Vzpomínky Stephanie na zasnoubení s korunním princem Rudolfem

23. prosince 2008 v 22:00 | Jana K |  Životopis a zajímavosti o Stephanii
Korunní princ Rudolf se 10. března 1880 v Bruselu zasnoubil s belgickou princeznou Stephanií.

Nejprve zde uvedu vzpomínky princezny Stephanie na své zásnuby, jak je popsala o mnoho let později ve své knize:

"Korunní princ vešel. Měl na sobě uniformu rakouského plukovníka s Velkým křížem Štěpánského řádu a řád zlatého rouna. Mé srdce tlouklo až k puknutí - myslela jsem, že bylo vidět i pod šaty jak mi buší. Pak se princ uklonil a pozdravován všemi členy rodiny se blížil ke mně. Otec mi ho milými slovy představil, jednoduše a přirozeně - jak to uměl, když měly bý překlenuty obtížné situace. Vystupování korunního prince byl dokonalé a sebejisté. Políbil mi ruku, oslovil mne německy a začal mi vyprávět o mé sestře Louise (žila ve Vídni provdaná za prince Philipa von Sachsen-Coburg und Gotha), které si vážil. Pak mi řekl několik lichotek ale vyjádřil je velmi formálními slovy. Již po několika minutách mi položil velkou otázku, která měla rozhodnout o naší budoucnosti. Nato mi nabídl rámě a takto zavěšeni jsme přistoupili k mým rodičům a poprosili je, aby požehnali našemu zasnoubení. S velkým potěšením svého budoucího zetě políbili a dovolili nám, abychom si od této chvíle tykali. Snoubenec mi předal prsten s velkým safírem a nádhernými brilianty. Při jídle a po něm se rozvinul živý a poutavý rozhovor. Korunní princ mi vyprávěl o lovech, o svých plánech do budoucna, o rodičích a vlasti, o tom, čím se zabývá. Všechno, co říkal mě velmi zajímalo. Přála jsem si poznat jeho myšlenky a důvěřovat jeho názorům, abych se mohla stát jeho dobrou životní družkou. Korunní princ byl přibližně stejně velký jako já. Nemůže se říct, že byl hezký, ale přesto mi nebyl nesympatický. Výraz jeho malých, světle hnědých očí působil inteligentně, ale pohled měl neklidný a tvrdý; nesnesl, když se mu někdo díval do očí."

Zdroj: Ich sollte Kaiserin werden
Obraz rychlého zasnoubení korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Stephanií. Obraz je namalován před kulisou slavné palmové zahrady zámku Laeken. V pozadí jsou vidět rodiče nevěsty, belgický král Leopold II. a královna Marie Henriette.
***
Tak to byly autentické vzpomínky Stephanie a teď ještě nějaké zajímavosti a podrobnosti k zasnoubení:

Když bylo korunnímu princi devatenáct let a skončila doba jeho studií, tak už se u vídeňského dvora začalo uvažovat, kde pro následníka rakousko-uherského trůnu najít vhodnou manželku. Císařovna Alžběta samozřejmě z pochopitelných důvodů byla proti tak brzkému sňatku svého syna, ale císař Franz Josef v této záležitosti sledoval výhradně dynastické a politické zájmy a proto naléhal na sňatek. Dalo by se říci, že rakouský korunní princ Rudolf byl nejžádanější partií v celé Evropě a že leckteří rodiče z nejvyšších aristokratických kruhů by byli poctěni, kdyby se stal manželem právě jejich dcery. Avšak počet nevěst přicházejících v úvahu byl velmi malý, neboť vyvolená musela vyhovovat zcela určitým představám. Budoucí manželka rakouského následníka trůnu musela být stavovsky přijatelná, tedy pocházet z nejvyššího rodu a samozřejmě také musela být z katolického panovnického domu. Tyto požadavky samozřejmě od samého počátku snížily počet možných uchazeček.
Korunní princ měl, na rozdíl od dřívějších časů možnost aby se po vhodné nevěstě podíval sám. Ale princezny, které mu byly představeny na španělském královském dvoře se mu nelíbily, stejně dopadla i jeho návštěva v Saském království, kde odmítl otylou a nevzhlednou princeznu Mathildu von Sachsen (tu později odmítl i následník trůnu Franz Ferdinand ď Este).
Až v březnu 1880 odcestoval do Bruselu ke katolickému královskému dvoru, který rovněž mohl nabídnout nevěstu, jež by pro manželství s následníkem trůnu přicházela v úvahu. Tam toho času dlel na vyslanectví hrabě Bohuslav Chotek (otec Žofie Chotkové, pozdější manželky následníka trůnu Franze Ferdinanda ď Este) a po řadě tajných setkání ve Vídni a v Praze s císařem, ministrem císařského domu mu připadl čestný úkol poptat se v belgickém královském domě ohledně sňatku. Hrabě Chotek tedy požádal belgický královský pár o audienci a jeho návrh krále a královnu potěšil. Zatímco královna Marie Henriette hraběti Chotkovi upřímně svěřila, že její dcera "není ani ryba ani rak" a je ve svém tělesném vývoji zaostalá, král Leopold II. byl nadšen a polichocen. "Vypadal zcela potěšen mým sdělením a v povznesené náladě mě požádal, abych vyslovil Vašemu Veličenstvu hluboké díky za jemné a přátelské projednání záležitosti i za to, že svrchovaný pohled téhož padl právě na jeho dceru, a tomuto spojení, pokud by se zamlouvalo Jeho císařské Výsosti korunnímu princi, zachová nejmilostivěji eventuální souhlas," píše hrabě Chotek ve své politické zprávě na ministerstvo zahraničí. Poté byla dohodnuta návštěva korunního prince Rudolfa v březnu 1880 za účelem obhlédnutí princezny.
Tak tedy dne 4. března 1880 vyjel hrabě Bohuslav Chotek korunnímu princi naproti až do Kolína a druhého dne kolem 17. hodiny společně dorazili do Bruselu. Poprvé se princezna s princem setkali při večeři v úzkém rodinném kruhu. Pro oba to byl klíčový okamžik, neboť korunní princ znal Stephanii jen z květnatých popisů, a nikoli z portrétu. Druhý den byla na programu prohlídka města, pak galavečeře a návštěva opery. Napětí rostlo, v neděli se mělo rozhodnout o osudu korunního prince. Po mši svaté v deset hodin dopoledne a následné prohlídce se konalo dejeuner, při němž se mělo rozhodnout, zda si korunní princ chce belgickou princeznu skutečně vzít, nebo zda se bez většího rozruchu rozloučí. K tomuto dejeuner byl pozván i hrabě Chotek se svou ženou Vilemínou. Hrabě Chotek seděl vedle princezny Stephanie a konverzaci s ní popsal jako "jak dojemně dětskou, tak duchaplně taktní a nad její věk". Po jídle se Rudolf se Stephanií odebrali sami do vedlejšího pokoje, přičemž dveře zůstaly otevřené dokořán, aby byla zachována slušnost. A tentokrát už to vyšlo a v Belgickém království se slavilo zasnoubení. Rudolfově vyvolené, belgické princezně Stephanii bylo v té době teprve patnáct let, byla ještě napůl dítě, naivní, nezralá a neelegantně oblečená. Jak se plavovlasá Stephanie se spíše nepůvabnou postavou nápadně lišila od elegantních vídeňských dam, jež byly dosud vídány v Rudolfově nejbližším okolí. Mnozí nemohli uvěřit, že právě tak vybíravý korunní princ nalezl v nepůvabné Belgičance zalíbení - anebo to alespoň předstíral. Tak jako tak korunního prince na cestě do Bruselu kromě oficiálního doprovodu provázela i jeho současná milenka, atraktivní tmavovlasá herečka městského divadla v Badenu u Vídně Mina Picková. I když nešlo o romantický počátek manželství, byl to přece jen začátek mnohoslibný. Stephanie byla natolik princeznou, aby věděla, že ruku budoucího rakouského císaře nesmí odmítnout (otec jí to ale pro jistotu ještě večer před příjezdem korunního prince zdůraznil). Princezna Stephanie tedy přijala nabídku korunního prince, protože "mi stačilo, že mi mamá řekla, jak je výborný a distinguovaný, abych ani na okamžik nezaváhala a dala mu své Ano, požádá-li mě," citoval hrabě Chotek princeznu v politické zprávě císaři Franzi Josefovi.
Oficiální obraz namalovaný u příležitosti zasnoubení. U stolu sedí matky snoubenců, císařovna Alžběta a belgická královna Marie Henriette a v pozadí otcové, císař Franz Josef I. a belgický král Leopold II.
***
Z Bruselu odeslal korunní princ Rudolf svým přátelům několik dopisů v nichž oznamoval své zasnoubení a všechny tyto dopisy vyznívají stejně stereotypně, např. svému příteli hraběti Wilczekovi napsal:
"Milý příteli, spěchám, abych Vám v den svého zasnoubení sdělil své štěstí. Zalykám se štěstím a radostí. Našel jsem, co jsem hledal, věrného, dobrého anděla. Stephanie bude dobrou dcerou a poddanou našeho císaře a také dobrou Rakušankou."
Podobného vyznění je i Rudolfův dopis jeho milovanému bývalému vychovateli, hraběti Latourovi: "Našel jsem, co jsem hledal. Stephanie je hezká, hodná, chytrá, velmi vznešená a bude dobrou dcerou a poddanou svého císaře a dobrou Rakušankou. Jsem velmi šťastný a spokojený."
Nebo v odpovědi své bývalé komorné Leopoldině Nischerové, která mu přála k zasnoubení, psal:
"Milá Nono! Nejvroucnější, nejsrdečnější dík za Tvůj milý dopis a blahopřání, které mě potěšilo. Jsem velmi šťastný a doufám, že jsem ve Stephanii nalezl dobrou, milující životní družku, věrnou poddanou jejího pána a císaře, vřelou vlastenku a skutečnou Rakušanku."
O několik dní později také psal bavorskému králi Ludwigovi II:
"Ve Stephanii jsem našel skutečného anděla, věrnou, dobrou bytost, která mě miluje, velmi chytrou, vzdělanou, šikovnou společnici pro tento život, která mi bude dobře a úspěšně stát po boku ve všech mých obtížných úkolech..."

Císař byl synovou volbou velmi potěšen a do Belgie ihned Rudolfovi poslal gratulaci, stejně tak sestry Gisela a Marie Valerie.
Marie Valerie, které bylo v době bratrova zasnoubení necelých dvanáct let reagovala na bratrovo zasnoubení ve svém deníku:
"Náci, ten kluk, ten Náci, co před pár lety jedl k dopolední svačině hýly, které sám zastřelil, Náci, který mě tak často sekýroval, on je... je - ani to slovo nemůžu vyslovit... zkrátka on je - je... Ach! Mám?... Je to možné??? Že - že je zasnoubený, ano, zasnoubený!!! Ne!!! Nemohu tomu uvěřit, musím se tomu pořád smát a nejdřív se mi chtělo plakat... ne... Ne!!!"

Naopak císařovna Alžběta, která v době zasnoubení svého jediného syna pobývala v Anglii nijak svou antipatii k nepříliš hezké nevěstě neskrývala. Přesto při návratu z Londýna oznámila prostřednictvím vyslanectví, že se rozhodla nakrátko zastavit v Bruselu, aby pogratulovala snoubencům. Velký problém však způsobila doba císařovnina příjezdu, stanovená na sedmou hodinu ranní. Jde o neoficiální návštěvu nebo císařovna očekává přiměřený ceremoniál? Nakonec se rozhodli pro kompletní ceremoniál. Na nádraží v Bruselu přijali císařovnu snoubenci a belgický královský pár. Když po jedenácti hodinách císařovna Alžběta opouštěla Brusel, všichni si velmi oddechli.
Co se samotné Stephanie týkalo tak tu myšlenka na odjezd do Vídně vůbec nelekala, vždyť ve Vídni žila její o šest let starší sestra Louise provdaná za podstatně staršího prince Philippa von Sachsen-Coburg und Gotha. Po nepříliš šťastném dětství, které Stephanie prožila na zámku Laeken u Bruselu pro ni přišla nabídka k sňatku z Vídně jako zpráva z pohádkového světa. Nikdo se však nezamyslel nad tím, zda mladičká Stephanie bude pro Rudolfa správnou ženou.....
Oficiální zásnubní fotografie.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beka Beka | 23. července 2011 v 21:06 | Reagovat

Strašne by ma zaujímalo , koľko asi merali. Kedže Stephanie píše, že nebol od nej oveľa vyšší... :D
Tipujem 1,70 ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.