Báseň z roku 1885

3. listopadu 2008 v 20:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty

"Kdybych já tak Dachstein byla!
Ó, ten život plný krás!
Nad moři bych vévodila,
neublížil by mi čas.
~~~
Oslnivě krásná, skvoucí,
majestátně bych tu stála,
laviny - posly mé moci -
s rachotem k vám posílala.
~~~
Na jezera, velká, malá,
pohledem bych sklouzla líně,
o čest bych se pohádala,
mít svůj obraz v jeho klíně.
~~~
Slunce teprv se mi dvoří,
z rána do večera žhne,
spaluje mne, láskou hoří
jako smyslů zbavené.
~~~
Přes polibky jeho vroucí
srdce mé je samý led.
Vládu mrazu nelze zmoci -
poraženo couvá zpět.
~~~
S výčitkou se naposledy
os západu podívá,
neroztaví pevné ledy,
ač mne červeň polívá.
~~~
Až bych zase světobolem,
svým zlým splínem trpěla,
zatáhla bych všechno kolem
hustou mlhou do běla.
~~~
Zevlouni, co dole stojí,
okukovat přijeli,
ni paprsek krásy mojí
uvidět by nesměli.
~~~
Kdybych já tak Dachstein byla!
Ó, ten život plný krás!
Věru bych se nesnažila
nikdy víc pro jisté z vás."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Kateřina | Web | 4. listopadu 2008 v 17:59 | Reagovat

Pěkná báseň. Alžběta psala často, byla to její možnost jak alespoň trochu ulevit svému srdci.....

Máš moc pěkný blog a také hodně nabytý informacemi! Moc se mi líbí.

2 Jana K Jana K | E-mail | Web | 4. listopadu 2008 v 19:52 | Reagovat

Ano, tato báseň Alžběty se mi také velmi líbí, ale vlastně všechny její básně jsou něčím zajímavé a mnoho o ní vypovídají.

Jsem ráda, že se ti můj blog líbí, Tvoje pochvala mě moc potěšila. Na Tvůj blog se taky budu ráda vracet :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.