Říjen 2008

Fotografie mladé Gisely

16. října 2008 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Gisely
Portrét arcivévodkyně Gisely.
Další portrét.
Gisela na fatografii.
Gisela v den svých zásnub v roce 1872.
Gisela ve věku šestnácti let.
Arcivévodkyně Gisela v bavorském kroji.

Obrazy Ludwiga II. na koni

12. října 2008 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Ludwiga II.
Ludwig s bratrem Ottou na koních na zámku Hohenschwangau v roce 1860.
Obraz Ludwiga na koni při vyjížďce se svojí snoubenkou, Alžbětinou sestrou Sophií z roku 1867.
Jezdecký portrét krále Ludwiga II. od německého malíře Feodora Dietze z roku 1864.
Stejný obraz od Dietze, tentokrát v barvě.
Král Ludwig II. na koni během přehlídky bavorské armády.
Ludwig II. na manévrech jako majitel 4. jízdního pluku se svým generálním štábem v roce 1879.
Pohlednice bavorského krále Ludwiga II. v uniformě 4. jízdního pluku.
Další dvě pohlednice, na nichž je vyobrazen bavorský král Ludwig II. na koni.

Báseň napsaná po smrti Ludwiga II.

12. října 2008 v 18:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Císařovna Alžběta velmi těžce nesla smrt krále, se kterým ji pojilo velmi zvláštní přátelství. Král Ludwig II. zahynul 13. června 1886 za velmi zvláštních okolností ve vodách Starnberského jezera.
Alžběta tomu věnovala následující báseň:

"Kéž mými by ty růže byly
a jasmínu bohatství květů,
jež pozdrav léta tolik milý
zvěstují celému světu!

Jich baldachýn toužím rozepnout
nad skrání orla spícího
a zmírnit tak zlobu bezednou
zástupu supů zvícího...

Pak z růžových květů těch svila bych
věnec, jenž vůni má jemnou,
a s láskou a péčí z rukou svých
bych kladla jej v hrobku temnou.

Ach, tam jsem tenkrát stanula
a polibek poslední svůj
na rakev šerou jsem vtisknula,
ó ubohý králi můj."

Kříž ve Starnberském jezeře připomínající smrt bavorského krále Ludwiga II.

Báseň o Luitpoldovi, bavorském princi regentovi

11. října 2008 v 22:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Císařovnu Alžbětu velmi popudily události kolem sezazení bavorského krále Ludwiga II., za kterými viděla snahu prince regenta Luitpolda - což byl mimochodem tchán její dcery Gisely - usednout na trůn.
Pod dojmem těchto neblahých událostí napsala báseň, ve které odsuzuje Luitpoldovo chování:

Princ regent

"Hle, starého proradníka!
Netíží ho svědomí?
Otčenáš tak zbožně říká,
V tváři úsměv medový.

Jak se třese kozlí brada!
V očích faleš ukrývá.
V jeho hlavě je jen zrada,
na víc místa nezbývá.

Svého synovce a krále
lstivě o trůn připravil.
Nespokojí se však s málem -
sám by se tam posadil.

Jestli ty, bavorský lide,
můžeš tuto hanbu snést,
právem na tě pranýř zbyde,
ať svět ví, že nemáš čest!

Pyšné Alpy, vyslyšte mne -
než ho králem pomažou,
s rachotem ať pukne země,
smeťte bídu bavorskou!"


Zdroj:
báseň citována z:

Fotografie císařovny Alžběty z šedesátých let

11. října 2008 v 21:00 | Jana K |  Fotografie císařovny Alžběty
Několik fotografií císařovny z počátku šedesátých let...

Černé ovce Wittelsbachů

11. října 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Wittelsbaších
Podtitul: Mezi trůnním sálem a blázincem
Autor: Christian Dickinger
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2005
Počet stran: 160, obsahuje čb. obraz. přílohu

Kolik dávám bodů: 8/10

Z německého originálu "Die schwarzen Schafe der Wittelsbacher - Zwischen Thronsaal und Irrenhaus", vydaného nakladatelstvím Carl Ueberreuter, Vídeň v roce 2003 přeložila Blanka Pscheidtová, verše Šárka Týmlová.
Anotace:
Po úspěšných knihách Černé ovce mezi Habsburky a Habsburkové bez iluzí přichází autor s knížkou o evropském rodu Wittelsbachů, který byl s Habsburky spřízněn mnoha dynastickými sňatky, a tak jeho příslušníci zanechali své stopy i v českých dějinách. Nejznámější je asi krásná a nešťastná císařovna Sisi, manželka Františka Josefa I., nebo její tchyně Žofie, císařova matka, kterou Sisi upřímně nenáviděla. Další příslušníci rodu, především v 19. století, byli poznamenáni dynastickým incestem, tedy vzájemnými sňatky blízkých příbuzných, a hned dva bavorští králové, jejichž teta mimochodem trpěla utkvělou představou, že spolkla skleněný klavír, byli prohlášeni za blázny. Ale i v předchozích stoletích se mezi Wittelsbachy objevili podivíni, bezskrupolózní lidé, kteří profitovali ze svého vysokého postavení, a dokonce i vrazi. Autor tak otevírá panoptikum excentrických příslušníků rodu, kteří se po staletí pohybovali na hranici mezi normálností a duševní chorobou, mezi trůnním sálem a blázincem.

O autorovi:
Christian Dickinger se narodil v roce 1970 v Gmundenu v Horním Rakousku. Studoval na univerzitě ve Vídni, zabývá se politologií a je autorem mnoha knih, z nichž v nakladatelství Brána vyšly: Černé ovce mezi Habsburky a Habsburkové bez iluzí.

Moje hodnocení:
Než se pustím do samotného hodnocení knihy, dovolím si napřed uvést zde - podle mě - celkem zajímavý citát, kteréhož je autorkou hraběnka Marie Louise Larisch-Wallersee, který je napsán v úvodu knihy.

"Členové královského a vévodského rodu Wittelsbachů jsou jako celek jistě zajímavější a duchaplnější než Habsburkové. Nejrůznější zvláštnosti těchto Bavorů sice občas také vyústí v šílenství, ale rozdíl mezi oběma rodinami spočívá v tom, že u Habsburků se duševní choroba většinou projeví nemorálností, sebeponižováním a hrubostí v manželství, zatímco Wittelsbacha proměňuje v romantického trpitele, který se vznáší ve světech vzdálených jakékoliv banalitě. Královskou rodinou se trvale táhla stopa šílenství, ve vévodské rodině existovali vždycky podivíni..."

Tolik citát na úvod, na němž asi něco bude... Teď k samotné knize. Ta je průřezem celými staletími Wittelsbachů od těch úplně nejstarších až po rok 1918, kdy jejich panování v Bavorsku definitivně skončilo.

Osudové ženy korunního prince Rudolfa

10. října 2008 v 22:00 | Jana K |  Knihy o Mayerlingu a potomcích císařovny Alžběty
Podtitul: Od císařovny Alžběty k Mary Vetserové
Autor: Friedrich Weissensteiner
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2007
Počet stran: 160 + 16 str. čb. příl.

Kolik dávám bodů: 10/10

Z německého originálu "Frau um Kronprinz Rudolf - Von Kaiserin Elisabeth zu Mary Vetsera", vydaného nakladatelstvím Kremayr & Scheriau/Orac, Vídeň v roce 2004 přeložila Ivana Vízdalová.
Anotace:
Tragický a dosud nevyjasněný příběh prince Rudolfa, jediného syna Františka Josefa I. a krásné císařovny Sisi, stále přitahuje historiky. Od narození až do své smrti byl následník trůnu a dědic mimo jiné i českých zemí středem zájmu mnoha žen. Autor portrétuje ty, které prošly Rudolfovým životem, od jeho sebestředné matky, přes chůvy, panovačnou babičku Žofii, obě rozdílné sestry, chladnou manželku Stefanii, milenky a metresy až po Mary Vetserovou. Ze vztahů k těmto ženám vytváří obraz Rudolfa jako nevarovnaného muže neschopného navázat hlubší lidské vztahy, který dokonce neváhal vzít s sebou na smrt mladičkou, naivní baronesu Vetserovou.

O autorovi:
Profesor Friedrich Weissensteiner vystudoval dějiny a anglistiku. Je autorem mnoha publikací o současných dějinách, historických a literárních portrétů a především je známý svými biografiemi příslušníků habsburského rodu.

Moje hodnocení:
Určitě se jedná o velmi zajímavě pojatou knihu, která v nakladatelství Kremayr & Scheriau vyšla už v roce 1991. Tato nově upravená a aktualizovaná podoba knihy byla například doplněna a rozšířena o rušné události, jež se v letech 1991 - 1993 odehrávaly v souvislosti s vyloupením hrobu Mary Vetserové na hřbitově v městečku Heiligenkreuz a vyvolaly obrovský zájem veřejnosti. V knize autor podrobně popisuje a líčí ženy, které hrály v životě korunního prince Rudolfa významnou úlohu. Od císařovny Alžběty, která mu ve svých jedenadvaceti letech darovala život, přes kojné, které ho krmily, vychovatelky a chůvy, jež ho hýčkaly a staraly se o něj. Dozvíme se i o Žofii, přísné babičce, která sice Rudolfa velmi milovala ale následníka trůnu vychovávala podle pevných, osvědčených zásad a svědomitě ho připravovala na úlohu budoucího panovníka.

Ludwig se svým bratrem Ottou

10. října 2008 v 21:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Ludwiga II.
Obraz královských synů u Hohenschwangau z roku 1854.
Obraz Ludwiga a Otty.
Fotografie bratrů z roku 1858.
Ludwig a Otto na skále během vycházky do hor - fotografie z roku 1860.
Ludwig, budoucí bavorský král a jeho o tři roky mladší bratr Otto na fotografii cca 1860.
Korunní princ Ludwig a jeho bratr Otto na fotografii z roku 1861.
Pohlednice, na které jsou královští bratři.
Další fotografie obou bratrů.
Ludwig už jako bavorský král ve společnosti svého bratra Otty a bratrance Wilhelma Hessenského na fotografii z roku 1867.

Ludwig s rodiči a bratrem

9. října 2008 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Ludwiga II.
Bavorská královská rodina na obraze v roce 1849: Král Maximilian II., jeho manželka Marie Friederike von Preußen s ročním synem Ottou a korunní princ Ludwig na zámku Hohenschwangau.
Stejný obraz v barvě.
Královna Marie se svými syny Ludwigem a mladším Ottou.
Bavorský královský pár se syny.
Jeho Veličenstvo Max II. von Bayern s manželkou a korunní princ Ludwig.
Obraz bavorské královské rodiny.
Fotografie bavorského královského páru se syny Ludwigem a Ottou z roku 1860.
Královna Marie se syny na procházce v parku zámku Hohenschwangau v roce 1860.
Královna Marie se syny Ludwigem a Ottou na schodišti zámku Hohenschwangau v roce 1860.
Oslava Ludwigových narozenin 25. 8. 1864. Toho roku se stal bavorským králem poté, co jeho otec král Maximilan II. v březnu neočekávaně zemřel. U stolu vlevo sedí jeho matka Marie a vpravo bratr Otto.
Ludwig ve společnosti matky a bratra u jídelního stolu v Hohenschwangau v roce 1867.

Obrázky Ludwiga v dětském věku

7. října 2008 v 22:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Ludwiga II.
Bavorský korunní princ Ludwig v prvním roce života. Kolorovaná fotografie podle původního výkresu od Arthura Grotefenda.
Dvouletý korunní princ Ludwig v dívčích šatech, listující obrázkovou knihou.
Malý Ludwig v sametových šatech na obraze z roku 1848.
Ludwig v pěti letech; jednou z nejoblíbenějších hraček malého prince byly stavebnice z dřevěných kostek, ze kterých dokázal postavit opravdu nádherné stavby, což se později projevilo v jeho obrovské stavitelské vášni.


Rodiče císaře Franze Josefa I.

6. října 2008 v 21:00 | Jana K |  Rodiče císaře Franze Josefa I.

Sophie Friederike Dorothea von Bayern

Narozena: 27. 1. 1805 v Mnichově
Zemřela: 28. 5. 1872 ve Vídni
Dynastie: Wittelsbachové

4. 11. 1824 ∞ ve Vídni

Franz Karl Joseph von Österreich

Narozen: 17. 12. 1802 ve Vídni
Zemřel: 8. 3. 1878 tamtéž
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská
Portrét Sophie od neznámého malíře.
Sophie na portrétu německého malíře Josepha Karla Stielera z roku 1832.
Sophie na Stielerově obrazu s dvouletým Franzem Josefem.
Sophie Friederike na litografii rakouského malíře Josepha Kriehubera z roku 1836.
Mladá rakouská arcivévodkyně.
Sophie (vpravo) se svým dvojčetem, sestrou Marií Annou a s nejmladší sestrou Ludovikou. Obraz Josepha Karla Stielera z roku 1812.
Rodiče císaře Franze Josefa - arcivévodkyně Sophie a arcivévoda Franz Karl.

Císařovna Alžběta - Mýtus a pravda

6. října 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Gabriele Praschlová-Bichlerová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: první vyd. 1997, druhé vyd. 2004
Počet stran: 208

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Kaiserin Elisabeth - Mythos und Wahrheit", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 1996 přeložila Blanka Pscheidtová, verše Heinricha Heina přeložila Zlata Kufnerová.
Anotace:
Duše a osobnost císařovny Alžběty jaká opravdu byla?
Na to vám odpoví tato originální biografie, která se zabývá především vnitřním světem a osobností Alžběty Bavorské a dochází k závěru, že rakouská císařovna svým jednáním předznamenala mimořádně aktuální fenomén, dnes označovaný jako "Sisi-syndrom".

Klimatické podmínky, různý stupeň bohatství, politická angažovanost, odlišně silný mocenský vliv, místo v srdci poddaných, osobní charakter, zjev i soukromé poměry stvořily rozdílné typy panovnic, které však vždy měly cosi společného: povinnost žít život "na veřejnosti" před množstvím zvědavců. Odpověď na otázku, jaká vlastně byla císařovna Alžběta , je proto nutné hledat v bezprostřední souvislosti s tímto problémem.
Alžběta - jako Sisi zbožňovaná, jako císařovna často nepochopená - fascinuje už čtvrtou generaci lidí. Duše a osobnost této neobyčejné ženy je hlavním tématem biografie rakouské autorky, odbornice na Habsburky. Na pozadí dopisů, deníkových záznamů a dosud nezveřejněných dokumentů vykresluje historička "skrytou stranu císařovniny osobnosti". Navíc psychoterapeuti Gerti Sengerová a Walter Hoffmann analyzují mnohovrstevné rodinné a přátelské vztahy panovnice z psychologického hlediska. Alžbětin psychogram vysvětluje i její dosud ne vždy srozumitelné chování.

O autorce a spoluautorech:
Gabriele Praschlová-Bichlerová historička a spisovatelka se narodila ve Vídni. Je autorkou mnoha děl o barokní a habsburské historii všedního dne.
Gerti Sengerová se narodila ve Vídni. Studovala psychologii a pedagogiku. Je spoluzakladatelkou Institutu užité hlubinné psychologie a autorkou mnoha odborných statí a knih.
Walter Hofmann se narodil také ve Vídni. Absolvoval studium Psychologie, dosáhl vzdělání klinického psychologa a psychoterapeuta. Po praxi v nemocnici pro narkomany nyní pracuje jako soukromý psychoterapeut.

Moje hodnocení:
Určitě se jedná o velmi zajímavě pojatou knihu. Autorka představuje císařovnu zcela originálně ve spolupráci s renomovanými psychology. Kniha začíná předmluvou - úvahami o císařovnině úniku od světa, kterou napsal Hans Dichand. Hned v první kapitole se například zabývá dědictvím Wittelsbachů, tedy tím co všechno Sisi podědila po svých mnohdy značně výstředních předcích a rovněž ji srovnává i s jejími současníky mezi Wittelsbachy. V dalších kapitolách se mimo jiné dozvíme o císařovnině vztahu k mužům, ženám, k Habsburkům, o vztahu k tchyni a snaše, přečteme si o císařovniných rozmarech, o její duchovní tvorbě. Dále se mimo jiné dozvíme, jaká že byla císařovna Alžběta jako matka, o Alžbětě a žárlivosti, o její lásce k rodičům a sourozencům.
Vždy na konci jednotlivých kapitol se nachází komentář k danému tématu od výše zmíněných psychologů, který je ale místy zbytečně dlouhý a jeho odbornost začíná nudit. V úplném závěru knihy najdeme celkové shrnutí "Syndrom Sisi" rovněž od těchto psychologů. Na knize je určitě rovněž velmi přínosné, že je doplněna četnými básněmi z pera císařovny Alžběty.

Báseň věnovaná Ludwigovi II.

5. října 2008 v 22:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Pozdrav od Severního moře

"Můj orle, tam vysoko v horách,
racek od mořského břehu
zdraví tě v šumivých vlnách
vzhůru až k věčnému sněhu.

Kdysi jsme se spolu setkali,
v dávném to bylo čase,
na hladině černého jezera,
v době, kdy kvetly růže.

Beze slov letěli jsme spolu
v hlubokém vnořeni tichu...
své písně zpíval nám k tomu
jen černý muž v nevelkém člunu."

Jiný překlad téže básně:

"Orle, jenž nad hory vznášíš se,
racek ti posílá vzkaz,
pozdrav od zpěněných mořských vln
do skal, kde věčný je mráz.

Kdysi jsme spolu se potkali -
už dávno - na jezeře;
Nad jeho půvabnou hladinou
voněly růžové keře.

V hluboké ticho se noříce
němě jsme vzduchem se nesli …
Jen černoch tam v loďce zpíval si,
šplouchaje zlehýnka vesly."

(Písně Severního moře)

Stejná báseň v německém originále:

"Du Adler, dort hoch auf den Bergen,
Dir schickt die Möwe der See
Einen gruss von schäumenden Wogen
Hinauf zum ewigen Schnee.

Einst sind wir einander begegnet
Vor urgrauer Ewigkeit
Am Spiegel des lieblichsten Sees,
Zur blühenden Rosenzeit.

Stumm zogen wir nebeneinander
Versunken in tiefe Ruh´...
Ein Schwarzer nur sang seine Lieder
Im kleinen Kahne dazu."

Stejná báseň v angličtině:

"You eagle up there on the mountains,
Sends you to the sea gull
A greeting from foaming waves
Up to eternal snow.

Once we have met
Before urgrauer eternity
At the level of the loveliest lake
Time to flowering rose.

We moved silently side by side
Sunk in deep repose ...
A black man just sang his songs
In this little boat."


Ludwig na tuto Alžbětinu báseň odpověděl těmito verši:

Odpověď z Alp

"Rackův pozdrav od dálného moře
už našel cestu k orlově hoře.
V perutí tichém rozmachu
vzpomínek přinesl potěchu,
jak v růžemi vonících zálivech.
společný dávno kdys našli si břeh.

V rozletu pyšném se spolu potkávali,
zdravili se a dál zas přelétali.
Při návratu pak orel v pásmu horském
děkuje rackovi na pobřeží dánském
a křídla jeho posílají šumivě
radostný pozdrav k mořské hladině."

Jiný překlad:

"Rackův pozdrav od dálného moře
našel si cestu k orlově hoře.
Mávutím křídel přinesl zpátky
vzpomínku na čas onen sladký,
kdy zálivem voněl růží dech
a oni stejný vybrali si břeh.

Obloukem hrdým brázdili nebe,
kroužili, navzájem zdravíce sebe.
Teď orel z krajiny věčného sněhu
děkuje rackovi na dánském břehu
a křídla šumně rozepjav,
mává mu k moři na pozdrav."

"Orel a racek"

Zdroj:
básně citovány z:
Sigrid-Maria Grössing: "Kaiserin Elisabeth und ihre Männer"

Obrázky z dětství Franze Josefa

1. října 2008 v 15:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy císaře Franze Josefa I.
Několik obrázků Franze Josefa a jeho sourozenců z dětství...
Malý arcivévoda Franz Josef Carl.
Arcivévodkyně Sophie s vytouženým synem Franzem Josefem na obraze z roku 1832.
Malému "Francimu" byla už od nejútlejšího dětství vštěpována láska k armádě; už jako dvouletý měl pušku, šavli, grenadýrskou čepici a tornu; na tomto obraze Georga Ferdinanda Waldmüllera je zachycen hře na vojáka.
Malý Franz Josef se svým dědečkem, starým císařem Franzem II./I., který si svého vnuka velmi oblíbil a strávil s ním mnohé chvíle až do své smrti v roce 1835.
Malý arcivévada Franz Josef ve společnosti syna císaře Napoleona I., vévody Zákupského zvaného Orlík, který vyrůstal na císařském dvoře svého dědečka Franze II./I. až do své předčasné smrti v roce 1832. Na obraze je i vévodkyně ze Salerna.
Už jako čtyřletý měl Franz Josef své povinnosti. Na tomto obraze je zachycen na zámku Laxenburg, kde udílí dar stráži.
Arcivévodkyně Sophie s dětmi Franzem Josefem, budoucím císařem rakouským a Ferdinandem Maximilianem, budoucím císařem mexickým.
Franz Josef se svými dvěma bratry - Ferdinandem Maximilianem a mladším Karlem Ludwigem. Obraz Josepha Kriehubera z roku 1835.
Obraz z roku 1835, Franz Josef v parku zámku Schönbrunn.
Malý "Franci" u psacího stolu, obraz z roku 1835.
Portrét budoucího panovníka z roku 1836.
Arcivévada Franz Karl von Österreich a jeho choť arcivévodkyně Sophie s dětmi na obraze z roku 1836.
Zleva arcivévoda Ferdinand Maximilian, arcivévoda Franz Josef, arcivévoda Karl Ludwig a arcivévodkyně Maria Anna Carolina, která zemřela v necelých pěti letech na epilepsii. Dítě otočené zády je zřejmě některá ze sestřenic arcivévodů. Fotografie obrazu Charlese Scolika.
Císařští sourozenci Ferdinand Maximilian, Karl Ludwig (zády), Maria Anna a Franz Josef v parku zámku Laxenburg. Fotografie obrazu Charlese Scolika z roku 1836.
Sourozenci na terase zámku Schönbrunn v roce 1838: Franz Josef na koníkovi, arcivévodkyně Maria Anna, Ferdinand Maximilian a Karl Ludwig. Fotografie obrazu Charlese Scolika.
Franz Josef v roce 1838 ve věku osmi let.
Víra znamenala v císařské rodině hodně. Arcivévodkyně Sophie s dětmi na obraze od Petera Fendi z roku 1839.
Císařští bratři Karl Ludwig, Franz Josef a Ferdinand Maximilian už bez sestry Anny, která byla tou dobou už čtyři roky mrtvá. Fotografie obrazu z roku 1844.
Franz Josef jako mladík.