Leden 2009

120 let od smrti korunního prince Rudolfa

30. ledna 2009 v 16:00 | Jana K |  Mayerling
Dnes je tomu přesně 120 let, co tragicky zemřel korunní princ Rudolf na loveckém zámečku Mayerling v Dolních Rakousích.
Dodnes je mayerlingská tragédie považována za událost, jež velkou měrou ovlivnila pozdější dějiny střední Evropy.
Dva výstřely, které padly 30. 1. 1889, neukončily jenom život následníka trůnu, korunního prince Rudolfa a jeho společnice pro smrt, mladičké naivní baronesy Mary Vetserové, ale především veškeré naděje na modernizaci rakousko-uherské monarchie a podle mnoha historiků předznamenaly její pád.

A co o tragédii v Mayerlingu psal tehdejší tisk???

Korunní princ Rudolf mrtev

Tajuplná to hádanka ten život lidský! Dnes v květu mladosti pln svěží síly, chlouba přítomnosti a naděje budoucnosti! - a zítra ztuhlá mrtvola. Dnes ještě nadšený zápal života posvěceného blahu národů, dnes ještě obětovná práce, hluboký um, činorodý věhlas - a zítra svíce zhasnutá, z níž místo zářného světla chmurný se nese stín. -
Korunní princ Rudolf mrtev! Nikdo nevěřil, když slyšel tuto zvěst, jež od úst letěla k ústům. Nemožno! Neuvěřitelno! Zněla odpověď tisíců. A přece až příliš záhy potvrdila se pravdivost její. Ku krátkému jen zajel si oddechu do půvabného zátiší nad Švechatkou, kde zdvihají svá lesnatá temena velikáni alpští, kam tak často a rád se schyloval a kde každý háj, každé místo mu bylo známo a milo. Nevrátil se odtud více, nenastoupil již cestu do Prahy, k nížto se chystal. V půvabném tom zátiší, kde ve stínu sosen strávil s chotí svou nejkrásnější snad chvíle života, dotknul se Jej anděl smrti svou osudnou perutí a odvedl Jej ze řady živoucích.
Třicet teprve jar čítal život Toho, s jehož skrání zatřpytiti se měly koruny česká a rakouská, avšak v dějinách mocnářství rakouského i v dějinách světových zaznamenáno jest již jméno Jeho nehynoucím písmem. Jak četné a různé jsou to obory, v nichžto docházel obdivu i vynikajících odborníků. Nejen právnictví, státnictví, v nichž jakožto příští panovník od mládí se vzdělával, ale i v přírodních vědách, znalosti jazyků a umění proslavil se věhlasem. Známo, že byl i spisovatelem a to bystrým a prozíravým. Všechny jeho stati a třeba i menší úryvky svědčí o výtečném pozorovateli a neobyčejném talentu.
Jeho cesty na východ, po Jaderském moři, do Cařihradu, Malé Asie, Egypta. Jeho opětovný pobyt v Dalmácii, cesta po Bosně, při nichž osvědčoval velkou duchapřítomnost, byly zároveň jako by ukazatelem , kam obrací obzvláště Svoji pozornost, kterým směrům a cestám platí Jeho politika. Ty země, jež dříve byly Rakousku jakoby cizí, přátelskou a mírumilovnou snahou korunního prince Rudolfa byly mu otevřeny. A jako mnoho znamenal na východě, tak i vůči Německu a Rusku.
Mezi národy rakouskými byli to především Čechové, kteří zvláštní k němu lnuli náklonností. Znali jsme Jej v Praze jako dítko, vídali jako mladistvého králevice, jenž přivedl naše staroslavné Hradčany k novému lesku, a s nadšením pozdravovali jako chotě po boku Té, s nížto příbuznost srdcí a vroucí láska Ho spojila.
Kdož by nebyl pociťoval, že příchod korunního prince Rudolfa do Prahy znamenal jitřenku lepší doby pro národ český? Nejen že dodával lesku hlavnímu městu království, nejen že přítomností svou oslňoval společnost českou, nejen že jako výtečný znalec českého jazyka předcházel dobrým příkladem v šetření citů národních a rovného práva: alebrž Sám Sebou dějinným významem Svého pobytu v Praze, byl zárukou ochrany a lásky koruny vůči národu českému. Takž Jeho pobyt v Praze neostal ani bez účinku na rozhodnutí zástupců národa našeho roku 1879, kteří důvěru důvěrou spláceli.
V Praze korunní princ Rudolf a nadějný dědic trůnu srostl s národem českým. V Něm navykli jsme viděti ochránce svého. V Něho skládali jsme naděje a tužby Své, v Něm ctili příští slávu a moc. A nyní zlověstná chvíle odňala Jej nám.
Jsou to těžké sudby a kruté zkoušky, jež stíhají nejjasnější panovnickou rodinu rakouskou. Vnitřní a zevnitřní boje o znovuzřízení a utvrzení moci rakouské říše byly údělem mocnáři našemu již po vstupu na Jeho trůn. Děla hřímala na jihu i východě v rakouských zemích a krev se prolévala. Ještě těžší, poněvadž nesnadnější zápasy nastaly za říši a její velmocenské postavení r. 1859, 1864 a 1866. K tomu družily se i osudné nesnáze ve správě vnitřní, způsobené neprozíravými rádci koruny. Nicméně po čtyřicetiletém panování Svém a radostným sebevědomím popatřiti mohl císař náš a král František Josef na nevídané úspěchy panování Svého a na pevnou, mocnou říši, již zbudoval a láskou národů ohradil proti všeliké zlobě času a všem úkladům nepřátel. A hle, po chvíli radostné stíhá již Jej zdrcující zvěst, že pozbyl syna, jehož miloval a na němž rovněž naděje Své budoval, že ztratil dědice , jemuž odevzdati chtěl urovnanou a silnou říši, aby ji vedl k nové slávě a nové moci. Tragický o osud, jemuž málo jest rovných!
Jak ten bílý květ jabloně, jejž každý větérek sráží a sype na naše hlavy, tak jest život lidský na zemi. Sklácen padá květ ze stromu života a neohlíží se na bol a pohromu, jež tím působí. Zdrcující rána stihla Jeho Veličenstvo císaře a krále, národ český a všechny národy rakouské. Oderván jim byl květ nejkrásnější, květ tak mnohoslibný, od něhož mnohé požehnání očekávali národové. Ten zármutek všestranný, nelíčený, z hloubi duše a srdce vytryskující, ten jest výmluvným důkazem, jak těžká, jak nezměrně dalekosáhlá to pohroma, jež otřásla říší i národy.
Bůh utěš, Bůh vyslyš jeho veličenstvo, našeho krále a císaře! Bůh utěš a vyslyš věrný národ český i všechny národy říše Habsburské!

V Praze, ve čtvrtek dne 31. ledna 1889; ranní vydání časopisu "Politik"
***************************************************************************************************

Noviny v celé monarchii psaly o smrti korunního prince...

Obrazy císaře Franze Josefa na koni

30. ledna 2009 v 12:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy císaře Franze Josefa I.
Tento obraz namaloval italský malíř Julius von Blaas (1845 - 1922) a císař Franz Josef je na něm na koni při lovu.
Opět obraz císaře Franze Josefa, jehož autorem je Julius von Blaas.
Julius von Blaas: Císař Franz Josef na koni, obraz z roku 1898.
Císař Franz Josef na koni v uniformě.
Franz Josef I. na koni s německým císařem Wilhelmem II.
Císař na koni.
Císař Franz Josef I. na koni při manévrech.
Císař Franz Josef na manévrech. Obraz namaloval polský malíř Thadeus von Ajdukiewicz (1852 - 1916).
Opět Thadeus Ajdukiewicz: Císař Franz Josef s armádou během manévrů, olej na plátně z roku 1885.

Císařská rodina v roce 1872

29. ledna 2009 v 17:00 | Jana K |  Potomci císařovny:
Císařský pár u stolu s dětmi. Korunní princ Rudolf, arcivévodkyně Gisela se svým snoubencem, bavorským princem Leopoldem a malá arcivévodkyně Marie Valerie se psem. Kolorovaná fotografie podle akvarelu od Emila von Hartitzske z roku 1872.

Dcera Karla Theodora Elisabeth Gabriele

27. ledna 2009 v 19:00 | Jana K |  Životopis Elisabeth Gabriele

Elisabeth Gabriele Valerie Marie

Narozena: 25. 7. 1876 na zámku Possenhofen
Zemřela: 23. 11. 1965 v Bruselu
Dynastie: Wittelsbachové

2. 10. 1900 ∞

Albert Leopold Clément Marie Meinrad

Narozen: 8. 4. 1875 v Bruselu
Zemřel: 17. 2. 1934 v Marche-les-Dames, Belgie
Dynastie: Wettiner

1909 - 1934 byl jako Albert I. králem Belgie.

Potomci:
Leopold Philippe Charles Albert Meinrad Hubertus Marie Miguel (1901 - 1983)
∞ 1926 Astrid von Schweden (1905 - 1935)
1934 - 1951 byl jako Leopold III. králem Belgie.
Charles Théodore Henri Antoine Meinrad (1903 - 1983)
∞ 1977 Louise Marie Jacqueline Peyrebrune
Marie José Charlotte Sophie Amélie Henriette Gabrielle (1906 - 2001)
∞ 1930 Umberto II. Nicola Tomaso Giovanni von Savoyen (1904 - 1983); poslední italský král, který vládl pouhých 33 dní (od 9. 5. - 12. 6. 1946)
Bavorská princezna a pozdější belgická královna Elisabeth Gabriele.

Dcera Karla Theodora Marie Gabrielle

27. ledna 2009 v 19:00 | Jana K |  Životopis Marie Gabrielle

Marie Gabrielle

Narozena: 9. 10. 1878 na zámku Tegernsee
Zemřela: 24. 10. 1912 v Sorrent, Itálie
Dynastie: Wittelsbachové

10. 7. 1900 ∞

Rupprecht Maria Luitpold Ferdinand von Bayern

Narozen: 18. 5. 1869 v Mnichově
Zemřel: 2. 8. 1955 na zámku Leutstetten, Bavorsko
Dynastie: Wittelsbachové

Potomci:
Luitpold (1901 - 1914)
Irmingard Marie (1902 - 1903)
Dcera (*/+ 1903)
Albrecht Luitpold (1905 - 1996)
∞ 1. 1930 Maria Draskovich von Trakostjan (1904 - 1969);
∞ 2. 1971 Marie Jenke Eugenie Keglevich von Buzin (1921 - 1983)
Rudolf (1909 - 1912)
Marie Gabrielle, která se provdala za posledního bavorského korunního prince Rupprechta, na fotografii v roce 1905.

Dcera Karla Theodora Amalie

27. ledna 2009 v 18:00 | Jana K |  Amalie Maria

Amalie Maria

Narozena: 24. 12. 1865 v Mnichově
Zemřela: 26. 5. 1912 ve Stuttgartu
Dynastie: Wittelsbachové

4. 7. 1892 ∞ v Tegernsee

Wilhelm Karl von Urach

Narozen: 30. 5. 1864 v Monaku
Zemřel: 24. 3. 1928 v Rapallo, Itálie
Dynastie: Würtemberg

Dvanáct let po smrti Amalie se Wilhelm Karl von Urach znovu oženil - jeho druhou ženou se stala dcera posledního bavorského krále Ludwiga III, princezna Wiltrud Marie Alix.

Potomci:
Marie Gabriele (1893 - 1908)
Elisabeth (1894 - 1962) ∞ Karl von Lichtenstein
Karola (1896 - 1980)
Wilhelm (1897 - 1957) ∞ Elisabeth Theurer
Karl Gero (1899 - 1981) ∞ Gabriele von Waldburg zu Zeil und Trauchburg
Margarethe (1901 - 1975)
Albrecht (1903 - 1969) ∞ 1. Rosemary Blackadder; ∞ 2. Ute Waldschmidt
Eberhard (1907 - 1969) ∞ Iniga von Thurn und Taxis
Mechtild (1912 - 2001) ∞ Friedrich Karl von Hohenlohe-Waldanburg-Schillingsfürst
Amalie, nebo také "Amélie", jak se jí říkalo, byla jediným dítětem Karla Theodora z prvního manželství se Sophií von Sachsen; zde na fotografiii v roce 1890.
Amalie jako dítě ve společnosti své nevlastní matky Marie José, která v náručí drží svou prvorozenou dceru Sophii Adelheid.
Amalie se svou sestřenicí a zároveň nejlepší přítelkyní, císařovninou dcerou Marií Valerií.
Amalie Maria s Marií Valerií
Amalie (vpravo) s Marií Valerií u klavíru.
Portrétní fotografie Amalie.
Amalie se svým manželem Wilhelmem von Urach.
Amalie s manželem a dětmi (ještě bez nejmladší dcery Mechtild), fotografie cca z roku 1907/1908.
Amalie v rodinném kruhu.
Svatba Amaliiny dcery Elisabeth s princem Karlem von Lichtenstein.

Dcera Karla Theodora Sophie Adelheid

27. ledna 2009 v 18:00 | Jana K |  Sophie Adelheid

Sophie Adelheid Ludovika Maria

Narozena: 22. 2. 1875 na zámku Possenhofen
Zemřela: 4. 9. 1957 na zámku Seefeld, Bavorsko
Dynastie: Wittelsbachové

26. 7. 1898 ∞ v Mnichově

Hans Viet zu Törring-Jettenbach

Narozen: 7. 4. 1862 v Augsburgu
Zemřel: 29. 10. 1929 v Mnichově

Potomci:
Karl Theodor (1900 - 1967)
Marie José Antonia (1902 - 1988)
Hans Heribert (1903 - 1977)
Sophie Adelheid byla prvním potomkem Karla Theodora z druhého manželství s Marií José.

Říkali mi Sisi

24. ledna 2009 v 12:00 | Jana K |  Románové knihy o císařovně Alžbětě
Podtitul: Vyprávění minulého života
Autor: Soňa Sirotková
Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání: 2008
Počet stran: 232, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 3/10
Anotace:
Sisi, fascinující císařovna rakouská, královna česká a uherská. Co o ní ve skutečnosti víme ? Vždyť už za života se stala legendou opředenou mýty. Prožila zdánlivě šťastné dětství, zamiloval se do ní pohledný a mocný císař Franz Josef I. a ona se stala jednou z nejkrásnějších panovnic své doby. Proslavila ji její krása a podivínský způsob života, který se neslučoval s významným postavením císařovny. Většina románů, které ji vykreslují jako mučednici bez viny je zcela ve stylu sladkobolných příběhů. Pravda ale zůstává ukryta pod cukrovou polevou. V této knize však Sisi odkrývá své nitro a mnohé vysvětluje. Vztah k manželovi, nepřátelům i nejbližším přítelkyním. Především však k dětem, na nichž se dopustila křivdy nejtěžší a nese podíl viny na jejich tragickém konci.
Při psaní tohoto příběhu se autorka pokusila objevit skutečnou Sisi, zbavenou mýtů. Ženu z masa a krve. Přes deset let studovala historické dokumenty, životopisy a cestovala na místa, kde Sisi pobývala. Vídeň, Mnichov, Maďarsko, Korfu... Zároveň čerpá z osobní výpovědi ženy, která se v rámci léčebné terapie " podívala zpět" a v jednom z minulých životů se poznala jako "...Elisabeth, které říkali Sisi..."

O autorce:
Soňa Sirotková (1969) se narodila v Kralupech nad Vltavou. Historie se stala jejím koníčkem již v dětství, stejně jako zájem o literaturu. Vzdělávala se samostudiem a jen prozkoumání historických pramenů ke knize jí zabralo deset let.
Při své tvorbě staví na tom, že člověk jako bytost, je stále stejný. Postavy v jejích příbězích nejsou velikáni, ke kterým je nutno vzhlížet, jsou to lidé, jež můžeme pochopit v jejich lidském rozměru. Hlavní hrdinové řeší tytéž otázky, jako my dnes.


Moje hodnocení:
S velkým očekáváním jsem tuto knihu právě před měsícem rozbalila u vánočního stromku, velmi jsem se na ni těšila. Byla jsem zvědavá na vůbec první knížku o Sisi od českého autora, kterou si zařadím mezi své knihy o císařovně Sisi. O to větší bylo moje zklamání, když jsem knihu během svátků přečetla. Ani se mi nějak nechce věřit, že autorka deset let studovala materiály pro přípravu této knihy. To by tam v takovém případě nemohla mít tolik nesrovnalostí. A teď nemám na mysli chyby v ději knihy, ta je psaná jako román, navíc v ich formě a počítala jsem s tím, že asi všechno nebude tak úplně podle pravdy. Mám na mysli různé drobnosti, například Giselin manžel je Luitpold (!!!), v kapitole únor 1882 se dozvíme, že Stephanie je provdaná teprve měsíc (!!!) a je toho mnohem více. Další věc, která mi na knize velmi vadí, že obsahuje spousty a spousty pravopisných chyb, jako kdyby vůbec neviděla žádnou korekturu.
A co vy??? Určitě jste si mnozí z vás také tuto knihu koupili, nebo ji už četli - jaký máte z knihy pocit???

Fotografie Mathilde se sestrou Marií

22. ledna 2009 v 16:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Mathilde
"Italské sestry" Mathilde a Marie.

Císařovna Alžběta a její dcery

20. ledna 2009 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Mayerlingu a potomcích císařovny Alžběty
Autor: Martha Schadová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2006
Počet stran: 152, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Kaiserin Elisabeth und ihre Töchter", vydaného nakladatelstvím Langen Müller in der F. A. Herbig Verlagsbuchhandlung, München v roce 2004 přeložila Ingeborg Churaňová.
Anotace:
Ze života císařské rodiny
Žofie zesnulá v dětském věku, její krásná sestra Gisela a okouzlující nejmladší Marie Valérie stály dosud ve stínu svého proslulého bratra Rudolfa, jenž tragicky zemřel v roce 1889. Publikace doplněná řadou krásných snímků a dokumentů se věnuje dcerám císaře Františka Josefa a císařovny Alžběty a nezapomíná ani na jejich potomky.
Zajímavá publikace o potomcích císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty (Sissi) sahá až do současnosti. Začíná narozením dcery Žofie v roce 1955. O rok později se narodila arcivévodkyně Gisela. Když po smrti dvouleté Žofie konečně přišel na svět vytoužený syn a dědic, korunní princ Rudolf, radoval se s císařským dvorem celý národ. Až po dalších deseti letech spatřila světlo světa arcivévodkyně Marie Valérie, císařovnino "uherské dítě", jak ji matka ráda nazývala. Marie Valérie byla jejím miláčkem, jí především Alžběta věnovala všechnu lásku a pozornost. Ji jedinou brávala s sebou na cesty. Giselu rodiče provdali v šestnácti letech a její manželství nepatřilo k příliš šťastným.
Autorka, známá historička Martha Schadová, založila svou publikaci nejen na odborné literatuře, ale také na studiu dokumentů ze soukromých archivů císařské rodiny. Seznamuje čtenáře s poměry v císařské rodině a přináší řadu méně známých informací o sebevraždě korunního prince Rudolfa i atentátu na císařovnu. Cituje mnohé úryvky z rodinné korespondence a doprovází je četnými reprodukcemi obrazů a fotografií i některými básněmi z pera císařovny i Marie Valérie. Čtenáři se seznámí i s osudy vnoučat a pravnoučat císařského páru a z textu i připojeného rodokmenu poznají, jak se rodina ve dvacátém století rozrostla.

O autorce:
Martha Schadová se narodila v roce 1939 v Mnichově. Vystudovala historii a dějiny umění na univerzitě v Augsburku, kde žije a pracuje jako publicistka a spisovatelka na volné noze. Napsala řadu biografií významných osobností. Euromedia Group vydala její knihu Stalinova dcera.

Moje hodnocení:
Velmi zajímavá kniha pro zvídavé, které zajímá nejen císařovna Alžběta a její potomci, ale i vnuci a další potomci až do dnešní doby. Určitě jste si mnozí z vás, stejně jako já někdy položili otázku, jací potomci císařského páru nyní žijí. Kniha na ni dává odpověď; v přiložených rodokmenech sleduje potomky jak ze strany arcivévodkyně Gisely, tak i Marie Valerie. Některé z nich si můžeme prohlédnout i na přiložených fotografiích. Kniha se věnuje dětem Gisely i Marie Valerie; jedna kapitola je věnovaná i vnučce arcivévodkyně Gisely Augustě von Seefried, která se provdala za prince Adalberta Bavorského. Škoda jen, že je kniha tak útlá, já osobně bych uvítala více informací o dětech Marie Valerie; o některých tam toho mnoho není.

Dcera Helene Louise

20. ledna 2009 v 18:00 | Jana K |  Louise Mathilde

Louise Mathilde Wilhelmine Marie Maximiliane

Narozena: 1. 6. 1859 na zámku Taxis v Dischingen, Württemberg
Zemřela: 20. 6. 1948 v Sigmaringen, Baden-Würtemberg
Dynastie: Thurn und Taxis

21. 6. 1879 ∞ v Regensburgu

Friedrich Eugen Johann von Hohenzollern-Sigmaringen

Narozen: 25. 6. 1843 na zámku Inzigkofen, Baden-Württemberg
Zemřel: 2. 12. 1904 v Mnichově
Dynastie: Hohenzollernové

Manželství zůstalo bez potomků.
Portrétní fotografie Louise.
Malá Louise, Helenina prvorozená dcera v roce 1862.
Louise a její manžel Friedrich von Hohenzollern-Sigmaringen.
Louise se sestrou Elisabeth.
Manžel Louise, princ Friedrich von Hohenzollern-Sigmaringen.
Louise ve stáří.

Dcera Helene Elisabeth

20. ledna 2009 v 18:00 | Jana K |  Elisabeth Marie

Elisabeth Marie Maximiliana

Narozena: 28. 5. 1860 v Dresden, Sasko
Zemřela: 7. 2. 1881 v Ödenburgu, Maďarsko
Dynastie: Thurn und Taxis

17. 10. 1877 ∞ v Regensburgu

Miguel II. von Braganza

Narozen: 19. 9. 1853 v Kleinheubach, Bavorsko
Zemřel: 11. 10. 1927 v Seebenstein, Dolní Rakousy
Dynastie: Braganza

Potomci:
Miguel Maximilian, vévoda von Viseu (1878 - 1923) ∞ Anita Stewart
Franz Joseph (1879 - 1919)
Maria Theresa Carolina (1881 - 1945) ∞ Karl Ludwig von Thurn und Taxis
Portrét Elisabeth.
Elisabeth na fotografii mnichovského fotografa Josepha Alberta.
Elisabeth na fotografii se starší sestrou Louise.
Portréty Elisabeth a jejího snoubence Miguela.
Helenina druhorozená dcera Elisabeth Marie se svým snoubencem Miguelem von Braganza (který se později po smrti Elisabeth ucházel o Mary von Vetseru) v roce 1877.

Marie Sophie na koni

20. ledna 2009 v 17:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Marie
Marie Sophie na koni, v pozadí jsou vidět sestry.
Fotografie Marie na běloušovi.

Mladý Otto na fotografiích

20. ledna 2009 v 16:00 | Jana K |  Fotografie Otty I.
Otto na fotografii v roce 1860.
Dvě fotografie Otty v uniformě.

Mladý korunní princ na obrazech

18. ledna 2009 v 22:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Rudolfa
Rudolf na obraze v mysliveckém.
Obraz šestnáctiletého Rudolfa od Georga Raaba z roku 1875.
Miniatura Friedricha Wailanda z roku 1871 na které je Rudolf ve věku třinácti let.

Lásky v cizích postelích

18. ledna 2009 v 20:00 | Jana K |  Další knihy s historickou tematikou
Postitul: Milostné aféry velikánů
Autor: Friedrich Weissensteiner
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2004
Počet stran: 208

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Liebe in fremden Betten", vydaného nakladatelstvím Franz Deuticke Verlagsgesellschaft Wien - Frankfurt/M. v roce 2001 přeložila Pavla Lutovská.
Anotace:
Pět historických příkladů nabízí zajímavý pohled do soukromé sféry mocných tohoto světa a zároveň objasňuje mnohé politické souvislosti. Přibližuje nám nejen nejintimnější stránky milostného života francouzského krále LUDVÍKA XV., ruské carevny KATEŘINY II., manželky cara Petra III., císaře NAPOLEONA BONAPARTA, rakouského kancléře knížete KLEMENSE METTERNICHA a bavorského krále LUDVÍKA I., ale i barvitou atmosféru doby, v níž těchto pět vrcholných osobností evropské historie žilo.

Láska a politika byly vždy velmi úzce provázané. Mocní tohoto světa se nechávali ovládat svými milenkami nebo je využívali jako své nástroje. Milenky se držely v pozadí nebo spolurozhodovaly o dění ve státě.
Král Ludvík XV. se ke svým milenkám otevřeně hlásil. Madam de Pompadour sice nebyla jeho jedinou milenkou, ale oficiální uznání u dvora jí umožňovalo mít na krále velký vliv. Jako stínová královna Francie se podstatně podílela na uzavření spojenectví Habsburků a Bourbonů v předvečer sedmileté války.
Ruská carevna Kateřina II., manželka cara Petra III., rozená princezna Anhaltsko Zerbstská, se stala po manželově zavraždění samovládkyní. Uměla své lásky využít k politickým účelům: Grigorij Orlov jí dopomohl k trůnu, Grigorij Potěmkin se významně podílel na kolonizaci jižních oblastí Ruska.
Jinak se ovšem choval v milostném životě císař Napoleon Bonaparte. Miloval obě své manželky - Josefině Beauharnaisové doslova propadl a druhá žena, Marie Luisa, dcera rakouského císaře, mu dala syna, "římského krále". Ani jedna z nich však neměla vliv na jeho politická rozhodnutí.
Rakouský kancléř Klemens kníže Metternich byl úspěšným svůdcem žen a milenky využíval ke svým cílům. Naslouchal jim a spolu s nimi a jejich prostřednictvím ovlivňoval politiku. A ačkoli se mu plány vždy nezdařily, využíval při svádění svůj vrozený diplomatický um.
Uměnímilovný bavorský král Ludvík I. byl naopak v lásce popleta bez špetky diplomacie. Jeho vášeň k tanečnici Lole Montezové jej stála trůn, takže roku 1848 musel abdikovat.

O autorovi:
Friedrich Weissensteiner se narodil v dolnorakouském Grosspertholzu, vystudoval historii a anglistiku. Promovaný pedagog se kromě své učitelské dráhy profesora a ředitele vídeňského Bundesgymnasia stal záhy spisovatelem. Proslavil se jako specialista na soudobé dějiny, úspěšný životopisec Habsburků a autor vynikajících historických a literárních portrétů. V Euromedia Group vyšly jeho knihy Dcery Marie Terezie, Ženy na habsburském trůnu, Dcery Habsburků na cizích trůnech, Velcí panovníci rodu habsburského a Slavní sebevrazi.

Moje hodnocení:
Určitě zajímavá a oddechová kniha, která dokazuje že nejenom státnickými záležitostmi a politikou žily korunované hlavy evropských dvorů, na které nás autor zavede. Zjistíme do jaké míry se evropští monarchové nechávali svými milenkami ovlivnit a zda měly vliv na jejich politická rozhodnutí. Kniha není nejen poučná, ale dokazuje nám, že i historie může být zábavná.

Franz Josef s dětmi Marie Valerie

17. ledna 2009 v 10:00 | Jana K |  Společné fotografie dětí Marie Valerie
Narozdíl od císařovny Alžběty se císař Franz Josef nechával fotit se svými vnoučaty. Zde na fotografii se třemi prvními dětmi Marie Valerie:
Fotografie vznikla v srpnu 1894 v Bad Ischlu.
Z Bad Ischlu napsal císař Franz Josef o svých vnoučatech:
"Jsou v pořádku, Ella vyrostla a je opravdu hubená, avšak od té doby, co je tady, jí lépe, Franz Carl už také není tak tlustý a je to opravdu hezký chlapec, Hubert už není tak ošklivý a vypadá inteligentně."

Fotografie Stephanie v době svého zasnoubení

17. ledna 2009 v 0:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Stephanie
Stephanie na fotografiích v březnu 1880, v době svých zásnub s korunním princem Rudolfem.

Fotografie mladé Erzsi

16. ledna 2009 v 23:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy "Erzsi"

Erzsi v roce 1898.