangau, dnešní Neuschwanstein, které začal realizovat již v r. 1869 tento zámek byl částečně dokončen v roce 1884. V letech 1874 - 1878 přestavěl takzvaný "královský domeček" svého otce Maximiliana II. na zámek Linderhof, jedná se o nejmenší z jeho staveb, ale také o jedinou zcela dokončenou stavbu a zároveň o jediný z jeho projektů, který delší dobu užíval. V roce 1873 koupil ostrov Herrenchiemsee na jezeře Chiemsee a začal zde stavět nové Versailles. Zámek Herrenchiemsee také nebyl nikdy dokončen. Přesto je dnes turisticky hojně navštěvovaný.
Do zámků, kam nikdy neměla vkročit cizí osoba, přišlo od smrti Ludwiga II. více než 50 miliónů návštěvníků. Jsou kamennými svědky ideálního světa, který si král vytvořil odvrácením od své současnosti. Díky tomuto pokusu historické, poetické a idealistické seberealizace nakonec Ludwig II. ztroskotal. Zdá se, že dával přednost smrti před návratem do skutečnosti...

Podle: Wikipedia


Gisela a Leopold jako snoubenci

8. ledna 2009 v 22:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Gisely
Arcivévodkyně Gisela a princ Leopold von Bayern jako snoubenci v dubnu roku 1872 v Budapešti.

Arcivévodkyně Gisela na fotografiích

8. ledna 2009 v 21:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Gisely
Arcivévodkyně Gisela v době svého zasnoubení v roce 1872.
Fotografie Gisely z doby, kdy se jí narodila první dcera Elisabeth.

Sisi a její sourozenci

5. ledna 2009 v 22:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Erika Bestenreinerová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2004
Počet stran: 208 + 8 str. bar. příl.

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Sisi und ihre Geschwister", vydaného nakladatelstvím Piper, Mnichov v roce 2002 přeložila Ivana Vízdalová.
Anotace:
Romantický životní příběh nešťastné manželky Františka Josefa I., císařovny Alžběty, byl již mnohokrát literárně zpracován, ale pohnuté osudy členů rozvětvené rodiny, z níž Sisi pocházela, nejsou příliš známé. Sisi vyrůstala v Bavorsku v rodině wittelsbašského vévody Maxe, bodrého a nekonvenčního chlapíka, který si příliš nerozuměl s manželkou, pocházející z bavorského královského rodu. Autorka líčí vztah těchto tak rozdílných lidí, dramatické životy jejich šesti dětí a také osudy Alžbětiny neteře, hraběnky Larischové-Wallersee, která sehrála neblahou úlohu při sebevraždě Rudolfa, císařovnina jediného syna.

Moje hodnocení:
Bude doplněno.

Žofie "Tajná císařovna"

5. ledna 2009 v 21:00 | Jana K |  Knihy o Wittelsbaších
Podtitul: Matka Františka Josefa I.
Autor: Gerd Holler
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 1997
Počet stran: 328 + 8 str. čb. příl.

Kolik dávám bodů: 5/10

Z německého originálu "Sophie - Die heimliche Kaiserin - Mutter Franz Joseph I.", vydaného nakladatelstvím Amalthea, Vídeň - Mnichov v roce 1993 přeložila Blanka Pscheidtová.
Anotace:
Bohaté životní osudy arcivévodkyně Žofie, matky císaře Františka Josefa I., bystré, energické a mimořádně ctižádostivé ženy, líčí autor na pozadí dramatických událostí, kterými habsburská monarchie procházela od Vídeňského kongresu (1814 - 1815) až po 70. léta 19. století.
Autor, povoláním lékař, věnuje také pozornost duševnímu a tělesnému zdraví arcivévodkyně, často zmiňovanému přátelství s Orlíkem, vévodou Zákupským, Napoleonovým synem, a vztahu se snachou Alžbětou (Sisi), který byl z obou stran velmi napjatý.

Tato kniha pojednává o vrcholech a propadech inteligentní, energické ženy, která našla své nejvyšší naplnění ve skvělém "císaři, jehož seslal svým národům Bůh". Hovoří o jejích zklamáních manželky, a jejích zdravotních problémech, o smutných událostech, které prožila v rodině, a jejím trvalém sporu s nezralou snachou, ale také o její nesmírné vůli nespustit z očí velký cíl udržení vážnosti monarchie před celým světem. Politické i osobní porážky, jichž nebyla ušetřena, nazviklaly její víru v Boha a v poslání Rakouska.
Teprve nesmyslná smrt druhorozeného syna Ferdinanda Maxe, který byl zastřelen v dalekém Mexiku, ji zbavila energie. Rezignovala a vzdala se svého postavení jednotícího prvku v rodině. Když zemřela, domnívali se mnozí, že zemřela "jejich, tajná císařovna". Zbyl tu osamělý, uzavřený a nepřístupný syn, který ve své matce ztratil nejvěrnější a jedinou důvěrnici.

Moje hodnocení:
Doplním :-)

Alžběta "Rudá vévodkyně"

5. ledna 2009 v 21:00 | Jana K |  Knihy o Mayerlingu a potomcích císařovny Alžběty
Podtitul: Život vnučky Františka Josefa I.
Autor: Ghislaine Windisch-Graetz
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 1998
Počet stran: 296 + 24 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Kaiseradler und rote Nelke - Das Leben der Tochter des Kronprinzen Rudolf", vydaného nakladatelstvím Amalthea, Vídeň - Mnichov v roce 1988 přeložili Jiří Sirotek a Hana Vočková.


Anotace:
Upřímná a mnohdy velice osobní výpověď o životě arcivévodkyně Alžběty, jediné dcery korunního prince Rudolfa a milované vnučky císaře Františka Josefa I., z pera její snachy. Císař Alžbětě, která záhy ztratila otce, mnohé odpouštěl a toleroval její panovačnost a svéhlavost. Alžběta si prosadila rodem nerovný sňatek s knížetem Ottou Windisch-Graetzem, ale mynželství nebylo šťastné a aféry obou manželů byly stálým zdrojem klepů. Po rozvodu mezi nimi došlo k dlouhému a nevybíravému zápasu o děti, během něhož našla císařova vnučka pomoc u sociálních demokratů. Dlouhá léta žila s Leopoldem Petznekem, významným členem strany, a sociální demokracii a městu Vídni také odkázala veškerý svůj majetek. Alžbětin život, plný extravagantních výstřelků, autorka zasadila do dobového kontextu, se kterým konfrontuje tuto zajímavou osobnost rakouských politických a společenských dějin.

Moje hodnocení:
Knihu se teprve chystám číst, takže bude doplněno.

"Moje milá, dobrá přítelkyně!"

5. ledna 2009 v 20:00 | Jana K |  Knihy o císaři Franzi Josefovi a jeho bratrech
Podtitul: Milostný vztah císaře Františka Josefa I. a herečky Kateřiny Schrattové
Autor: Brigitte Hamannová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2002
Počet stran: 224 + 16 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 5/10

Z německého originálu "Meine liebe, gute Freundin! Die Briefe Kaiser Franz Josephs und Katharina Schratt", vydaného nakladatelstvím Amalthea, Vídeň - Mnichov v roce 2000 přeložila Ivana Vízdalová.
Anotace:
Třicet let udržoval František Josef I. poměr a herečkou Burgtheatru Kateřinou Schrattovou, třicet let jí pravidelně psal velmi osobní dopisy. Důvěrnosti v nich obsažené jsou dnes cenným zdrojem informací o jejich přátelství, o císaři a jeho politice. Známá historička napsala na základě dopisů příběh dlouho utajovaného císařova mimomanželského vztahu, v němž vylíčila nejen pikantnosti jeho intimního života, ale i důležité události v císařově rodině a v podunajské monarchii.

Moje hodnocení:
Doplním, knihu právě čtu :-)