Srpen 2008

Zámek Possenhofen

31. srpna 2008 v 21:00 | Jana K |  Místa spjatá s císařovnou Alžbětou
Tento venkovský zámeček, nacházející se asi 30 kilometrů od sídelního města Mnichova koupil vévoda Max v roce 1834.

Zámek, navzdory mohutným věžím připomínal spíše venkovské hospodářství, než letní sídlo bavorského vévody a jeho rodiny, který je navíc v úzkém příbuzenském vztahu ke královské rodině. Vévoda Max von Bayern z něj ale velmi rychle učinil středisko nejrůznějších návštěv a zábav nekontrolované bavorskými příbuznými. Vévodská rodina zde žila takovým způsobem, jakoby se ani nejednalo o příslušníky aristokracie. Ba právě naopak - zcela se přizpůsobila jednoduchým pravidlům venkovského života. Zámek, kterému láskyplně přezdívali "Possi" skutečně připomínal spíše statek, alespoň tak se na něj skrz prsty dívali příslušníci rakouského panovnického domu poté, co se Sisi provdala do Vídně. Skutečně do statku neměl daleko - krávy se pásly mezi keři růží, samozřejmě nechyběla stáj plná nádherných koní, také rovněž nemohli chybět psi, kteří se volně proháněli po salonech.

A v tomto "possenhofenském žebráckém hospodářství", jak se často přezdívalo domu vévody Maxe, vyrůstala Sisi, budoucí rakouská císařovna spolu se svými sourozenci, ještě ve společnosti prostých dětí ze sousedství a nemusela vůbec brát ohledy na aristokratické zásady a dvorskou etiketu. Possenhofen byl pro Sisi a její sourozence rájem, který milovala a na nějž se steskem vzpomínala jako novomanželka ve vídeňském Hofburgu - neboť tento ráj a volnost pro ni byly navždy ztraceny. Tady mohla žít zcela svobodně a nespoutaně, projíždět se po loukách na koni a pečovat o svá zvířata - psy, králíčky a papoušky, které tolik milovala.

Obraz, jehož autorem je Karl von Piloty. Je na něm Sisi na koni před Possenhofenem - tento obraz obdržel císař jako dar k zásnubám:

Sisi před siluetou milovaného "Possi":

Zámek Possenhofen, skica císařovny Alžběty:

Zámek Possenhofen, kvaš z Alžbětina alba, datováno 5. 4. 1854:

Sisi a Franz Josef na projížďce v okolí zámku Possenhofen. Obraz z roku 1867:
Zámek Possenhofen

Fotografie Possenhofenu z počátku dvacátého století:

Zámek Possenhofen na letecké fotografii z roku 1930:

Zámek Possenhofen dnes:

Letecký pohled na zámek Possenhofen:
***

Císařovna básnířka

31. srpna 2008 v 20:00 | Jana K |  Poezie císařovny Alžběty
Alžběta měla už od dětských let ráda poezii - od svých deseti let psávala básničky a vedla si také deník. Lásku k poezii zřejmě zdědila po otci, jenž měl rovněž umělecké zájmy a sklony. Vévoda Max psal a uveřejňoval pod pseudonymem Phantasus po vzoru Heinricha Heina básně a nejrůznější satiry, čímž zcela překročil společenské normy, neboť sympatizovat s tímto básníkem, bylo v takzvaných lepších kruzích trestuhodné.
Alžbětin sklon k poezii zesílil ve zralém věku. V osmdesátých letech napsala stovky básní s vyjádřeným úmyslem zajistit si jimi literární slávu. Za básnický vzor si zvolila Heinricha Heina. Tento německý génius, který zemřel v roce 1856 ji naprosto uchvátil.
Alžbětino duchovní spříznění s Heinrichem Heinem vyústilo až v mánii, nazývala ho svým "mistrem" a sama sebe "učednicí". Horovala o něm, kde mohla a psala básně o všem a o každém: o kráse Rýna, o turistických výletech kolem Ischlu, o rodině, o svém milovaném Řecku...
Literární úroveň jejích veršů však nedosahovala ani vzdáleně kvalit uctívaného mistra. Poskytují však hluboký pohled do složitého duševního života císařovny a mají i jistou historickou hodnotu.
Alžběta měla bujnou fantazii, namlouvala si, že dokáže komunikovat s mrtvým "mistrem" a snažila se mu ve všem podobat. Heine se stal jednou z hlavních součástí Alžbětina smyslu života. Když se stahovala do ústraní a spěchala do "říše snů", obracela se vždy ke svému "mistrovi" o pomoc a dokonce věřila, že je s ním ve spiritistickém kontaktu. Vše, co napsala, jí údajně diktoval.

Psala na Heina blouznivé ódy, například báseň z 6. března 1887:

"Mně vzlykot i jásot i pláč v duši zní,
dnes v noci Tvá duše se spojila s ní.
Tak upřímně, pevně se objaly obě,
Tys vroucně přitiskl duši mou k sobě.
Oplodnil si ji a učinil šťastnou,
ještě teď chvěje se vzpomínkou slastnou.
Ó, kéž by z ní rozkvetly, až přijde jí čas,
tak líbezné písně, jak Ty kdysi hráls!
Jak bych je hýčkala, potomky Tvé,
děti, Tvou duší odkojené."

Heinrich Heine jí natolik utkvěl v mysli, že její snění občas přecházelo až v halucinace. Své dceři Marii Valerii vylíčila do všech podrobností, jak se jí Heine zjevil. "... jednou večer, když už ležela a do ložnice dopadalo měsíční světlo, spatřila před sebou zřetelně básníkův profil, jak ho znala z obrazů, a měla přitom značně zvláštní, nepříjemný pocit, jako by jeho duše chtěla její vyrvat z těla."
Alžběta ale obdivovala kromě Heina i jiné autory, mezi její oblíbené patřili například Lord George Gordon Byron (mnoho Byronových básní přeložila do němčiny) nebo William Shakespeare. Její nejoblíbenější hrou vůbec byl Sen noci svatojánské, kde se Alžběta ztotožňovala s postavou královny víl Titanií. Tak sama sebe často označovala v básních, císař pak byl Oberon.
Stejně jako Heine milovala Alžběta Řecko a učila se proto novořečtinu. Prostřídala mnoho učitelů, kteří s ní pěstovali konverzaci v tomto jazyce a i během chůze jí museli předčítat například Alžbětina oblíbeného autora Homéra.
Investovala spoustu času do svého studia jazyků a překládala z originálu do novořečtiny například Shakespearova Hamleta, později také texty od Schopenhauera.
Alžběta rovněž obdivovala a přátelila se s rumunskou královnou Alžbětou, známou pod pseudonymem Carmen Sylva, která psala pohádky a poezii blouznivého stylu, jež ale narozdíl od Alžběty normálně zveřejňovala a sklízela s ní značné úspěchy.
Rumunská královna Carmen Sylva, přítelkyně císařovny Alžběty, která rovněž psala básně.

Literární odkaz císařovny Alžběty obsahuje deník v básních zachycující blouznivě poetickou nebo cynickou formou každodenní události. Vznikal v leopoldinském traktu Hofburgu, kde byla zřízena vlastní tiskárna. Kníže Rudolf Liechtenstein a hrabě Hans Wilczek dohlíželi na tiskárnu v Hofburgu a směli nechat některé císařovniny básně dokonce vytisknout - samozřejmě při zachování naprosté anonymity.
Hrabě Wilczek obýval ve Vídni rodinný palác v blízkosti Hofburgu. Mezi Hofburgem a Wilczekovým obydlím stál dům čelně obrácený k ulici Schauflergasse, v němž bydlela Ida von Ferenczy, císařovnina dvorní dáma. Bylo možno se k němu nepozorovaně dostat přímo z Hofburgu. Tam se císařovniny rukopisy kopírovali nejprve ručně, aby se autorka svým obecně známým písmem neprozradila. Opisem byla pověřena po dlouhý čas císařovnina oblíbená neteř Marie Larisch-Wallersee a její sestřenice Henny Peiczová.
Alžběta se cítila nepochopena všemi současníky a přestala se jimi zabývat. Své vášnivé básně věnovala "budoucím duším" od nichž očekávala víc než od lidí 19. století. Do kazety, která měla být po její smrti předána bratrovi Carlu Theodorovi, přiložila dopis:

"Milá budoucí duše!
Předávám ti tyto spisy. Mistr mi je diktoval a také určil jejich účel, totiž že mají být uveřejněny 60 let od roku 1890, pro dobro politicky odsouzených a jejich příbuzných potřebujících pomoc. Protože za šedesát let bude na naší malé hvězdě stejně málo štěstí a míru, to znamená svobody, jako dnes. Snad na jiné hvězdě? Dnes Ti to nedokážu říct, možná až budeš číst tyto řádky - se srdečným pozdravem, neboť cítím, že jsi mi nakloněna, Titanie
Napsáno uprostřed léta roku 1890, a to ve spěšně uhánějícím zvláštním vlaku."
Nařídila, aby kazetu předali švýcarskému spolkovému prezidentovi. Ten ji pak směl otevřít a odevzdat básně veřejnosti. Alžběta zvolila Švýcarsko, protože měla k demokratickému státnímu zřízení větší důvěru než k monarchii. Alžbětina básnická činnost skončila po smrti korunního prince Rudolfa.
Faksimile vzkazu císařovny Alžběty
Faksimile vzkazu císařovny Alžběty "Milá budoucí duše!"

A kdo vlastně byl Alžbětin "Mistr", jehož tak obdivovala???

Heinrich Heine
(13. 12. 1797, Düsseldorf - 17. 2. 1856, Paříž)
Heinrich Heine, vlastním jménem Harry Heine byl německý básník, prozaik, publicista a esejista, představitel německého romantismu. V roce 1822 vyšla jeho první básnická sbírka, která měla u čtenářské veřejnosti jen malý ohlas. Měl pověst volnomyšlenkáře, rouhače a kritika společnosti.
Od roku 1831 žil v pařížské emigraci, v roce 1835 bylo dekretem německého parlamentu šíření Heinových děl i tvorby jeho čtyř spolubojovníků sdružených pod názvem "Mladé Německo" zakázáno.
Heine měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; byl nejcenzurovanější autor na světě. Jeho díla, pokud vůbec vyšla byla upravována, zkracována nebo zakazována. Slavná jsou i jeho poslední slova "Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání."

Zdroj:
vlastní poznatky, citace z knihy:
info o Heinovi z: Wikipedia

Obrazy císařského páru s dětmi

29. srpna 2008 v 16:00 | Jana K |  Potomci císařovny:
Franz Josef s Alžbětou, která v náručí drží prvorozenou dceru Sophii.
Franz Josef se Sisi, vedle které stojí prvorozená dcera Sophie a v postýlce leží Gisela.
Císařovna Alžběta s dcerkou Sophií na klíně, Franz Josef a spící Gisela v postýlce - obraz od Johannese Sonnenleitnera z roku 1856.
Císařský pár s vytouženým korunním princem a Giselou na obraze v roce 1858.
Jedenadvacetiletá císařovna Alžběta drží v náručí korunního prince Rudolfa, vedle stojí dvouletá Gisela a na stěně visí obraz Sophie zesnulé v květnu 1857 - akvarel od Josefa Kriehubera.
Tento obraz vyzařuje radost z toho, že je vyřešena otázka přímého následnictví. Anděl dující do trumpety, ozdobené habsburským rodovým znakem, ukazuje na obraz prapředka Rudolfa Habsburského, který kdysi získal Rakousko a zároveň také na kolébku přímo pod ním, v níž leží jeho malý jmenovec. Kojenec má kolem krku připnuto nejvyšší říšské vyznamenání, Řád zlatého rouna. Kolébka je ozdobená rakouskou císařskou korunou a habsburskou dvouorlicí.
Arcivévodkyně Sophie s malou arcivévodkyní Giselou, arcivévoda Franz Karl, Alžběta s Franzem Josefem a prvorozená dcera Sophie.
Císařovna Alžběta s Franzem Josefem, Rudolf na koníkovi a Gisela.
Rodinná idyla: Franz Josef s Alžbětou, Giselou a malým korunním princem Rudolfem sedícím na koníku.
Podobný obraz císařské rodinné idyly.
Další obraz císařského páru s dětmi.
Císařovna Alžběta s Giselou a Rudolfem v Benátkách v roce 1861. Vedle Alžběty sedí vychovatelka dětí Karoline von Welden, které děti láskyplně říkali "Wowo".
Císařský pár s dětmi při pobytu v Benátkách v květnu roku 1862.
Císařský pár na procházce s Giselou a Rudolfem.
Císařovna Alžběta s Franzem Josefem a dětmi Giselou a Rudolfem v roce 1867.
Uherský královský pár s dětmi před zámkem Gödöllő. Všichni mají oblečeny maďarské kroje. Obrazy tohoto typu měly posílit vazby mezi panovníkem a poddanými v Uhersku.
Rudolf, Franz Josef, císařovna Alžběta s Marií Valerií v náručí a Gisela v zámeckém parku v Gödöllő roku 1870.

Gisela Louise Marie

27. srpna 2008 v 16:00 | Jana K |  Životopis Gisely

Narozena: 12. 7. 1856 na zámku Laxenburg u Vídně
Zemřela: 27. 7. 1932 v Mnichově
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

20. 4. 1873 ∞ ve Vídni

Leopold Maximilian Joseph Maria Arnulf von Bayern

Narozen: 9. 2. 1846 v Mnichově
Zemřel: 18. 9. 1930 tamtéž
Dynastie: Wittelsbachové

Potomci:
Elisabeth Marie Auguste (1874 - 1957)
Auguste Maria Luise (1875 - 1964)
Georg Franz Joseph Luitpold Maria (1880 - 1943)
Konrad Luitpold Franz Joseph Maria (1883 - 1969)

Podrobný životopis Gisely:

I. část: Rakouská arcivévodkyně

II. část: Bavorská princezna


Zdroj:
vlastní články, citace z knih:
Gabriele Praschl-Bichler: "Unsere liebe Sisi"

Rudolf Franz Joseph Carl

27. srpna 2008 v 15:00 | Jana |  Životopis Rudolfa
Narozen: 21. 8. 1858 na zámku Laxenburg, Dolní Rakousy
Zemřel: 30. 1. 1889 na zámku Mayerling, Dolní Rakousy
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

10. 5. 1881 ∞ ve Vídni

Stephanie Clotilde Luise Hermine Marie Charlotte von Belgien

Narozena: 21. 5. 1864 na zámku Laeken, Brusel
Zemřela: 23. 8. 1945 v Pannonhalma, Maďarsko
Dynastie: Wettiner

Potomci:
Elisabeth Marie Henriette Stephanie Gisela "Erzsi" (1883 - 1963)
Korunní princ Rudolf na fotografii v roce 1881.

Šílený král - Životopis Ludvíka II. Bavorského

26. srpna 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Wittelsbaších
Autor: Greg King
Nakladatelství: Euromedia Group k. s. - Knižní klub
Rok vydání: 2000
Počet stran: 320 str. + 16 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 10/10

Z anglického originálu "The Mad King - The Life and Times of Ludwig II of Bavaria", vydaného nakladatelstvím A Birch Lane Press Book (Carol Publishing Group) v roce 1996 přeložila Blanka Pešinová.
Greg King - Šílený král
Anotace:
25. srpna 1995 oslavovalo Německo 150. výročí narození Ludvíka II., nejopovrhovanějšího a zároveň i nejvíce milovaného panovníka moderní doby. Jako dítě byl Ludvík přes svou fyzickou krásu mlčenlivý a uzavřený. Na prahu dospívání zjistil, že spíš než četné dívky, jež mu byly představovány jako potenciální manželky, ho přitahují mladí muži. Poté, co Ludvík zrušil zasnoubení s bavorskou princeznou Žofií, již nikdy o manželství neuvažoval. Když ve věku osmnácti let nastoupil na bavorský trůn, oddal se svým hlavním vášním: hudbě a architektuře. Mladého krále si podmanila hudba Richarda Wagnera. Úzce se s hudebníkem spřátelil a stal se jeho mecenášem. Tak mu umožnil skládat a uvádět jeho velkolepé opery. Výsledkem královy lásky k architektuře jsou zámky, které patří k nejobdivovanějším a nejfantastičtějším na světě. Zámky Berg, Hohenschwangau, Linderhof a Herrenchiemsee jsou skvostné, ale vyvrcholením Ludvíkových snah o snový svět je Neuschwanstein, jehož bizarnost nemůže předstihnout žádná jiná stavba.
Ludvík téměř proti své vůli změnil průběh evropských dějin. Uvrhl Bavorsko do dvou válek a spolu s Bismarckem založil německé císařství. Jak rostla moc Pruska, stal se svědkem vzrůstajícího vlivu Hohenzollernů na úkor vlastního rodu Wittelsbachů. Své zklamání vyvažoval tím, že ze své pokladnice nadále štědře podporoval umění a financoval stavbu nového operního divadla pro Wagnerovy skladby. Často býval jediným divákem na představení opery prsten Nibelungů.
Členové jeho vlastní rodiny a vlády se spikli, prohlásili ho za šíleného a násilně ho svrhli. Strávil jediný den v zámku přeměněném na doživotní sanatorium, a pak zmizel. Jeho tělo bylo nalezeno v jezeře pod zámkem. Šlo o sebevraždu? Nebo o vraždu?
Dnes Ludvíkova památka rozněcuje bavorská srdce a romantiky po celém světě. Stal se námětem téměř 5000 knih, divadelních her, básní, filmů a tanců. Zámek Neuschwanstein navštíví denně až 10000 návštěvníků. Jak za svého krátkého života, tak po své smrti Ludvík byl a je "věčnou záhadou", jak si to sám přál. Během vlády se způsobem myšlení někdy podobal jinému královskému "šílenci", ruskému caru Pavlovi, který řekl: "Kromě mne je v říši jen jeden důležitý člověk... a to člověk, se kterým právě mluvím. A i ten je důležitý jedině tehdy, pokud s ním mluvím."
Bádáním o vyjímečném životě, jednoho z nejvýstřednějších panovníků dějin strávil historik Greg King v Německu šest let. Jeho kniha dramaticky přibližuje tohoto hezkého, nadaného a romanticky šíleného krále, který věděl jak žít, ale příliš brzy zemřel.

O autorovi:
Životopisy Grega Kinga Poslední carevna a Muž, který zabil Rasputina se setkaly s příznivým ohlasem po celém světě. Autor žije ve státě Washington, kde v současné době pracuje na knize o dvoru Mikuláše II.

Ukázka z knihy:
Když zůstal, často si vyžádal, aby byl ponechán se Žofií o samotě; jen jedna dvorní dáma se diskrétně skrývala za clonou listí pokojových rostlin. Usadil se do křesla a Žofie pro něj hrála na piano a zpívala. Když po několika hodinách už nemohla, sedla si mu k nohám s vyšíváním. Zavládlo rozpačité ticho, jen občas přerušované Ludvíkovým konstatováním, že Žofie má hezké oči. Konverzace mezi nimi vždy vázla; netrvalo dlouho a Ludvík zjistil, že Žofie není tak inteligentní a zábavná, jak mu připadala ze začátku. Její málo kultivované a trochu dětinské žvatlání ho nejdříve nudilo a pak, což bylo horší, mu začalo jít na nervy. Noc se takto nepříjemně vlekla, až toho měl Ludvík dost a zvedl se k odchodu. Občas vystoupil z hradby své rezervovanosti a dal průchod jakýmsi citům, které se omezovaly na několik opatrných polibků na čelo. Žofii jednou přestala tato hra bavit a odvážila se Ludvíka políbit na ústa; to ho tak vyvedlo z míry, že málem na místě zasnoubení zrušil. Žofie si nikdy Ludvíkovi nestěžovala, nikdy nedala ničím najevo, že není dokonale šťastná. Na jednu z půlnočních návštěv přivezl s sebou Ludvík korunu královny, aby si ji Žofie mohla zkusit. Koruna jí byla příliš velká a Ludvíka pohled na budoucí královnu s korunou tak pobavil, že se rozesmál na celé kolo. Přiměl ji, aby si korunu znova a znova nasazovala, a nepřestával se smát tomu, jak se jí pokaždé svezla až na nos. To už bylo na Žofii moc. Když král odešel rozplakala se: "On mě nemiluje! Jen si se mnou pohrává!"

Moje hodnocení:
Bude doplněno.

Causa Mayerling - Život a smrt Mary Vetserové

26. srpna 2008 v 17:00 | Jana K |  Knihy o Mayerlingu a potomcích císařovny Alžběty
Autor: Georg Markus
Nakladatelství: Naše vojsko
Rok vydání: první vyd. 1994, druhé vyd. 2012
Počet stran: 144 + 16 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Kriminalfall Mayerling - Leben und Sterben der Mary Vetsera", vydaného nakladatelstvím Amalthea, Wien - München v roce 1993 přeložila Olga Jeřábková.
Georg Markus - Causa Mayerling - Život a smrt Mary Vetserové
Anotace:
Tato kniha líčí dvě z nejsenzačnějších kriminálních afér všech dob. Přestože oba případy od sebe dělí víc než celé století, jsou navzájem neoddělitelně spjaty: V lednu 1889 jsou na zámku Mayerling nalezeny mrtvoly korunního prince Rudolfa a baronesy Mary Vetserové. A v prosinci 1992 obletí svět zpráva o tom, že tělwsné pozůstatky milenky korunního prince byly z její hrobky V Heiligenkreuzu, nedaleko Vídně odcizeny. Po dlouhá desetiletí se lékaři a historikové pokoušeli vyřešit záhadu z Mayerlingu. Jistý rakouský "amatérský badatel" byl rozhodnut, objasnit aféru po svém: Otevřel v temné noci hrobku zesnulé baronesy a dal její kosti posoudit odborníkům ze soudního lékařství a jiných oborů...

O autorovi:
Georg Markus, známý novinář-kolumnista (sloupkař) a spisovatel, žije ve Vídni, proslavil se jako autor obsáhlých monografií - mj. o Sigmundu Freudovi. Kromě toho publikoval práce o významných umělcích jako Hansi Moserovi, Paulu Hörbigerovi, Karlu Farkasovi. Velkou pozornost vzbudily jeho knihy "Případ Redl" a "Katharina Schrattová, tajná manželka císařova". Díla George Markuse byla přeložena do francouzštiny, italštiny, španělštiny, polštiny, češtiny, maďarštiny a japonštiny. Je také autorem řady televizních seriálů a dokumentárních pořadů a píše každý týden svůj sloupek "Mezi dneškem a zítřkem" do rakouského listu "Kronen Zeitung" na současná témata.


Moje hodnocení:
Doplním.

Ludwigova dcera Marie Louise

25. srpna 2008 v 23:00 | Jana K |  Životopis Marie Louise

Marie Louise

Narozena: 24. 2. 1858 v Augsburgu, město na jihozápadě Bavorska
Zemřela: 4. 7. 1940 tamtéž

20. 10. 1877 ∞ 1. v Gödöllő

Georg Larisch-Moennich

Narozen: 27. 3. 1855
Zemřel: 7. 1. 1928

Potomci:
Franz-Joseph Ludwig Georg Maria (1878 - 1937)
Marie Valerie Franziska Georgine (1879 - 1915)
Marie (Mary) Henriette Alexandra (1884 - 1907)
Georg Heinrich Maria (1886 - 1909)
Friedrich Karl Ludwig Maria (1894 - 1929)

Manželství bylo roku 1896 rozvedeno.
--------------------------------------------------------------
15. 5. 1897 ∞ 2. v Mnichově

Otto Brucks

Narozen: 1854 v Brandenburg
Zemřel 15. 1. 1914 v Metz

Potomci:
Otto jr. (1899 - 1977)
--------------------------------------------------------------
24. 9. 1924 ∞ 3. v New Jersey

William Henry Mayers

Narozen: 1859 v Nebrasce
Zemřel: ???
americký farmář, rozvedeni 1928
Marie Louise, provdaná hraběnka von Larisch-Moennich v roce 1885.

Matka Marie Louise byla mírně řečeno druhořadá herečka. V sezoně 1852/1853 zahájila tehdy dvacetiletá Henriette Mendel svou divadelní dráhu v Darmstadtu, rok poté nastoupila do angažmá v Ausburgu. Byla velmi hezká a atraktivní a tak není divu, že když ji v ausburgském divadle spatřil pohledný důstojník Ludwig, syn bavorského vévody, ztratil hlavu. Vévoda Ludwig stejně, jako již před ním několik jeho předchůdců nemusel bojovat o lásku krásné herečky, nýbrž musel zahájit boj proti tradici a konvencím, aby si ji směl ofiviálně odvést k oltáři. Ještě než se však mohli po nejrůznějších peripetiích vzít, přivedla Henriette na svět děvče, které bylo pokřtěno jmény Marie Louise Elisabeth. O otci dítěte nebylo pochyb - byl jím šestadvacetiletý Ludwig von Bayern, bratr rakouské císařovny.
Pokračovat budu příště :-)

Ludwigova manželka Henriette

25. srpna 2008 v 22:00 | Jana K |  Henriette Mendel-Wallersee

Henriette Mendel

Narozena: 31. 7. 1833 v Darmstadtu
Zemřela: 12. 11. 1891 v Mnichově
Dynastie: ---

Herečka Henriette Mendel, později povýšena do šlechtického stavu jako Henriette svobodná paní z Wallersee byla dcerou Adama Mendela a jeho manželky Anny Sophie Müller.
Obraz herečky Henrietty Mendel, pozdější svobodné paní z Wallersee od Friedricha Dürcka.
Fotografie Ludwiga a Henrietty Mendel-Wallersee.
Henriette ve společnosti svého manžela Ludwiga a své jediné dcery Marie Louise.


Lásky a sňatky Habsburků

25. srpna 2008 v 20:00 | Jana K |  Knihy o Habsburcích
Podtitul: Milostné příběhy a události kolem sňatků habsburského rodu
Autor: Gabriele Praschl-Bichlerová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: první vyd. 1997, druhé vyd. 2004, třetí vyd. 2011
Počet stran: 136 + 16 čb. příl.

Kolik dávám bodů: 9/10

Z německého originálu "Gott gebe, dass das Glück andauere - Liebesgeschichten und Heiratssachen im Hause Habsburg", vydaného nakladatelstvím Amalthea Verlag, Wien - München v roce 1997 přeložila Blanka Křiklánová.
Gabriele Praschl-Bichlerová - Lásky a sňatky Habsburků, 1. vyd.
Gabriele Praschl-Bichlerová - Lásky a sňatky Habsburků, 2. vyd.
Anotace:
Příběhy historie rodu habsbursko-lotrinského, věnované mnoha zajímavým členům této dynastie jako například Františkovi I., Napoleonově manželce Marii Louise, korunnímu princi Rudolfovi, jeho dceři Alžbětě, bratrům císaře Františka Josefa I. a dalším příslušníkům tohoto významného rodu.


Moje hodnocení:
Bude doplněno.

Jezdecké obrazy císařského páru

25. srpna 2008 v 19:00 | Jana K |  Obrazy císařovny Alžběty
Přidávám další obrazy - opět Sisi na koni, ty jsou totiž moje nejoblíbenější, mám stejně jako Alžběta koně ve velké oblibě...

Marie Valerie Mathilde Amalie

25. srpna 2008 v 17:00 | Jana K |  Životopis Marie Valerie
Narozena: 22. 4. 1868 na hradě v Ofenu, Uhry
Zemřela: 6. 9. 1924 ve Wallsee, Dolní Rakousy
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

31. 7. 1890 ∞ v Bad Ischlu

Franz Salvator Maria Joseph Ferdinand Carl Leopold Anton von Österreich-Toskana

Narozen: 21. 8. 1866 v Altmünster, Horní Rakousy
Zemřel: 20. 4. 1939 ve Vídni
Dynastie: Habsbursko-Lotrinská

Potomci:
Elisabeth Franziska "Ella" (1892 - 1930)
Franz Carl Salvator (1893 - 1918)
Hubert Salvator (1894 - 1971)
Hedwig (1896 - 1970)
Theodor Salvator (1899 - 1978)
Gertrud (1900 - 1962)
Maria (1901 - 1936)
Clemens Salvator (1904 - 1974)
Mathilde Maria Antonia Ignatia (1906 - 1991)
Agnes (*/† 26. 6. 1911)
Arcivévodkyně Marie Valerie.

Sophie se svým krátkodobým ženichem, bavorským králem Ludwigem II.

25. srpna 2008 v 17:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Sophie
Oficiální fotografie k zásnubám bavorské princezny Sophie a bavorského krále Ludwiga II. od mnichovského fotografa Josepha Alberta.
Jeho Veličenstvo král Ludwig II. se svou nevěstou princeznou Sophií, vévodkyní bavorskou.
Dvojportrét Sophie a bavorského krále Ludwiga II.
Sophie a Ludwig II. na obraze na koních.
Sophie a Ludwig II.
Sophie a Ludwig II.
Medailon zobrazující tváře Sophie a Ludwiga II. vydaný v roce 1867 při příležitosti jejich zasnoubení.

Další obrazy císařovny Alžběty na koni

18. srpna 2008 v 21:00 | Jana K |  Obrazy císařovny Alžběty
Obraz císařovny na běloušovi z roku 1855.


Císařovniny děti

15. srpna 2008 v 22:00 | Jana K |  Potomci císařovny:

Sophie Friederike Dorothea Maria Josepha

(5. 3. 1855 - 29. 5. 1857)
Arcivévodkyně Sophie, prvorozená dcera císařského páru na obraze Franze Schrotzberga z roku 1855.

Gisela Louise Marie

(15. 7. 1856 - 27. 7. 1932)
Arcivévodkyně Gisela, druhá dcera - miniatura Friedricha Wailanda z roku 1871.

Rudolf Franz Joseph Carl

(21. 8. 1858 - 30. 1. 1889)
Rudolf, korunní princ - miniatura Friedricha Wailanda z roku 1871.

Marie Valerie Mathilde Amalie

(22. 4. 1868 - 6. 9. 1924)
Arcivévodkyně Marie Valerie, Alžbětino "uherské dítě" na obraze Franze Schrotzberga z roku 1870.


Fotografie a obrazy Maxe Emanuela

13. srpna 2008 v 23:00 | Jana K |  Fotografie a obrazy Maxe Emanuela
Mladý bavorský vévoda Max v uniformě.
Max s manželkou Amalií.
Mladý Max na fotografii.
Bavorský vévoda Max Emanuel v uniformě.