Poslední léta císařovny Alžběty

11. prosince 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Podtitul: Vzpomínky dvorní dámy
Autor: Irma Sztárayová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2005
Počet stran: 144

Kolik dávám bodů: 10/10

Z německého originálu "Aus den letzten Jahren der Kaiserin Elisabeth", vydaného nakladatelstvím Amalthea Signum Verlag, Wien v roce 2004 přeložili Milada a Milan Kouřimských.
Anotace:
Po sebevraždě jediného syna Rudolfa v Mayerlingu 30. ledna 1889 se císařovna stáhla již zcela ze života u dvora ve Vídni a cestovala inkognito, osamělá a trudnomyslná, křížem krážem Evropou. Více než čtyři roky ji na cestách do Monaka, Mnichova, na Korfu, Gibraltar či k Ženevskému jezeru doprovázela její poslední dvorní dáma a společnice, hraběnka Irma Sztárayová, v jejímž náručí také Alžběta po atentátu v Ženevě 10. září 1898 zemřela. Na sklonku života sepsala hraběnka své vzpomínky na císařovnu, na společné cesty, na atentát a Alžbětinu smrt. Tak vznikla strhující knížka autentické vyprávění očitého svědka posledních let života proslulé Sisi.

O autorce:
Irma Sztáray von Sztára und Nagy-Mihály se narodila 10. července 1864 a byla dvorní dámou císařovny Alžběty od roku 1894, kdy ve službě nahradila dvorní dámu Janku Mikesovou, až do okamžiku císařovniny smrti. Je tedy více než kdo jiný oprávněna vyprávět o císařovniných posledních rocích života i o jejím tragickém konci jehož byla očitou svědkyní. Šedesátiletá Alžběta, císařovna rakouská, zemřela v jejím náručí. Jako první obdržela nejvyšší třídu nového Alžbětina řádu - velkokříž, který založil císař 17. září 1898. Hraběnka Irma Sztáray zemřela 3. září 1940 v Sobrancích na jihovýchodě Slovenska ve věku 76 let.

Ukázka z knihy:
Když všichni odešli, šla jsem s císařovnou do města. Na tuto procházku nezapomenu do konce života. Úplně se lišila od způsobu, jakým jsme se jindy toulávaly městy. Účel byl jiný i tempo bylo jiné a jiná byla i nálada.
Šly jsme městem zvolna, každou chvilku jsme se zastavovaly; nechtěly jsme vidět nic nového, nic překvapujícího; tahle návštěva patřila výlučně minulosti, vzpomínkám. Zůstávaly jsme stát tu před nějakým starobylým palácem, tu před starou budovou, u skupinky stromů, jejichž větve za tu dobu povyrostly do šířky, u záhonu květin, který kvetl už tehdy. Císařovna měla pro každý jev milé slovo. Chválila to i ono, říkala, jak je to dobře zachovalé, o všem dovedla něco vyprávět, něco hezkého ze starých dobrých časů. Víš ještě? - Vzpomínáš si ještě? - Tehdy jsme byli mladí! ...Tehdy bylo všechno lepší, krásnější! - A nakonec, jak už to bývá mezi starými známými, chválila tak dlouho uplynulé časy, až se jí do řeči stále více začaly vkrádat povzdechy a radost ze shledání vyzněla jako tichá obžaloba kvapícího času.
Pak jsme přišly před palác, v němž císařovna strávila svá dětská a dívčí léta. Nic se nezměnilo na tom krásném, poctivém starém domě, i když se značně změnil jeho osud, jen jeho prostory obýval teď někdo jiný, někdo úplně jiný. Císařovna ukázala na dvě okna, před nimiž jsme zůstaly stát.
"To jsou okna mého dívčího pokoje." Jaké pohádkové sny se tam asi kdysi spřádaly! - Obě okenicemi zakrytá okna na nás shlížela jako dvě zastřené oči. Možná i ona žalovala teď tomu smutnému páru očí, jenž na nich visel.
Vymřely jsme, říkaly ty smutné pohledy. Jak jsme tak procházely sem a tam městem plným lidí, zapomínaly na přítomnost a pohroužily se do minulosti, připadala mi císařovna jako někdo, kdo obrací první stránky svého vlastního deníku. Ale jen ty první; na těch dalších, byť více oplývaly leskem, bylo příliš bolu.
Dobrý bože, kdybych byla tehdy tušila, že tahle krásná, smutná kniha bude tak brzy dopsána a že ta, která ji píše, je už na poslední stránce!
"Tehdy jsem byla úplně jiná!" S tímto povzdechem se císařovna rozloučila se vzpomínkami a rychle jsme se vzdálily z okolí paláce.
Viděla jsem na ní, že se už chce zbavit melancholických vzpomínek na minulost, a když jsme prošly několik ulic, poznala jsem podle směru, k jakému cíli míří.
"Nikdy neodjedu z Mnichova, aniž bych sem zašla," řekla, když jsme došly k dvornímu pivovaru.
"Pojďme dovnitř a chovejme se jako pravé měšťačky." Vešly jsme dovnitř a požádaly o dva džbánky, načež mi výčepní vtiskl do ruky dva pestře pomalované kameninové džbánky s víčky; do každého džbánku se vešel litr piva.
"Vypláchněte je," požádala mne císařovna. Nalila jsem do džbánků vodu, krouživým pohybem je propláchla, výčepní je naplnil pivem a pak jsme každá uchopily pěnou přetékající džbánek.
"Jen se do toho pusťte," nabádala mne císařovna a přiložila svůj džbánek ke rtům.
Ale ať jsem se snažila jak chtěla, můj džbánek se ne a ne vyprázdnit, ačkoli jsem se o to několikrát pokoušela. Když císařovna viděla, že tomu hořkému nápoji nemohu přijít na chuť, řekla se smíchem: "Můj oblíbený nápoj tahle hnědá tekutina také není, ale patří k mým tradicím, že v Mnichově poctím bavorské pivo svou návštěvou."
Náš rozhovor byl znenadání přerušen; někdo pozdravil císařovnu velkou poklonou. Poznali ji a my se snažily urychleně zmizet.

Moje hodnocení:
Knihu mohu rozhodně vřele doporučit, je velmi zajímavá. Poprvé vyšla v roce 1909, jedenáct let po smrti císařovny Alžběty a jedná se o autentické vzpomínky dvorní dámy, takže nic vymyšleného ale reálné vypravování císařovniny dvorní dámy. Kniha je rozdělena na jednotlivé roky, t.j. 1894 až 1898. Z vyprávění se dozvíme zcela přesně, jak císařovna strávila sklonek života - většinou na nejrůznějších dalekých cestách, daleko od manžela a Vídně jen s několikačlennou společností.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ducii Ducii | Web | 12. prosince 2008 v 13:23 | Reagovat

Děkuji za přidání do oblíbených, je to pro mě pocta:)

2 Ducii Ducii | Web | 12. prosince 2008 v 13:24 | Reagovat

Jinak ta knížka vypadá zajímavě, doufám, že ji najdu u nás v knihovně:)

3 Jana K Jana K | E-mail | Web | 12. prosince 2008 v 16:13 | Reagovat

Ducii, nemáš vůbec zač:-) Na tvůj blog budu moc ráda chodit:-) Tuto knížku si určitě sežeň, fakt stojí za to :-)

4 Ducii Ducii | Web | 15. prosince 2008 v 17:59 | Reagovat

už jsme koukala že v knihovně ji mají takže až tam půjdu určitě si ji vypůjčím:)

5 Sisssi Sisssi | 18. prosince 2011 v 12:28 | Reagovat

Úžasné na ní je, že ji psala žena, která se Sisi prožila několik let, a ačkoli ji musíme brát s rezervou, protože byla jako všechy dvorní dámy Alžbětou oslněna a zbožňovala ji, je to výborný pramen.

6 ježíková markéta ježíková markéta | E-mail | 7. ledna 2012 v 15:16 | Reagovat

to maďarské mesto, kde zomrela Irma Sztaray (ktorej Sisi zomrela v náručí) je slovenské mesto Sobrance a meno Stará lebo sa narodila v dedinke Stará
sz v maďarčine sa číta s, keby bolo len s tak by sa to čítalo š--
je mi to ľúto,
podobne je to aj s grófom Andrássim - narodil sa na slovensku - v betliari, (rovnako ako Kossuth), pocho
vaný je v trebišove, čo je slovensko
to len na okraj...
je tam ešte veľa spojení so slovenskom...treba len študovať... ale tie Sobrance, že sú maďarsko, to ma fakt dojalo ..ako keby brno bolo stále rakúsko..držím palce pri ďalšom skúmaní histórie okolo sisi..je to napínavé...

7 Nada Nada | 1. listopadu 2012 v 19:45 | Reagovat

http://korzar.sme.sk/c/4404053/sissi-zomrela-v-naruci-zemplincanky.html

8 Jana K, autorka blogu Jana K, autorka blogu | E-mail | Web | 24. července 2013 v 19:00 | Reagovat

[6]: Děkuji za opravu, teď právě připravuji o Irmě článek, tak jsem to konečně opravila i tady:-)

9 jan laca jan laca | 4. listopadu 2013 v 16:22 | Reagovat

Marketa, najvacsi problem Slovakov je orientovat sa v case. Je to pochopitelne, ale tazko akceptovatelne, ak z toho vznikaju nekorektne informacie. Irma zomrela v roku 1940 a zhodou okolnosti v tom case Sobrance patrili Madarsku. Takze pragmaticky - zomrela v Madarsku. Korektnejsie by bolo pouzivat pojem "na uzemi dnesneho Slovenska". Neviem, ci sa rozumieme, ale tym, ze Betliar je dnes na uzemi SR, este by sme nemali tvrdit, ze bol Slovak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.