Básně z mládí o stesku po domově

19. října 2008 v 22:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Mladé císařovně se velmi stýskalo po domově a ve svých laxenburských líbánkách psala smutné básně plné stesku po domově:

"Žijte blaze, stromy, keře holé,
velké, malé,
dřív než jaro zimu rozlomí,
domovu dám vale."

==========

"Marně já musím k nebesům
zavřená vzhlížet, spoutaná,
ten nepřátelský cizí dům
mým steskem jenom pohrdá."

==========

"Sbohem, zákoutí má tichá,
starý zámku, adié.
Sny, v nichž první láska vzdychá,
klín jezerní ukryje.
~~~
Sbohem, holé stromy, křoví,
sbohem, listí spadané.
Než zas vyrašíte, kdoví,
kam mě vítr zavane."

==========
Touha

"Znovu se mladé jaro vrací
a čerstvá zeleň zdobí sad.
Písničky nové znají ptáci
a kvítí spěchá rozkvétat.
~~~
Co jsou však pro mne jarní slasti,
co v cizí zemi mně po jaru?
Toužím tu po slunci své vlasti,
po rodných březích Isaru.
~~~
Stýská se mi po háji šerém,
po řece s vodou zelenou,
která mi do snů s podvečerem
zpívala na rozloučenou."

==========

V její poezii byl v této době neustále se vracejícím motivem "zajatý pták", nebo "motýl", který letí do ciziny, ale tam najde jen neštěstí a nesvobodu. Toto zoufalé volání po svobodě prolíná všechny verše mladé císařovny. Se Sisinou vlastnoruční poznámkou: "tuto báseň jsem napsala v dubnu 1854 se zachovala i následující báseň:

Měsíček svítí na noční hory
i na mé oči přesmutné,
jako by přiváben mým žalem,
jak by se ptal, co trápí mne.
~~~
Jako by chtěl mi udiven říci:
"Kam se tvá radost poděla?
Když jsem se jindy z nebe díval,
bývalas vždycky veselá.
~~~
Pozdravů tisíc dodaleka
své lásce jsi vždy vzkázala
a snila o tom, že tě čeká
svoboda, jíž ses zadala."

Ale mladá císařovna neoplakávala jen svou vlast a svou svobodu, ale i svou první lásku.
Činila tak ještě za líbánek s Franzem Josefem:

"Jen první láska byla vskutku
ta pravá, jediná.
Ni kapky nebylo v ní smutku,
než přišla sudba zlá.
~~~
Stužkou lásky mě milý k sobě
navždycky připoutal.
A nyní mrtev leží v hrobě,
Pánbůh mi štěstí vzal.
~~~
Já těšívala jsem se denně
na pohled jediný.
Mám oplakávat zarmouceně
ty krásné hodiny?
~~~
Jen krátké byly tyto chvíle,
mé štěstí je to tam.
Jsou pryč naděje pošetilé,
jeho se však nikdy nevzdám."

===========

"Kostky jsou vrženy.
Není Richard už mezi námi.
Jen zvonů vyzvánění.
Měj, Bože, slitování.
Mladičká plavovláska
v zármutku hlavu sklání.
I nočních běsů cháska
jihne, když hledí na ni."

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.