Šílený král - Životopis Ludvíka II. Bavorského

26. srpna 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Wittelsbaších
Autor: Greg King
Nakladatelství: Euromedia Group k. s. - Knižní klub
Rok vydání: 2000
Počet stran: 320 str. + 16 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 10/10

Z anglického originálu "The Mad King - The Life and Times of Ludwig II of Bavaria", vydaného nakladatelstvím A Birch Lane Press Book (Carol Publishing Group) v roce 1996 přeložila Blanka Pešinová.
Greg King - Šílený král
Anotace:
25. srpna 1995 oslavovalo Německo 150. výročí narození Ludvíka II., nejopovrhovanějšího a zároveň i nejvíce milovaného panovníka moderní doby. Jako dítě byl Ludvík přes svou fyzickou krásu mlčenlivý a uzavřený. Na prahu dospívání zjistil, že spíš než četné dívky, jež mu byly představovány jako potenciální manželky, ho přitahují mladí muži. Poté, co Ludvík zrušil zasnoubení s bavorskou princeznou Žofií, již nikdy o manželství neuvažoval. Když ve věku osmnácti let nastoupil na bavorský trůn, oddal se svým hlavním vášním: hudbě a architektuře. Mladého krále si podmanila hudba Richarda Wagnera. Úzce se s hudebníkem spřátelil a stal se jeho mecenášem. Tak mu umožnil skládat a uvádět jeho velkolepé opery. Výsledkem královy lásky k architektuře jsou zámky, které patří k nejobdivovanějším a nejfantastičtějším na světě. Zámky Berg, Hohenschwangau, Linderhof a Herrenchiemsee jsou skvostné, ale vyvrcholením Ludvíkových snah o snový svět je Neuschwanstein, jehož bizarnost nemůže předstihnout žádná jiná stavba.
Ludvík téměř proti své vůli změnil průběh evropských dějin. Uvrhl Bavorsko do dvou válek a spolu s Bismarckem založil německé císařství. Jak rostla moc Pruska, stal se svědkem vzrůstajícího vlivu Hohenzollernů na úkor vlastního rodu Wittelsbachů. Své zklamání vyvažoval tím, že ze své pokladnice nadále štědře podporoval umění a financoval stavbu nového operního divadla pro Wagnerovy skladby. Často býval jediným divákem na představení opery prsten Nibelungů.
Členové jeho vlastní rodiny a vlády se spikli, prohlásili ho za šíleného a násilně ho svrhli. Strávil jediný den v zámku přeměněném na doživotní sanatorium, a pak zmizel. Jeho tělo bylo nalezeno v jezeře pod zámkem. Šlo o sebevraždu? Nebo o vraždu?
Dnes Ludvíkova památka rozněcuje bavorská srdce a romantiky po celém světě. Stal se námětem téměř 5000 knih, divadelních her, básní, filmů a tanců. Zámek Neuschwanstein navštíví denně až 10000 návštěvníků. Jak za svého krátkého života, tak po své smrti Ludvík byl a je "věčnou záhadou", jak si to sám přál. Během vlády se způsobem myšlení někdy podobal jinému královskému "šílenci", ruskému caru Pavlovi, který řekl: "Kromě mne je v říši jen jeden důležitý člověk... a to člověk, se kterým právě mluvím. A i ten je důležitý jedině tehdy, pokud s ním mluvím."
Bádáním o vyjímečném životě, jednoho z nejvýstřednějších panovníků dějin strávil historik Greg King v Německu šest let. Jeho kniha dramaticky přibližuje tohoto hezkého, nadaného a romanticky šíleného krále, který věděl jak žít, ale příliš brzy zemřel.

O autorovi:
Životopisy Grega Kinga Poslední carevna a Muž, který zabil Rasputina se setkaly s příznivým ohlasem po celém světě. Autor žije ve státě Washington, kde v současné době pracuje na knize o dvoru Mikuláše II.

Ukázka z knihy:
Když zůstal, často si vyžádal, aby byl ponechán se Žofií o samotě; jen jedna dvorní dáma se diskrétně skrývala za clonou listí pokojových rostlin. Usadil se do křesla a Žofie pro něj hrála na piano a zpívala. Když po několika hodinách už nemohla, sedla si mu k nohám s vyšíváním. Zavládlo rozpačité ticho, jen občas přerušované Ludvíkovým konstatováním, že Žofie má hezké oči. Konverzace mezi nimi vždy vázla; netrvalo dlouho a Ludvík zjistil, že Žofie není tak inteligentní a zábavná, jak mu připadala ze začátku. Její málo kultivované a trochu dětinské žvatlání ho nejdříve nudilo a pak, což bylo horší, mu začalo jít na nervy. Noc se takto nepříjemně vlekla, až toho měl Ludvík dost a zvedl se k odchodu. Občas vystoupil z hradby své rezervovanosti a dal průchod jakýmsi citům, které se omezovaly na několik opatrných polibků na čelo. Žofii jednou přestala tato hra bavit a odvážila se Ludvíka políbit na ústa; to ho tak vyvedlo z míry, že málem na místě zasnoubení zrušil. Žofie si nikdy Ludvíkovi nestěžovala, nikdy nedala ničím najevo, že není dokonale šťastná. Na jednu z půlnočních návštěv přivezl s sebou Ludvík korunu královny, aby si ji Žofie mohla zkusit. Koruna jí byla příliš velká a Ludvíka pohled na budoucí královnu s korunou tak pobavil, že se rozesmál na celé kolo. Přiměl ji, aby si korunu znova a znova nasazovala, a nepřestával se smát tomu, jak se jí pokaždé svezla až na nos. To už bylo na Žofii moc. Když král odešel rozplakala se: "On mě nemiluje! Jen si se mnou pohrává!"

Moje hodnocení:
Bude doplněno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 corly corly | Web | 2. října 2008 v 23:19 | Reagovat

Díky za tip!!!!.-)

2 Jana K Jana K | E-mail | Web | 2. října 2008 v 23:42 | Reagovat

Corly, tu knihu si určitě přečti, je skvělá, chystám se ji číst podruhé, neboť mě velmi nadchla. Škoda, že o Ludvíkovi u nás nevyšlo ještě něco jiného, nebo o tom teda nevím...

3 Tadeas Tadeas | E-mail | 24. února 2010 v 22:07 | Reagovat

Mile me vase stranky potesily a prijemne nadchly. Kniha je velmi hezky a poutave psana a take jsi muzu dovoliti doporucit. dekuju

4 Jana K, autor blogu Jana K, autor blogu | E-mail | 25. února 2010 v 15:59 | Reagovat

[3]: Díky, moc mě těší, když mé stránky udělají někomu radost a líbí se, takže Vám mnohokrát děkuji. A co se týče téhle knihy, musím jen souhlasit:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.