Báseň vyjadřující Alžbětiny pocity při reprezentačních povinnostech

19. září 2008 v 14:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Jak je velmi dobře známo, Alžběta nenáviděla své reprezentační povinnosti, všechny ty plesy, reduty a soaré, jichž se musela účastnit a nechat se okukovat spoustou zvědavých lidí. V osmdesátých letech tak vznikla tato Sisina báseň, určená všem zvědavým čumilům:

Na čumily

"Nechte mne, lidé, s pokojem,
nač tolik pozornosti,
vždyť stejná jako jiní jsem,
člověk z masa a kostí.
~~~
Žluč se ve mně vaří bezmála,
co o mně trousí řečí,
vzteky bych radši schovala
se do ulity šnečí.
~~~
V divadle na mne ten či ten
kukátkem drze míří.
Kéž se i se svým binoklem
v pekelném ohni škvíří!
~~~
A když toho mám právě dost,
pak místo marných hádek
udělám na ně dlouhý nos,
vystrčím na ně z...k."

==========

Jiný překlad téže básně:

Čumilům

"Chci, ať mě lidé nechají
a neruší mě rámusem.
Ať vůbec na mne nedbají,
vždyť člověk jako oni jsem.
~~~
Žluč ve mně téměř kypí,
když na mne civí všude,
Ráda bych vlezla do ulity,
ať v ní pak můj hněv zbude.
~~~
Kukátko ke mně směřující
vídávám v lóži, jak se mele.
Tak ráda bych s úsměvem v líci
zničila je i majitele.
~~~
To nemyslím jako žert pouhý,
nastane jednou pěkný zmatek.
Až udělám na ně nos dlouhý
a vystrčím pak na ně zadek."
Císařovna musela při spoustě reprezentačních povinností do "postroje", jak nazývala svou toaletu a četné šperky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.