Září 2008

Starnberské jezero a Růžový ostrov

30. září 2008 v 22:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou
Starnberské jezero (dříve se jmenovalo Wurmské - Würmsee) leží asi 20 km jižně od Mnichova. Na jeho východním břehu leží zámeček Possenhofen, letní sídlo vévody Maxe Bavorského a jeho rodiny. Na jeho břehu strávila Sisi šťastné chvíle svého dětství, na které nikdy nezapomněla.

Sisi se ráda plavila po jezeře na člunu, zde rytina na které je zobrazena Sisi ve společnosti svého otce Maximiliana plavící se po jezeře.

Starnberské jezero s pohledem na Possenhofen; oceloryt od Jobsta Riegela z roku 1853:

Obraz Starnberského jezera od Wilhelma Trübnera:

Starnberského jezero, ze kterého odtéká řeka Wurm; pohled od města Starnberg směrem na jih:

Mapa Starnberského jezera:

Aktuální fotografie panoramatu Starnberského jezera s Alpami; mezi Leoni a Possenhofenem, pohled na jih:

Naproti zámku Possenhofen se nachází na druhém břehu Starnberského jezera oblíbené sídlo bavorského krále Ludwiga II. zámek Berg.

Zámek Berg na obraze:

Na západním břehu jezera, jižně od zámečku Possenhofen se nachází malý ostrov, nazývaný Roseninsel. Ten si oblíbil bavorský král Ludwig II. a trávil tam četné chvíle. Strávil tam dokonce i válečné léto roku 1866 zcela izolován a nemohli s ním mluvit ani ministří či kabinetní tajemníci. Vždy když císařovna Alžběta každoročně v létě navštěvovala svou matku v Possenhofenu, přičemž bydlela v sousedním Feldafingu, vykonala také většinou návštěvu u bavorského krále. V roce 1881 se k němu nechala dopravit na loďce, ve které se s ní vydal na cestu jako veslař malý černoch Rustimo. Když pak opouštěla králův zámek, doprovázel ji Ludwig na zpáteční cestě a Rustima, který jim zpíval písně ze své daleké vlasti, odměnil zlatým prstenem. Pod dojmem této scénky napsala Alžběta báseň. Při návštěvě Růžového ostrova, který navštívila i ve společnosti svých dcer 20. června 1885 tam tuto báseň uložila. Ludwig ji tam našel a následně na ni odpověděl. (obě básně k přečtení zde)

Sisi a Ludwig II. s růžemi, kterých - jak napovídá název ostrovu - zde rostlo hojné množství:

Dřevorytina Růžového ostrova od Hanse Wolfa z roku 1876:

Mapa Růžového ostrova:

Dnešní fotografie Růžového ostrova:

Císař Franz Josef I.

29. září 2008 v 22:00 | Jana K |  Životopis císaře Franze Josefa I.

Franz Josef Carl

Narozen: 18. 8. 1830 ve Vídni na zámku Schönbrunn
Zemřel: 21. 11. 1916 tamtéž
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská
24. 4. 1854 ∞ Alžběta Amalie Eugenie
Doba vlády: 2. 12. 1848 - 21. 11. 1916
Motto Franze Josefa: Viribus Unitis - Spojenými silami
Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenstvo

Nejvýznamnější tituly Franze Josefa I.:
Rakouský císař
(1848 - 1916)

Český král
(1848 - 1916)

Uherský král
(1848 - 1916)

Chorvatský, dalmátský a slavonský král
(1848 - 1916)

Lombardský a benátský král
(1848 - 1866)

Další tituly císaře Franze Josefa:

Král haličský, vladimiřský, illyrský a jeruzalémský
Arcivévoda rakouský
Velkovévoda toskánský a krakovský, srbský
Vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský
Velkokníže sedmihradský, markrabě moravský
Vévoda hornoslezský a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský, guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský
Knížecí hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský
Kníže tridentský a brixenský,
Markrabě hornolužický a dolnolužický a istrijský
Hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský
Pán terstský, kotorský a na slovinském krajišti

Znak Franze Josefa:

20 Rakousko-Uherských korun z roku 1895 s podobiznou Franze Josefa:

Zlatý dukát s podobiznou Franze Josefa:

Desetikorunová známka s císařem:

Šedesátileté jubileum vlády císaře Franze Josefa:


Vraždy v rodě habsburském

28. září 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Ve jménu zrady a touhy po moci
Autor: Sigrid-Maria Grössingová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2003
Počet stran: 240

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Mord im Hause Habsburg", vydaného nakladatelstvím Amalthea Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 2001 přeložila Věra Houbová.
Anotace:
Závist, osobní zášť či mocichtivost maří lidské životy, dělají z mužů i žen vrahy a otáčejí kolo dějin. Historie je plná krvavých příběhů a násilná smrt si vybrala svou daň i v rodě Habsburků, kde v důsledku nečekaných úmrtí došlo k řadě politických zvratů.
Albrecht, kterému se po dlouhém boji s papežem Bonifácem i vzbouřenými kurfiřty konečně obratnými machinacemi podařilo zasednout na římskoněmecký trůn, se stal obětí vražedného spiknutí, jehož iniciátorem byl vlastní synovec. Juanu ď Austria, slavnému vítězi u Lepanta, prorokovali skvělou budoucnost a sám císař do něj vkládal velké naděje, avšak slibnou kariéru nakonec zhatil jed. Rakouský korunní princ - jediný dědic a následník trůnu - pravděpodobně spáchal sebevraždu, poté co zastřelil svou milenku Mary Vetserovou. Život císařovny Alžběty zcela náhodně ukončil nezaměstnaný dělník pouze proto, aby mohl světu názorně demonstrovat své anarchistické ideje.
Dalekosáhlé následky neblahého atentátu v Sarejevu, kdy dva výstřely zasáhly následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželku Žofii Chotkovou, jsou dostatečně známé - tento čin uvrhl tehdejší svět do chaosu, který vyústil v konec jedné éry a jeho následky jsou patrné dodnes.

O autorce:
Dr. Sigrid-Maria Grössingová se narodila v roce 1939 v bavorském Sulzbach-Rosenbergu. Studovala ve Vídni a Salcburku germanistiku a historii. Řadu let působila jako středoškolská učitelka v Rakousku a Německu. Od roku 1986 se věnuje výhradně spisovatelské kariéře. Všechny autorčiny knihy se setkaly s nebývalým úspěchem. Euromedia Group vydala např. její historické biografie Císařovna Alžběta a její muži; Silné ženy, slabí muži; Ženy kolem Karla V.; Dvě nevěsty pro císaře a Korunní princ Rudolf.

Moje hodnocení:
Doplním.

Císařovna Alžběta s rubínovými šperky

26. září 2008 v 16:00 | Jana K |  Obrazy císařovny Alžběty
Císařovna Alžběta na obraze od Georga Raaba z roku 1873.

Carl Theodor - nejmilejší bratr císařovny Alžběty

25. září 2008 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Carla Theodora
Obraz Alžběty s Gackelem u Starnberského jezera.
Další obraz Alžběty se svým nejmilejším bratrem.
Dvě společné fotografie císařovny Alžběty a jejího nejoblíbenějšího bratra Carla Theodora.
Císařovna Alžběta v šedesátých letech s bratrem v bavorských lázních Bad Kissingen.

Společné fotografie Gisely a Marie Valerie

23. září 2008 v 19:00 | Jana K |  Potomci císařovny:
Čtyři fotografie sester - arcivévodkyně Gisely a arcivévodkyně Marie Valerie, jejichž věkový rozdíl činil dvanáct let.
Marie Valerie v dětském věku a Gisela.
Císařské sestry.
Dvě společné fotografie sester z roku 1885.

Vrtochy Habsburků

22. září 2008 v 22:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Záliby a rozmary členů císařské rodiny
Autor: Konrad Kramar, Petra Stuiberová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2000
Počet stran: 168

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Die schrulligen Habsburger - Marotten und Allüren eines Kaiserhauses", vydaného nakladatelstvím Ueberreuter, Wien v roce 1999 přeložila Blanka Pscheidtová, verše Věra Macháčková-Riegerová (překlad převzat z knihy B. Hamannové, Alžběta - Císařovna proti své vůli).
Anotace:
Dlouhé dějiny rodu Habsburků přímo vybízejí k tomu, aby se mezi jeho členy našlo mnoho podivínů, osob s vyhraněnými zálibami či extrémními rysy nebo přímo bláznů. Autoři si vybrali deset osobností z habsburské velkorodiny. S podrobnostmi a velmi přitažlivě vyprávějí o zálibách, rozmarech a zvratech v osobním životě například Johany Šílené, Karla V., Josefa II., Maxmiliána Mexického, korunního prince Rudolfa, jeho matky, císařovny Alžběty, zvané Sisi, a dalších zajímavých příslušníků panovnického rodu.

Moje hodnocení:
Určitě zajímavá kniha, která nás sice neseznámí s velkými počiny deseti Habsburků o nichž je v knize řeč, ale naopak se dozvíme spoustu pikantností a zvláštností z jejich způsobu života. Koruna byla pro většinu z nich spíše břemenem než poctou, s nímž se potýkali nejrůznějšími a často velmi zvláštními způsoby. Jejich život a tím i styl jejich vlády velmi často ovlivňovaly nejrůznější osobní záliby, jež jsou skutečnou zásobárnou kuriozit, částečně s tragickým, částečně s komickým dopadem. Tato kniha nás provede dynastii pěti staletími. Panovníci zde nejsou pojati jako historické postavy, nýbrž jako osobnosti, jako lidé jejichž osud by možná, nebo spíš určitě vypadal úplně jinak, kdyby jim osud nepřisoudil místo na trůně.

Galerie Ludwigových koní

19. září 2008 v 15:00 | Jana K |  Zajímavosti o Ludwigovi II.
Oblíbenou činností Ludwiga II. byla jízda na koni. Své oblíbené koně si nechával portrétovat, podobně jako si jeho dědeček Ludwig I. dával malovat krásné ženy. Portréty koní tvořil malíř Friedrich Wilhelm von Pfeiffer, koně vždy stáli před pozadím nejoblíbenějších míst pobytu krále Ludwiga II. 26 těchto portrétů koní je ke shlédnutí v muzeu na zámku Nymphenburg v Mnichově.
Můžeme tam např. vidět
"Erdu" u Císařské studny při Planském jezeře,
"Ortwinu" u Krameru v Garmischi,
"Nikura" na Füssenské ulici,
"Ernu" na Hochkopfu,
"Eboli" před Schlossenwirtem u Hohenschwangau,
"Yelvu" na Bürschlingu,
"Walu" před Švýcarským domem v Bleckenau,
"Reginu" u paty Tegelbergu,
"Hidolfa" na Herzogstandu,
"Alswideu" ve Vorderrißu,
"Floridianu" na Brunnenkopfu,
"Gunloeda" v Perše u Stanberského jezera,
"Gerdu" v parku,
"Wuluspu" před zámkem v Bergu,
"Antigonu" u Nymphenburgu a
"Lukrécii" na císařském schodišti mnichovské rezidence.

Báseň vyjadřující Alžbětiny pocity při reprezentačních povinnostech

19. září 2008 v 14:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Jak je velmi dobře známo, Alžběta nenáviděla své reprezentační povinnosti, všechny ty plesy, reduty a soaré, jichž se musela účastnit a nechat se okukovat spoustou zvědavých lidí. V osmdesátých letech tak vznikla tato Sisina báseň, určená všem zvědavým čumilům:

Na čumily

"Nechte mne, lidé, s pokojem,
nač tolik pozornosti,
vždyť stejná jako jiní jsem,
člověk z masa a kostí.
~~~
Žluč se ve mně vaří bezmála,
co o mně trousí řečí,
vzteky bych radši schovala
se do ulity šnečí.
~~~
V divadle na mne ten či ten
kukátkem drze míří.
Kéž se i se svým binoklem
v pekelném ohni škvíří!
~~~
A když toho mám právě dost,
pak místo marných hádek
udělám na ně dlouhý nos,
vystrčím na ně z...k."

==========

Jiný překlad téže básně:

Čumilům

"Chci, ať mě lidé nechají
a neruší mě rámusem.
Ať vůbec na mne nedbají,
vždyť člověk jako oni jsem.
~~~
Žluč ve mně téměř kypí,
když na mne civí všude,
Ráda bych vlezla do ulity,
ať v ní pak můj hněv zbude.
~~~
Kukátko ke mně směřující
vídávám v lóži, jak se mele.
Tak ráda bych s úsměvem v líci
zničila je i majitele.
~~~
To nemyslím jako žert pouhý,
nastane jednou pěkný zmatek.
Až udělám na ně nos dlouhý
a vystrčím pak na ně zadek."
Císařovna musela při spoustě reprezentačních povinností do "postroje", jak nazývala svou toaletu a četné šperky.

Arcivévodkyně Marie Valerie v dětských letech

19. září 2008 v 13:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Marie Valerie
Arcivévodkyně Marie Valerie na obraze Franze Schrotzberga z roku 1870.
Arcivévodkyně Marie Valerie jako tříletá.
Fotografie malé Marie Valerie se psem.
Marie Valerie na fotografii.
Marie Valerie se svou o rok mladší sestřenicí Louisou - dcerou Alžbětiny sestry Sophie.
Marie Valerie a Marie Louise Larisch-Wallersee
Marie Valerie a Marie Louise Larisch-Wallersee
Marie Valerie se svou sestřenicí, hraběnkou Marií Larisch-Wallersee.
Marie Valerie a její společník při hrách, černoch Rustimo.
Marie Valerie s panenkou.
Další fotografie Marie Valerie s panenkou.
Fotografie arcivévodkyně Marie Valerie, Alžbětiny "Jediné".

Báseň vyjadřující opovržení nad monarchistickou formou státu

18. září 2008 v 22:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
O císařovně se všeobecně tvrdilo že je apolitická a do politiky že zásáhla jen jednou jedinkrát a to v roce 1867 kdy výraznou měrou přispěla k uherskému vyrovnání. Ovšem hned její první báseň ze svazku Zimní písně důkladně narušuje tuto všeobecně rozšířenou tezi o nepolitické císařovně. Alžběta v ní dává slovo - ovšem ve formě snu - nepopiratelně svému císařskému choti a charakterizuje bezohledně nejen jeho samotného, ale i jeho politiku. Je nepravděpodobné, že Franz Josef tyto verše někdy spatřil. Alžbětin názor vyslovený v závěru následující básně, že by ji zavřeli do Bründlfeldu (tedy do proslaveného vídeňského ústavu choromyslných), kdyby byly tyto řádky zveřejněny, ukazuje, že si byla dobře vědoma rozporu, který spočíval v tom, že se císařovna a královna otevřeně prohlašovala za republikánku.

Můj sen

Dnes v noci se mi zdálo,
že jsem tu císařem,
tak moudrým, jakých málo
nosila tato zem.
~~~
Padesát roků sedím
už na tom trůně sic,
nikdo však, jak tak hledím,
z mé vlády nemá nic.
~~~
Kde pes je zakopaný?
Já nelenil jsem přec,
nekoukal na vydání,
když o vojsku šla řeč.
~~~
Vždyť na vojáky pouze
stát může spoléhat.
Kde o ně byla nouze,
tam mocnář brzy pad.
~~~
K Rusům i Prusům hodný
jsem byl, by kvet můj stát,
a na hlavu si od nich
pokorně nechal sr...
~~~
A denně při úsvitě
jsem ke stolu si sed,
abych vždy svědomitě
kdejakou hloupost čet.
~~~
Plnit vždy povinnosti
od mládí naučen,
já žil jsem v přísné ctnosti
v rodinném kruhu jen.
~~~
Co hodin nekonečných
protrpěl si můj duch,
když myšlenkám mých řečných
ministrů popřál sluch.
~~~
A nebylo jich málo.
Často se střídali,
nic po nich nezůstalo,
hlavně mě klamali.
~~~
Jen jediný z nich doved *
s tou státní lodí plout,
ale já ke své škodě,
nechal ho upláchnout.
~~~
Po dlouhém přemítání
jsem přišel na nápad,
že s Božím požehnáním
se něco musí stát.
~~~
Rolník dře, hrbí záda,
potí se na poli.
Nadarmo! Hned ho vláda
dočista oholí.
~~~
Kanóny něco stojí,
víc je jich třeba zas,
zvlášť letos, když se k boji
chýlí - to končí špás. **
~~~
Snad nebýt knížat - kdoví,
války by ustaly.
Jen vládci v bitvách loví
své drahé metály.
~~~
Snad šlo by, podle mého,
dát síly dohromady ***
a stvořit ze starého
cos nového zas tady.
~~~
Z republik všech sem svolat
dal spoustu moudrých hlav.
Ty musí konferovat,
jak zlepšit tento stav.
~~~
A budou nad tím sedět
od rána do noci.
Potom mi dají vědět,
jak lidu pomoci.
~~~
A projeví-li přání,
zde republiku mít,
chci ráda bez váhání
tu žádost vyplnit.
~~~
Řeknu jim: "Děti moje,
nejste-li oslové,
já vzdávám se už boje.
Chyťte si štěstí své."
~~~
Tenhle sen nesmím nikdy
nikomu vyprávět,
sic by mě v Bründlfeldu
zavříti dali hned.

(sbírka Zimní písně)

* Tím je míněn Guyla Andrássy
** Báseň pochází z doby bulharské krize v letech 1885/87 a obávané rakousko-ruské války
*** Narážka na heslo Franze Josefa Viribus unitis - Spojenými silami

Zdroj:

Básně vyjadřující císařovninu lásku ke koním

18. září 2008 v 21:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty

"Koně, pozemský klenot mé duše,
mi vyměnila vyšší moc,
oř s křídly ke mně kluše,
a duši láska opojnost."

==========

"Když je svět příliš hořký,
a lidé osudově zlí,
vyskočím na křídlatého oře,
zbavím se pozemského hoře,
uprchnu hádkám, sporům,
zmizí, co se mi oškliví."
Na koni

Arcivévodkyně Gisela jako dítě a mladá dívka

18. září 2008 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Gisely
Malá Gisi na fotografii.
Gisela na fotografii od vídeňského fotografa Angerera.
Další fotografie Gisely od Angerera.
Malá Gisela před domečkem, kde si hrávala společně s korunním princem Rudolfem, který je vidět v okně.
Gisela ve čtrnácti letech.
Arcivévodkyně Gisela na obraze Franze Schrotzberga z roku 1864.
Patnáctiletá Gisela na miniatuře od Friedricha Wailanda z roku 1871.
Arcivévodkyně Gisela v patnácti letech na miniatuře Georga Raaba z roku 1872 - právě tuto miniaturu později dala svému snoubenci princi Leopoldovi von Bayern, je na ní v šatech, které měla v den zasnoubení na sobě s růží za pasem, kterou také dala Leopoldovi.

Obrazy Rudolfa s manželkou a dcerou

17. září 2008 v 20:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Rudolfa
Obraz Rudolfa a Stephanie s dcerou Elisabeth.
Rudolf s rodinou v Praze.
¨Rudolf se Stephanií a malou Erzsi
Obraz korunního páru s dcerkou z roku 1888 od J. Plagemanna.

Stephanie von Belgien

17. září 2008 v 19:30 | Jana K |  Životopis a zajímavosti o Stephanii

Stephanie Clotilde Luise Hermine Marie Charlotte von Belgien

Narozena: 21. 5. 1864 na zámku Laeken, Brusel
Zemřela: 23. 8. 1945 v Pannonhalma, Maďarsko
Dynastie: Wettiner

Stephanie byla dcerou belgického krále Leopolda II. a jeho manželky rakouské arcivévodkyně Marie Henrietty.

Narození Alžbětiny první dcery Sophie

17. září 2008 v 19:00 | Jana K |  Sophie

Sophie Friederike Dorothea Maria Josepha

Narozena: 5. 3. 1855 ve Vídni
Zemřela: 29. 5. 1857 v Budě, Uhry

Už krátce po svatbě se u Alžběty ohlásilo první těhotenství a císařovna se tak musela vzdát své oblíbené jízdy na koni. Všichni očekávali, že na svět přijde následník trůnu a Alžběta musela na doporučení své nenáviděné tchyně Sophie zanechat všeho, co by v jejím stavu mohlo dítěti a jí jako matce uškodit. Těhotenství bylo ovšem pro Sisi obtížné, vždyť jí bylo teprve sedmnáct let. Často se stěžovala na nevolnost a bolesti hlavy, rychle se unavila a neměla daleko k slzám. Ale arcivévodkyně Sophie svou péči přeháněla. Dokonce věřila staré pověře, že dítě se bude podobat tomu, na co matka během těhotenství hledí! A tak z dosahu Sisi rozhodně odstranila jejího oblíbeného papouška, se kterým tak ráda rozmlouvala . Vždyť by se snadno mohlo stát, že by se dítě třeba podobalo tomuto ptáčkovi! Arcivévodkyně dále trvala na tom, aby Sisi předváděla lidem, že je skutečně v jiném stavu. Neustále ji nutila k veřejným vystoupením, měla se denně ukazovat v parku zámku Laxenburg, který tchyně náhle nechala všem zpřístupnit, aby každý viděl, že je očekáván císařský potomek. Tuto povinnost plnila Alžběta jen velmi nerada, nesnášela dlouhé a zvědavé okukování svého těla, které ji připadalo "neforemné jako sud", v těhotenství si připadala neohrabaná a ošklivá.

Sisi se musela smířit s tím, že je císařovnou, a že když císařovna přivede na svět dítě, není to obvyklá událost jako u milionů jiných žen, nýbrž státní počin, do něhož je zapojeno mnoho lidí, které je budou starat o to, aby vše probíhalo tak jak má. Několik týdnů před očekávaným slehnutím byla například v denním tisku zveřejněna jména lékaře a porodní báby, jež budou pomáhat Jejímu Veličenstvu při porodu. Tímto úkolem byl pověřen doktor Franz Xaver Bartsch, profesor na 2. vídeňské porodnické klinice a jistá paní Gruberová jako porodní asistentka. Byla zřízena dětská komora, určeny místnosti, kde bude nejjasnější dítě krmeno, převinováno a kde bude spát, byla vyhledána kojná. Všechno spojené s porodem podléhalo přísnému dvornímu ceremoniálu. Stanoveno tak například bylo, že jakmile u Jejího Veličenstva císařovy začnou porodní bolesti, má být v kapli v Hofburgu vystavena Nejsvětější svátost oltářní, aby prosila Boha o pomoc a šťastně dokonaný porod. (Už v lednu vydal vídeňský arcibiskup pokyn k modlitbám, aby císařovna šťastně porodila.) Porod měl být obyvatelstvu oznámen dělovými výstřely (101 výstřelů při narození prince, 21 při narození arcivévodkyně). Tři hodiny po oznámení, že dítě přišlo na svět, se mělo v chrámu svatého Štěpána konat slavnostní Te Deum a samozřejmě přesně a dopodrobna byl předepsaný i křest v kapli v Hofburgu. Stanoveno bylo, kdo ponese dítě z císařského apartmá, komu je na prahu předá, kolik dvořanů a v jaké dvorské hierarchii je bude provázet do kaple, jak se křtěné dítě musí držet nad křtitelnicí. To vše a ještě mnohem více bylo určováno přísným ceremoniálem.

Nakonec nadešla ta horečně očekávaná chvíle. Arcivévodkyně Sophie si do svého deníku zapsala: "V pondělí 5. března v 7:15 ke mně přišel syn, a sdělil mi, že Sisi má od šesti hodin porodní bolesti. Chtěla jsem ji vidět, rychle jsem se oblékla a šla za ní dolů." Sophie poté s ruční prací setrvávala před císařskou ložnicí. Císař ji průběžně informoval, jak porod pokračuje. Když bolesti kolem jedenácté hodiny zesílily, vešla arcivévodkyně Sophie do místnosti a usedla vedle postele, na níž ležela snacha. Také Vídeňané napjatě očekávali narození císařského potomka. Když se konečně po třetí hodině dítě narodilo, počítali napjatě výstřely z děl. Po dvacáté první salvě se hlavně odmlčely. Na císařském dvoře se nenarodil následník trůnu, nýbrž arcivévodkyně. Z celé monarchie přicházela blahopřání. Také Alžběta si oddechla a po porodu jen zašeptala: "Ach, teď už je všechno dobré, teď už je mi jedno, co jsem vytrpěla." Císař mezitím přijímal gratulace shromážděných členů rodiny v předsálí. Poté telegraficky uvědomil ostatní příbuzenstvo a také tchyni Ludoviku. Ta u porodu své dcery chyběla. Dvorské kruhy s údivem přijaly, že ji k porodu do Vídně nepozvali...

Novorozeně bylo umyto, oblečeno a doneseno k matce. Když Alžběta kolem šesté hodiny únavou usnula, chůva holčičky madame Weldenová (I při výběru chůvy pro dítě byla Alžběta arcivévodkyní Sophií obejita a nepožádala ji ani o souhlas. Rozhodla se pro baronku Weldenovou, vdovu po zasloužilém důstojníkovi - proslavil se při porážce vzpoury v Uhrách, jemuž se cítil císařský dům zavázán za jeho služby. Že neměla bezdětná baronka ani tušení, jak se zachází s kojenci, nehrálo v úvahách arcivévodkyně žádnou roli.) položila dítě do postýlky. Císařská rodina se vypravila na Te Deum do chrámu svatého Štěpána, ve všech kostelech začínaly děkovné mše.

O porodu prvního dítěte mladičké císařovny psal list Die Presse 6. března 1855 na titulní stránce toto: "Právě ve 3 hodiny 40 minut ohlásilo dunění 21 dělových výstřelů šťastnou událost, na niž Vídeň a celá monarchie čekala s nejvroucnějšími přáními a upřímnými modlitbami věrných srdcí. Její Veličenstvo, naše nejmilostivější císařovna, porodila arcivévodkyni a stav urozené matky i novorozené princezny je vzhledem k okolnostem zcela uspokojivý."

Křest dítěte probíhal s velkou pompou. Kmotrou dítěte byla arcivévodkyně Sophie. Holčička při křtu v dvorním farním kostele dostala jméno Sophie Friederika Dorothea Maria a ani se Alžběty nezeptali, zda souhlasí pro své první dítě se jménem nenáviděné tchyně.
Arcivévodkyně si také ihned zabrala holčičku pro sebe a rozhodla se, že vezme výchovu své vnučky hned od začátku do svých rukou. Alžbětu velmi roztrpčilo, když pochopila, že ji chtějí oddělit od jejího dítěte. Arcivévodkyně zřejmě zastávala názor, že její snacha je ještě příliš mladá a nezralá na to, aby vychovávala dítě, respektive dohlížela na jeho výchovu, rozhodla tedy, že tento úkol převezme osobně. Alžběta ještě ležela v šestinedělí a veřejnost se dozvídala o jejím zdravotním stavu z lékařských bulletinů (poslední byl vydán 14. března 1855), když už arcivévodkyně vydávala přijatému pečovatelskému personálu pokyny týkající se péče o kojence. Sama Sophie rozhodla a dala zařídit dětský pokoj vedle svého apartmá ve druhém patře Leopoldova křídla v Hofburgu, přímo nad komnatami císařského páru. Rozhodnutí odůvodnila příznivější polohou místností. Argumentovala tím, že prý byly slunnější a proto vhodnější pro zdraví dítěte. Samozřejmě to byla je záminka. Arcivévodkyně si činila nároky na výlučné právo vychovávat malou Sophii a to muselo hluboce zranit císařovniny mateřské city. Když chtěla Alžběta vidět své dítě, musela nejen vystoupit o patro výš, ale hlavně se musela smířit s tím, že s dítětem nikdy nebude o samotě. V dětském pokoji byl vždy přítomen i personál, tchyně, někdy dokonce i cizí lidé, které arcivévodkyně Sophie pozvala, aby se na dítě přišli podívat. Nikdy nemohla být s dceruškou v klidu sama, mazlit se s ní, vždy ji sledovaly podezíravé pohledy. Alžběta nesměla být matkou, bylo jí bráněno vrůst do mateřské role. Jak pak ale měla za takových okolností rozvinout své city, vytvářet a budovat vztahy k dítěti, jemuž darovala život?

Zdroj: zčásti dle Frauen um Kronprinz Rudolf

Císařovna Alžběta a její muži

16. září 2008 v 22:00 | Jana K |  Knihy o císařovně Alžbětě
Autor: Sigrid-Maria Grössingová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: prví vyd. 1999, druhé vyd. 12/2010
Počet stran: 256

Kolik dávám bodů: 7/10

Z německého originálu "Kaiserin Elisabeth und ihre Männer", vydaného nakladatelstvím Verlag Carl Ueberreuter, Wien v roce 1998 přeložila Iva Daňková.
Sigrid-Maria Grössingová - Císařovna Alžběta a její muži
Anotace:
O lásce císařovny Alžběty a jejího manžela Františka Josefa bylo už napsáno hodně knih, ale méně se ví o dalších mužích, kteří osudově ovlivnili její život.

Vévoda Maxmilián Bavorský - milovaný nemilovaný otec
Císař František Josef - velká láska a velké zklamání
Rudolf - nepochopený, nepohodlný syn
Král Ludvík II. Bavorský - snílek a věrný obdivovatel
Kapitán Bay Middleton - dobrodružství v neradostném světě
Hrabě Guyla Andrássy - žhavý ctitel a upřímný přítel
Fritz Pacher List z Theinburgu - taková malá romance
Luigi Lucheni - nástroj vytoužené smrti

Alžběta byla krásná, fascinující žena. Muži se skláněli před jejím půvabem, očarovaní téměř magickou přitažlivostí. Ona však zůstavala chladná, povznesená nad city, touhy a vášně, které v srdcích svých ctitelů probouzela. Přesto právě muži rozhodujícím způsobem zasahovali do jejího života.
Autorka přibližuje čtenářům tragický osud mladičké nevěsty rakouského císaře, zprvu nesporně zamilované, ale již záhy po sňatku nesmírně nešťastné na vídeňském císařském dvoře sešněrovaném dávnými tradicemi a přísnou etiketou. Avšak ani sama Alžběta neuměla dávat najevo city, dokonce ani k vlastnímu synovi Rudolfovi nedokázala najít hlubší vztah, stále častěji opouštěla svého manžela a plná neklidu cestovala po světě. Milovala dobrodružné hony, při nichž ji v Anglii oddaně doprovázel vynikající parforsní jezdec, smělý kapitán Bay Middleton. K jejím velkým obdivovatelům patřil i uherský hrabě Guyla Andrássy, pozdější ministr zahraničí, nebo její duševně spřízněný "bratranec", král Ludvík II. Bavorský. V závěru knihy nastiňuje autorka portrét posledního muže, který sehrál úlohu v císařovnině životě - jejího vraha Luigiho Lucheniho.

O autorce:
Sigrid-Maria Grössingová vystudovala historii a germanistiku ve Vídni a Salcburku. Její specializací je habsburská dynastie a o tomto tématu publikovala již mnoho knih, které vyšly i v českém překladu.


Moje hodnocení:
Doplním.

Rodiče císařovny Alžběty

16. září 2008 v 19:00 | Jana K |  Rodiče císařovny Alžběty

Ludovika Wilhelmine Maria von Bayern

Narozena: 30. 8. 1808 na zámku Nymphenburg v Mnichově
Zemřela: 26. 1. 1892 v Mnichově
Dynastie: Wittelsbachové, linie Pfalz-Zweibrücken-Birkenfeld

9. 9. 1828 ∞ v Tegernsee

Maximilian Joseph in Bayern

Narozen: 4. 12. 1808 v Bambergu
Zemřel: 15. 11. 1888 v Mnichově
Dynastie: Wittelsbachové, vedlejší linie Pfalz-Birkenfeld-Gelnhausen
Joseph Karl Stieler: portrét princezny Ludoviky Wilhelminy, pozdější vévodkyně v Bavorsku, olej na plátně z roku 1828.
Rodiče císařovny v roce 1830 u Tegernsee.
Bavorská vévodkyně Ludovika se svými prvními třemi dětmi, nejstarším Ludwigem Wilhelmem, Helene a novorozenou Alžbětou. Litografie od Ernsta Kaisera z roku 1838.
Mladý Maximilian Joseph.
Maximilian in Bayern, Schramm, 1834.
Maximilian, vévoda v Bavorsku.
-----
Rodokmen Maxe:
Rodokmen Ludoviky:
Ludovika a Max ve stáří.

Fotografie a obrazy korunního prince s manželkou Stephanií

16. září 2008 v 18:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Stephanie
Rudolf a Stephanie v době svého zasnoubení.
Oficiální svatební fotografie.
Rudolf a Stephanie krátce po svatbě.
Rudolf a Stephanie na fotografii z roku 1888.
Na závěr ještě dva obrazy koruního páru:
11. srpna 1882 navštívil korunní princ se svou chotí poprvé oficiálně Rudolfinský dům, jehož byl Rudolf protektorem. Vedle Stephanie stojí slavný lékař prof. Theodor Billroth, za Rudolfem hrabě Hans Wilczek.
Na jaře roku 1884 absolvoval Rudolf reprezentační cestu do Turecka, Srbska, Bulharska a Rumunska. Na obraze přijímá sultán Abdülhamid II. korunní pár ve svém konstantinopolském paláci.